TJ Spartak Vlasim
26
Dub

Střípky z archivu – sezona 1994/95

V dalším vzpomínkovém článku je na řadě sezona 1994/1995 z pohledu áčka. Tehdy jsme měli zálusk po mnoha desetiletích, kdy Vlašim hrávala jen nejnižší soutěže, postoupit do Divize I (Krajského přeboru), bohužel se to ale těsně nepovedlo.

V tehdejší skupině B Divize II (v dnešní hierarchii by to byla Krajská soutěž) hrálo 9 týmů a my jsme patřili k papírově silnějším (díky předním šachovnicím, na zadních jsme byli spíše slabší). Sestava Vlašimi pro sezonu 1994/1995 vypadalo takto:

1. Krischke Arnold   elo 2055
2. Innemann František elo 1960
3. Vojta Tomáš  elo 2133
4. Matějovský Ondřej elo 1961
5. Vojta Pavel elo 1837
6. Vyhnal Miroslav III.VT (odehrál jen 1 partii)
7. Vojta Stanislav II.VT
8. Lalouček Miroslav III.VT
9. Kořínek Jan  III.VT

Na začátku trochu komplikovalo situaci, že pan Innemann „trucoval“ (protože jsme ho napsali až na druhou šachovnici) a do bojů se zapojil poprvé až ve 4. kole. :-)   Další komplikací bylo, že já jsem byl od července na roční vojenské službě (Maťa pak na ni nastoupil v lednu) a uvolňování na zápasy nebylo ani pro jednoho zrovna snadné. 

Soutěž jsme začali ve druhém kole (v prvním jsme měli volno) velmi dobře, když jsme díky výhrám předních 4 šachovnic porazili béčko Rakovníka 5,5:2,5.  Ve třetím kole bylo na programu prestižní derby s Benešovem. Bohužel se mi na tento zápas nepodařilo z kasáren dostat (sloužil jsem na letišti v Plané u Českých Budějovic), ale i tak oslabený vlašimský tým dokázal vybojovat cennou remízu. Blýskli se zejména Míra Lalouček a Stanislav Vojta.


Benešovský Ivo Kudrna patřil mnoho desítek let k významným postavám okresního šachu. V zápase ho dokázal odremizovat Pavel Štětina.

Ve 4. kole jsme přivítali podprůměrný tým Dubna Příbram a hladce vyhráli 5,5:2,5. Na osmé šachovnici si zahrál Lukáš Vonderka a výhrou získal III.VT. :-) Partie se naopak vůbec nepovedla mně a hráči Příbrami si nejspíš dodnes vyprávějí, že si Vojta elo 2133 nejspíš koupil někde v Hypernově. Takto mě sejmul soupeř s elem 1750:

Pouze v 6 (!!!) lidech jsme nastoupili v 5. kole proti céčku Říčan, přesto jsme dokázali vyhrát 5,5:2,5! Výhrami se o to postarala trojice Vojtů, Arnold Krischke a Honza Kořínek. Důvod, proč jsme hráli v šesti, byl dost smutný – oslovila se celá soupiska včetně všech náhradníků a víc jak 6 lidí nebylo ochotno do Říčan vyrazit. O kolo později už jsme se na béčko Říčan sešli v nejsilnějším složení a po nervy drásajícím průběhu vyhráli 4,5:3,5. Hrdinou se stal Pavel Vojta, který po 7 hodinách boje otočil horší koncovku a zápas rozhodl.

V tuto chvíli jsme měli v čele soutěže 2bodový náskok, bohužel jsme ale nezvládli klíčový souboj s úhlavním rivalem. Stejně jako proti Říčanům B prohrály poslední 2 desky a tentokrát už jsme to dohnat nedokázali. Tato těsná prohra ve finále rozhodla o postupu.

V předposledním kole jsme doma přivítali Jince a zaznamenali naši nejvyšší výhru v soutěži 6:2. Na závěr nás čekal sympatický tým Čerčan. A díky Tomáši Gergelitsovi se z tohoto zápasu dokonce dochovaly fotky. Jedna byla použita jako úvodní a níže si můžete prohlédnout družstvo Čerčan, které proti nám 19. března 1995 nastoupilo:

Samotný zápas skončil po bojovném průběhu dělbou bodů. Mně se takto svižně podařilo porazit Prochyho a dokonce jsem našel i partiář. :-)

V konečné tabulce jsme skončili druzí o bod za Baníkem Příbram. Bylo to již potřetí za sebou, co nám postup o fous unikl (k tomu se ještě dostanu v nějakém svém dalším historickém článku). Na druhou stranu bylo ale 2. místo pro náš tým úspěchem, vždyť v existenci vlašimského oddílu to bylo jedno z jeho nejlepších umístění.

