TJ Spartak Vlasim
19
Bře

Science fiction

Patrik Pýcha

Vymezení pojmů

Málokdo tomu věřil. A možná, že i tací optimisté, kteří zaškrtli v anketě k Mistrovství ČR mládeže v Koutech nad Desnou poslední možnost, v níž stálo, že si vlašimský oddíl bude 14. března domů odvážet více než čtyři medaile, ve skutečnosti takovému obrovskému úspěchu až tolik nevěřili. Toto sci-fi se však zásluhou Kuby Voříška, Nely Pýchové, Péti Píšové, Ríši Mládka a Jirky Rýdla stalo skutečností.

 
Vlašimští medailisté

Termín sci-fi, který byl anketě použit, by snad bylo vhodnější nahradit slovy jako utopie nebo sen, avšak na druhou stranu je pravda, že šachy jsou do jisté míry vědeckou záležitostí. Je to souboj dvou jedinečných nervových struktur, ale také do popředí se hrnoucích digitálních technologií, jež se využívají při přípravách na partie.

Cenzurovat, či necenzurovat?

Během výjimečného týdne v Jeseníkách jsem si do malého sešitku dělal nejrůznější poznámky. Když si je nyní čtu, musím se v některých případech opravdu smát. Ale protože pojem svoboda je mnohem složitější, než jak si někteří představují, řadu z nich mi bohužel zdravý úsudek zveřejnit nedovolí.

Tyto poznámky mi však každopádně pomohou se rozpomenout, a poskytnou mi tak podklad k tomu, abych zase popsal několik podivuhodných problémů, které jsme na turnaji řešili.

 
V anketě o nejvíce se smějícím členu výpravy by nejvíc hlasů musel dostat Matěj Škrabánek.

Schody, hodně schodů

Jedinou věcí, na kterou jsem se v pátek 6. března netěšil, byly ty strašné schody, co vedou od nádraží k hotelu. Vlastně to bylo od chvíle, kdy jsem si sbalil věci do kufru. Nevážil jsem ho, ale těžký byl hodně, a poté co jsem ho dal potěžkat ostatním, bylo jasno, že mezi dalšími zavazadly nemá konkurenci.

Mnozí mi dávali s lišáckým úsměvem najevo, jak se těší, až se s tím potáhnu nahoru, ale hnán šachovou radostí jsem se dostal, pokud si to dobře pamatuji, k hotelu jako druhý. Pravda, tam už jsem se rozhodl jet o jediné patro výš výtahem.

 
Ríša Mládek s Vítkem Moravcem

O konzervantech

Jedenáctiletý Matěj Škrabánek mě nepřekvapil jenom tím, že už ve svém věku čte náročná a rozsáhlá díla o historii a má jasno, co by chtěl v budoucnu studovat, ale také mě zaujal, když mi u snídaně řekl, ať nejím džem, protože je v něm spousta konzervantů.

Schválně jsem se podíval na složení sladké meruňkové pochoutky – sorban draselný, benzoan sodný a krásně podtržený oxid siřičitý. Poslední ze jmenovaných zázraků je na seznamu extrémně nebezpečných látek, avšak přesto je i ve výrobku s výmluvným názvem „Mysli na zdraví“. Malé množství asi nikoho nezabije, ale Matěj má určitě pravdu, že bychom to s tím mazáním síry na chleba neměli moc přehánět. Je však otázka, zda se pak nebudeme muset naučit žít bez jídla.

 
Franta Helebrand si stejně jako loni užíval kromě šachů také dovolenou se svou rodinou.

Testy – obtížnost vysoká

Jak už se stává pravidlem, hráči mistrovských kategorií se museli zúčastnit testů, které měly vyzkoušet jejich znalosti. Na místě jsem pochytil, že pro většinu lidí byly hodně těžké, a tak mnozí raději řadu úloh rovnou přeskočili. Pokud vím, výsledky letos zveřejněny nebyly, každopádně Nela Pýchová byla oceněna čokoládou, třebaže ona sama se domnívá, že měla dobře maximálně polovinu.

