Jan Stoklasa

Letošní sezona je pro vlašimský tým napínavá, hrajeme bojovné zápasy s napínavými partiemi a těsnými výsledky. Tohoto dobrého zvyku jsme se drželi i v nedělním zápase, do Vlašimi přijel tým hráčských gentlemanů  s krásným šachových názvem Caissa Úholičky. Bohyně šachu Caissa tedy držela palce hostujícímu týmu a bohyně štěstěny Fortuna to možná vyvažovala svojí přízní k domácímu týmu – ale nebudu předbíhat událostem, pojďte se podívat, jak se tento souboj odehrával.

S Honzou Šťastným jsme se ráno sešli na nádraží v Benešově, František Innemann nás nabral a odvezl do Vlašimi. Nálada v autě byla bojovná a veselé historky ze šachového i „normálního“ života zpříjemnily cestu, Františkovi tímto děkujeme za dopravní pomoc. U pumpy ve Vlašimi jsme potkali  naše soupeře, hráči spokojeně pokuřovali a v dobré náladě se těšili na nadcházející zápas. Těšili jsme se i my a po přátelských pozdravech v hrací místnosti zápas začal.

Honza Šťastný hrál černými s Karlem Vlachem, v anglické hře neměl jako černý problémy s vyrovnáním a partie rychle přešla do koncovky a remízové dohody.

Partie Pavla Vojty s Radkem Veverou měla ostřejší náboj, Pavlův soupeř měl černé a obětoval pěšce za dvojici střelců a aktivitu v živé pozici. Jako šachový optimista bych to možná radši hrál za černé, ale pozice nebyla vůbec jasná, Pavel hrál na výhru a plánoval uplatnění materiální výhody. V kritické pozici si náš hráč vzal druhého pěšce, přehlédl  ovšem rozhodující tah soupeře a nezbývalo než partii vzdát.

Vláďa Horák si na Jindřicha Nováka věřil a výrazně aktivní skóre vzájemných utkání se nebál soupeři před začátkem partie jemně připomenout. Takové psychologické gambity jsou ale dvojsečné, soupeř se může leknout, a nebo zdravě nabudit… Nevyzpytatelný pan Novák rozehrál bílými nestandardní 1. e4 e6 2. Sb5 (nevíte někdo, jestli se to nějak jmenuje, francouzsko-španělská hra? )    a tahy na šachovnici sázel rychle a sebevědomě, jak je jeho zvykem. Vláďa střelce zahnal postupem pěšců a kreativní hra obou stran vedla po výměně dam do dvousečné koncovky. Oba soupeři ji hráli na výhru, Vláďa měl silného volného pěšce, ale aktivita soupeřovy věže se ukázala být jako rozhodující a partie skončila výhrou pana Nováka.

Autor článku a Honza Framberk si ve své partii zapřemýšleli nad ostrou sicilskou.

V pozici  na diagramu jsem zahrál 20. g5! s hrozbou g6 a těšil jsem se na oběti dámy po odtazích střelce – 20. … Sf6 21. gxf6 Vxe4 22. Vxg7+ Kh8 23. Sxe4 nebo 20. … Sd8 21. g6! Vxe4 22. gxh7+ Kxh7 23. Vxg7+ Kh6 24. Sxe4 a černý musí vrátit dámu tahem f5. Honza Framberk je ovšem pohotový taktik s protekcí Caissy  , do těchto variant nešel a bránil se ještě nejlepším 20. … g6. Teď mohl bílý hezky vyhrát po 21. f5! Odtah na dámu bílému nevadí, po 21. f5! Sxg5+ 22. Vxg5 Vxe4 23. fxg6! má bílý jen střelce za dámu, ale „duch vítězí nad hmotou“,  například 23. … Vxd4? 24. gxf7+ a mat nebo 23. … hxg6 24. Vxg6+ Kh7 25. Vg7+ Kh6 26. Sxe4 s vyhrávajícím útokem. To by bylo moc pěkné, bohužel v partii přišlo 21. Df3? a bílý pak postupně vypustil výhodu a partie skončila remízou.

František Inneman hájil černé kameny proti Pavlovi Otrubovi. Seděl jsem hned vedle a přiznám se, že po zahájení této partie jsme měl trochu obavy o izolovaného pěšce e7. Po dalším průběhu mě v kuloárech uklidnilo Františkovo sebevědomé  hodnocení pozice:„Já ti ukážu, tak kdo stojí hůř? Mám volnýho pěšce!“. Náš hráč to zahrál dobře, s pěšcem neměl žádné problémy a přešel do rovné koncovky. Následující nabídku remízy sice pan Otruba odmítl vtipnou hláškou „Jsou tam holí králové? Nejsou!” a rázným posunutím pěšce, partie ovšem spěla do remízy, na které se bojovní koryfejové dohodli i bez přechodu do holých králů.

František Innemann dokázal udržet důležitou remízu.

V této chvíli Vlašim prohrávala 1 ½-3 ½ a k výhře v zápase potřebovala „maličkost“ – vyhrát všechny tři zbývající partie. Dvě z nich byly v tu chvíli velmi nadějné, ale realista by nejspíš zápas odhadl na celkovou remízu.

Partii Davida Zváry (bílý) se zkušeným Milanem Mintělem jsem moc nestihl sledovat, zdálo se mi, že po zahájení stojí černý líp, ale David opět prokázal kvality bojovníka, získal kvalitu a přesně ji uplatnil k výhře. Díky, Davide, s takovými spoluhráči v týmu je radost hrát!

Ondra Matějovský se utkal s mým oddílovým kolegou z pražských soutěží Tomášem Hruškou. Ondra ukázal v partii svoji tvář jemného pozičního hráče, ze zahájení získal černými výhodu, kterou vystupňoval k zisku pěšce a přechodu do vyhrané čtyřvěžové koncovky, kterou s jistotou vyhrál. Ondra mi po zápase žertem říkal, jak mám popsat jeho partii, a tak to sem po paměti napíšu: “Černý precizní hrou získal výhodu a tu pak hodinářsky přesně uplatnil.“ Takže, tak nějak to bylo… Tomáše Hrušku zdravím a věřím, že si už brzy v klokaním dresu spraví chuť.

Stav zápasu byl 3 ½ – 3 ½, vzhledem ke konstelaci turnajové tabulky by se ovšem Vlašimi hodila výhra v zápase, a tak jsme stejně jako v Rakovníku vsadili na strategii „zase je to všechno v rukou kapitána a bohyně Fortuny“.

Náš kapitán Tomáš Vojta hrál bílými s Miloslavem Vankou, černý v zahájení vyrovnal a partie po klidném průběhu přešla do úplně vyrovnané věžové koncovky. Tomáš ji vzhledem k okolnostem hrál obětavě na výhru a dokázal v pozici přeci jen najít hru. Pan Vanka musel být ještě opatrný, v analýze se třeba kibicové bavili studiovými triky s proměnou pěšce v koně, které by se druhá strana musela vyhnout proměnou pěšce v koně o tah dřív. Černý se nakonec dopustil chyby a Tomáš věžovou koncovku dovedl k výhře a celkové výhře Vlašimi 4 ½ – 3½. Nezbývá než říct, že Tomáš Vojta je ten správný kapitán vlašimské šachové lodi!

Příjemnou neděli jsme zakončili dobrým obědem a partičkou bowlingu.

Tabulka po 9. kole:

Zpravodaj s kompletními výsledky 9. kola Krajského přeboru

Statistika Vlašimi „A“

Partie k přehrání