Ze statistiky je vidět, že nejúspěšnějším hráčem byl se 6,5 body z 8 partií Pavel Vojta. Dařilo se ale i Ondrovi Matějovskému (5,5 ze 7) a Stanislavu Vojtovi (5 ze 7).

(autor článku: Tomáš Vojta)

5 reakcí na “Střípky z archivu – sezona 1994/95”

  1. 1
    Maťa píše:

    Pěkné vzpomínky, Tomáši. Upřesnil bych, že tehdejší elo jsi v Hypernově koupit nemohl, protože tato společnost byla založena až v roce 1998. :) Že sis tam koupil elo, říkal až o několik let později někdo z Poděbrad (tuším, že Evžen Trexler) poté, co jsi prohrál na půdě bývalého DDM s Václavem Novákem. V roce 1994 pan Jurčovský jen přesvědčoval své spoluhráče, že to musí být chyba tisku. :)

    Mých 5,5/7 super, ale samozřejmě jsem prohrál v Čerčanech. V té klubovně tělocvičny tamního Slavoje jsem měl tragickou bilanci.

  2. 2
    Tomáš Gergelits píše:

    Děkuji Tomovi a Ondrovi za oživení vzpomínek.
    Jednak – titulní fotka článku (spolu s oběma dalšími) mě vrátila do hrací místnosti, o které se tehdy říkalo, že Slavoj Čerčany má jednu z nejlepších hracích místností v oblasti (nevýhodou ovšem byla potřeba se přezouvat, protože tam byl koberec).
    A druhak – polovina devadesátých let byla pro Čerčany v soutěži družstev nejúspěšnějším obdobím v historii oddílu; však jsme taky o bod za remízu neobrali jen Vlašim, ale oba další medailisty Příbram i Benešov :bye: .

  3. 3
    Maťa píše:

    Škoda, že jsme v těch Čerčanech nevyhráli 8:0 jako kdysi za Zdislavice, to by znamenalo postup (pokud i tenkrát při rovnosti bodů rozhodovalo jako první skóre). :) Ale k tomu asi bylo dost daleko, když jsme nevyhráli vůbec. Minimálně mě pan Košata přejel, pokud si vzpomínám dobře.

  4. 4
    Tom píše:

    Ani se nechce věřit, že je tomu už 30 let, co jsme takto hrávali. Tohle je nejstarší fotka celého družstva, co mám /díky za ní Tomáši/.

  5. 5
    Tomáš Gergelits píše:

    Ad 3) („Škoda, že jsme v těch Čerčanech nevyhráli 8:0 jako kdysi za Zdislavice, to by ….“):

    Tomův článek mě přivedl ke vzpomínce na pěknou slavojáckou klubovnu a na naše úspěchy uprostřed 90. let, začátek první věty komentáře č.3 mě přivedl k myšlence vzít do ruky oddílovou kroniku a v duchu uvedené poznámky zavzpomínat hlouběji:

    Sezóna 1990/91, kdy Čerčany dostaly ve čtvrtém kole v domácím prostředí od Zdislavic kanára, byla pro družstvo Slavoje vůbec první v historii oddílu, kdy jsme hráli vyšší soutěž, než okresní přebor. Takže prohra 0:8 byla zaslouženou nováčkovskou daní. Navíc jediná výhra za celou sezónu (5:3 s družstvem JZD Jílové u Prahy z 1.kola) se nám na konci soutěže nezapočítala, neboť Jílové po 4. kole odstoupilo. Takže Čerčany při své premiéře skončily předposlední – deváté (před odstoupivším Jílovým). Ovšem hned za osmými Zdislavicemi! Pointa této vzpomínky spočívá ve skutečnosti, že Čerčany se paradoxně z devátého místa (s nulou na bodovém kontě!) v soutěži udržely, na rozdíl od v pořadí osmých Zdislavic, které touto sezónou v soutěži družstev do budoucna zanikly. Není divu: většina hráčů družstva jménem Zdislavice z onoho kanárového zápasu hned následující sezónu hrála tu stejnou soutěž, ale v dresu Vlašimi (postoupila z OP), což potvrzuje můj někdejší i nynější názor, že kanára Čerčany tenkrát dostaly od překabátěné Vlašimi :-).

    Druhým paradoxem tohoto náhledu do kroniky bylo zjištění, že ačkoli deváté místo (z deseti účastníků) oblastního přeboru II.třídy v sezóně 90/91 nám stačilo na udržení, hned další sezónu osmé místo (při stejném počtu družstev) znamenalo sestup (naštěstí jen na rok :-) ).

Odpovědět

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
more...
 

© 2024 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist