Patrik Pýcha – Dokončeno

Rád naslouchám za noci hvězdám. Je to jako pět set miliónů rolniček. Ale víte, něco tu není v pořádku. K náhubku, který jsem malému princi nakreslil, zapomněl jsem připojit řemínek. Nikdy ho asi nemohl beránkovi připnout. Podívejte se na nebe. Ptejte se: Spásl, nebo nespásl beránek květinu? Uvidíte, jak se hned všechno změní… A žádný dospělý nikdy nepochopí, že je to tak důležité.

Den plkání – 31. 7.

Letos jsem se rozhodl, že táborový deník z Růžené začnu z úplně opačného konce, než jak jsem učinil minulý rok. Z tohoto důvodu jsem si také pro první odstavec vypůjčil slova Antoina de Saint-Exupéryho. Co by mohlo být vhodnější, než příběh, jež pro ty malé může být pohádkou a pro ty velké důmyslnou kritikou? A jsou to přece děti, které by zde měly být středobodem světa. Napadají mě také slova z oblíbeného rodinného filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku, kde říká paní učitelka Vaškově mamince, že má na dětech nejraději to, že vidí svět takový, jaký by měl být – tedy alespoň do určité chvíle.

Proto zařazuji zmínku o páteční poradě vedoucích a praktikantů v Sedlčanech až na druhé místo. Kromě táborových záležitostí nebylo řečeno nic zvláštního. Jakkoliv vyvolávala řada slov všeobecný smích, vlastně nešlo o žádné důležitosti a navíc, stejně jako loni, musela zapracovat autocenzura.

Honza Starec seznamuje vedení s celotáborovou hrou

Podrobnosti o hře a dalších táborových zajímavostech budou odhaleny v následujícím dějství. Na tomto místě zmiňuji pouze sázku, kterou uzavřel Ondra Matějovský (dále jen Maťa) s Nelou Pýchovou. Není třeba se zabývat jejím obsahem, Maťa ji zkrátka prohrál a bude muset celý týden Nele vykat. Navíc se dohodlo, že je povinen koupit zmrzlinu každému, kdo rychle upozorní na případnou chybu. Uvidíme, jak se mu ve vykání povede, Nele každopádně jen za páteční večer dluží už čtyři sladké pochoutky. Je tedy možné, že některé děti tentokrát v bufetu značně ušetří.

Den mimoňský – 1. 8.

Po ranním přesunu do tábora jsme mohli přivítat první frekventanty. Celkově na letošní ročník do Růžené dorazilo včetně vedení přes 80 účastníků, což je rekordní číslo. Pravda, ne úplně všichni jsou zatím na místě. Barva triček, která tábor rychle rozzářila, je tentokrát tyrkysová. Pokud se týká nástupní písničky Či a či a čičiči, odolala již několikátému puči a pomalu se stává nesmrtelnou.

Úvodní nástup

Po obědě přišel na řadu první velký nástup, při němž byly děti rozděleny do šesti desetičlenných oddílů a při kterém si také lídři jednotlivých týmů vylosovali svého vedoucího a praktikanta. Po mnoha letech se rozhodl pro velký návrat na herní kolbiště Maťa (video). Jak jsem slyšel, hodlá od první chvíle riskovat a tvrdě hnát své družstvo za vítězstvím.

Dětem byla též představena celotáborová hra, čemuž předcházelo hádání tématu. Během několika sekund, po dvou přečtených větách ukázky, ho uhádl Dan Matějček, což hned vyneslo jeho oddílu tři kartičky. Organizátoři her, Honza Starec a Jára Shejbal se svým týmem, sáhli tento rok k legračním žlutým postavičkám, kterým se říká Mimoni. Legrační žlutí panáčci, zvyklí od úsvitu věků pracovat pro největší darebáky, musí najít nového superpadoucha, neboť už si se sebou sami nedokáží poradit. Děti budou v nejrůznějších soutěžích získávat již zmiňované kartičky, které následně mohou využít k získání stromů v Mimoním lese. K tomu je třeba mít nejen ony kartičky, ale také splnit přidělený úkol. Jejich obtížnost, rozdělená do pěti stupňů, se odvíjí od hodnoty stromu. Za získané stromy, kterých je sto, se oddílům budou připisovat body. Čím více jich družstvo dokáže vybojovat, tím lepší výchozí pozici bude mít v závěrečném pátrání po největším padouchovi.

Jirka Žádník se převlékl za Mimoně

Odpoledne už se celotáborová hra naplno rozeběhla. Týmy dostaly za úkol vytvořit z nejrůznějších materiálů svého vlastního Mimoně. Hned na začátku se strhla tradiční rvačka o pomůcky (video), jež byla natolik zuřivá, že se až divím, že nedošlo k nějakému úrazu. Když jsem obcházel děti a ptal se jich, jak vidí své šance, většina z nich si věřila. Uvidíme, jak dopadne obhajoba a vyhodnocení, které se uskuteční následující den.

Oddíl Terky Šímové vymýšlí svého Mimoně

Protože se do klubovny vešly jen tři týmy, krátila si vždy zbylá trojice čas různými hrami. Na programu byly ostrovy, tichá pošta, běhací štafety a nakonec hádanky. Štafetu poprvé vyhrálo družstvo Romana Šimáka, po výměně byl pak nejrychlejší tým Terky Šímové. Pokud jde o hádanky, nejlepšími se blýskl asi Maťa. Víte například, co visí na zdi, tiká, a když to spadne na zem, rozbijí se hodiny?

Ostrovy – děti se snaží rychle vytvořit skupinky podle čísla padnutého na kostce

Večer byla odehrána první tři kola turnaje v rapidu. Brzy jsme byli svědky mnohých překvapení. Honza Sadil musel sklonit krále před Péťou Píšovou, Ondra Máslo před Danem Vasilevem, Kuba Vojta před Ondrou Hlaváčkem a Kuba Voříšek před Romanem Šimákem.

Na závěr dne uvádím několik zajímavostí. Maťa už dluží Nele Pýchové téměř dvacet zmrzlin, přičemž jeho chyb už jsme využili také já, Anča Zlámaná a Jirka Vopálka. Prvním klikujícím trestancem se stal Kuba Voříšek. A nakonec tu máme Pavla Gašparína s Martinem Staněčkem, jimž byla připomenuta poslední slova loňského deníku: „Trojice pánů Pěnkava, Gašparín a Staněček má dle hlavního vedoucího na táboře v roce 2015 napsat stokrát větu: Nebudu rušit na nástupu.“

Den tvrdých soubojů – 2. 8.

Teprve v neděli se tábor doopravdy rozjel. Byli jsme svědky tvrdých soubojů, přetékajících emocí, velkých protestů, výbuchů smíchu… Proto doufám, že ji čtenářům dokážu zprostředkovat lépe než sobotu, kdy jsem se celým dnem prokousával se zaťatými pěstmi.

Chladná a zatažená neděle započala rozcvičkou, vedenou naší zdravotnicí Sandrou a běhacím strojem Filipem. Sice jsem se jí nezúčastnil, avšak při pohledu na některé zmožené obličeje jsem s nimi soucítil a zavzpomínal na sebe před několika lety. Před snídaní ještě Maťa stihl udělat všem reklamu na med Romana Šimáka, nad nímž na chatce už od začátku tábora pomlaskává. Jirka Vopálka celou věc okomentoval nekompromisně a říkal, že má Maťa u Romana určitě nějaká procenta.

Jirka Vopálka provokuje Maťu vítězstvím Sparty

Po snídani se děti odebraly do kluboven, aby dohrály turnaj v rapid šachu (výsledky). Během jejich nepřítomnosti proběhlo první hodnocení úklidu. Od loňska visí laťka velice vysoko, a proto byla sluníčkem oceněna pouze jedna chatka. Naopak tři čísla popisná si vysloužila prasátka. U jednoho z nich se dokonce objevily dva vykřičníky, a tak nás v poledne mohli kluci z chatky č. 16 obohatit svým zpěvem. Na návštěvu rovněž dopoledne dorazil sázavský trenér a generální sekretář Středočeského šachového svazu pan Kotzot.

Rapid proběhl ve veselé atmosféře

V rapid turnaji jasně zvítězil David Zvára, jenž během 9 kol ztratil jen jeden bod s celkově druhým Kubou Vojtou, který jich vybojoval 7. Na bronzové příčce skončila se stejným bodovým ziskem Nela Pýchová. Protože praktikanti hrají mimo hru, byli diplomy za druhou a třetí pozici oceněni Ondra Hlaváček (7 bodů, 4. místo) a Kuba Voříšek (7 bodů, 5. místo). Asi největším překvapením dnešní dohrávky byla právě výhra Kuby Vojty nad Davidem Zvárou.

Vítězní rapidoví frekventanti – Ondra Hlaváček (stříbro), Kuba Vojta (zlato) a Kuba Voříšek (bronz)

Odpoledne byla na programu obhajoba sobotních výtvorů. Každý oddíl si svého Mimoně pojmenoval, a proto budu od tohoto okamžiku používat tato označení. Proslovy tentokrát nebyly hodnoceny nezávislou komisí, nýbrž lídry jednotlivých týmů, kteří je museli seřadit od nejlepšího po nejslabší. Nejvíce zaujal obecenstvo mimoní 3D model a dojemný příběh Terky Šímové o osamělé holčičce, která na celém světě měla jen žlutý balónek. Jednoho dne viděla padat hvězdu a přála si nějakého kamaráda. Její žlutý balónek oživl, rozveselil její smutné srdce a dostal jméno Louie (čti lují). Naopak David Zvára se od svého týmu dozvěděl, že krade, dělá si z živých tvorů pokusné králíky a podobné hanebnosti. Děti si ho totiž vzaly za vzor a svému Mimoni daly jméno David (čti anglicky dejvit). Zbylí čtyři Mimoňové byli pojmenováni následovně: Petr, pan Popelka, trojoký svatý Vincent a Jack Lentilka.

Kuba Moulík nás informuje o temných zákoutích mysli Davida Zváry

Než se přesuneme k dalším soutěžím, jsem ještě povinen splnit rozkaz našeho obětavého nahrávače fotografií a videí a dětmi milovaného člověka, Karla Jukla: „Musíš napsat, že Honza Starec vytvořil tradičně na začátku soutěže neskutečný zmatek.“

Co do lesa nepatří? Přesně tak zněl název druhé nedělní hry. Děti vybíhaly po dvojicích na vyznačenou trasu, musely si všímat pohozených artefaktů a na konci sdělit, co si pamatují. Některé dvojičky se potýkaly s roztomilými problémy, například po sobě nedokázaly přečíst, co si zapsaly. Třeba Honza Marek se nebezpečí chytře vyhnul a všechno si naťukal do mobilu. Nejlepším ekologem byl večer vyhlášen trojoký sv. Vincent.

Čistící četa se chystá zachránit les před odpadky praktikantů

 

Dětem zatím chutná

Dobrý den, pojďte ven! Gejzíry emocí. Pro vítězství přes mrtvoly. Vše povoleno. Pokud nic jiného, jedno je jasné. Nová hra, jejímž názvem je první věta odstavce, uvedla letošní tábor definitivně do pohybu. Princip je poměrně jednoduchý. Lidé sedí v kruhu. Jeden člověk chodí dokola. Vybere si svého soupeře poklepáním na záda říkajíc: „Dobrý den, pojďte ven.“ Oba si potřesou pravicí a vyběhnou každý opačným směrem. Jakmile se setkají, měli by si znovu podat ruce a pozdravit se. Ve hře zůstává ten, kdo se stihne rychleji vrátit na uvolněné místo (video). Je asi jasné, v co se brzy celá hra zvrátila (Máslo vyřazuje Sandru). Hlavně vyhrát! Nejtvrdší souboj předvedli Kuba Voříšek s Vojtou Dudkem. Zatímco Vojta šel proti svému protivníkovi tvrdě tělem místo potřesení rukou, Kuba se v zatáčkách přidržoval sedících hlav a v závěru se po nich doslova proběhl, aby si zkrátil cestu. Souboj byl navíc velmi vyrovnaný, a proto se na nátlak dvou znepřátelených táborů fanoušků opakoval, jelikož nebylo jednoznačné, kdo ho měl vyhrát. S oběma aktéry jsem udělal posléze rozhovor, který najdete níže. Nejdéle vydrželo ve hře družstvo Davida, což je docela zajímavé, když si uvědomíme, jak o něm jeho svěřenci mluví.

Dobrý den, pojďte ven!

 

Sprintovat v pantoflích může snad jen náš hlavní vedoucí… (video)

Rozhovor s Kubou Voříškem:

Ty jsi měl dneska hodně tvrdý souboj s Vojtou Dudkem ve hře Dobrý den, pojďte ven, takže bych se tě chtěl zeptat, jak ten incident vidíš?

No tak já si myslim, že jsem od toho, co vypadli naši dobří jako je třeba Roman Šimák a prostě všichni, hrál hodně tvrdě, nebo teda spíš trochu nefair play a prostě se dá říct, že jsem tak trošku podváděl, ale vy jste mi to uznávali… Takže si myslim, že jsme vlastně s Vojtou skoro podváděli oba dva, protože on mě chtěl něco jako zpomalit, vždycky když jsme běželi proti sobě, tak do mě vrazil bokem, to mě zpomalilo, ale pak jsem skočil, tak jsem to jakoby skoro zachránil. Pak se ale běžel novej a to jsem prohrál, protože jsem nemohl používat ty svoje věci, co jsem dělal.

V té první bodované hře jste skončili poslední, teď jako čtvrtí, takže to asi nemáte rozjetý úplně nejlíp. Jak si myslíš, že to váš tým může urvat v dalších dnech?

Musíme hodně zabojovat, abysme získali hodně kartiček a v Mimoním lese… a prostě to prosadili. Zejtra musíme zabodovat a bejt ve všem první. Nebo ve všem zrovna ne, ale snažit se bejt ve všem první.

A věříš svýmu týmu?

Jo, docela jo. Spíš jo.

Za vedoucího a praktikanta máte koho?

Vedoucího Jirku Vopálku a za praktikanta Másla.

To je zajímavý, že o tom Ondrovi všichni mluví příjmením. Taky sis toho všiml?

Jo, všiml (smích).

Povzbuzuje vás dost Jirka Vopálka?

Jo, teď mě hodně povzbuzoval, i když jsem trošičku hrál, přišlo mi nefair play.

Jak jsi skončil v rapidu?

Celkově pátej, z dětí třetí.

A jsi spokojenej?

No moc ne.

Takže doufáš, že v hlavním turnaji to bude lepší?

Jo, to jo… jako nemám zrovna moc rád rapidy, i když to teda bude spíš taková polovážná, ale ty taky nemám rád.

Rozhovor s Vojtou Dudkem:

S Kubou Voříškem už jsem mluvil o vašem dnešním souboji, tak co si o tom myslíš ty?

No oba jsme hráli surově. V prvním kole jsem teda hrál já hodně surově, nakonec to byla remíza, pak jsem vyhrál se štěstím.

Jak jsi skončil v turnaji v rapidu?

Byl jsem devatenáctej.

Jak to hodnotíš?

No byl jsem 10. nasazenej, takže špatný.

Dneska jste skončili ve dvou soutěžích na 3. místě, neznáme teda ještě výsledky hry Co do lesa nepatří… Myslíš, že vaše družstvo má šanci na vítězství?

Mm, ne.

Co si myslíš o Maťovi? Dostali jste ho jako oddílového vedoucího. Povzbuzuje vás dost?

Jo dobrý, fandí.

Hádal se dneska taky, když jste soupeřili s Kubou Voříškem?

No já nevim, ale hodně jich to říkalo.

Takže jsi ho asi moc neslyšel, tak možná by měl trochu přidat.

No možná jo.

A co říkáš na Nelu?

Dobrý. Taky fandí dobře.

Jak vidíš svoje šance v hlavním turnaji?

Tak aspoň ty tři body. To by bylo dobrý.

Vojta Dudek

Po večeři následoval přesun do Mimoního lesa, kde se jednotlivé oddíly snažily získat první stromy a tím i body. Úkoly byly různého druhu, zde je několik příkladů: vyjmenovat vyjmenovaná slova po b, vyjmenovat všechny vedoucí a praktikanty, říci, jak velké elo má Nela, jednotkou čeho je světelný rok, jakou má Maťa barvu očí, jak podle Honzy Starce dělá vodník a tak dále a tak dále. Asi nejakčnější úkol vidíte dole na fotografii.