Doprovodné turnaje

Povídání o šachových výsledcích začnu tím nejméně zajímavým, tedy doprovodnými turnaji. Ve FIDE Openu jsem byl velmi úspěšný já (1986), když jsem s 5,5 body z 9 možných obsadil 6. místo. Troufám si říci, že vzhledem k síle soupeřů jde o můj druhý nejpovedenější turnaj v kariéře, i když si nemyslím, že moje hra, kromě výhry nad FM Vítem Valentou (2163), byla až tak přesvědčivá. Trochu mě mrzí, že jsem neudržel remízu s IM Vojtěchem Plátem (2443), kde byla pozice ještě několik tahů před koncem naprosto remízová, ale kde jsem se bohužel zbytečně zalekl výletu krále do středu šachovnice a místo toho zahrál nesmyslný tah, po němž jsem byl nucen přejít do prohrané pěšcovky.

Abych neodradil diagramové fanatiky, již nemají rádi dlouhé žbleptání, rozhodl jsem se tentokrát přiložit i nějaký ten diagram.

Filip Šimůnek (2158) – Patrik Pýcha (1986) pozice po 69. tahu bílého

 

Je to prosté. Stačilo dát 69. … Vf3+ nebo 69. … Vxg3 a bylo by hotovo. Černý král je totiž v patu a můj soupeř, který jen tak mimochodem motiv viděl hned, by musel uznat remízu. Jenže v mé hlavě už se asi po dlouhé časovce a nekonečném šachování z boku nainstaloval nějaký program a podle něho jsem také pokračoval – 69. … Vb4+ 70. Kf3 Vb3+ 71. Kg2. A je to tu zas. Patový motiv tu stále je, stačí 71. … Vxg3+, ale já jsem béčko odmítl opustit a zahrál jsem71. … Vb7??, abych si pokryl pěšce. Pochopitelně následovalo 72. Kh3, hrozí mat pěšcem, a zde jsem se na závěr této tragikomedie ještě přehmátl a místo umístění věže na b3 zahrál 72. … Vb4. Možná, že to tak bylo lepší, protože nakonec bych s největší pravděpodobností stejně prohrál. Takhle jsem se aspoň mohl po 73. g4+ s klidným srdcem vzdát, jelikož ztrácím věž. Ten pat mě zkrátka vůbec nenapadl. 1-0

 
To jsem já.

Dobře zahrál i Robin Hrdina (2106), který s 5,5 body taktéž pronikl do první desítky a obsadil 8. příčku. Naše derby z posledního kola skončilo remízou.

 
Robin Hrdina

Dařilo se také Frantovi Helebrandovi (1855). Ten sice se 4 body klesl oproti nasazení o tři místa na 33. pozici, ale v průběhu turnaje si zahrál i s několika silnými soupeři a s některými z nich dokázal bodovat. Uveďme například cennou remízu z prvního kola proti FM Vítu Valentovi (2163).

V Národním Openu bojoval Matěj Škrabánek (1517) z Nymburka, který s 5,5 body dosáhl na 21. příčku. Matějovým problémem je jeho zbrklost. Většinou dohrával jako první z výpravy.

Kategorie H10

V nejmladší kategorii se dostal do první desítky stále se zlepšující Kuba Vojta (1439). Uhrál pět bodů a obsadil 9. místo. Někdy možná ještě doplácí na svou zbrklost a nedostatečnou soustředěnost, ale to se určitě s věkem zlepší.

 
Kuba Vojta

Kategorie H16

Mezi chlapci do 16 let bojoval Martin Horák (2037), který uhrál 4,5 bodu a obsadil 10. pozici. V konkurenci české špičky je to hezké umístění, ale Martin byl zklamaný, protože doufal, že by mohl zaútočit i na medaile. Je škoda, že se mu nepodařilo dotáhnout nadějně rozehranou partii s pozdějším stříbrným medailistou, Josefem Havelkou (2078). Vyhraný byl Martin i v posledním kole, kdy však nakonec prohrál.

 
Martin Horák

Bazén na střeše světa

Kromě možnosti koupání v hotelu, jíž využili v průběhu turnaje Voříškovi, Vojtovi a Píšovy, se téměř všichni podívali také na poněkud větší bazén vysoko v horách. Řeč je o jednom z divu Česka, přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé Stráně, zejména o její horní nádrži. Největší skupina se na místo vypravila v pondělí, když jsem pronesl asi po sté, že nechápu, proč jsme na tak zajímavém místě ještě nebyli a Maťa pak na poradě vyslovil právě tento cíl cesty.

 
Vzhůru do oblak!

Dostat se do bodu, v němž jsme loni svou pouť zakončili, letos trvalo mnohonásobně kratší dobu, jelikož na cestě nebyl led a navíc jsme se nevydali zkratkou, kterou je to sice dál, ale o to horší cestou. Stoupali jsme dál a brzy se objevily nádherné výhledy do okolní prosluněné krajiny. A pak jsme to uviděli.

 
Na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!

 
Zasněžené Jeseníky

 
Společná fotka u horní nádrže přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně

Poté se začaly konečně projevovat také ty negativnější stránky naší cesty, i když při srovnání s výletem na Kokořín určitě vedou Dlouhé Stráně. Většina účastníků expedice si vzala boty, ve kterých to začalo čvachtat při prvních pár krocích ve sněhu. Příčinou nebyla žádná praktická slabomyslnost, jako to bývá v mém případě, nýbrž ona nešťastná skutečnost, že si málokdo vůbec do Koutů vhodnou obuv sbalil. Musím se pochlubit, že já jsem si konečně na několikátý pokus správné boty vzal, a proto jsem zůstal v suchu.

Riskantnější trasu si naplánovali Kuba Voříšek s tatínkem, kteří se rozhodli od nádrže klouzat z prudkého srázu podél schodiště, s čímž měli zkušenost již z předchozího dne. My ostatní jsme se vraceli stejnou cestou. Znovu jsme se sešli kousek nad větrníky a společně zamířili k horní stanici lanovky.

 
Ríša musel za trest udělat pár dřepů, poněvadž se nezeptal, jestli na posed může vylézt.

Další cesta měla vést dolů po sjezdovce, protože lanovka už tou dobou nejezdila. Zde se střetly dva protichůdné názory. Od Tomáše Vojty, který nebyl v naší skupině, ale výstup na Dlouhé Stráně absolvoval dříve, se Maťa dozvěděl, že sjezdovka je naprosto neschůdná. Proti tomu pan Voříšek postavil své tvrzení, že jde naopak o naprosto bezproblémovou možnost, jak se dostat zpět do údolí. Další názory se po uskutečněném sestupu pravděpodobně různí. Ti nejmenší a Anežka Vlková se klouzali dolů po břiše jako tučňáci. Nakonec jsem se i já nechal pohltit atmosférou a svezl se, ač jsem zvolil raději polohu vleže. Druzí se snažili plužit jako na lyžích a zbytek opatrně našlapoval, jak mu jeho pud sebezáchovy dovolil. Naše největší kaskadéry bohužel na dvou krátkých videích nenajdete, jelikož se řítili se srázu tak rychle, že je Nela Pýchová vůbec nestihla zachytit.

 
Jirka Rýdl běží na pomoc Anežce Vlkové a Kubovi Voříškovi.

Byl to krásný výlet. Pomalu klesající slunce, třpytící se sníh, ječící šachisté rozšlapávající upravenou sjezdovku, promočené boty…

Kategorie H14

Opusťme nebezpečně se probouzející nostalgii a vraťme se na šachová pole. Po šestém kole, kdy měl Ríša Mládek (1717) 3 body, se nezdálo, že by se mohl do konce turnaje vyhoupnout na stupně vítězů. Měl hodně špatné pomocné hodnocení a hlavně mu scházely body. Ale Ríša v posledních kolech neskutečně zabojoval a po triumfu v posledním kole nad Janem Miesbauerem (2082) si mohl na krk pověsit bronzovou medaili.

V kotli u onlinů v restauraci se to rozeznělo tak, že se všichni lidé otáčeli, co se děje. Pěknou výhru přišel ocenit i pan Biolek, který prý dá Ríšovu partii do své příští knížky. Po posledním příznivém výsledku, který našemu hráči nahrál, objednal Maťa rundu panáků – ten den už poněkolikáté.

