Vojtěch Mejzlík

Do čtvrtého kola nastoupilo naše družstvo ve střítežské tvrzi. Vzpomínka na kanárka z kola minulého nám ještě nestačila zmizet z hlavy a už k našemu kotli zavítalo družstvo z Neveklova. My jako současní lídři soutěže jsme doufali v bezproblémový zápas, a jelikož Neveklov zatím sídlil na jedenácté příčce, přáli jsme si přiblížit se opět k ptáčku zpěváčku. Průběh zápasu se ale vyvíjel jinak.                  

Naše sestava byla stejná jako v kolech minulých, akorát táta vystřídal Míru Laloučka. Tudíž za nás nastoupily tři sourozenecké dvojice a celkem našich 8 hráčů bylo ze čtyř rodin. Pouze Standa Vávra byl šachový jedináček. Za zmínku také stojí to, že všechny sourozenecké dvojice od prvního kola včetně toho dnešního vždy uhrály stejný výsledek. Já s Ondrou, Vojta s Lukášem i Nela s Patrikem vždy zahráli jak přes kopírák. Jak je stejná rodina, jsou stejné i body.   

Zápas začal chviličku po deváté hodině a v kamnech se již tradičně topilo a topilo.

Devátý hráč Dolních Kralovic – rozžhavená kamna   

Když ale člověk vylezl na chvilku ven, ukázalo se, že už přeci jen přebírá vládu nad počasím zima. Proto se radši vracíme do hrací místnosti. Netrvalo to tak dlouho a první partii vyhrál Standa Vávra (1:0). Naše mašina na body opět na zadní šachovnici nezaváhala a 4. bičík do žákovské knížky mohl být zaznamenán. Při sledování své partie jsem ani nestihl zpozorovat, co se přesně v partii u Standy událo. Ale bod byl doma. Druhý z našich přihodil soupeřovu duši do kotle Lukáš Filip, bohužel byl také moc rychlý, a tak podrobnější komentář bude webovým divákům zapovězen (2:0). Třetí jsem dohrál já, když jsem vytěžil z aktivity pěšce a přešel do koncovky věž a nestejnopolák na každé straně. Honza Řehoř mi pak sám pomohl a nachytal se na trochu taktiky, a tak jsem byl obdarován bodem (3:0). V tuhle chvíli jsem měl konečně více času podívat se po hrací místnosti. Ondra na první desce stál pasivně. V zahájení si drze sebral pěšce a byl za to nucen přetrpět více jak dekádu tahů v pasivním rozpoložení. A jelikož víme, že Jaromír Svoboda rád útočí, trošku mi to dělalo vrásky na čele.  Vojta Filip s Pavlem Králem měl rovný boj, lehce se možná aktivita začínala přelévat na stranu neveklovského hráče. Patrik hrál s Luďkem Laubacherem klidné šachy a ani u Nely nebylo nějak živo. I když opět volila strategii „útočíme ze zajištěných zadních pozic“. A nebo třeba ani neútočíme, ale zajištěné zadní pozice jsou základ. A na osmé šachovnici bojoval vrchní střítežský kotelník s Danem Schillem, zástupcem žáků z Neveklova. Partie byla v rukách našeho ostříleného matadora. Zápas se tedy zatím vyvíjel rozumně, vzhledem k tomu, že jsme vedli 3:0 a nějaké další bodíky by se na šachovnici měly objevit.

A jak bylo řečeno, tak se i stalo a další bodík byl přihozen do kralovické pokladničky. Respektive ne bodík, ale dva půlbodíky. Patrik se s Luďkem Laubacherem  shodl na smíru a Nela uhájila svůj půlbod ve věžovce. Výsledky, za které by se ani Petr Havelka nemusel stydět, upravily skóre na 4:1.

Pak ale pomalu nastala doba časových kontrol a začínaly se dít věci. Ondra stále pasivnější pozice a pěšec navíc, partie se ale přiostřovala a materiál se začínal měnit. Vojta Filip vybruslil z nástrah soupeře a přešel do koncovky. V době, kdy ale mohl spočítat přechod do pěšcovky, která by mu přinesla bod, Vojta zazkratoval a jednotahově nechal stát pěšce. Tak se dostal do koncovky J +4p proti S + 5p. Takže žádná sláva. To jsme však nevěděli, co se stane na osmé šachovnici. Když už kamna jela na plné obrátky, tak se zřejmě Jirka Mejzlík nechal ukolébat a v pozici s dvěma pěšci navíc udělal v časovce chybu. Ta ho stála dámu za věž a střelce. Jenže tím nebyl časovky konec, a než uběhly poslední tahy, ztratil Jirka ještě pěšce na dámském křídle a tím i šanci na body. Nějakou dobu bojoval ještě jako lev, ale nakonec musel kapitulovat (4:2). A tak se dohrávaly poslední dvě partie, kde nebyl výsledek vůbec jistý, a tak zápas byl ještě pěkně dramatický.

Vrchní kotelník Jirka Mejzlík   

Na klidnější myšlenky nás přivedl Vojta Filip, když využil soupeřova chybného uvažování v koncovce (5:2). Tuším, že někdo již před zápasem říkal, že Pavel Král je nepříjemný ve střední hře, ale v koncovce se z něj stává beránek. A toto se potvrdilo. Podcenil soupeřova vzdáleného pěšce, vyblokoval si možnost krytí střelcem, a tak musel utíkat králem.  A když černý král musel utíkat přes půl šachovnice pro jednoho pěšáčka, bílý král toho využil a vysbíral křídlo druhé. A tak byl Král Pavel poražen. Král je mrtev, ať žije král, zápas rozhodnut. V tuto dobu se dohrávala už jen Ondrova partie. Ondra přestál časovku i soupeřův tlak a dostal se do koncovky s pěšcem navíc. Bylo přibližně 13.00 a já si odskočil domů na oběd. Když jsem se vracel, bylo přibližně 14.50 a viděl jsem akorát závěr partie. Po šestihodinovém dramatu Ondra udolal soupeře a ten se s časem 1 minuta proti 3 minutám vzdal v pozici s věží bránící věž a dva spojené pěšce. Hotovo, dobojováno, stav 6:2.

Podařilo se nám opět zvítězit, i když to bylo těžší, než jsme doufali. Stále si držíme první místo a těšíme se do dalších kol. Tým je stabilní a věříme, že i přes možné klopýtnutí dokráčíme k závěru sezony v čele pelotonu.

Zpravodaj s výsledky 4. kola Regionálního přeboru