Srp
Open Nové Hrady
Už po skončení turnaje ve Vsetíně jsem věděl, že to letos nebyl rozhodně můj poslední turnaj a že bych se rád ještě někam vypravil. Jedno pondělní ráno mi kolega v práci u kávy vypráví své dojmy z dovolené a na moji otázku: “Kde jste byli?” mi odpovídá “V Nových Hradech”, v tu ránu mi to dochází… Nové Hrady?!, koukám na datum a všechno to krásně do sebe zapadá, zkrácený formát na 7 kol + ubytování zdarma, no, neber to. :)
Stejně jako před dvěma lety jsem se tedy zúčastnil tohoto turnaje jenom s tím rozdílem, že mamka kvůli začínajícímu školnímu roku musela v průběhu týdne odjet plnit svoje pracovní povinnosti a nemohla tedy hrát.
Turnaj se odehrál v krásném prostředí kulturního sálu hotelu Máj, hrál se 7kolovým švýcarem od neděle 11 8. do soboty 17. 8. a prezentovalo se do něj 36 hráčů. Kdo alespoň zahlédl startovní listinu, nemohlo mu uniknout, že celou polovinu startovního pole tvořili hráči a hráčky z oddílu Šachy Štěpán. Ti měli pod vedením pana Hrbka, Tůmy a Rendla v nedaleké vesničce soustředění a díky nim se celý turnaj vlastně mohl i uskutečnit.
Hned po drtivém vítězství na táboře v Růžené se Jáchym Hrbek přemístil do Nových Hradů, kde po přežití klinické smrti v 6. kole nakonec na pomocné hodnocení ovládl celý turnaj, a potvrdil tím letošní letní formu. Kuba Šimůnek nehrál sice v posledním kole (kvůli tomu, že v sobotu začínalo ME mládeže v blitzu), ale přesto skončil druhý! “Svatou trojici” uzavírá Honza Žilavý, který se mnou v posledním kole vypustil vyhranou pozici, a i přesto, že následně bojoval až do holých králů, tak mu to tolik tížené lepší pomocné hodnocení nepřineslo.
Na nepopulárním bramborovém místě jsem skončil já. Jelikož moje hlavní motivace byla prozkoumat místní okolí, což se mi minimálně z půlky povedlo, tak turnaj hodnotím pozitivně. Škoda akorát je, že jsem nedotáhl poměrně jednoduše vyhrané pozice z 3. a 6. kola. Ale tomu se nemůžu na druhou stranu vůbec divit, když poslední třičtvrtě roku je mojí jedinou šachovou aktivitou hraní bullet partií po nocích. :)
Partii ze 4. kole jsem si dovolil pro vás okomentovat, protože to za mě byla moje nejpovedenější partie z celého turnaje. Stylově mi to trochu připomíná moje bullet partie po 3 porážkách za sebou, asi jsem z toho už úplně zmagořil.
Ještě jsem okomentoval koncovku z 5. kola, která mi přijde dost zajímavá a nesmírně bohatá na analýzu, tudíž nebylo v mých silách ukázat všechny nuance pozice, ty můžete popřípadě objevit vy… :)
Ze šachových aktivit jsem si stihl ještě zahrát ve čtvrtek blitzák. Ten ovládl – IM Jakub Pulpán, druhý skončil: – FM Matyáš Zeman a na třetím místě náš bývalý člen – FM David Hák.
Průběh turnaje se mi nechce popisovat, dovolím si tedy použít konverzaci, která vše vystihuje. :)
Schválně jsem tam nechal ještě odpověď na to, že jsem radši nešel na houby.
Tímto bych případné milé čtenáře poprosil o vyjádření k tomu, zda si mě dokáží představit u houbaření, děkuji.
Jenom dodám, že houbaření je můj velký koníček, proto jsem byl dotčený. :)
Na začátku turnaje jsem stihl i pár výletů, v úterý mě potom složila neznámá brutální alergie a byl jsem rád, že jsem mohl turnaj jakž tak v klidu dohrát. K výletům mě vyprovokovala i slova pana starosty Nových Hradů, kterými mě přivítal: Vítejte ve třetím nejhezčím městě na světě, hned po Paříži a Monaku. O Monaku se už dá dost pochybovat, takže vlastně myslím, že v druhém nejkrásnějším. Nebudu se k tomuto tvrzení vyjadřovat, ale musím uznat, že v Nových Hradech je opravdu krásně.
Hned naproti hracímu sálu se nachází zámek i se zahradou. Zajímavostí je, že stavba z roku 1777 nebyla nikdy přestavována a dodnes si zachovala svou ryzí architektonickou podobu. V momentální chvíli na zámku sídlí dvě z mnoha fakult Jihočeské univerzity a Akademie věd.
Když člověk vyjde kousek z parku, tak má možnost vidět krásné výhledy za rakouské hranice.
Ve vedlejší vesničce (Údolí Nových Hradů) se nachází romantický krajinný park a národní přírodní památka. Park je současně chráněn jako kulturní památka České Republiky. Přijde mi poměrně zajímavé, že podoba parku vznikla na základě myšlenek Jeana Rousseaua o pobytu ve volné a nespoutané přírodě (na základě těchto myšlenek vznikl i například park ve Vlašimi).
Dříve tento areál sloužil jako lázně pro vyšší třídu. Teď už jsme si všichni rovni, tudíž se zde v průběhu naučné stezky může občerstvit každý. :)
V roce 1817 byl zřízen umělý vodopád, který je vysoký zhruba 20m (viz úvodní foto, nebo s lepším průtokem tato fotka stažená z internetu).
Vzhledem k úporným vedrům, které během celého týdne panovaly, cílila většina výletů někam, kde se můžu zchladit. V okolí naštěstí bylo z čeho vybírat.
Jedna z mnoha pískoven, která se nachází u Suchdolu nad Lužnicí, toto je konkrétně Cep II. Zajímavost – ten břeh, který vidíte na druhé straně, není břeh, ale ostrov. Jelikož jsem zvídavý mládenec, tak jsem chtěl na něj doplavat, což se mi i teda povedlo. Už při zkoumání ostrova během plavání bylo jasné, že to nebude jen tak ledajaký ostrov a měl jsem pravdu. Hned při doplutí na mě začala křičet nějaká bába a ukazovat na ceduli, na níž stálo: Nudistická pláž, nezbylo mi teda nic jiného než sundat plavky a pokračovat bez nich. Na ostrově krom pár naháčů nic nebylo, vyplul jsem tedy zpět směr bufet.
Za mě je to vtipné a zajímavé řešení místa pro nudistickou pláž…
Dalším z vodních cílů bylo toto stropnické koupaliště, které je zajímavé tím, že voda do něj teče přes filtry z místního potoka. Bylo to tedy velice příjemné ochlazení.
Západ slunce nad Českými Budějovicemi.
Mojí hlavní motivací k napsaní tohoto článku bylo, že mi přijde naprostá škoda, že takto krásného turnaje se účastní tak malý počet lidí. Turnaj je špičkově organizovaný, v doprovodném programu je i zdarma provedení městečkem přímo od ředitele turnaje, který je mimochodem starostou a v neposlední řadě malebné okolí Nových Hradů, které leží i kousíček od rakouských hranic. Pokud tento článek přiměje aspoň jednoho člověka přemýšlet o účasti na příštím ročníku, splnil účel. :)
(autor článku: Vojta Dudek)
Já si tedy Vojtu jako houbaře představit dovedu. Úplně vidím, jak dává do košíku masáky, holubinky a jiné podobně „divné houby“, které ostatní považují za prašivky.
26. srpna, 2024 v 11.52Vojto, díky za pěkný článek!
Chvíli jsem váhal, zda mám reagovat v komentáři. Protože pokud se k tomu odhodlám, tak tentokrát už i předem vím, že to nebude pouze jeden odstavec. Snad mi to čtenáři (po kolikáté už?) prominou. Opakovaně mě však k tomu vybízí poslední věta tvého článku. Přičemž považuji za podstatné, že věta je formulována ve smyslu „přiměje …. přemýšlet o účasti na příštím ročníku“, nikoli „přiměje k účasti ….“. Ta první varianta je méně závazná :-).
Jak popisuješ nejen turnaj samotný, ale blízké či vzdálenější okolí, jako stvořené k pěkným výhledům i výletům, tak to na mě nemohlo nezapůsobit. A to až tak hluboko, že jsem po dlouhém čase vzal do ruky fotoalbum nazvané „Padesátka na kole“. Není to o kilometrech, ale o pěkné cestě přes jihočeské vesničky, mezi jihočeskými rybníky až právě k Novým Hradům, výchozímu městečku pro několikadenní putování Novohradskými horami a jejich podhůřím. A to (na vysvětlenou) na kole, které mi rodina věnovala k padesátinám.
Zážitků bylo spousta, nelze se rozepisovat o všech. Zmíním jen pár útržků.
Terčino (Terezino) údolí mi svými některými prvky opravdu připomíná Vlašimský park. Mám dost fotek z obou těchto pěkných míst, tak mohu i porovnávat. V čem má Terezino údolí navrch, je umělý vodopád. Hloubavým jedincům prozradím, že má náhon (umělý) ze stejného potoka, do kterého se odkloněná voda po několika desítkách metrů z výšky řítí zpět.
Pohoří na Šumavě. S pohořím Šumava tato vesnička asi nic společného nemá. Spíše je pravdou, že zde jsem se nejen cítil, ale zřejmě i ocitl, na konci světa. Téměř na každém kroku zde bylo cítit a vidět, jak se toto místo ještě i v roce 2009 vzpamatovává z období, kdy bylo dlouhá desetiletí součástí přísně střeženého hraničního pásma ….
Odsud mám nezapomenutelnou vzpomínku na kostel Panny Marie Dobré rady. Tenkrát (jedoucí pouze podle papírové mapy) jsem na něj narazil čirou náhodou (bez mapy a internetu v mobilu ), ale dnes jsem si ho znovu připomněl:
https://mapy.cz/turisticka?source=base&id=1863857&gallery=1&x=14.6978421&y=48.6038138&z=19
Když jsem nyní zjistil, že k tomuto místu hluboké a pohnuté historie mají na tomto odkaze k prohlédnutí pouze dvě fotky starší, než jsou moje, tak jsem jim tam nějaké přidal. Vzhledem k nyní objeveným souvislostem mohu posoudit, že tyto moje fotky patří do počátků rekonstrukce kostela. Mezi fotkami zmiňovaného odkazu je pouze jediná, která kostel zachycuje v původní podobě (z 20.7.1993). Spoustu dalších informací o tomto místu lze najít na internetu; přidám jen tolik, že dne 30.5.1999 po vydatnějších deštích spadla věž kostela na chrámovou loď. Bylo to pár dnů před tím, než měli nastoupit dělníci, kteří měli kostel rekonstruovat ….
Tomuto všemu je v této pohraniční vesničce němým svědkem nádherná alej vzrostlých stromů, vedoucí od kostela.
A ještě jedno zastaveníčko v Pohoří na Šumavě: bylo u skromného obchůdku s názvem „Poslední šance“. Jelikož jsem Novohradské hory nejdříve objel podhůřím přes Pohorskou ves dolu na jih, byl obzvláště pro mě název toho obchůdku docela příznačným. Na tři dny jsem téměř ztratil (a nehledal) kontakt s civilizací.
Výlet na kole a zážitky pokračovaly, já ale radši končím.
27. srpna, 2024 v 14.21Pokud se do Nových Hradů napřesrok vydám na šachový turnaj, budu mít velké dilema, zda vzít či nevzít kolo s sebou :-).