Richard Mládek (1717) – Jan Miesbauer (2082) pozice po 23. tahu černého

 

Ríšův soupeř v předchozím průběhu nemoudře uzavřel dámské křídlo. Nyní náš hráč začal s demolicí toho královského: 24. Jh4. Ještě silnější bylo zahrát nejdřív 24. Dh1, například: 24. … Sf8 25. Jxf5!! exf5 (25. …gxf5 26. g6 +-) 26. e6! Dxe6 27. Je5 +-. Soupeř pokračoval 24. … Kf7. Houževnatější bylo počítačové 24. … Vh7, kde by měl být bílý také vyhraný, ale není jasno hned, například: 25. Vxh7 (bílý by neměl přežít ani po oběti věže 25. Vxg6+!? Kf7 26. Vxe6 +-) 25. … Kxh7 26. Dh1 Sf8 (26. … Kg7 27. Jxg6! +-) 27. Se3 s pokračujícím tlakem +-. 25. Jh5! Vag8 (25. … gxh5 26. Dxh5+ Kf8 27. Vh8+ Vg8 28. Dh7 Vxh8 29. Dxh8+ Kf7 30. g6 mat) 26. Jxg7 Vxg7.

Jak rychle dokončit demolici? 27. Jxg6! Sf8 (27. … Vxg6 28. Dh5 +-) 28. Dh5 Ja6 29. Jh4+ Ke7 30. Jxf5+. Zde se Ríšův soupeř vzdal, protože po 30. … exf5 31. Vxb6 má už kvalitu a dva pěšce méně a může jen čekat, až ho bílá armáda rozemele na padrť. Krásný závěr! 1-0

 
Ríša Mládek kouzlil nejen za šachovnicí.

Kategorie H18

Velmi těžké chvilky si prožil na juniorském finále FM Jirka Rýdl (2335), když na úvod provedl velkou rošádu. Ale i po třech nulách a s tím souvisejícím špatným psychickým rozpoložením se Jirka neskutečně zvedl, uhrál 5,5 bodu a dosáhl na bronz v kategorii do 18 let. Celkově skončil na 5. místě. Za zmínku stojí, že Jirkovi se jako jedinému podařilo zvítězit nad jinak suverénním vítězem celého finále, FM Tomášem Krausem (2393).

 
Trochu radosti, Jirko!

Kategorie D12

Papírové předpoklady Péťu Píšovou (1254) příliš nefavorizovaly. Jenže co u dětí znamenají papírové předpoklady? Péťa dokázala, že její výkonnost je mnohem výš. Během týdne v Koutech makala na 110 % a výsledných 7 bodů jí zajistilo stříbrnou medaili a právo účasti na podzimním Mistrovství Evropy mládeže v Chorvatsku. Sledovat její partie bylo velmi napínavé, protože u mladších šachistů není nejeden zvrat v partii nic neobvyklého.

 
Péťa Píšová krátce po převzetí cen

Lidská mysl v nočních hodinách

Debata se jednou u snídaně stočila ke snům. Maťa se svěřil s tím, jak se mu té noci zdálo o Karlovi Juklovi, kterého Strana svobodných občanů nominovala jako kandidáta na prezidenta, jímž se navíc bez jakéhokoli hlasování stal. Poté co Maťa přisadil svým snem, který byl o tom, jak umřel, zapojil jsem se já s příběhem o lezení na rozhlednu, vyklánění se přes zábradlí a pádech dolů, přičemž mě zabil asi až ten desátý, neboť to už jsem se probudil.  Dále jsem hovořil o tom, že často ve snech při chůzi skáču a přestože chci vždycky přestat, nejde mi to. Maťa nadhodil, že on většinou nechodí, ale vznáší se.Bylo by jistě zajímavé se nad různými sny zamyslet. Určitě bychom v nich našli zajímavý skrytý význam.

Pokud se týká skutečných pozdně večerních či nočních událostí, nemohu se podělit o mnoho informací. Já jsem spal. Každopádně se zajímavé věci děly, o nich se nicméně šeptá jen v kuloárech. Můžu zde maximálně uvést, že voda na horní budově z noci z úterý na středu udělala bum, což vím moc dobře, jelikož jsem ráno jako první ztropil největší povyk. Závada byla brzy opravena.

 
Poklidný hotel Dlouhé Stráně

Ríša hrál bleskovku!

Ríša Mládek (1906) tentokrát už nic nenechal náhodě a začal s přemlouváním velmi brzy. Jeho dvouměsíční nátlak nikdo nevydržel, a tak si konečně mohl zahrát vytouženou bleskovku, jež mu byla na předchozích akcích jasně zamítnuta. A dařilo se mu. Z 11 partií uhrál 7 bodů a mezi 85 hráči dosáhl na krásné 17. místo. Cenné skalpy si připsal s Ondřejem Karlíkem (2101) a Evženem Pospíšilem (2112).

Skvělý výkon podala i Anežka Vlková (1513), která uhrála jen o půl bodu méně a skončila na 25. příčce. Vzhledem k ratingu zaznamenala nejcennější výhru nad Karlem Opravilem (2026).

 
Anežka Vlková

Co přinesla středa

Původním plánem pro tento den byl bowling, ale protože byl obsazený, rozhodlo se o procházce do Loučné nad Desnou. Nela Pýchová na popud Vítka Moravce zneužila nepřítomnosti Ríši Mládka a vzala si jeho boty. Ty Neliny jsou totiž sice hezké, ale jak se ukázalo po předchozím bolestivém nošení, prakticky špatně použitelné.

 
Blbnutí na cestě do Loučné

Zuzka Píšová vyrukovala během procházky s velmi zajímavým poznatkem. Číslo, jež se osamoceno nachází na zadní straně občanského průkazu, prý udává, kolika lidem je držitel dokladu podobný. Bylo tak vlastně vyvráceno tvrzení, že dvojníkem Nely Pýchové je slavný argentinský fotbalista LionelMessi, jelikož je na jejím průkazu vytištěno číslo nula. Pochopitelně se rozvinula bouřlivá diskuze o tom, jakého má kdo dvojníka, ale brzy dospěla ke svému konci, neboť se někteří začali urážet přirovnáváním k záporným osobnostem historie.

V Loučné nad Desnou jsme prošli kolem ohrady s koňmi, z nichž byla nadšená především Péťa Píšová, a nakonec jsme skončili v malém obchodě, jenž po našem odchodu zel prázdnotou.

 
Péťa Píšová a Kuba Voříšek se zdraví s koníkem.

Ve středu byl tatínek Kuby Voříška vystřídán na místě jeho maminkou a večer pak dorazil se svou lyžařskou soupravou Karel Jukl.

 
Karel Jukl se objevuje na scéně!

Bowling na ledě i na dráze

Ve čtvrtek jsme konečně zamířili na bowling. Povrch cesty vedoucí do lyžařského areálu pěkně zledovatěl, což mělo za následek, že se mnozí jen tak tak neskáceli k zemi jako kuželky. Kdyby proti nám někdo hodil kouli, věřím, že by dal strike. Snad jen Karel Jukl by mohl odolat. Ten se totiž procházel po ledu úplně klidně, jako by tam vůbec nebyl, a ještě při chůzi stíhal klikat na tři elektronická zařízení, která měl po ruce. Ostatně, sám nám prozradil, že je zkušený zombíkobijec.

Na bowlingu vzbudily pozdvižení boty s číslem 50, které si Maťa vyzkoušel, aby věděl, jak obrovské vlastně jsou. Robin Hrdina vyslovil domněnku, že jde o velikost pro Lukáše Vonderku.

 
Tyhle boty byly Maťovi skutečně dost velké.

Vítězem bowlingového utkání se stal Robin Hrdina se 140 body, následovaný mnou se 132 body a Martinem Horákem se 116 body. Minisouboj mezi Maťou a Nelou Pýchovou skončil vítězstvím našeho předsedy, a tudíž musela Nela kvůli uzavřené sázce zaplatit jednu korunu.

