aneb „simultánka“ Vlastimila Boučka proti hráčům Vlašimi

Ondřej Matějovský

Jubilejního 30. ročníku Memoriálu Vojtěcha Boříka se v sobotu 18. prosince v hostinci U Útratů v Peceradech zúčastnilo jen 24 hráčů. Kromě konkurence jiných turnajů (ve stejný den proběhla třeba bleskovka v Sendražicích u Kolína a samozřejmě také MČR v bleskovém šachu v Praze s účastí našich zástupců) hrál asi v početně slabším obsazení roli i přesun akce z Týnce nad Sázavou na vesnici, i když zrovna do Pecerad se dá dojet i vlakem. Turnaj tak počtem účastníků i hracím systémem (7kolový rapid, tempo 2 x 20 minut na partii) připomínal naše zářijové otevřené oddílové přebory, snad jen točené pivo bylo pro některé žíznivce příjemným bonusem, to ve Sporthotelu zatím nemáme .

Je pravda, že ani náš relativně velký oddíl tentokrát k nějakému vyššímu číslu v počtu účastníků nepřispěl, kromě mě a Pavla Vojty dlouho zvažoval cestu do Pecerad i Dan Houdek, nakonec se ale v pátek rozhodl bojovat s nachlazením doma a šetřit síly na večerní oslavu svých kulatých narozenin. A tak jsme v sobotu ráno z Vlašimi vyrazili s Pavlem sami – do Benešova autobusem, odtud pak s benešovskými šachisty autem. Už v autobuse mě pak překvapil telefonát Míry Laloučka s dotazem, zda se dnes náhodou nehraje Bořík, případně kde a od kolika začíná . Když jsem mu předal požadované informace, řekl Míra: „Ještě si to rozmyslím, kdyžtak se ozvu, čau!“. Vzhledem k tomu, že to má z Miřetic kolem 40 km a počasí na nějakou rychlou jízdu nebylo, neměl na rozmýšlení moc času, nicméně nějaký si přece jen dal. Bylo přesně 8.37 (prezentace do 9 hodin), kdy jsme už v obci konání hledali „naši“ hospodu, a Míra opět zavolal: „Tak právě vyjíždím, zaprezentuj mě a ať mi pustěj hodiny!“ To nakonec nebylo potřeba, protože začátek turnaje měl, jak už to bývá, malé zpoždění a náš borec dorazil do hrací místnosti právě v okamžiku, kdy pan Sládek pronášel uvítací řeč. Na počet 4 pak členy šachového oddílu TJ Spartak Vlašim doplnil sedlčanský Mirek Vyterna, naše letošní posila v 1. lize dorostu.

Největším favoritem turnaje byl jihlavský Zdeněk Hába (elo 2261), ovšem hodně lidí by určitě vsadilo na našeho Pavla Vojtu (2164), jehož pomyslné rapid-elo je díky jeho obávaným šejdům asi ještě vyšší než to skutečné. Nicméně Pavlovy naděje na úspěch výrazně snižovala přítomnost veterána z Kostelce nad Černými lesy Vlastimila Boučka (2008), se kterým má náš hráč ve zrychleném šachu bezmála tragickou bilanci. Však také Pavel nejásal nadšením, když 82letého matadora zahlédl v autě přijíždějícím ráno na peceradskou náves, naopak přímo zděšeně zvolal: „Néééééé! Co tady dělá BOUČEK???“ Ani pan Bouček si neodpustil sarkastické poznámky na úvod: „Vy jste neumrzli? To je škoda! Ale aspoň že je tu Pavel Vojta, mám tak boda jistýho…“ Na šachách je holt někdy zábava .

Ale pojďme už k samotnému průběhu turnaje. Hned první kolo přineslo velké překvapení na prvním stole, kde domácí borec Jirka Černý (1823) porazil Zdeňka Hábu, a to dokonce černými (tedy vlastně svými ). Na otázku, jak to dokázal, mi Jiří odpověděl stručně: „To víš, Caro-Kann…“ Takže s 1…c6 na Hábu! Od druhého kola se tak stal turnajovým lídrem Pavel Vojta, ke smůle vlašimských fanoušků mu to ale vydrželo jen dvě partie – ve třetím kole totiž v dobré pozici nechal jednotahově stát dámu a Petr Hroník (2006) z Brodců přirozeně nezaváhal. Čelo bylo hodně vyrovnané, po třech partiích měli 100% bodů jen dva hráči – Hroník a Hašpl (2072) z Vyšehradu – ti ale ve vzájemném souboji remizovali a v dalších kolech si je pak odstavil Zdeněk Hába, jenž se tak před závěrečným dějstvím dostal s 5 body do samostatného vedení.  5 bodů mohl mít i Pavel Vojta, to by ale ve 4. kole nesměl zafungovat „komplex Bouček“. Koncovku se zdravými 3 pěšci navíc by Pavel nejspíš dotáhl do vítězného konce i s Kasparovem, jenomže na druhé straně stolu neseděl Kasparov, ale Bouček – a tomu Pavel nastavil věž. Holt jsou věci mezi nebem a zemí… Naštěstí pro Pavla poté v oboustranné časové tísni  pan Bouček trochu zmatkoval a nakonec našeho hráče nestihl zmatit věží – s remízou pak nebyl spokojen ani jeden z aktérů… Los 7. kola určil, že o prvenství  rozhodnou partie Hába (5) – Vojta (4,5) a Hroník (4,5) – Bouček (4,5).  Pavel se favorizovaného soupeře nezalekl, odmítl remízu a po povedeném výkonu zvítězil. Na chvilku tak svitla naděje, že by první místo přece jen putovalo do Vlašimi. Proti byl ale Petr Hroník, který v dramatickém duelu nestora turnaje zdolal a Pavla tím bodově dotáhl. O 1. místu tak rozhodoval buchholz a ten měl nakonec o půl bodu lepší Petr – určitě překvapivé, ale asi zasloužené vítězství, přece jen Pavla porazil. Náš hráč se tedy musel spokojit se stříbrnou příčkou a třetí skončil Zdeněk Hába.

Všem favoritům vypálil rybník Petr Hroník (vlevo). Na snímku v souboji s Patrikem Pýchou při loňském Memoriálu Stanislava Vojty.

A nyní ještě něco málo ke zbývajícím Vlašimákům. Můj (2038) výkon nesnese přísnější měřítko, ve všech partiích jsem byl favoritem, a uhrál jen 4/7, a to jsem ještě několikrát mohl mluvit o štěstí. Vyloženě přehrát se mi povedlo asi jen Emila Macků (1955) v 5. kole, jenže i tam jsem později dokázal ztratit figuru a nakonec jsem byl rád za remízu. I tak jsem se ještě mohl na dohled špičky dotáhnout, to bych ale nesměl o kolo později prohrát nadějnou koncovku s výrazně lepším časem s panem Boučkem… Na lepší než 10. místo to tentokrát opravdu, ale opravdu nebylo…

Spokojenější asi bude 15letý Miroslav Vyterna (1483) – 16. místo a 3 body přibližně odpovídají jeho nasazení, Mirek ale hlavně dokázal porazit silné soupeře, především skalp v článku často zmiňovaného Vlastimila Boučka v úvodním kole je určitě hodně cenný.

Rovněž se 3 body skončil o jedno místo za Mirkem Vyternou náš druhý Mirek – Lalouček (1650). I u něj uhraný výsledek odpovídá papírovým předpokladům. Míra po turnaji lamentoval, že zahodil hodně nadějných pozic, mimo jiné i s … Vlastimilem Boučkem! Je to tak, kostelecký veterán si v Peceradech zahrál takový malý Open Vlašim…

Nestárnoucí Vlastimil Bouček (foto z roku 2006)

Nevím, jak byli z malé účasti nadšeni pořadatelé (předpokládám, že moc ne), nicméně mně osobně takový turnaj celkem vyhovuje a rád přijedu zase. Zvlášť pokud se bude opět konat v příjemné hospůdce se sympatickými cenami a dobrou kuchyní. To poslední ocenil zejména Emil Macků, který se tradičně cpal po celý průběh turnaje, když kromě „ochutnávky“ pokrmů paní domácí před zahájením nakoupil zásoby sušenek v místním konzumu s velkým nápisem „Jaroslava Dvořáková“ – mimochodem, to jméno je mi nějaké povědomé…

Na konci jsme s Pavlem odmítli účast ve spontánně zorganizovaném dodatečném blicáku a odjeli s Mírou Laloučkem do Vlašimi, konkrétně na bowling na Vorlinu, kde jsme pak strávili kolem devíti hodin v kuse . Díky Mírovi jsme totiž stihli dvě partičky s početnou rodinnou sešlostí Pýchových (od 16 hodin) a ve 20 hodin tam začínala oslava Danovy čtyřicítky – musím říct, že 7 her bowlingu jsem za jeden večer hrál poprvé . V čase mezi oběma akcemi jsem vyzval Nelu na pár blicek a celkové skóre 2:5 (z mého pohledu) potvrdilo, že špatné výkony v Peceradech rozhodně nebyly náhodné. Tak snad příště!

Výsledky turnaje