Pokrývání padlého stromu kusy oblečení ve stanoveném časovém limitu

V neděli se konečně zkompletovalo vedení, protože do tábora dorazila Kačka Krejčiříková. Naopak jsme se rozloučili se Slavíky, kteří přijeli pouze na víkend, a dočasně také s Jirkou Vopálkou, který odjel na den kvůli pracovním povinnostem.

Na závěr neděle bych rád řekl něco o slově šachista. Paní kuchařky totiž každý rok opakují stejnou hrubou chybu, když nám nadepisují svačiny. Traduje se, že jednoho dne jedna z nich napsala toto slovo správně, ale ostatní se jí vysmály, a tak se raději vrátila k hrubicování. Složitost a flexibilita českého jazyka nebo jeho schopnost pozřít cokoli odkudkoli je sice úžasná, avšak mnohým pochopitelně činí obrovské potíže. I některé děti mi řekly: „Vždyť je tam ch!“ Ale tvrdá souhláska v tomto případě nemá co dělat s íčkem, které po ní následuje. Šiřte tedy všude a všem, že slovo šachista se píše, jak zde vidíte napsané. Je to potřebné. Předejdeme tak mnohým rozpakům.

Den nesjednoceného názvu – 3. 8.

Pondělí otevřela na popularitě získávající zumba, při níž opět zúročil své bohaté taneční zkušenosti Karel Jukl. Ráno okomentoval slovy: „Cítím se jako nový člověk.“ Svou hypnotickou funkci začíná plnit naše nástupní písnička, zpívají si ji už i děti z vedlejšího tábora.

Dopoledne byly zahájeny hlavní turnaje, do níž děti Petr Havelka rozdělil především na základě výsledků turnaje v rapidu. Áčko s béčkem odehrají během týdne sedm vážných partií švýcarským systémem, céčko proběhne v rychlejším tempu systémem každý s každým. V úvodních kolech se nekonalo žádné velké překvapení.

Karel Jukl předčítá rozlosování céčka

Hodnocení úklidu dnes dopadlo mnohem lépe než včera. Tabulka se více rozzářila žlutou barvou, a u největších hříšníků dokonce zmizely z obrázku prasátka zlé černé oči i oba vykřičníky.

U oběda se mezi vedoucími strhla debata o tom, zda jsou buchtičky s krémem dobrým obědem nebo špatným. Hlavní vedoucí Maťa zaujal asi nejextrémnější stanovisko: „Úplně nejlepší způsob, jak bych chtěl umřít, by bylo utopit se v tomhle vanilkovym krému.“ Sladký oběd přivábil rovněž velké množství vos, které se v areálu přemnožily. Letošní bilance počtu bodnutí za den je velice vysoká, ale nijak neohrožuje normální fungování táborníků.

Za rozhovorovým materiálem jsem se dnes vydal do chatky číslo 22, která je okupována nejzlobivějšími účastnicemi tábora.  Bohužel oním vyslýchaným jsem se stal brzy já, a tak se holky dozvěděly víc ode mě než já od nich.  Panu Kotzotovi nicméně mohu vzkázat, že Anežka Havelková se Stellou Vavříkovou si ho jako trenéra velmi chválily. Večer holky podnikly útok na velitelství a odnesly si spoustu rohlíků. Uklidnění nepřineslo ani předčítání pohádky před spaním v podání Kačky Žádníkové, protože se v příběhu vyskytovala dost legrační jména. Za své počínání si však holky zaslouží velikou pochvalu.

Rošťácké úsměvy osazenstva chatky č. 22

Odpoledne tradičně pokračovala celotáborová hra. Nejprve jsme si zahráli Člověče, nezlob se s živými figurkami. Nejvíce Štěstěna přála Louie, naopak největší smůlu měl Jack Lentilka.

Člověče, nezlob se!

Dále se pokračovalo matematickými úlohami, které si pro děti připravil Ivo Hradecký. Nejlepšími počtáři a nejrychlejšími běžci se stali Petrovci, přestože nejmocnějším hlasem povzbuzovala svůj tým Anča Zlámaná. Velkých řvounů nám bohužel od minulých ročníků značně ubylo, ale snad se situace ještě v průběhu dalších dnů zlepší.

Přineste prvočíslo, které je větší než šest pětek!

Nakonec jsme se jako včera přesunuli do Mimoního lesa, kde se jednotlivé oddíly snažily získat do svého vlastnictví další stromy. Pokud jde o úkoly, jmenujme například zazpívání nástupní písničky Či a či a čičiči a přinesení čaje z jídelny do 5 minut.

Po večeři byly děti rozděleny do tří přednáškových skupin, aby se naučily něco nového o šachové hře. Upozorňuji, že rozdělení turnajových a přednáškových skupin spolu nekoresponduje. Premiéru v roli lektorky si odbyla Nela Pýchová, která si připravila pro nejsilnější skupinu přednášku na téma Obrana a útok. Ivo Hradecký seznámil béčkaře s americkým mistrem 19. století Paulem Morphym. Céčko se s Davidem Zvárou učilo pěšcové koncovky. Menší děti se namísto přednášek vyblbly u rybníku.

Nela Pýchová zahájila přednášku zostra Kalašnikovem

 

 Blbnutí ve vodě

Naše zdravotnice Sandra oslavila v pondělí narozeniny, a tak jí popřejme všechno nejlepší! Jako dárek obdržela růžové táborové tričko, jež se setkalo s velikým ohlasem. Nikol Slavíková s Anežkou Havelkovou k tomu chtěly samy něco napsat do deníku. Následující věty i se smajlíkem si poctivě vyťukaly na klávesnici: „Sandra je nadšená z její oblíbené barvy. Hodně dětí se hlásilo, že by chtělo příští rok také růžové tričko. “

Sandra ve své nové noční košili

Den potu a žhnoucího slunce – 4. 8.

Úterý odstartovalo podle osvědčeného vzorce. Zumbu vystřídal běh vedený Jirkou Vopálkou a Ondrou Máslem a po snídani pokračovaly hlavní turnaje. V áčku vede po čtvrtém kole Kuba Voříšek se 3,5 body, následovaný Ančou Zlámanou a Kubou Vojtou, kteří mají půlbodovou ztrátu. Podobná je i situace v prostředním turnaji. Remízu zatím ztratil Kryštof Křížek, jeden bod Martin Staněček s Tomášem Vopěnkou. Céčku dominuje po 15 kolech se stoprocentní úspěšností Honza Černý, 14 bodů mají Filip Čermák a Adam Hruška. Dnes konečně přináším dvě ukázky z šachových partií, přestože na zajímavé momenty je letos zatím docela nouze.

Lukáš Vitvar – Dan Vasilev

pozice po 27. tahu černého

Bílý byl v této pozici nucen obětovat věž na b7, čímž odstartoval šílenou přestřelku. 28. Vxb7+ Kxb7? (28. … Dxb7 29. Dxc4 Sf7 30. Jc5 Sxe6 31. Jxe6 Vfe8 32. Jxd8 Vxd8 s lepší pozicí černého) 29. Jc5+ Kc8 30. Va6 Db1+? (30. … Kb8! 31. Va4 Db1+ 32. Kh2 Dc2 s nejasnou pozicí) 31. Kh2 Jb6 32. De6+ Kb8 33. Dc6. Zde už je černý naprosto prohraný a zanedlouho se s králem vydal na procházku po šachovnici. Tu však jako zázrakem nakonec přežil.

pozice po 43. tahu černého

Po zlatém chodníčku se černý monarcha probil až ke svým pěšcům na druhém křídle. Jeho statečnost byla odměněna hrubou chybou bílého. Po 44. Jf5+?? Dxf5 rázem bojuje o vítězství černý. Partie však – asi spravedlivě – zaplula v 57. tahu do remízového přístavu. 0,5-0,5

Nesmrtelný Dan Vasilev

Jakub Voříšek – Anna Zlámaná

1. e4 e5 2. Jf3 Jc6 3. Sc4 Sc5 4. 0-0 Jf6 5. d4 Sxd4 6. Jxd4 Jxd4 7. f4 Jc6?

Tah by mohl být v pořádku, kdyby však nevycházelo 8. Sxf7+! Černá doplácí na nedodržení zásady zahájení nehrát zbytečně jednou figurou dvakrát. Následuje hezký útok, proti kterému mohla Anča těžko najít obranu: 8. … Kxf7 9. fxe5 Jxe5 10. Dd5+ Kf8 11. Dxe5 d6 12. Dg3 h6 13. Se3 De7 14. Sd4 Ke8 15. Sxf6 gxf6 16. Jc3 Se6 17. Jd5 Sxd5 18. exd5 Kf7 19. Vae1 Df8 20. Ve6 Dg7.

21. Ve7+! Černá ztrácí dámu, brzy dostane mat, a proto se také vzdala. 1-0

Kuba Voříšek

Úklid chatek se neustále zlepšuje. Pouze recidivisté z chatky č. 16 pokračují v prasečí krasojízdě. Co se týče Maťova zmrzlinového dluhu, pořád se navyšuje, ale už jsem ztratil pojem o tom, jak velký vlastně je. Projevuje se nám však jiný neduh. Maťa začíná vykat i jiným lidem.

Tvoření deníku

Počasí se pomalu a jistě mění ve výheň. Dnešní teploty už vystoupaly k tropickým hodnotám, a tudíž se jakákoli činnost začíná stávat velmi vyčerpávající. Pravda, asi ne pro většinu dětí. Jsou neúnavné. Proto byl také na odpoledne naplánován orientační běh. Mladší děti běhaly k bližším stanovištím, staří mazáci ke vzdálenějším. Na nich museli plnit úkoly a získávat písmenka potřebná k sestavení tajenky.  Asi nejzábavnější byl úkol zazpívat lidovou písničku a zároveň tancovat podle toho, o čem je. Nejrychlejším oddílem byl trojoký svatý Vincent. Večer už jsme se do Mimoního lesa nestihli dostat a v plánu je stavit se tam zítra ráno během celodenního výletu.

Kryštof Trojan pálí do plechovek

Na závěr dne se velká část táborníků opět přesunula do kluboven, aby si vyslechla šachové přednášky. Ivo Hradecký v áčku sáhl opět po Paulu Morphym, Maťa rozebral s béčkaři několik pěšcových koncovek a moje maličkost se v céčku smála při povídání o zásadách zahájení a procházkách králů v miniaturních partiích.

Béčko mělo tentokrát přednášku dobrodružnější – na chodbě

Den mučení – 5. 8.

Název středečního dne mi poradila Anežka Havelková, která celodenní výlet v horkém počasí a následnou noční hru označila za mučení. Stále však vypadá mnohem více svěže (stejně jako většina dalších frekventantů) než táborové vedení.

Dostat se z ranního polospánku nám už podruhé pomohlo rozvlnění boků při tanečním cvičení. Dychtivě očekávaný výstup našeho hlavního vedoucího se nekonal a i přes skandování dětí, aby Maťa nastoupil na taneční trávník, jsme se dočkali pouze několika pohybů.

Momentka ze zumby

Mnohé překvapila před celodenním výletem přepadovka úklidové komise, a tudíž se v tabulce objevilo opět více růžových zvířátek. Zlepšení stále nenastalo v chatce č. 16.

Před odchodem byly dětem rovněž rozdány pohledy a dopisy z domovů. Rodiče musím zklamat, někteří se na to tvářili trošičku kysele, ale aspoň je jasné, že se tady dětem líbí.

Po cestě k cíli našeho putování, kterým byl letos po dvou letech znovu stanoven Monínec, jsme se ještě stavili v Mimoním lese. Pokud jde o průběžné pořadí celotáborové hry, je zastřen mlhou záhadných matematických výpočtů a jasno bude pravděpodobně až ve finále.

Stavba pyramidy v Mimoním lese

Při cestě na Monínec dostaly všechny oddíly za úkol nasbírat do krabiček od sirek co nejvíce věcí. Výsledek takzvané krabičkovky vyvolal v roce 2012 velké hádky mezi zástupci týmů a jsou tací, již si své domnělé křivdy připomínají i po třech letech. Uvidíme, zda tomu tak bude i letos.

Do cíle jsme dorazili před polednem. Veliké zklamání přinesl oblíbený tubing, který byl přesunut na mírnější svah, zkrácen a kvůli horku vůbec nebyl provozuschopný. Děti si naštěstí po posilnění v restauraci vše vynahradily v lanovém centru.

Tomáš Nykodem zápasí s lany

Nakonec jsme se rozdělili na tři skupiny. Ti nejzdatnější vyrazili směr Sedlec-Prčice, další dvě skupiny se postupně zchladily u nedalekého přírodního koupaliště.

Dětem se z vody vůbec nechtělo

Po náročném návratu do tábora, jehož nejtěžší částí byl pro skupinu, ve které jsem pochodoval také já, výstup nad moníneckou sjezdovku, se někteří šli v táboře ještě vykoupat do rybníka. Prčický zástup dorazil jako poslední, až za soumraku.

V noci byly menší děti vyslány na bojovku. Na trase se setkaly se třemi padouchy, od nichž dostávaly hesla. Ty pak musely na konci říci královně zločinu, Scarlett Odkráglové, aby pro ni mohly začít pracovat.

Adam Jiřík u jednoho z padouchů

Den vodní – 6. 8.

Ráno proběhlo jako obvykle. Rozcvička, snídaně a přesun do kluboven k šachovnicím. Inspekce chatek tentokrát rozdala dvě superprasata, kromě chatky č. 16 se jím mohli pochlubit také kluci z č. 9. I přes hlasité skandování dětí, abychom udělali hříšníkům letecký den, byl nápad zamítnut, a tak bylo sáhnuto jen k oblíbeným kačákům. Jirka Vopálka s Karlem Juklem dojeli do obchodu, aby nakoupili dětem zásoby pití. V kuchyni je totiž možné natočit si pouze horký slazený čaj.

Kačáci

Celý odpolední program se odehrával u rybníka. Nejprve se přikročilo k vyhodnocení včerejší krabičkové soutěže. Nejde vlastně ani tolik o to, kolik jste toho nasbírali, spíš si musíte své poklady umět obhájit. Zde jsem byl jako médium kvůli svým vstupům do hodnocení obviněn z manipulace soutěže. Podle mě jsem však jen vyrovnával spravedlnost.

Následovala vodní hra – převážení Mimoně. Větší část družstva musela převézt Mimoně na lodi od břehu ke stavidlu. Poté byla štafeta předána na souš a postavička byla přenesena zpátky na břeh. Svou misi nejrychleji zvládlo družstvo Louie vedené Terkou Šímovou.

Oddílu David se štafeta příliš nevydařila

Druhá soutěž spočívala v naplňování sklenic, pročež byl stanoven časový limit 5 minut. Nejvíce vody z ešusů do skleněných nádob stihl vlít oddíl Jacka Lentilky.

Naplňování sklenic

Na závěr děti přeměřily své síly při přetahování lanem, k němuž také neodmyslitelně patří vykřičení hlasivek způsobené hlasitým fanděním. Souboje mezi Davidem, Jackem Lentilkou a Louie byly velice vyrovnané a rozhodly až rozstřely o čtyřech lidech, z nichž vyšel vítězně David. Proběhla také exhibice vedoucích a praktikantů, v níž trojice Jirka Vopálka, David Zvára a Sandra Jirušková přejela Filipa Zváru, Honzu Sadila a Kačku Žádníkovou.

Táhnou Lentilkové!

Veškeré snažení nakonec korunovalo dobývání stromů v Mimoním lese. Níže uvádím hezkou básničku, kterou musel oddíl Jacka Lentilky do 2 minut složit. Povšimněte si zejména zajímavého rytmu a moderní kombinace rýmů (včetně absolutního) a volného verše. Přispěli hlavně Vojta Dudek a Péťa Píšová.

Óda na šachy

Šachy hrajem roky,

máme dobrý kroky.

Každý z nás se dobře učí,

každý z nás má dobrý kroky.

Nikdo nás u toho nemučí,

někdy vyhráváme a někdy prohráváme.

Teď jsme dobří velmistři

a vyhráváme tituly.

Večer se uskutečnily šachové přednášky. Áčko se učilo s Maťou věžové koncovky, béčku byl Nelou objasněn význam volných sloupců a já jsem s céčkem pokračoval v demonstrování zásad zahájení na miniaturních partiích. Zbytek táborníků se vydal s Jirkou Vopálkou do lesa, kde měly děti za úkol postavit domečky z přírodních materiálů.

Kuba a David Schnablovi a Filip Sadílek se svým dolem pro Mimoně

Po setmění se uskutečnil noční orientační běh pro starší část tábora. Soutěžilo se na čas a navíc si děti musely zapamatovat šest šílených padoušských jmen, která po cestě dostaly – Skalpovlasec, Meximotorořez, Arsenicopliv, Mimoňožroutka, Hodbombtrh a Figurkabodač.

Svou návštěvou nás ve čtvrtek poctil Vítek Moravec. Vytrvat by měl v Růžené až do velkého finále.

Den velkého finále – 6. 8.

Budíček, rozcvička, snídaně, společné focení. Doháníme reálný čas. V této chvíli už by měly být dohrány turnaje A i B, zanedlouho zakončí své poslední partie také céčkaři. Proběhnout má bleskový turnaj. Vypěstování velkochovu prasátek dovršila chatka č. 16, naopak slunečno bylo celý týden v chatce ě. 24. Pochvalu zaslouží rovněž malé holky z č. 22, kterým sluníčko uniklo pouze první den.

Společná táborová fotka

Rozhovor s Filipem Sadílkem

Jak se ti líbí na táboře?

Jo, chtěl bych to mít o týden delší. Nechce se mi domu. Chtěl bych si to prodloužit aspoň o 3 dny, abysme mohli vyrovnat ztrátu.

Koho z vedení máš nejradši?

Sáďu (Honza Sadil) a Iva. Jsou hodný a Sáďa má podobný příjmení jako já.

A kdo tě rozzlobil?

Ten, co nám řekl, že máme díru (v Mimoním lese představovaly některé stromy tzv. díru, což znamená, že tým ztratil investované kartičky a navíc v dalším tahu nemohl hrát dál). Ale už nevim, kdo to byl.

Filip Sadílek

Rozhovor s Nikol Slavíkovou

Jak se ti líbí na táboře?

Docela dobře.

Chce se ti už domů?

No na jednu stranu jo, protože moje sestřička měla ve čtvrtek narozeniny, tak to chceme oslavit. Ale na druhou stranu ne, protože se mi tady líbí.

Koho z vedení máš nejradši?

Nevim. Všechny. To se nedá říct.

A kdo tě rozzlobil?

Nikdo, vůbec. Všichni jsou hodný.

Nikol Slavíková

Rozhovor s Anežkou Havelkovou

Jak se ti líbí na táboře?

Dobrý. Ale nechci jet domů. Ještě bych tu chtěla být tak 3 dny.

Koho z vedení máš nejradši?

Mám ráda Kačku (Žádníkovou), protože nám čte pohádky. A pak Sáďu, tebe, Filipa, Másla i ostatní.

A kdo tě rozzlobil?

Filip! Protože nám sebrali strom.

Anežka Havelková

Rozhovor s Honzou Markem

Jak se ti líbí na táboře?

Mně se líbí.

Těšíš se už domů?

No. Teď jedu na tenisový turnaj. Ale zůstal bych tu klidně ještě týden.

Koho z vedení máš nejradši?

Petra. Protože ho hodně dobře znám.

A kdo tě rozzlobil?

Nikdo. Kromě naší kapitánky, protože nedala double (oddíly mohly jedinkrát za týden využít tzv. double a v případě splnění úkolu zdvojnásobit počet získaných bodů) a teď jsme až čtvrtý.

Honza Marek

Rozhovor s Honzou Hegerem

Jak se ti líbí na táboře?

Hodně se mi tady líbí. Zůstal bych tady klidně dalších 14 dní, ale došly mi už finance..

Koho z vedení máš nejradši?

Tebe. Protože nám nedáváš žádný tresty.

A kdo tě rozzlobil?

Jirka Žádník. Slíbil mi, že když řeknu, že Sandra na každý fotce vypadá špatně, dostanu lízátko. Ale žádný jsem nedostal a naštval jsem Sandru.

Honza Heger

Rozhovor s Jáchymem Hrbkem

Jak se ti líbí na táboře?

Dobře.

Těšíš se už domů?

Mm, nevim.

Koho z vedení máš nejradši?

Všechny stejně!

A rozzlobil tě někdo?

To ne.

Jáchym Hrbek

Je po 15. hodině a na táboře máme za sebou vyhlášení všech turnajů. V nejsilnějším z nich dominoval Kuba Voříšek, který během 7 kol pustil soupeřům pouze dvě remízy. Stříbro bere Anča Zlámaná s 5 body, bronz Kuba Vojta se stejným bodovým ziskem, avšak horším pomocným hodnocením.

Nejlepší z turnaje A

V béčku bylo nakonec odehráno o jedno kolo víc (tedy 8), neboť jeho účastníci hráli příliš rychle. Z vítězství se raduje Kryštof Křížek, jenž vybojoval 6,5 bodu. V těsném závěsu se umístil s 6 body Tadeáš Hanzl. Na třetí místo dosáhl s 5 body Vašek Zvolenský.

Nejlepší z turnaje B

V turnaji C nedal nikomu šanci Honza Černý, který v 29 kolech uhrál 28 bodů a zvítězil s náskokem 2,5 bodu před stříbrným Adamem Hruškou. Třetí příčku obsadil celkově čtvrtý Ondra Kočárek s 22,5 body. Vyhlášena byla speciální kategorie pro děti bez výkonnostních tříd, v níž na zlato dosáhl celkově třetí Filip Čermák (23 bodů), následovaný celkově pátým Davidem Schnablem (21 bodů) a celkově šestým Michalem Krejčou (21 bodů).

.

Nejlepší z turnaje C

Nejlepší z turnaje D

Ohlášeny byly rovněž výsledky bleskového turnaje. Ten se hrál na 6 kol a stal se kořistí Vítka Moravce (5,5 bodu). Druhý skončil Ivo Hradecký (5 bodů) a třetí Nela Pýchová (4,5 bodu). Protože však nefrekventanti hrají mimo soutěž, oceněna byla jiná trojice – David Zvolenský (4. místo, 4,5 bodu), Kuba Vojta (6. místo, 4 body) a Honza Heger (7. místo, 4 body).

Nejlepší bleskovkáři

V druhé části odpoledne vyvrcholila celotáborová hra. Po vyhlášení výsledků nočního orientačního běhu, v němž byla nejlepší dvojice Anči Zlámané a Terky Šímové, proběhly u rybníka gladiátorské zápasy, v nichž bylo cílem vynést Mimoně zprostřed skandujícího kruhu (video). Klání většinou končila remízou. Jakmile někdo na postavičku dosáhl, měl malé šance uniknout ze spárů zbylých pěti zápasníků. Děti byly očíslovány od 1 do 10 podle jejich věku, aby proti sobě vystupovali vyrovnaní soupeři. Nejvíce úspěšní byli Louie a trojoký sv. Vincent. Došlo také na exhibici praktikantů, vedoucích a nejstarších dětí, kde se ze změti těl s Mimoněm šikovně vysmekl Martin Staněček.

Karel Jukl: „Tomu se říká davová psychóza“

Poté už následoval přesun do Mimoního lesa na závěrečné dobývání stromů. V celkovém součtu dopadl nejlépe oddíl Petr Romana Šimáka, což však ještě neznamenalo vítězství v celotáborové hře, ale pouze výhodnější výchozí pozici do závěrečného pátrání po Mimoňovi vězněného Jackem Rozprašovačem, ztvárněného Vítkem Moravcem. Děti musely rozřešit hádanku a podle získaných nápověd určit, kde je Mimoň vězněn. Pokud mám být objektivní, je třeba uvést, že závěr nebyl nejlépe promyšlený, ale každopádně bylo nakonec vítězství přiznáno týmu David Martina Bláhy.

Eliška Novotná prchá s Mimoněm před vodními děly Jacka Rozprašovače

Ani letos jsme si jako praktikanti nemohli odpustit pouštění písniček Karla Gotta. Zazpívat si je (především Být stále mlád) se stalo tradicí a nostalgickou vzpomínkou na zašlé časy. Ač některé děti nad nekonečněnásobným držitelem Českého slavíka původně ohrnovaly nos, nakonec je atmosféra zcela pohltila a začaly zpívat a skákat s námi.

 

Táborem se rozeznívá hlas božského Káji

Týdenní program završilo opékání buřtů u táborového ohně. Pod hvězdným nebem jsme zpívali písničky, mezi nimiž nechyběly ani Koleje Bolka Studzinského z loňského ročníku, a Maťa tradičně vyprávěl o Spejblovi a Hurvínkovi. Postupně se celý tábor ponořil do hlubokého spánku.

 

U táboráku

Den melancholiků – 8. 8.

Táborový deník jsem uvedl dost poeticky a stejným způsobem by měl být asi uzavřen. Je možné, že název dne odjezdu neodpovídá zcela všeobecné atmosféře. Jenže můj pohled na svět je subjektivní. Pokud jde o emocionálně vypjaté situace, tento pohled ještě sílí. Sobota začala zvesela. Zacvičili jsme si zumbu. Poděkovali si. Po opuštění chatek se chvíli zdálo, že letos zůstane melancholie zachycena uvnitř. Ale nakonec u někoho prolomila bariéry. Srovnala je se zemí. Bum! Zmizely v husté prachové mlze. Stačil jeden člověk. Pak plakal další. A třetí. Čtvrtý. Několik lidí. Není se za co stydět. Co bychom byli bez emocí? Cynické vypočítavé stroje. Není to důkaz slabosti. Je to důkaz silného pouta, jež bylo vytvořeno. Je to důkaz jedné z nejdůležitějších a nejkrásnějších věcí na světě.

Můj přítel nikdy nic nevysvětloval. Asi myslel, že jsem takový jako on. Ale já bohužel nedovedu vidět beránky přes bedničku. Jsem snad trochu jako ti dospělí. Asi jsem zestárnul.

Na tábor do Růžené jsem jel hlavně kvůli dětem. Bavil jsem se s nimi, protože nechci zapomenout, jak přemýšlí. Nechci zapomenout, jak jsem přemýšlel já, když jsem byl dítě. Bylo by strašné, kdybych zapomněl. Odpusťte mi, jestli jste chtěli veselejší a vtipnější zakončení. Ale jsem už takový. Týden v Růžené byl každopádně úžasný a jistě nejsem zdaleka jediný, kdo by si ho nejradši hned zopakoval. Je však třeba zase chvíli počkat.

Na závěr děkuji všem skvělým táborníkům, díky nimž byl každý den naplněn úsměvy. Budeme se na vás těšit i v příštím roce!

Táborové fotky  –  Táborové turnaje –  Rozdělení do oddílů  –  Videa – Videa