 
Zdvižená ruka Nely Pýchové naznačuje, že její koule opět letěla do velké výšky.


Vítězné trio zpívá státní hymnu.

Bowlingový den byl zakončen v pizzerii. Zde jsem pro změnu korunu s Maťou prohrál já. Po sledování výkonů Matěje Škrabánka při večeřích v hotelu jsem tvrdil, že pizza pro něj nebude problém. Matěj ji však bohužel celou nesnědl.

Kategorie H12

V kategorii chlapců do 12 let jsme se mohli radovat ze zlata Kuby Voříška (1762), ještě nedávno člena TJ Bohemians Praha. Kuba odstartoval naprosto neuvěřitelně a plný bodový zisk držel ještě po pátém kole. Zbylé čtyři partie remizoval a konečných 7 bodů mu vyneslo titul Mistra ČR do 12 let a právo účasti na podzimním Mistrovství světa mládeže v Řecku. Svůj okamžik štěstí si vybral ve druhém kole, kdy stál se svým soupeřem Davidem Hložkem (1646) na pokraji prohry, ale soupeř si nechal dát střelcem jednotahové vidličky na krále a věž.

 
Spokojeně se usmívající Kuba Voříšek

Kategorie D16

Druhé zlato si vlašimská výprava připsala na konto díky Nele Pýchové (1954). Po loňském výpadku si letos bronzová medailistka z Mistrovství Evropy mládeže počínala bezkonkurenčně a už před posledním kolem bylo jasné, že ji o zlato, ani právo účasti na Mistrovství světa mládeže, nikdo neobere. Uhrála 8,5 bodu. Velký význam pro ni má určitě výhra nad nadějnou reprezentantkou Beskydské šachové školy, Natálií Kaňákovou (2007), s níž v minulosti ve vážných partiích zaznamenávala jednu prohru za druhou.

Tereza Beluská (1717) – Nela Pýchová (1954) pozice po 57. tahu černé

Bílá zde měla pokračovat variantou 58. Kf2 Vxa3 59. Vxh7 Ke6 60. h5, kde má s pěšcem méně slušné šance na remízu. Místo toho si však naběhla přímo do pasti: 58. Kg4?? h5+!Jak vím z doslechu, někteří diváci v té chvíli nepochopili, proč se Nelina soupeřka vzdala, a přemýšleli nad tím, zda obě aktérky náhodou nezapomněly na pravidlo braní mimochodem. Samozřejmě nic takového – po 59. gxh6 by následovalo 59. … f5+ 60. Kg5 Vg3 mat. 0:1

 
Nela Pýchová

Anežce Vlkové (1530), která skončila se 4,5 body na 11. místě, se tentokrát tolik nedařilo. Několik dobře rozehraných partií se jí nepodařilo dotáhnout k vítězství a jedním z důsledků byl také kontumační bod ve čtvrtém kole.

Kladivo na čarodějnice

Pro Maťu, který je velkým znalcem knihy Kladivo na čarodějnice a podle ní natočeného stejnojmenného filmu, byl páteční výlet vlakem do Velkých Losin bezpochyby vyvrcholením celého doprovodného programu. Právě toto místo totiž bylo dějištěm nechvalně proslulých čarodějnických procesů z konce 17. století, kterými je ono výše uvedené dílo inspirováno. Černobílý snímek z roku 1969 je opravdu mistrovským kouskem československé kinematografie, avšak po jeho zhlédnutí jsem byl natolik znechucen, že bych ho asi znovu vidět nechtěl.

Ve městě jsme, vedeni Karlem Juklem, zamířili do místní pralinkárny, kde se však nikdo dlouho nezdržel, protože šlo jen o podnikovou prodejnu. Vzali jsme tedy útokem první cukrárnu, kterou jsme viděli. Ve vedlejší budově pak Maťu velice zaujaly malé piraně, okusující lidem nohy. On by je tam prý strčil hned.

