Je to něco málo přes 10 let, co jsem poprvé vstoupil do světa dřevěných figur. Rád bych následujícími řádky na ně zavzpomínal (bude to vzpomínka hlavně pro mě, ale věřím, že i vy si v něm něco najdete a článek si rádi přečtete). 

První turnaj (v Táboře) jsem odehrál v 5 letech a 1 dni (tedy 27. 12. 2010). Byl to turnaj pro malé děti (1.  – 3. třída), na kterém jsem uhrál 2 body. Sám si logicky nic nemůžu pamatovat, ale jak jsem už několikrát od taťky slyšel, tak to žádná sláva nebyla. Například v pozici, kdy jsem měl všechno navíc, jsem dostal mat od holčičky, která neuměla ani brát figurky…

Vypadalo to asi nějak takhle: Holčička – Kubík: 

1.d8D mat.

2011

Má první RŽL se uskutečnila v Sázavě někdy kolem 25. 1. Uhrál jsem v turnaji „C“ 4 body (měl jsem 3/3, ale pak jsem odpadnul), ale byl to super turnaj. Skončil jsem 10., a to jsem byl 32. nasazený + nejmladší účastník! Jinak na této akci získala Vlašim/Pravonín 6 medailí!

V únoru jsem si zahrál mé první rodinné dvojice v Pravoníně. Já jsem uhrál na 2. šachovnici 4/7 a ségra na 1. jen 1/7, ale měla to hodně těžké, i tak Kačce zpětně děkuji, že do toho se mnou šla! Obsadili jsme 35. místo z 39. dvojic. Vyhráli to Evžen a Martin Pospíšilovi.

Moje první Růžená byla za doprovodu ségry a mamky. Jediné, co si z tohoto tábora pamatuji, je to, že jsem si už první den oblíbil Ondru Másla a jeho modrou mikinu. Pamatuji si, že jsem na Patrika a ještě na někoho pořád řval „chyťte ho“, byla to holt velká sranda, nebo tedy jak pro koho.

V září jsem si poprvé na RŽL zahrál turnaj „B“, na kterém jsem uhrál 2 body a bral jsem 29. příčku.

27. 12. jsem slavil 3. místo na turnaji Táborská věž, který jsem hrál podruhé (poprvé to byl můj první turnaj).

2012

29. 4. jsem se stal krajským přeborníkem do 8 let v Řevnicích. Uhrál jsem 7/7 + 3. VT, hned za mnou se stal můj současný konkurent Viktor Přibyl a 3. místo bral Václav Vejr.

V červnu jsme s Péťou Píšovou hráli v Zaječicích mládežnický turnaj dvojic. Já jsem uhrál 5 bodů, Péťa 4. Že jsem byl na Péťu pyšný, dokazuje tahle fotka:

V listopadu jsem se v Hrdonově stal Mistrem Čech do 8 let (9/9).

 2013

V březnu jsme se ZŠ Vorlina na MČR škol 1. – 5. třída v sestavě Mládek, Ždych, Já, Žirovnický, Vopálka obsadili 12. místo. Na tomto turnaji pan učitel Ivo Hradecký předpověděl, že já a Ríša se staneme stabilními hráči 1. ligy.

Poprvé jsem se zúčastnil MČR v Koutech. Ve věku 7 let jsem hrál kategorii do 10, a tak není divu, že jsem skončil „až“ 20. Ale co jsem tak slyšel od Mati, tak i z toho jsem měl radost, když jsem běhal po chodbách a řval, že nejsem poslední. Netrvalo dlouho a Ríšova kariéra (v představách) šla podstatně výše než stabilní hráč v 1. lize. Patrik ho nazval budoucím GM. Kdyby se to bralo podle bulletu na Lichess, tak už ho možná má (v klasickém šachu bude muset ještě přidat).  

V květnu jsem ve Vyškově na MČR v rapidu do 8 let obsadil bronz (moje první z 5 medailí na MČR v rapidu). Mimochodem na tomto turnaji přede mnou skončili Viktor Přibyl a Petr Gnojek, se kterými jsme vyrovnáni doteď. Viktorovi jsem pak v budoucnu 2x v posledním kole vyfouknul zlato, ale k tomu se ještě dostaneme.  

2014

V únoru jsem skončil třetí na turnaji Šachové školy Stamat.

V březnu jsem si podruhé zahrál MČR v Koutech. Opět jsem byl ještě o rok mladší v kategorii do 10 let než ostatní, a tak jsem se musel spokojit se 17. místem.

V dubnu jsem získal stříbro na krajském přeboru mládeže v rapid šachu.

V květnu jsem historicky asi poprvé vyhrál 5. turnaj Šachové školy Stamat.

V červnu jsem se stal krajským přeborníkem do 12 let.

Po 2 letech bez Růžené jsem je přijel na týden zkontrolovat.

V listopadu se jsem skončil na 5. místě na Mistrovství Čech v kategorii do 10 let.

A tento rok jsem završil mým prvním smažákem v Chotýšanech, nebo nevím, jestli prvním, ale rozhodně jsem poprvé hrál memoriál dědy.  

2015

V tradičních březnových Koutech jsem uhrál v kategorii do 10 let 5 bodů a skončil na slušném 9. místě (od té doby je to už jen lepší!). Tento rok to byly Kouty úspěšné, Vlašim přivezla mezi své domácí diváky 5 medailí!

V březnu jsem se ještě stal krajským přeborníkem do 10 let.

V květnu jsme skončili v Zaječicích na 3. místě, v sestavě: (nejde to po šachovnicích) Mládek, Šolc, Vojta, Voříšek, Píšová, Vlková.

V srpnu jsem se potřetí zúčastnil Růžené.

V září jsem dosáhl svého nejlepšího výsledku v rapid šachu! V Doksech jsem se stal mistrem České republiky do 10 let (8,5/9), od té doby přišly pak ještě další 3 medaile. Toto je ten moment, od kterého si začínám něco vybavovat. Třeba to, že první kolo první tři nasazení nevyhráli a já se jako 4. nasazený dostal na 1. desku, kterou jsem už nepustil. Nebo to, že Filip Rokoš mi nechal stát figuru v 7. tahu. Doteď si pamatuji přesné pořadí tahů.

V říjnu jsem z Harrachova vezl z MČech mládeže domů stříbro (H12).

V prosinci jsem si mohl na Smíchovském turnaji vylovit kapra za 3. místo a stejně jsem dopadl i na Silvestrovském turnaji v Pravoníně.

27. 12. to bylo 5 let od té doby, co jsem začal hrát šachy.

2016

V lednu jsem se zúčastnil mé první ODM (olympiáda dětí a mládeže), která se konala v Chomutově. Za Středočeský kraj jsme tam jeli v sestavě (Mládek, Škrabánek, Já, Vilímová). Ríša svou nejstarší kategorii ovládl velice vtipně. Co si tak pamatuji, tak před posledním kolem měl info, že po výhře bude teoreticky třetí. Ríša partii jen remizoval, a skončil první!   Asi měl špatné info. Hráči na 1. – 6. místě uhráli pouze 4,5 ze 7 a Ríša měl nejlepší pomocné hodnocení. Já jsem ve své kategorii skončil 5., ale kdybych poslední kolo jako favorit vyhrál, byl bych 3. Na této akci byla jako doprovod středočeských šachistů moje mamka. Byla to super akce, na které jsem snědl víc mini hambáčů (malé občerstvení při partii) než naspal hodin. Celkově jako kraj jsme skončili šachově třetí.

Únorové rodinné dvojičky jsme s taťkou ovládli, ale na rozdíl od taťky já poprvé. Bylo to tehdy velké překvapení, vždyť v silném turnaji skončili třeba Mejzlíkovi (Ondra s Vojtou) až na 13. místě.  Pamatuji si, že jsem se taťky ptal, jestli jsem byl lepší spoluhráč než strejda Pavel. Říkal, že tak nastejno.

V Koutech nad Desnou v březnu jsem obsadil v kategorii H12 5. místo, což bylo do té doby nejlepší umístění, kterého jsem kdy na MČR ve vážných partiích dosáhnul.

Ještě v březnu jsem se poprvé stal celkovým vítězem RŽL.

V dubnu jsem remizoval v simultánce v rádiu Svobodná Evropa s Davidem Navarou. Dokázala ho porazit jen Anežka, a to ve velkém stylu.

V červnu jsem jako host na 1. desce pomohl k bronzu Polabinám na MČR družstev mladších žáků. Myslím, že jsem uhrál 6/9, ale nejsem si vůbec jistý.

Tentýž měsíc jsem skončil třetí na krajském přeboru do 16 let v Říčanech.

V červenci jsem na oblíbeném turnaji „Open Vsetín“ skončil třetí v „B“ turnaji.

V srpnu jsem hrál ME v Praze. Každý den jsme s Péťou a její mamkou dojížděli autem. 1. kolo jsem zázračně porazil 11. nasazeného Tsvetkova Andreye, v té době měl elo 2096  a já 1771, takže obrovský skalp (nyní má 2394). 2. kolo to nebylo o nic hroší a porazil jsem opět hráče o 200 elo silnějšího. 3. kolo jsem chytil velice silného tureckého soupeře, který nakonec skončil 1. nebo 2., teď si nejsem jistý. Ale rok nato měl 2400. Pak jsem úplně odpadnul a skončil na 71. místě jako 89. nasazený, takže normální výsledek.

V srpnu jsem ještě v simultánce porazil v Říčanech mistra České republiky Vojtu Pláta.

Stejný měsíc proběhnul oblíbený tábor v Růžené, který jsem poprvé s týmem, který vedla Anča Zlámaná, dokázal vyhrát táborovou hru.

Stejně jako minulý rok na MČR v rapidu v Doksech se mi i tento rok dařilo. V Klatovech jsem totiž za vítězným Ondrou Skýpalou skončil druhý. Vybojoval jsem to doslova v posledním kole, kdy jsem udržel Tobiáše Krejčoka. V Klatovech to bylo moc hezký, pamatuji si, jak jsme tam večer seděli u ohně, a to, že jsme tam byli v bazénu s velkým tobogánem, na kterém se jezdilo na nafukujících kruzích.

Jedenácté narozeniny jsem oslavil na memoriálu dědy a turnaj se mi povedl. Jako poslední nasazený ve finále „A“ jsem obsadil 8. místo.

O den později jsme jeli na rapid turnaj do Uhlířských Janovic. Obsadil jsem 3. místo, a pokud si dobře pamatuji, tak tohle je ten rok, kdy jsem poprvé skončil před taťkou!  

A úplně na závěr roku jsem ovládnul Silvestrovský turnaj v Pravoníně.

2017

V únoru se díky Blance Voříškové poprvé v historii pralesní ligy (nejnižší soutěž) hrálo na online přenosu. Já na první desce remizoval s Ondrou Hlaváčkem.

S taťkou jsme stejně jako loni vyhráli rodinné dvojice v Pravoníně a stejně jako loni jsem v březnu skončil i na MČR do 12 let (5. místo).

Podruhé jsem celkově ovládnul RŽL.

V květnu jsme si v rádiu Svobodná Evropa zahráli simultánku, tentokrát proti Sergejovi Movsesjanovi. Já jsem hladce prohrál.

V červnu jsme v Zaječicích uhráli stříbro.

Jako každý rok se i teď konal týdenní tábor u Milevska. Navázal jsem na výkon z minulého roku a i tento rok náš tým ovládnul táborovou hru (kapitán Ríša Mládek).

V září jsem se podruhé stal mistrem ČR v rapid šachu, tentokrát v kategorii H12 v Mostě. Byl to hezký týden, ze kterého jsem napsal svůj první článek pro náš web.

V listopadu jsme se s Vojtou Dudkem a Maťou vydali na Open Brno. Na tento týden, který jsme strávili u pana Piska (děkujeme moc, že jste nám poskytl azyl ), rád vzpomínám, i když jsme se s Vojtou dost hádali, většinou kvůli prkotinám. Jestli si Maťa pamatuje nějakou perličku, tak mi ji v komentářích může napsat.

V prosinci jsem skončil druhý za taťkou na bleskovce v Týnci nad Sázavou.

2018

V lednu jsem na fide elo připsal 113 bodů.

V únoru jsme se já s Ríšou opět kvalifikovali do výběru Středočeského kraje na zimní olympiádu dětí a mládeže. Tentokrát s námi jel taťka a vedl sestavu Mládek, Vojta, Šmolík, Vilímová. Přivítala nás Litomyšl. Byl to opět krásný týden, který se dařil i výsledkově. Ríša svou kategorii ovládnul, já jsem skončil druhý. Celkově jsme šachy jako tým vyhráli. Vždy, když jsme dohráli, tak jsme rychle utíkali na PS4, které tam byly zadarmo k dispozici. Z tohoto turnaje byly i reportáže na ČT 1, tak ne že je tady někdo bude hledat.

Již potřetí jsme s taťkou vyhráli rodinné dvojice.

V březnu jsem konečně poprvé na MČR ve vážných vybojoval medaili. Za zlatým Kubou Kůsou jsem se štěstím bral stříbro. Poslední kolo jsem musel v remízové pozici přijmout opakování tahů proti Marku Mičovi. Bral jsem ji s tím, že jsem asi čtvrtý, když budu mít štěstí, tak třetí. Pomocné hodnocení mi ale přálo, a tak jsem na vyhlášení mohl jít se slzami v očích pro stříbro.

V květnu jsem skončil třetí v Janských Lázních, které ještě dlouho nebudou naposledy. Jánky jsou tzv. nesmrtelné.

Na krajském přeboru v rapid šachu jsem stal přeborníkem mezi muži, protože taťka byl oficiálně hráč Brna.

V červnu jsme v Zaječicích urvali bronz.

V rádiu Svobodná Evropa se opět konala simultánka, tentokrát proti izraelskému hráči, a to sice Maximu Rodshteinovi (2688). Já, taťka a Ríša jsme ho dokázali porazit, se mnou měl problémy s časem, ale pozice byla kolem rovnováhy, co si tak pamatuji.

V srpnu jsem si zahrál Mistrovství Evropy v Lotyšsku díky postupu z březnového MČR. Kuba Kůsa skončil první, a tak si vybojoval postup na MS do Řecka. Ale zaplatil si i ME, a tak jsem s ním byl na pokoji. Vlastně tam jsme se poznali a musím říct, že jsem za to zpětně hrozně rád. Je to jeden z nejlepších, nejpřátelštějších a nejvtipnějších lidí ze šachového světa! Fakt je to super člověk a mám ho strašně rád, takže až se mnou příště budeš hrát, tak doufám, že to vezmeš na vědomí Kůsič. Ale teď k akci, byla to jedna z nejlepších akcí, na které jsem kdy byl. Dá se říct, že do té doby jsem vůbec netušil, co od toho čekat… Byl to můj první turnaj v cizině, byly to super emoce… Můj první let v životě, krásný luxusní pokoj, kvalitní turnaj. Z Česka nás tam moc nebylo, každý večer deskové hry, bylo to skvělé! Na turnaji jsem uhrál 5/9 a skončil jsem 42. Co si tak vybavuji, tak jsem byl celkem spokojený.

Jako každý rok jsem jel do Růžené, tentokrát jsme ale skončili v táborové hře předposlední.

Na zářijovém MČR v rapidu v Třešti jsem po 3 medailích v řadě skončil „až“ 7. (bronz bral Vojta Dudek).

2019

V březnu na MČR v Koutech jsem zklamal a skončil na 7. místě (na ME jsem se ale stejně dostal, protože bylo v Bratislavě, kam jelo spoustu Čechů).

V dubnu jsem s taťkou a Říčaňáky vyrazil do Frýdku na „Turnaj šachových nadějí“, já však hrál Open. Skončil jsem na 5. místě, což byl velký úspěch.

V květnu jsem v rádiu Svobodná Evropa porazil v simultánce Pentalu Harikrishnu (2734). Asi 14 dní po této akci mě hned, jak se to dozvěděl, vyzval Ding Liren, ehm ehm, takhle to určitě bylo, ehm. Od toho jsem však dostal v simultánce nakládačku, i když to tak jasné dlouho nebylo.

Tentýž měsíc jsem obsadil 3. místo na turnaji v Janských Lázních.

V dubnu jsme vyhráli s „A“ týmem 2. ligu dospělých a dostali se tak do 1. ligy.

V červenci jsem asi urval svou „partii života“, ve které jsem porazil IM Ponížila, bylo to na 4členných družstvech v Pardubicích.

Tento rok jsem se bohužel nemohl zúčastnit srpnového tábora na Růžené, protože mi do toho vlezlo ME v Bratislavě, které jsem si velice užil. Více si můžete přečíst v mém článku Kačky v Bratislavě.

Na mých prvních Tatrách jsem dopadl více než dobře a vydřel jsem 9. místo (taťka byl „až“ 21.!) + v doprovodném blicáku jsem skončil druhý za GM Maníkem (který měl stejně bodů, ale lepší pomocné) a vyhrál jsem si tak 40 euro, což je +- 1000 Kč.

V prosinci jsem na naší chotýšanské bleskovce urval 4. místo (mé zatím nejlepší umístění).

2020

V lednu jsme v sestavě Vojta Jakub, Němec Jáchym, Barták Josef, Lhotská Anna vyrazili na ZOH reprezentovat Středočeský kraj (já už potřetí). Tentokrát jsme zamířily až na kraj republiky do Karlových Varů. Stejně jako před dvěma lety s námi jako trenér (doprovod) vyrazil taťka. Svou kategorii holek vyhrála Anička celkem suverénně. Mně se moc nedařilo a skončil jsem na 6. místě. Jáchym také nehrál svůj šach a skončil 7. Pepa Barták hrál nad svoje možnosti a v nejmladší kategorii urval 5. příčku. V play-off nás zastavil až ve finále Moravskoslezský kraj. Zápas to byl drsný a prohráli jsme 1,5–2,5. Olympiádu si můžete připomenout z mého článku.

V březnu jsem se, troufám si tvrdit, zúčastnil mých nejlepších Koutů (výsledkově, herně i užitím krásného týdne v Jeseníkách). Kvůli koroně se turnaj musel ukončit již po 7. kole. Já v tu dobu měl 5,5/7 (3 remízy), takže forma byla, škoda, ztrácel jsem na vedoucího Adama Franka jen půl bodu, mohlo to být ještě zajímavé. Naopak na 3. místo jsem měl náskok bod a lepší pomocné hodnocení. Herně jsem byl velmi spokojený, protože výkony byly stabilní, proti Adamovi jsem měl dobrou pozici, kterou jsem následně zkazil a byl rád za remízu…

Týden to byl báječný i mimošachově. Každý den (KAŽDÝ) jsme byli hrát fotbal, takže pro mě turnaj jak dělaný. Doufám, že tenhle rok se to nějak uklidní a MČR se uskuteční, i když nevěřím, že dříve jak v létě… (aspoň budeme moct hrát déle fotbal, jestli to bude v létě).

V květnu jsem skončil druhý v silném oddílovém přeboru.

V červenci jsme si užili hezký týden ve Vsetíně.

Tentýž měsíc jsem se zúčastnil soustředění ve Zruči nad Sázavou. Součástí tohoto soustředění byl velký rapid turnaj, ve kterém hráli mládežníci i trenéři! Hrálo 22 hráčů, a že ten turnaj byl silný, potvrzuje to, že např. Ríša Stalmach skončil na 19. místě (ale měl dost smůly, protože například se mnou měl vyhrát)! Já jsem první tři kola hrál se soupeři – Vokáč, Vlasák, Movsesjan, takže tak. I když jsem s Lukášem mohl vyhrát, tak jsem po 3 kolech měl nulu. Nakonec jsem ale zamakal a uhrál jsem 12/21, a to stačilo na 8. příčku (3. nejlepší junior). Turnaj ovládnul výkonem 20/21 Sergej Movsesjan.

Poté jsem byl pozván svazem na velkou akci. Byla to simultánka proti velmistrům (+ zápas proti ženské reprezentaci), ale trochu jinak než obvykle. Více si můžete přečíst v mém již napsaném článku Letní šachové Pardubice 2020.  

Pak se hrál simultánní zápas Navara – Vlašimské „A“. Prohráli jsme 0,5–7,5 Já jsem urval remízu, v jednu chvíli to vypadalo, že bych mohl pomýšlet na výhru, ale to mi David rychle vyvrátil. Byl se mnou pak i rozhovor v hlavní zpravodajské relaci České televize:

A hned na další akci, teď čekal tábor. Poprvé jsem byl kapitán a ještě předposlední den to vypadalo na vítězství celotáborové hry, ale pak najednou přispěchal se svým týmem Ondra Hrabě a první příčku vyfoukl mně i Danovi Vasilevovi.

A na závěr srpna jsem hrál MČR mužů v Plzni. Jeli jsme tam ještě s Jáchymem Němcem, Kubou Kůsou a trenérem Lukášem Vlasákem. Objednali jsme si na týden byt, bylo to sice trochu dražší, ale byl to přepych. Na tomto turnaji jsem moc dobře nehrál, ale na elu se to neprojevilo. Uhrál jsem 3,5/9 a perfo měl asi 2150.

Na konci září jsem si poprvé zahrál hlavní turnaj v Pardubicích. Turnaj to byl pro mě strašný. Odepsal jsem asi 80 bodů na elo. Lepší o tom nemluvit.

A jelikož se korona zase po letní pauzičce rozmyslela a dala zpátečku do Česka, zase bylo všechno zrušený. Domluvil jsem si tedy tréninkové zápasy s mládežníky. V listopadu byly celkově tři (s Adamem Frankem, Petrem Gnojkem, Matoušem Hlavinou) a všechny se mi povedlo vyhrát.

1. 12. se začal hrát velký turnaj „Winter TopŠach Trophy“. Turnaj trval 3 týdny. Já jsem vypadl už ve skupině. Celý turnaj nakonec ovládnul Petr Špreňar, který ve finále porazil Marka Miču 2,5–0,5 (poslední partie se nehrála).

Uvidíme, co nás tento rok čeká, ale upřímně si myslím, že zrovna šachový rok naživo to nebude.  

Začít hrát šachy bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí, možná úplně nejlepší. Mám spoustu krásných vzpomínek, kamarádů, úspěchů … Vždycky budu na své dětství rád vzpomínat a v budoucnu mi ho budou připomínat medaile, které po turnajích zbyly.

 

Na závěr bych chtěl poděkovat taťkovi, že mě k šachům přivedl a že mě dlouho trénoval, bylo to fajn a myslím si, že ze mě má radost.  

(autor článku: Kuba Vojta)