Zlín je krásné město v mnoha ohledech. Nejenom, že se můžete kochat nádhernou funkcionalistickou architekturou minulého Baťova velkoměsta, ale také Vám Zlín nabízí si na každém kroku odpočinout v nějakém parčíku nebo jít na krásnou procházku do hor, které jsou kousek za městem. Zlín je také město studentů. V roce 2001 zde byla vybudována nová Univerzita Tomáše Bati, jejíž budovy se můžou pyšnit jak moderním vzhledem, tak svojí polohou uprostřed města. Aktuálně na zlínskou univerzitu chodí přes 7000 studentů. Nicméně co Zlínu zcela jistě chybí, jsou přechody. Zebra je zde raritou a ptáte-li se, jak tedy chodci přes silnice přechází, tak jste na špatné adrese…

Ve středu 28. června se v prostorách zlínské Univerzity Tomáše Bati dohrálo Mistroství České republiky školních družstev. Akce byla velice kvalitně zařízena a po celou dobu vedena na vysoké úrovni. Není pochyb, že ředitel turnaje Rostislav Svoboda navázal na úspěch minulých předcovidových MČR, která se v letech 2016-2019 rovněž odehrála ve Zlíně. Turnaje se letos zúčastnilo přes devadesát družstev soutěžících ve třech kategoriích – 1. stupeň základní školy, 2. stupeň základní školy a střední školy. Všechny kategorie byly nabité a až do posledních chvil se nevědělo, které družstva obsadí přední příčky. Nakonec ale, jak již je pomalu zvykem, svůj titul v nejsilnější kategorii středních škol obhájilo elitní družstvo z Frýdku-Místku. Gymnázium Petra Bezruče nenasytně uchvátilo také první místo v kategorii 2. stupně základních škol. A v kategorii těch nejmenších si nejlépe vedlo družstvo z Plzně. Jak ale akce opravdu probíhala?

V pondělí 26. června většina studentských bot a chodidel došlápla ve večerních hodinách na nástupištní přepážku ať autobusového, nebo vlakového nádraží ve Zlíně. Zřejmě jen málokdo z nich tušil, že nevábné scenérie státních dopravních institucí za chvíli nahradí oslnivý pohled na náměstí Tomáše G. Masaryka spolu s výhledem na Kongresové centrum Univerzity Tomáše Bati (dále jen UTB), ve kterém se měl turnaj následující dny odehrávat.

Prezence probíhala v přízemí univerzitní knihovny, budovy, která taktéž jako Kongresové centrum vypadá stejně monumentálně. Patrně se jedná o dílo slavné české architektky Evy Jiřičné, které nyní působí především na půdě Velké Británie. V roce 2001 sama navrhla a zrealizovala vybudování těchto dvou zlínských dominant.

Ubytování bylo zařízeno především na kolejích UTB, ale kdo si chtěl dopřát více pohodlí a klidu, mohl rovněž bydlet ve známém hotelu Zlín s krásným výhledem na Baťovu „Jednadvacítku“ – svého času druhá největší stavba v Evropě nyní slouží účelům Krajské úřadu Zlínského kraje. Většině družstev si ale vybralo relativně komfortní a cenově dostupné ubytování v hotelu Garni, který nabízí ubytování jak pro studenty UTB, ve kterých šachisté byli ubytováni, tak pro hosty. Pokoje zde byly velmi pěkné, i když prostorově trochu úspornější.

Šachová roztržka začala ráno 27. června v devět hodin. Předcházelo ji ovšem slavnostní zahájení, které moderovala zkušená novinářka Markéta Janíková z Českého rozhlasu Zlín. Ve svém projevu se snažila povzbudit především mladší a nezkušené hráče, což nebývá u zahájení šachových turnajů zvykem. Postupně vyzvala ke slovu ředitele turnaje Rostislava Svobodu a zástupce za UTB a tým rozhodčích turnaje. Svůj proslov zakončila humorným citátem Tomáše Bati: „Až obujeme svět, vyletíme raketou obouvat mimozemšťany. A nejlepší by bylo, kdyby měli čtyři nohy.“

Odbila devátá hodina a displeje na digitálních šachových hodinách se začali předhánět v počtu minut do spadnutí praporku. Některým to šlo lépe, některým hůře, tak či onak z chutí pozorovali vývoj na šachovnicích před sebou.

První šachový den skončil pátým kolem, které se dohrálo kolem půl třetí. Lidská zácpa na oběd byl velkým logistickým prohřeškem, který se organizátoři snažili následující den vyřešit. Fronta socialistického měřítka byla natolik dlouhá, že někteří jedinci svůj oběd obětovali jako figurku na šachovnici a s chutí se vydali na výlet do hor. Takoví jedinci si pak dali po cestě sušenku a byli mnohem spokojenější nežli lidé ve frontě, kteří kolem třetí museli čelit malé deštivé přeháňce.

Zbytek dne byl určen pro doprovodný program. Organizátoři zajistili velice pestrou nabídku od prohlídky Baťovi pojízdné kanceláře po návštěvu druhé nejnavštěvovanější zoologické zahrady v České republiky. Samozřejmě účast na programu byla dobrovolná a musela se dopředu rezervovat. Tací, kterým se nezalíbila ani simultánní partie či šachová přednáška, měli zkrátka volné odpoledne. S naším družstvem jsme si navečer udělali radost a šli jsme hrát bowling. Já sám jsem nebyl moc vykutálený, ale mým spoluhráčům a spoluhráčkám se naštěstí dařilo, proto nám tento zážitek všem dodal pozitivní energii do dalšího dne.

Ve středu 28. června se z roztržky definitivně stala řežba. Hodiny začaly trpět tvrdými pohlavky ze strany hráčů a nejedna šachová figurka měla příležitost podniknout skok důvěry na tvrdou sálovou podlahu. Poslední čtyři kola byla kolem deváté v plném proudu ve všech kategoriích. Stejně jako den minulý se i ve středu jelo přes oběd a končilo se až v ranně odpoledních hodinách. Na oběd se opět čekali fronty, byly ale již poznatelně menší, jelikož každá kategorie ráno začínala v jiný čas.

Slavnostní vyhlášení začalo ve dvě. Na jevišti se opět objevila nám již známá moderátorka Markéta Janíková, která zas a znova vyzdvihla krásu města Zlín od monumentálního Baťova odkazu po slavné filmařské ateliéry. Jejím slovům tentokrát neunikl ani Otto Wichterle, rodák ze Zlína, který vynalezl kontaktní čočky. Svým medovým hlasem poděkovala účastníkům za skvělé výkony a postupně přešla k velice poutavému a impozantnímu vyhlášení výsledků. Postupně si na jeviště pozvala tři nejlepší týmy z každé kategorie, které obdarovala nejprve slovem u mikrofonu a následně je poslala, aby si užili „bednu“. Celé vyhlášení doprovázela fascinující světelná a hudební show.

Po vyhlášení nastal náhlý konec. Kongresové centrum se rychlostí mníka jednovousého začalo vyprazdňovat a šachoví přátelé se počali rozcházet. Jedni se loučili v slzách, druzí končili své dobrodružství v objetí. Jiní se sbalili a odešli bez pozdravu. Nad Zlínem se rozestoupila mračna a vyšlo teplé letní slunce, které každého z nás táhlo opět domů.

Výsledky

Článek na webu ŠSČR

(autor článku: Jakub Voříšek)