 
Sympatické rybičky

Následoval přesun k budově Termálních lázní Velké Losiny, kde všechny upoutalo venkovní jezírko s teplou vodou. Nebylo nám ale řečeno, že je v ní síra, a tak si už brzy po přičichnutí k dlaním nikdo ve vodě nic nemáchal.

 
Sirné jezírko před budovou lázní

Konečným bodem, jehož návštěvou jsme završili návštěvu Velkých Losin, byl pomník obětem čarodějnických procesů. Podrobnější informace naleznete ve videu, ve kterém se blýskl jako průvodce Karel Jukl.

 
Inkvizitor Jukl – nalevo visí kus jeho oběti.

 
Společná fotka u pomníku čarodějnickým procesům

Budeme končit

„No konečně!“ říkáte si. Ale ještě je potřeba pár nezbytných formalit na závěr. Cestu domů popisovat nebudu, jelikož nás žádný karambol nepotkal, ale aspoň za nás ve vlaku můžu říci, že jsme určitě nemlčeli, nýbrž hovořili v příjemném duchu do poslední chvíle. Maťa mluvil o čarodějnicích, Kuba Voříšek zpíval, někteří hráli Město, jméno…

Výsledek našich mladých nadějí na Mistrovství není třeba hodnotit. Domnívám se, že pět medailí mluví za vše. Doufejme, že se někdo znovu prosadí i na mezinárodní úrovni. Postupy jsme vybojovali tři, vítězové mají na výběr, zda pojedou na svět nebo Evropu.

Vyjmenovávat všechny, kdo se zasloužili o skvělý výsledek a úžasnou atmosféru na turnaji, by bylo příliš zdlouhavé, a proto to zkrátím jako obvykle. Poděkování si zaslouží všichni – děti, trenéři, fanoušci… A i když by zřejmě neměla chybět ani špetka konstruktivní kritiky, všichni si zaslouží také obrovskou pochvalu. Jedině tak totiž může vzniknout ten dokonalý obraz.

 
Společná fotka vlašimské výpravy po slavnostním zakončení

Výsledky všech kategorií

Fotky

Stránky pořadatelů

24 reakcí na “Science fiction”

  1. 1
    Patrik P. píše:

    Tři zmiňovaná krátká videa jsou zde: https://www.youtube.com/channel/UCjgkZTTooDfATse0pChTyqQ

  2. 2
    bohouš z buše píše:

    Dobrovolně se hlásím k nechápajícím divákům po h5 :-)
    Jsem rád, že se potvrzuje 2015=pohádkový rok splněných přání.
    Nele to moc sluší!

  3. 3
    AdolfR píše:

    tak ještě jednou blahopřání všem medailistům i ostatním hráčům-bojovníkům a poděkování všem, kteří se tak krásně o harantíky starali a trénovali je (a píšou o nich) a tvoří s nimi dohromady tak prima společnost -to se to pak hrajou šachy, to se vyhrává samo

  4. 4
    Maťa píše:

    Rád bych na tomto místě uvedl, že jsem po návratu z Koutů dokázal nepravdivost informace (kterou zdaleka neobhajovala jen Zuzka) o čísle dvojníků na OP. Mail, kde jsem všem zainteresovaným nakopíroval, co přesně čísla na dokladě znamenají, mohu zájemcům na přání poslat. Snad jsem tím nikomu nepokazil radost ;-) . Je to podobná fáma, jako že člověk ve spánku spolkne několik pavouků za život :-) . Ve skutečnosti nespolkne žádného.

  5. 5
    Jarda P. píše:

    Pěkný počteníčko :-) .

  6. 6
    Jarda P. píše:

    Krátká zpráva na stránkách vlašimského Gymnázia : http://www.gymvla.cz/?p=3894

  7. 7
    visvi píše:

    Pěkný článek, Patrik jen občas něco přibarví, ale v zásadě je vše pravda, tak do toho nebudu kecat :-)

  8. 8
    Blanka píše:

    Článek se Patrikovi opravdu moc povedl. Ostatně jako všechny před tím :-). Jsem ráda, že jsem přijela až ve středu a neviděla divokou jízdu na tučňáka po sjezdovce dolů :-).
    Je prima, že i gymnázium na svých stránkách o úspěšném turnaji píše. Předpokládám, že to je také Patrikova práce :-).

