Druhý díl vzpomínání na rok 1991 bude zajímavý tím, že se podíváme do Kutné Hory, kde jsme spolu s Ondrou Matějovským odehráli svůj první týdenní turnaj. A dařilo se nám, mně se povedlo získat I. výkonnostní třídu a Ondrovi druhou.
V Kutné Hoře se hrálo 14. – 20. 7. 1991 a takový turnaj byl pro nás svátek. Bylo nám 15 let a vyrazit sami do cizího města bylo prima dobrodružství. Šoupli nás tehdy na 3lůžkový pokoj spolu s Michalem Bűrgermeistrem, z čehož měl Michal určitě hroznou radost. :) Na druhou stranu z toho vzniklo mnohaleté přátelství a Michal se pak s námi zúčastnil i řady dalších akcí.
V samotném turnaji o I. výkonnostní třídu hrálo 16 hráčů a k jejímu zisku bylo potřeba uhrát 7 bodů. Po matném začátku (2 remízy) se mi to nakonec podařilo, což pro mě byl tehdy velký úspěch.

Hezkou kombinací se mi povedlo rozhodnout partii ve 4. kole:
Čontoš V. – Vojta T. – pozice po 26. tahu bílého:

26…Vxd6! 27.Dxd6 Jh3+! 28.gxh3 (ještě horší je 28.Kh1 Jxf2+ 29.Kg1 Je4 -+) 28…Dg5+ 29.Dg3 Dxd2 a pozice bílého je v troskách. Ve 42. tahu 0-1
Dařilo se i Ondrovi, který v uzavřeném turnaji o II. výkonnostní třídu získal požadovaných 6,5 bodu a tuto třídu získal. I pro něj to byl pěkný úspěch.

Zahráli jsme si i silnou doprovodnou bleskovku, jejíž výsledky jsem objevil v kronice Kutné Hory. Stejně jako výstřižek z novin Obrazy Kutnohorska:


Další akcí, na kterou se podíváme, je okresní přebor v bleskovce, který se hrál 9. května 1991 v Neveklově. Zde se sešlo 30 hráčů a z vítězství se radoval Josef Vařejčko. Pěkné 7. místo obsadil táta a desátý byl Tomáš Sysel. Mně se povedlo vybojovat bronz. Tabulku pořadatelé zpracovali na počítači, což v tuto dobu rozhodně nebylo obvyklé:

O 14 dní později jsme si společně s bráchou zahráli Oblastní přebor chlapců do 16 let. Turnaj v Kolíně (tempo 2x 30 minut) se mi povedlo vyhrát a bez zajímavosti není, že v tabulce lze najít jména, se kterými se střetávám za šachovnicemi dodnes (třeba Dan Kaplan z Poděbrad). :)

V předchozím průběhu už jsem zmínil vážný turnaj, bleskovku, rapid a tak už mi zbývá jen korespondenční turnaj. Mezi svými 12 -15 roky jsem takových turnajů odehrál několik a dost mi pomohly ke zvýšení výkonosti. Přeci jen se člověk u nich naučil přemýšlet a analyzovat. Ten s názvem ČF-145 začal 1. listopadu 1989 a skončil 30. dubna 1991 a dařilo se mi v něm. Se ziskem 11,5 bodu ze 14 jsem dělil 1. místo společně s mezinárodním mistrem Biolkem a Martinem Halámkem. Toho se mi takto ve vzájemné partii povedlo porazit:
Tahy, které se posílaly na korespondenčních lístcích, jsem si zapisoval do sešitu, a jak je vidět z mého zápisu, i v takovém turnaji se dá překročit čas (aby hráč prohrál partii, musel čas překročit 2x). Na prvních 20 tahů bylo 100 dnů, na dalších 10 tahů 60 dnů atd. Bylo možné si brát i dovolenou …


Tabulka po bojích, které trvaly rok a půl, nakonec vypadala takto:

Díky tomuto výsledku jsem získal I. výkonnostní třídu v korespondenčním šachu.
Pokračování příště …
(autor článku: Tomáš Vojta)

Na turnaj v Kutné Hoře si pamatuju docela dobře. Jel jsem tam s cílem uhrát 2. VT a napodobit Martina Baštu a Standu Moudrého, kterým se to překvapivě povedlo o půl roku dříve na nějakém vánočním turnaji v Kolíně. Vzpomínám si, že jsem musel vyhrát poslední dvě partie, a protože na výhru v závěrečném kole s Lídu Sýkorovou jsem si věřil (později se ukázalo, že oprávněně), rozhodující byla partie 8. kola s Josefem Hallou. Ten byl v úplně stejné situaci, ke splnění normy musel taky dvakrát vyhrát. Tomáš s Michalem mi žertem radili, že bych ho mohl na začátku vykolejit nabídkou remízy, to jsem si ale netroufl, protože co kdyby soupeři na té dvojce nezáleželo? :) V partii se ukázalo, že záleželo, protože – jestli si dobře vzpomínám – neudržel nervy na uzdě a v klidné rovné pozici nějak nekorektně obětoval figuru a mně se to povedlo ubránit a vyhrát. Soupeř se pak s prohrou smiřoval a tahal už jasně prohranou partii, což překvapivě nevydržel hlavní rozhodčí Josef Vagenknecht, který už měl žízeň (byla to poslední partie kola), a v podstatě mu vynadal: „Hele, on už tohle dokáže vyhrát!“ Pepa Halla to uznal a šlo se ze sálu. :)
Zatímco na šachy si pamatuju, tak na doprovodný program ne, asi jsme se tam přes den jen tak poflakovali a kouzlo šachových dovolených se vším všudy objevili až později. Vzpomínám si jen na výlet do kostnice kousek od Kutné Hory.
Příští týden si to tam při další šachové procházce můžeme připomenout. :) Taky se mi nic z doprovododného programu nevybavuje. Třeba by nám něco mohl připomenout Michal B. :)
Michal s námi podle mě nic mimošachového nepodnikal, ale pamatuju si, jak ti pomáhal s rozborem přerušené partie s Janou Šilhavou, kde jsi pak v dohrávce zachránil remízu. Taky si vzpomínám, že jsme tvému tátovi posílali dopis, kde jsme hrdě psali, že jsme ubytováni s nositelem 1. výkonnostní třídy :) (nikdo takový tehdy za Vlašim nehrál).
Ještě se mi vybavila malá vzpomínka na ten turnaj v bleskovce, který předcházel hlavní turnaje, alespoň tak si to pamatuju. Přespávali jsme z pátka na sobotu u Tomášových prarodičů ve Zruči, abychom se do Kutné Hory ráno včas přímým vlakem dostali a blicku stihli. První cenou byl jednodenní zájezd do Vídně s odjezdem z Kutné Hory, což vítězný Jaroslav Kalivoda příliš neocenil. :) I po těch letech vidím, jak tam po turnaji zkoušel zájezd někomu místnímu se slevou prodat. Ani nevím, jestli se mu to nakonec povedlo. Zeptat se ho na to už bohužel několik let nemůžu…