59x bylo potřeba v sezoně 2025/26 dát dohromady sestavu na zápasy (což leckdy nebylo snadné, vzhledem k tomu, že nám v jeden den hrála 4 družstva). 58x se to povedlo, až v tom posledním zápase ne. Pravonín odcestoval do Českého Brodu jen v 7 lidech, ale i tak si poradil a udržel v Regionálním přeboru pěkné 3. místo.
Takto si se soupeřem poradil Ondra Matějovský:
Maťovi se po skončení partie podařilo i pořídit fotku, a to i přes přísný zákaz rozhodčího Jiřího Záběhlického. :)
Z jednotlivců bych za celou sezonu vyzdvihl Míru Laloučka, který nejenže v posledním kole porazil „populárního“ rozhodčího, ale v ročníku 2025/26 dokázal získat s našimi družstvy hned 3 medaile (céčko, Pravonín, éčko), a to se nikomu jinému v oddíle nepodařilo. :)
Na závěr patří poděkování kapitánovi Lukáši Filipovi, který dávat tým dohromady, a i ze statistik je vidět, že to neměl vůbec jednoduché.
(výsledky shrnul Tomáš Vojta)
Ty tři pomyslné medaile (C, Pravonín, E) má i František Innemann, který hrál z důvodu nemoci jen do Vánoc, ale svých devět sehraných partií rozložil tak, že za každé ze zmiňovaných družstev alespoň dvě odehrál. Na všech třech soupiskách byl ještě Tomáš Hašek, ten si ale žádnou partii v RS nepřipsal, protože pokaždé, když měl čas, byl (mnou) povolán do céčka. :)
Škoda, že se na závěr nehrálo v osmi, ale nakonec jsme byli rádi i za to, protože to dlouho vypadalo na šest. Až v neděli ráno tým doplnil Lukáš Vonderka, což byl možná ten rozhodující faktor pro naši výhru, stav 2:0 by se otáčel blbě. Jinak i já děkuji kapitánovi, který měl se sestavováním týmu spoustu práce, jako na potvoru nejvíc zrovna teď, kdy každým dnem očekával narození dcerky Ellen. Ta přišla na svět krátce před zápasem (ještě jednou gratuluji!), takže prý mnoho nechybělo, a byli jsme i na závěr komplet. :)