  9. 9
    Maťa píše:

    Ad gympl: Co je to 7. K?

  10. 10
    Patrik P. píše:

    visvi (7): Když to srovnám s odporně bulvarizovaným článkem o Harrachově, v tomto není přibarveno téměř nic. :-)

    Blanka (8): Ano, zpráva na stránkách gymnázia je z mé iniciativy. ;-)

    Maťa (9): Zkratka označuje moji třídu, tedy 7. kombinovanou. Neoficiálně se o ní často mluví jako o 7. komplikované. V žádném případě to neznamená, že je v jednom ročníku tak obrovský počet tříd. Aby nedošlo k mýlce, vyvracím další myšlenku, která by mohla někoho napadnout. Přestože podle čísla logicky chodím do septimy, jsem fakticky studentem třetího ročníku, poněvadž na gymnázium jsem nastoupil až po ukončení deváté třídy ZŠ v Dolních Kralovicích, na níž mimochodem vzpomínám velmi rád. Nebylo holt dost zájemců, aby byly vytvořeny dvě třídy, a proto jsme já a další byli připojeni ke kvintě, jež byla po odchodu řady studentů na konci kvarty značně okleštěná.

  11. 11
    Maťa píše:

    Patriku, přibarvuješ, přibarvuješ… :-) Například: „Po posledním příznivém výsledku, který našemu hráči nahrál, objednal Maťa rundu panáků – ten den už poněkolikáté.“ Rundu jsem ten den objednal poprvé a naposledy. Třeba se budeš hájit tím, že „poněkolikáté“ a „jednou“ se nevylučuje, ale určitě to tak z textu nevyplývá :-) . Na Péťu a Nelu se dávaly rundy už v pátek (měly už jisté medaile), na Kubu pak objednala v sobotu ráno Blanka. Jirku už jsme touto formou neoslavili, protože v době konce jeho partie začínalo vyhlášení… :-)

  12. 12
    Maťa píše:

    Patrikův článek v internetové verzi Benešovského deníku: http://benesovsky.denik.cz/ostatni_region/sachiste-vlasimi-prepsali-historii-20150320.html.

  13. 13
    Robin píše:

    A já jsem nestihl ani jednu rundu.. :( Jinak, ať si Patrik přibarvuje jak chce, je dobře, že určité části cenzuroval.. :D Co se stane na šachách, má zůstat na šachách! :D :D

  14. 14
    Maťa píše:

    Ad 12: Patrikův článek vyšel i s fotkou také v dnešní tištěné verzi novin. Ve volném prodeji do zítřka, ale v naší trafice už ho nemáme ;-) .

  15. 15
    František píše:

    Hezký článek, gratuluju k dosaženým úspěchům! Jenom jedna hnidopišská poznámka na okraj: ŠSČR již používá novou verzi loga.

  16. 16
    Tom píše:

    No jo, logo má ŠSČR jiné. Od kdy? :-) Budu na to pamatovat a za rok přidám k Patrikovu článku už správné. ;-)

  17. 18
    Maťa píše:

    Pěkný matový závěr partie Beluská-Pýchová je i v novém Šachovém týdeníku. Zájemcům mohu poslat.

  18. 19
    Maťa píše:

    Patrikův článek o MČR v Koutech se dnes objevil na internetových stránkách čtrnáctideníku Jiskra: http://www.jiskra-benesov.cz/clanek/vlasimsti-sachiste-znovu-prepsali-historii-6902. Předpokládám, že ve čtvrtek vyjde i v tištěné verzi.

  19. 21
    Maťa píše:

    Dobrá volba :-) .

  20. 22
    Ivo píše:

    Dobrá volba místa, špatná volba termínu :)

  21. 23
    Tom píše:

    Maťa 21: tvůj komentář teď nemůže být objektivní, když jíš světelský chlebíček. :-D

  22. 24
    Maťa píše:

    Předpokládám, že zbytek sezony dohraji ve Světlé místo Iva :-) .

Odpovědět

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
more...
 

© 2024 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist