Patrik Pýcha

Šachista v říši divů

Jak už se stalo zvykem, mnoho šachistů z našeho regionu na začátku května dočista zmizelo a objevilo se kdesi daleko na magickém místě, jež se nazývá Janské Lázně. Proslýchá se, že k tomu došlo v úterý 5. května roku 2015, ale kdo ví, hodiny v oblíbeném městečku fantastů tikají úplně jinak.

 
Ríšenka v říši divů

I přes zmiňovanou časovou anomálii, která se ani letos příliš nevychýlila z normálu, byli někteří šokováni, že v Bukovém ráji nastaly oproti minulým rokům nějaké změny. Narušení posvátného retra tajuplného domu například kritizoval Maťa. Jinak byl myslím spokojen jako vždy, následující věta mluví za vše: „To je skvělý, taková barabizna!“

Nebyly by to samozřejmě Janské Lázně, kdyby se nestalo nic podivuhodného. Jednoho dne se na vstupních dveřích Bukového háje objevil plakát zvoucí na velmi podezřele vyhlížející událost. Co víc, byl vyvěšen ještě na dalších místech po celém městě!

 
Všechna jména nápadně připomínají jména skutečných účastníků turnaje.

Zanedlouho pak visel na zrcadle před hrací místností papír s nabídkou lidských orgánů, pochopitelně jako odveta obětí předchozího vtipu. Co je však mnohem zajímavější, avšak nesmí nás na tomto místě nijak překvapit, nikdo tento druhý plakát do konce turnaje nesundal a kdo ví, jestli tam nevisí dodnes.

 
Na uvedené číslo řada lidí opravdu zavolala.

Své fanoušky nezklamal ani Vilda Neubauer. Jednou začal být ještě během kola dost hlasitý, ale pro nespokojené hráče ve výčepu, kteří ho okřikovali, měl připravený neotřesitelný argument: „Tady se nemaj hrát šachy, tady se chlastá!“

 
Jeden ze symbolů turnaje v Janských Lázních, Vilda Neubauer

Jak vidíte, Jánky jsou holt Jánky. Jen je škoda, že se letos nemohl turnaje zúčastnit také Lukáš Vonderka. Mnohokrát se nám postesklo, když jsme si vzpomněli na jeho glosy. Nepřítomnost Podblanické bestie komentoval i organizátor turnaje, Jaroslav Šmíd.

KPJ KHŠS

Otevřený přebor jednotlivců Královéhradeckého kraje se stal už popáté kořistí FM Tomáše Vojty (2369). V průběhu osmi kol si počínal suverénně a jako jediný na své konto připsal 7 bodů.

 
Tomáš Vojta během zakončení turnaje

Skvěle hrál Ríša Mládek (1904), který vybojoval 5 bodů. Prohrál pouze s výrazně silnějšími soupeři a téměř dosáhl na první desítku. Horší pomocné hodnocení mu přisoudilo 11. příčku.

 
Blitzkrieg v partii Mládek – Vystrčil

Kromě nešťastné prohry v prvním kole odehrála velmi dobrý turnaj také Nela Pýchová (1980). Podařilo se jí třikrát udržet hráče s ratingem nad hranicí 2200 a velmi blízko měla k zisku půl bodu i s FM Vladimírem Karlíkem (2312), kterému statečně odmítla remízu. Celkově Nela získala 4 body a obsadila 22. místo.

 
Nela Pýchová v souboji s Martinem Šmajzrem (2204)

Ondra Matějovský (1975) sice šachový svět neohromil, ale domnívám se, že byl sám se sebou docela spokojený. Po soutěžích družstev, kde zaznamenával jednu prohru za druhou, už nevěřil, že ještě někdy vyhraje. V Jánkách se mu to ale podařilo hned třikrát. Nakonec uhrál 4 body a skončil na 28. místě.

 
Partie s Radkou Růžičkovou (1777) se Maťovi příliš nepovedla.

Waterloo jsem si za šachovnicí prožil já (2142). Šachy mi tentokrát vůbec nesedly, nechtělo se mi nic počítat, mnohdy jsem se nejvíc těšil na to, až partie skončí, a podle toho to také dopadalo. Ztráta téměř sta bodů ratingu, 3,5 bodu a 34. místo je toho důkazem.

 
Lenka Rojíková (1969) se mnou příliš práce neměla.

Pěkně měl turnaj rozjetý Honza Sadil (1705), kterému však bohužel vůbec nevyšla jeho druhá polovina, kdy zaznamenal čtyři prohry. V posledním kole musel dokonce soupeři podat ruku poté, co přehlédl jednotahový mat. Se 2,5 body obsadil 49. příčku.

Martin Šedivý (2049) – Jan Sadil (1705) pozice po 40. tahu bílého

Sáďa zde mohl udržet remízu po 40. … Jc4! Hrozba prosazení černých pěšců je tak vážná, že bílý svou materiální převahu nedokáže zrealizovat a navíc ještě musí být hodně na pozoru, aby pozici nepokazil. V partii se však stalo 40. … Jg4? 41. Vh8+ Kf7 42. d6 Jf6 43. Vf8+ a černý se vzdal. 1-0

Cenné zkušenosti se silnými soupeři sbíral v Jánkách Kuba Voříšek (1675). S pěti remízami mu patří 50. příčka.

Za zmínku určitě stojí výsledek Petra Havelky, jenž potvrdil svou pověst krále remíz. Připsal si jich šest, k tomu však bohužel dvě prohry.

Stejně jako přechozí rok mohli účastníci turnaje před každým kolem tipovat výsledky partií na online šachovnicích. Jednou jsem se z výhry radoval já, když jsem správně tipnul svou prohru, v dalším dění pak tipovací soutěž dvakrát vyhrála Anežka Vlková.

 
Skóre si Petr Havelka možná vylepšil na pokoji při volných partiích s Pavlem Sadilem.

Doprovodný Open

8. Ondřej Vykouk (5 bodů)
9. Stanislav Vávra (5 bodů)
11. Anežka Vlková (4,5 bodu)
19. Jakub Vojta (4,5 bodu)
23. Jaromír Snížek (4 body)
26. Roman Šimák (4 body)
27. Miroslav Lalouček (3,5 bodu)
34. Petra Píšová (3,5 bodu)

V doprovodném turnaji se dařilo především našim mladým nadějím, které dokázaly bodovat s řadou mnohem silnějších soupeřů. Největší rozdíl v ratingu se vyskytl v partii Péti Píšové (1478) s Petrem Hroníkem (1904), jež zaplula do remízového přístavu.

 
Péťa Píšová si v 6. kole připsala cenný skalp vítězstvím nad Jaroslavem Zaňkou (1673).

Tajemství domu hrůzy

Dlouhé roky kolem něj chodíme, ale teprve letos někoho napadlo se zeptat, co je vlastně onen slavný dům hrůzy při cestě na kolonádu zač. Ten někdo byla Pétina babička. Kdo čekal nějaký hororový příběh, bude zklamán. Za minulého režimu byla budova sídlem Revolučního odborového hnutí. V přízemí se nacházela cukrárna. Po roce 1989 přešel dům do soukromého vlastnictví, začal chátrat a dnes je na prodej. Důvěryhodnost našeho zdroje informací však byla zpochybněna kolemjdoucí paní, jež nám sdělila, že se onomu pánovi nedá věřit. Prý mimo jiné chodil sedm let s její sestrou a pak ji nechal.

 
Kdo zlobil, musel přečkat noc v domě hrůzy.

Cukrárna bez zmrzliny, ale se zmrzlinou

Obecně je známo, že obsluha cukrárny na kolonádě není moc přívětivá. Někdy se zdá, že paní by byly raději, kdyby jim do podniku žádní hosté nechodili, a ony ho tak mohly zavřít. Letošek nebyl výjimkou. Například vůči mně se ostře ohradily, když jsem chtěl zmrzlinu, s odůvodněním, že ji nemají, jenom poháry. Později jsem se stal obětí vtipů, které mi měly naznačit, že kdokoli jiný by zmrzlinu určitě dostal. Proto jsem šel následujícího dne k venkovnímu okénku, jež bylo příliš nízko na to, aby mi bylo vidět do obličeje, a dal si pro jistotu zmrzliny dvě.

 
I přes nakyslou sladkost bylo v cukrárně veselo.

Pampelišky jez, to patří k žití

Na počátku stála nevinná otázka Ríši Mládka: „Ondro, jíš šneky?“ Ondra Vykouk odpověděl, že ne, dodal však, že zato jí pampelišky. Nato jednu utrhl a slupnul. Během absolvování okruhu kolem Janských Lázní tak děti vesele trhaly a jedly pampelišky a sedmikrásky. Jenom Maťa na celou věc pohlížel poněkud skepticky. Jenže na co zdravého a zeleného se Maťa takhle nedívá?

V rámci zmiňované okružní cesty jsme také vylezli na rozhlednu s vyhlídkou. Z dalších zajímavostí pak jmenujme pád a zranění Kuby Voříška, což se však lidem na této trase stává každý rok, a nové využití deštníku jako ochrany proti létajícím projektilům uváděných do pohybu rozdováděnými dětmi.

 
Zlatá vyhlídka byla spíš mokrá a šedivá.

Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp

V pátek přišel na řadu dlouho očekávaný výstup na Černou horu, jak jinak než po sjezdovce. K naší skupině se připojil ještě Petr Pisk, který se poslední dobou šachově také věnuje Nele.

Hned na startu začala Péťa provokovat Maťu. Vlašimský předseda věřil, že na ni vyzraje, když říkal, jak ji přejde smích, až půjde nahoru. Jenže Péťa se nedala. Třebaže od počátku žadonila o to, aby se jelo lanovkou, sjezdovku vyběhla ze všech nejrychleji a ještě si nahoře stěžovala, že musela čekat na ostatní. Jakmile se blížil Maťa, křičela na něj zdálky: „Maťo, tak koho přešel smích, no?“ Skupinu uzavírala Pétina babička, jež si určitě zaslouží uznání, že náročný výstup tak hravě zvládla.

 
Dobyt!

 
Společná fotka na Černé hoře

Na pořadu dne byly i další výšlapy. Juklovci se vydrápali na Sněžku, Vojtovci-Havelkovci si prošli několik dolů pod ní.

 
Společná fotka Vojtovců-Havelkovců v Modrém dole

Fischerky  a blesk

V sobotním odpoledni se většina lidí rozhodla zahrát si turnaje ve Fischerových šachách a blesku. V prvním z nich si nejlépe vedl Ivo Hradecký, který se na nás na víkend přijel podívat. Vybojoval 5 bodů ze 7 možných a skončil na 6. místě. Nejrychlejší ruku ze všech Vlašimáků pak měl Ríša Mládek, jenž v bleskovém turnaji uhrál během 9 kol 5 bodů a umístil se na 10. pozici.

Bowling, fotbal, fotbal

Kdo měl šachů dost, vypravil se například na bowling do Svobody nad Úpou. Zde byl nejúspěšnější Standa Vávra se 126 naházenými body. Mně naopak hody koulí vůbec nešly a teprve před posledními třemi koly mi po dvou letech došlo, že potřebuji větší dráhu na rozběhnutí. Prostoru je zde jaksi méně než jinde. Rekordy lámal Maťa, avšak opět pouze svými řečmi, jimiž tentokrát krmil i zcela cizího přihlížejícího.

 
Všichni netrpělivě čekají na Maťův brilantní hod.

Část výpravy byla na bowlingu také ve středu, ale výsledky jsou mi neznámé. S největší pravděpodobností se jimi nikdo moc chlubit nechce.

Někteří se po bowlingu přesunuli na fotbalové hřiště v Janských Lázních a své sportovní zážitky poté zakončili sledováním souboje Sparty s Plzní v pizzerii. Zde si Tomáš Vojta zahrál na sázkovou kancelář, což mu vyneslo 85 korun.

 
Tomáš Vojta ví, jak se vydělává.

Závěrečné slovo

Kromě Tomáše Vojty obdržela na vyhlášení výsledků cenu také Péťa Píšová, která byla jednou ze tří vylosovaných.

 
V losovačce Vlašimákům tradičně přeje štěstí.

Jánky se určitě opět vydařily, mně tedy moc ne, ale celkově ano, a za to patří samozřejmě dík všem příjemným lidem, kteří na turnaje jezdí a společně tvoří skvělý kolektiv.

Celá akce byla překvapivě uzavřena jinou hláškou než obvykle. Na rozdíl od minulých let, kdy měl být vždy turnaj v následujícím roce opravdu naposledy, zazněla tato věta: „Příští rok to naposledy nebude!“

Výsledky na chess-results

Stránky turnaje

Fotky