TJ Spartak Vlasim
17
Kvě

Jak jsem poznal šachy – část druhá

Jarda Pýcha

Co mně ale nejvíce imponovalo, byla obrovská podpora na vlašimském webu, která opravdu moc a moc těšila. Ta podpora a fandění je u Vlašimáků dodnes a nenapadá mě oddíl, ve kterém by to při různých akcích takto žilo. Velkou zásluhu na tom má téměř všudypřítomný Maťa, který kromě připravování svých svěřenců stíhá i informovat širokou veřejnost. Nela tímto úspěchem také získala právo reprezentovat republiku na některém evropském či světovém mistrovství. Po zralé úvaze jsme se i přes značné finanční náklady rozhodli pro MS v tureckém Kemeru, nechtěli jsme totiž Nelu ochudit o něco, co už se nemuselo nikdy opakovat.

 
Maťa, Nela a Iveta na výletě do Antalye během volného dne

 
V Turecku reprezentovaly i Míša Hatašová a Jitka Jánská.

Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že si v dalších letech zahraje šachy v Gruzii, Brazílii, Slovinsku, Rumunsku či Černé Hoře a že se stane takovou vlašimskou průkopnicí na těchto významných turnajích. Doprovod, trenéra a někdy i zdravotní sestru jí na těchto akcích dělal (a dělá dodnes) Maťa, v Nelině nižším věku se s ní za hranice podívali i Iveta, děda a za velkou louži jsem byl nucen letět i já.

 
S dědou v Gruzii 2010

 
V Brazílii 2011 měl vlašimský šach dvojité zastoupení.

Za to, že mohla Nela reprezentovat naši republiku, musíme poděkovat štědrým sponzorům, bez kterých by žádné nadání ani umění nebylo možné v zahraničí prezentovat. Zapomenout nemůžu ani na dědečky a babičky, což jsou takoví stálí a tak trochu neviditelní sponzoři. Díky těmto všem jsme mohli být svědky i zatím Nelina největšího úspěchu, kdy se stala v roce 2013 v Černé Hoře druhou vicemistryní Evropy. Že na jedné straně život něco dá a na druhé vezme, jsme bohužel poznali v době, kdy jsme v euforii sledovali Neliny boje o evropskou medaili a zároveň přišli o našeho čtyřnohého člena rodiny.

 
Hrdý trenér se svou svěřenkyní :-) – ME 2013

 
Lucky byl členem naší rodiny.

Nechci zde prezentovat další Neliny úspěchy a vítězství, to není účelem tohoto povídání. Spíš bych se chtěl zastavit u toho, jak asi mohl vše prožívat Patrik, pro kterého nebylo vždy jednoduché žít tak trochu ve stínu své sestry. Přímo jsem nesnášel poznámky od lidí neznalých šachových poměrů typu: „ Ta Nelinka je ale šikovná, už zase vyhrála!“ apod., vyslovených před Patrikem, což nebylo tak jednoduché bez povšimnutí přejít pro někoho srovnatelné výkonnosti, jemuž jenom chyběly ty medaile z důvodu mnohem větší chlapecké konkurence. Patrik se s tím časem vyrovnal a myslím, že svou píli, zapálení pro šachy a především týmového ducha dokázal  v soutěžích družstev, kde po založení šachového klubu v Pravoníně a především přestupu Jirky Rýdla začal postupně přicházet jeden úspěch za druhým. Jsem strašně rád, že pod úspěšnými vystoupeními na Zaječicích i v Extralize dorostu, korunovanými historickým titulem pro Vlašim v roce 2014, jsou „podepsáni“ i Patrik a Nela a mně se tak splnil tajný sen vidět tuhle správnou partu na samotném vrcholu.

 
Rok 2009 – vítězství v 1. lize dorostu a postup do extraligy

 
Rok 2014 – historický titul v Extralize dorostu pro Vlašim

Pro mě osobně měly a stále mají soutěže družstev zvláštní kouzlo. Radost z vítězství i smutek z prohry jsou  násobené počtem hráčů i fanoušků a je jedno, zda se jedná o Regionální přebor či třeba Extraligu dorostu. Důležitá je ta atmosféra skupiny lidí táhnoucí za jeden provaz, a to je asi hlavní důvod, proč jsem si tyto soutěže užíval přeci jen více nebo spíš tak trochu jinak, než ty individuální. A samozřejmě prima lidi, kteří se okolo soutěží družstev pohybují. Já nemohu nezmínit jednoho, jak já říkám nejpohodovějšího vlašimského fanouška, Ádu Rýdla. Na setkání s tímto bezprostředním pohodářem se vždy ohromně těším, vyzařuje z něj neustálý klid a člověka by dokázal nabít energií snad i na potápějícím se Titaniku. Je  mnoho lidí, se kterými se nejen na šachách vždy rád uvidím, těžko je tu všechny jmenovat, pravdou ale je, že z takových jako Maťa či Vítek Moravec se  k našemu potěšení postupem času stali naši rodinní přátelé. Díky Marii Filipové zase mohla být Seč v roce 2009 svědkem monstrózního příjezdu vlašimské a sedlčanské výpravy na Šachové Zaječice luxusním zájezdovým autobusem.

 
Kde jsou Rýdlovi, tam vládne pohoda :-) .

 
Vlašim-Pravonín-Dolní Kralovice-Seč 2009

 
I když je jejich vyznání rozdílné, jsou Maťa a Víťan dobří přátelé a výborní trenéři.

Co dodat na závěr ? Jsem rád, že jsem do šachového světa tak trochu pronikl, jen mě možná postupem času přeci jen trochu mrzí, že jsem nikdy nenašel odvahu, abych i já zkusil své schopnosti na 64 polích. Ale přeci jen, i já se můžu pochlubit jedním úspěchem :-) .

 

 
Když jsem ještě trénoval :-) , vyhráli jsme ve Stříteži turnaj rodinných týmů :-) !!!!!!

Jak postupně děti odrůstají dětským soutěžím, není už moje účast na akcích tak intenzivní, přesto se vždy rád podívám na nějaký ten turnaj či zápas. A je tu samozřejmě ještě Extraliga dorostu.

Kam povedou další šachové kroky Patrika a Nely, těžko odhadnout, důležité je, že tuto hru mají rádi a prožili s ní nespočet krásných zážitků. Patrik by se určitě chtěl kromě hraní věnovat trénování a asi by ho lákala i kariéra rozhodčího. Na otázku „Jak se svým talentem a kariérou naloží Nela?“ bych si dovolil vypůjčit její nejčastější odpověď: “Nevím“ :-) .

Co vím, to je, že se mládežnický vlašimský šach o svou budoucnost snad nemusí obávat. Jména jako Mládek, Voříšek, Vojta, Píšová, ale i další jsou zárukou úspěšného pokračování současné nastolené cesty. A třeba se někdy dočkáme i podobného vzpomínání, jako jsem zde stvořil já.

Začátek a konec mého vzpomínání dělí rovné 3 roky, mnohé se mezitím událo, ale pocity zůstávají stále stejné. Nevím, kolik lidí mé povídání zaujme, přesto věřím, že se jich pár s podobnými pocity a názorem najde. K dopsání mého vyznání mě přiměl i nedávno zveřejněný Patrikův vzpomínkový článek „Jak panu Mejzlíkovi došel benzín“, jenž ve mně opět oživil vzpomínky na ty nádherné doby minulé. Mé „dílo“ zdaleka nedosahuje kvalit Patrikova článku, ale pohnutky, se kterými jsme se do psaní pustili, jsou možná velmi podobné.

Jak jsem poznal šachy – část první

16 reakcí na “Jak jsem poznal šachy – část druhá”

  1. 1
    Hnilda píše:

    Oba články o šachové historii jedné rodiny jsem přečetla jedním dechem. A mírně nám to připomíná i naši desetiletou černobílou story. Já dodnes sotva rozeznám střelce od dámy, manžel ví, že kůň (vlastně jezdec!) táhne do L, proto jsme našim dětem mezi šachisty vždy říkali, že pocházejí z „mudlovské“ rodiny. I hráče máme doma podobné, starší syn a mladší dcera. Syna přivedl k figurkám náhodou kamarád z družiny, dceru pak posadili místo plyšáka do jakéhosi posledního družstva, když se na kroužku ptali, kdo má doma jakéhokoliv sourozence. I když naše děti zdaleka nikdy nedosahovaly na vynikající úroveň sourozenců Pýchových, Vojta měl nějaké ty medaile k KP a úspěchy spíš za družstva, Kamila byla nejlépe druhá na republice. I u nás to muselo být pro syna těžké, Kamila měla za úkol původně jen posbírat plyšáky pro nejmladší účastníky a pak s šachovou hrou skončit, najednou ale měla mnohem víc medailí než starší brácha. Musím uznat, že to Vojta zvládal v pohodě a sestře fandil, i když jednou nějakým omylem měla větší ELO než on. Také jsme měli velkou radost, když oba naši „hadi“ hráli společně v jednom družstvu a dařilo se jim, samozřejmě my jsme o level níž než Vlašim a největším úspěchem pro nás byla výhra v 1. lize. Dnes už můžeme jen vzpomínat, syn už neni členem ŠSČR a hraje jen pro radost přebory VŠ v Praze, dcera si nechala jeden pohár na památku a zbylých asi 120 šlo z domu. V mé kanceláři to teď vypadá jako v prodejně sportovních trofejí.
    Přeji Patrikovi i Nele mnoho dalších úspěchů, hlavně ať je šachy baví a mají kolem sebe pořád tak skvělou partu!

  2. 2
    Tom píše:

    Do článku jsem přidal ještě jednu fotku (je to ta předposlední, jak Jarda trénuje u krbu :-)). Při přípravě článku na web mi nějak vypadla (což jsem se dozvěděl čilou náhodou, když si to včera špitali štamgasti v hospodě U Houdy :-) ). Jardovi se tímto omlouvám.

  3. 3
    Radim Hataš píše:

    Hnilda: myslím, že znám jména těch „hadů“ :-), které zde zmiňujete a musím říci, že u nás je to v podstatě, jako přes kopírák. Rozdíl je jen v tom, že jsem nakonec za šachovnici usedl já a dneska z celé rodiny (až na malé vyjímky) hraju jenom já. Pozdravujte Kamilu a mějte se moc hezky! PS: stovky pohárů a medailí jsem ještě nevyhodil :-)

  4. 4
    Hnilda píše:

    Pro Radima Hataše: pozdravujte Míšu, až bude mít někdy výstavu svých výtvarných prací, určitě se půjdeme podívat!

  5. 5
    AdolfR píše:

    Nadhera. Budu muset taky nekdy neco napsat -i kdyz latka je ted proklate vysoko- a samozrejme tam pak taky chvalit Jardu a Ivetu, protoze byt s nimi nekde a povidat si s nimi je i pro nas vzdycky za odmenu (a s temi soutezemi vlasimskych druzstev to bylo i pro nas vzdycky presne tak, jak popisuje Jarda). A jeste se mi moc libi, ze je sachovy web obohacen o tenhle literarni druh -myslim, ze s tim zacal Patrik, a je to bomba

  6. 6
    Maťa píše:

    Ad 2: Na té doplněné fotce u krbu Jarda Patrika celkem drtí :-) . Škoda, že se do šachů nezapojil jako hráč, podle mě by hrál dobře. Jinak na tom snímku vypadá trochu jako Ivo Hradecký :-) .

  7. 7
    Jarda P. píše:

    Maťa: Proto jsem jí tam taky dal :-) . Jinak kdybych hrál alespoň z části jako Ivo,vůbec bych se nezlobil :-) .

  8. 8
    Jarda P. píše:

    Děkuji všem,kdož trpělivě dočetli mé „dílo“ až do konce . Podle reakcí jsem nakonec asi rád,že jsem se tu tak trochu veřejně vykecal :-) a našel u mnohých pochopení. Samozřejmě doufám, že moje dobrodružství jménem šachy ještě nekončí, jen to budou už zase jiné příběhy.

  9. 9
    bohouš z buše píše:

    Kdybych nebyl z buše, chtěl bych být vlašimákem :-)

  10. 10
    Váša píše:

    Já bych chtěl být taky Vlašimákem.

  11. 11
    Maťa píše:

    Ad 6-7: Ukazoval jsem tu fotku Vojtovi Vopálkovi s dotazem, kdo to hraje s Patrikem, a odpověď byla jednoznačná: „Pan učitel Hradecký!“ A dnes to uznala i Nela a v neděli sám Ivo („Ten vypadá jako já!“) :-) .

  12. 12
    Ivo píše:

    Maťo, Jarda na té fotce má 1 000 000 000 000 000 000 000 krát víc vlasů..

  13. 13
    Ivo píše:

    než já.

  14. 14
    Maťa píše:

    Nevím, kdo má kolik vlasů (mně bohužel taky dost řídnou), každopádně se dnes Péťa Píšová přidala k davu: „Kdo hraje s Patrikem na této fotce?“ „Ivo Hradecký?“ :-)

  15. 15
    Jukelník píše:

    Taky jsem si říkal proč tam Jarda dává fotku s Ivem. Ani mi nedošlo, že tehdy ještě asi Ivo za Vlašim nehrál.

  16. 16
    Jarda P. píše:

    Vy máte ale problémy :-) .

Odpovědět

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
more...
 

© 2024 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist