TJ Spartak Vlasim
12
Úno

Challenge: díl pátý – roční zúčtování

Vojtěch Mejzlík

V těchto dnech je to lehce přes rok od doby, co jsem vyhlásil svou challenge. V počátku bych řekl, že kolem této zajímavé akce bylo více rozruchu a méně mé reálné práce. Pak přišla snaha, ale nevěděl jsem, jak na to. A během roku si všechno pěkně sedlo. Mám knížky, mám materiály, uvědomuju si, v čem jsem silný, v čem slabý, na čem je třeba makat. Rozebírám vlastní partie, naučil jsem se s šachovým softwarem do stavu, jak zatím potřebuji. A zatím se mi i daří posouvat se vpřed a investovat dostatek času na tréninky. Hlavní nedostatek teď vidím spíš v počtu partií, které mne čekají.

Ale začnu shrnovat ten rok pěkně popořadě. První impuls začal turnajem v Litomyšli 2012, kde jsem se i rozhodl do challenge pustit. V té době jsem měl 2052 fide, chuť dělat šachy, výkony takové všelijaké, ale Litomyšl byl asi můj první turnaj v životě, kde jsem se připravoval na soupeře s databází. Celkový výsledek byl na tu dobu přijatelný, perfo 2158 (+16,5 na fide), celkově 23. místo jako 32. nasazený. Pěkný skalp Mariana Sabola, i když to byla spíš jeho zásluha než moje. A hlavně 100 % s hráči do 2200. Chvilku po Litomyšli jsem oznámil Challenge, rozjely se sázky a vše kolem toho. Cíle byly dva. Zaprvé po turnaji Litomyšl 2013 mít perfo z odehraných partií přes 2200, zadruhé k 1. 1. 2015 mít fide 2300. Největší myšlenka ale celé challenge je správná cesta. Posun v šachách mě a ideálně i někoho dalšího.

Druhým turnajem, který se do Challenge měl počítat, byl Open Praha. V tu dobu jsem učil na základní škole a věděl jsem, že do Prahy budu muset každý den dojíždět. Měl jsem asi zbytečný strach z nedostatku času na přípravy, a tak jsem se rozhodl hrát béčko! Největší chyba v challenge. Byl to nesmysl z hlediska šancí na perfo, z hlediska mého osobního posunu, z hlediska nulové hry proti titulovaným hráčům. Špatný výsledek navíc na sebe nenechal dlouho čekat. Celkově 6,5/9 a deváté místo jako pátý nasazený ještě nevypadá tak strašně. Ale ve skutečnosti to byla hrůza. Všechny partie jsem protrpěl s hráči mezi 1700 – 1900 a celkový výkon byl 1942. Navíc jsem tu objevil jednu obrovskou slabinu, a to hru černými. V tuhle dobu se projevila nedostatečná znalost zahájení. Naštěstí jsem tuhle věc začal řešit už za chodu a koupil jsem si tu sám svoji první šachovou knihu. Garri Kasparov – Revoluce šachových zahájení. Super titul, vracím se k němu i dnes, zrovna Svěšnikov tu podle mne má základy skvěle zpracované, a pokud někdo tohle zahájení začíná hrát či plánuje v budoucnu, tohle je určitě první věc, kterou by si měl projít. Takže Open Praha byl první klíčový bod na mé cestě. Je to jediný turnaj a šachová soutěž, kde jsem zahrál pod své předpoklady. Ale otevřelo mi to oči, naučilo mne to sbírat a pracovat s šachovou literaturou a dalo mi to velký impuls začít dělat. Navíc jsem měl už společně se soutěžemi družstev základ partií, na kterém se dalo stavět. Začal jsem rozebírat všechny své partie, sledovat svou hru a snažil se odhalovat a ničit své nedostatky. A navíc se tu zjevil nedostatek další, ne herně, ale z hlediska šachového self -managementu. Hraju proti příliš slabým soupeřům. Chce to hrát jiné soutěže, jiné turnaje!

Poté ale nastal turnajový stop a do finální fáze se dostávaly soutěže družstev. Zde jsem hrál za dvě družstva. Jedno z nich bylo Pravonín. Skvělá parta převážně omladiny, hlavní šéfka Marie Filipová, příjemné hrací prostory a v domácích zápasech neskutečné obžerství a úžasný servis. Pravděpodobně se mi už nikdy nenaskytne příležitost za tenhle tým hrát, ale každému přeji, aby si to aspoň jednou za život zkusil. Pravonín je taková šachová Mekka. :-) Nicméně vraťme se k výkonům. Naše družstvo skončilo celkově druhé a já svým výkonem 6/6 na třetí desce snad pomohl. Problém byl ale pro mne opět stejný. Nízký ratingový průměr soupeřů. Výkon 2680 (+ 22 na LOK) je sice fajn, ale opět jen hráči s průměrem 1868. A perfo při 100% je nic neříkající.  Slabší soupeři, ale alespoň jsem se s tím popasoval o dost lépe než v Praze. A lhal bych, kdybych tvrdil, že mne výhry nad pány Holubem, Horákem či Kolomazníkem nepotěšily. Ale věděl jsem, že další sezony musím hrát určitě výše.

Druhou soutěží družstev byly naše Dolní Kralovice. Srdcová záležitost. Družstvo, které jsem přebral od táty, když jsme postoupili do soutěží s osmičlennou sestavou. A daří se postupovat, za celou dobu se pouze dvakrát prohrálo, je tu super atmosféra a kapitánování mne baví. A co můj osobní výkon v minulé sezoně? Hráli jsme Krajskou soutěž, já byl na druhé desce hned za bráchou a soupeři už začali být trochu silnější. Celkově jsem zahrál 8/11 při průměru 2021 (perfo 2196, +31 Fide).  Stále ale silně pod tím, s kým bych měl hrát, stále bych řekl nízká kvalita partií. Co bylo ale důležité, soutěže družstev měly dohromady 17 odehraných partií a výkon překonával právě potřebných 2200. Z konce sezony jsem navíc začal docela upřednostňovat šachovou hru a víkendy jsem vyloženě přizpůsoboval zápasům. Dneska ale, když přehrávám partie z té doby, určitě by se našlo hodně kritiky. Důležité je, že jsem se začal učit neprohrávat, i to je společný znak celé challenge. Minimum proher. Jen by to chtělo více vyhrávat.

Poté nastalo období námluv. Zkoušel jsem se dohodnout v Oáze na 1. ligu, to mi nevyšlo. Můj kamarád Olda Vedral mne možná nevědomky hezky setřel, když odpověděl, že asi ne, že spíš hledají mladý talenty nebo silný hráče. No, co se dá dělat. Přemýšlel jsem, kde dál lovit slušný flek, ale nakonec se vše vyřešilo samo. Dolnokralovické družstvo skončilo sice druhé, postupuje jen první, ale vítězové soutěže se vzdali možnosti jít do KP, takže se mi tím otevřela ideální příležitost. Na sezonu 2013/14 mne tedy čekala druhá liga za vlašimské áčko jako prvního náhradníka a navíc druhá deska v KP za Dolní Kralovice. A když byla schválena možnost hrát za tři družstva a já si dohodl angažmá v Pražské přeborové skupině a navíc na druhé šachovnici, věděl jsem, že úkol vylepšit sílu soupeřů jsem splnil. Teď ale přicházelo léto a k tomu několik šachových událostí.

První letní akce, na kterou jsem byl hodně zvědavý, byly šachové Pardubice a pro nás premiéra na turnaji čtyřčlenných družstev. Nehráli jsme s bráchou za Vlašimáky ani za Dolní Kralovice, ale za naši další srdcovou věc, Palučinskou šachovou školu. Sestava byla Ondra, já, David Výprachtický, Kamil a Vojta Kastnerovi a Zuzka Kocourková, kde Kastneři byli jen na krátko. Já jsem měl v plánu hrát minimálně šest kol. Nakonec se mi poštěstilo a hrál jsem všech sedm. Dařilo se mi a družstvu taky. Jako třiatřicátí nasazení jsme skončili čtrnáctí a většina hráčů zahrála velmi slušně proti papírovým předpokladům. Já jsem udělal na druhé desce 4,5/7 s perfem 2236. Ondra zazářil, prohrál jen s GM Kononěnkem a výkon 5/6 mu přiřknul 2441. A opět se ukázal ten propastný rozdíl, který mezi námi aktuálně je. Tady se prvně ukázalo, že i na něj má moje Challenge dopad. Na turnaji jsem nakoupil další šachovou literaturu a rozkoukával se po šachovém světě. Po velmi dlouhé době jsem tu zas viděl mnoho známých a nasál atmosféru, jaké to dříve bývalo. Důvod našeho úspěchu jako družstva tkvěl možná i v tom, že jsme se snažili vyhýbat nočním kalbám a ponocování a snad vždycky šli spát mezi půlnocí a druhou. Což je v Pardubicích jistě docela výjimečná záležitost.

Jako další letní šachová akce byl tábor na Seči od PŠŠ. Letos jsem si navíc vzal na starosti šachový program, snažil se ho něčím obohatit, sám jsem zároveň přednášel a míval rozbory. Většina toho pro challenge neměla moc smysl, ale jedna věc se tu udála, a ta je podstatná. Zapůjčil jsem si od kámošů knihu Moji velcí předchůdci 2, ale hlavně Mezinárodní turnaj Curych 1953 – turnaj kandidátů. Knihu jsem prošel skoro celou, než jsem ji musel vrátit, a je to asi největší důvod mého zlepšení z hlediska strategie. Život je příliš krátký na to, abychom mohli udělat všechny chyby sami. A přehrávání partií velmistrů neskutečně zlepšuje strategické vnímání hry. Komentáře Davida Bronštejna jsou navíc tak akorát. Ne moc variant, ale to podstatné k pochopení myšlenek hráčů a analyzátorů.

Pln energie, nových myšlenek a elánu vydal jsem se s rodinou dobývat Říčany. Ondra pomýšlel na nejvyšší místa, ke spokojenosti si přál medaili. Já jsem vnímal turnaj spíš jako další krok v challenge a ulovit nějaký ten peníz. Výsledek asi znáte. Ondra první v turnaji a logicky i v kraji. Já celkově pátý, v kraji třetí za Jirkou Rýdlem. Pocity ze závěru super. Co se týče mé šachové hry, byly Říčany nejzajímavější událostí roku. Zažil jsem tu nepřesvědčivý start – nemastného a nepřesvědčivého 1,5/2. Poté jsem si užil hezkou výhru s Michalem Schmalzem, abych narazil na českobrodský dvojblok Moravec-Čermák. Po pěti kolech jsem byl na polovině bodů a k slušnému výsledku jsem potřeboval minimálně 3,5/4. V šestém kole jsem vyhrál v pěti tazích, když mi soupeř nechal přehlédnutím pěšce a rozladěný se vzdal. Sedmé kolo byla partie hrůzy, kdy jsem předvedl šílený výkon, ale obrovskou bojovnost a za snahu jsem byl opět odměněn naplno. A konečně osmé a deváté kolo byly hezké partie, které završily můj finish 4/4 a katapultovaly mne opět do popředí. Tenhle turnaj mne neskutečně posílil v sebevědomí ohledně toho, že nic se nemá vzdávat. Super závěr mi ukázal, že má smysl bojovat furt a pořád. Celkový výkon 6,5/9 a perfo 2169 není žádný super úspěch, ale průběh turnaje a nalezená vnitřní síla jsou určitě opět pozitivní. A dalších +12,6 na fide taky neurazilo.

A to bylo přes léto vše. V dalších měsících jsem měl v očku ještě nějaké turnaje, vše nakonec bylo ale jinak. Po jistých změnách v pracovním životě, nějaké té nemoci a dalším nečekaným věcem jsem turnaje v Brně i Litomyšli vypustil a věnoval se jen soutěžím družstev a tréninku v podobě čtení knih. Většinu mého volného času bral Garri a jeho díla a již zmiňovaný David Bronštejn a Curych 1953. Účastnil jsem se i některých víkendovek v rámci Palučinské šachové školy. Jednu tradičně pořádal. Navíc jsem vymyslel a zavedl Palučinské Grand Prix, kde se v průběhu roku sčítají výsledky turnajů – blitz, rapid a vážných z našich akcí. Na tom jsem si také ověřil, že od doby, co se zlepšuje moje vážná hra, blicky a rapid šly do kytek. Radši ale s pokorou přijmu tenhle stav, než si projít tím, že v začátcích velkého trénování se prvně výkonnost zhoupne dolů, než začne růst. To se mi naštěstí vyhnulo.

Takže poslední část partií do challenge – družstva v sezoně 2013/14. Nebudu tu psát jen zápasy do 1. 1. 2014, ale rovnou aktuální stav.Tuhle sezonu hraji za tři družstva, jak jsem již psal výše. Jedná se o Pražskou přeborovou skupinu za Viktorii Žižkov A, druhou českou ligu C za TRW autoelektronika Vlašim A a krajský přebor SŠS za Dolní Kralovice A. Zatím se hrálo celkem sedmnáct kol a já zvládl nastoupit v šestnácti z nich. K některým herním výkonům jsem spíše kritický, ale co se týče číslíček, tak to tak špatné není. Perfo při 68,8 % s 2130 dělá 2271 s výsledky (+7, =8, -1). Navíc všechna družstva si zatím stojí dobře ve svých soutěžích, takže v tomto spokojenost. Doufám, že to dále půjde ještě lépe. Aktuálně jsem z těch partií na fide +52 bodu. Pokud bych udržel stejné tempo, je možné po soutěži družstev atakovat hranici 2200.

Pokud mám tedy celou challenge shrnout svýma pozitivníma očima, její význam je pro mne určitě neskutečně kladný. Navíc se furt jede na rostoucí vlně. Družstva za rok 2012/2013 pěkný výkon. Open Litomyšl mi pomohl k šachovému návratu a umístění nad očekáváním. Open Praha jediná šachová slabost, ale za odměnu jsem dostal cennou zkušenost, nové knihy a obrovský elán. Pardubická družstva opět dopadla nad očekávání, tábor přinesl další rozhled z hlediska systematičnosti a literatury. Open Říčany ukázal sílu silných závěrů, dodal sebevědomí a přinesl i nějaký ten peníz. A zas jsem něco připsal. A to samé i letošní sezona družstev. Větší herní jistota, silné příklady toho, že mám partie dohrávat a že všude se dělají chyby. A konečně i rozumný výkon. Ideál by byl, dostat se přes soutěže družstev na FIDE 2200 a v družstvech mít v celku perfo 2300. Od obojího nejsem daleko. Jen vytrvat.

A teď ještě závěrečné hodnocení pomocí čísel:

Ke dni 6. 2. 2014 jsem na tom následovně:

Počet partií: 67

Počet bodů: 47,5

Průměrné elo soupeřů: 2020

Procenta: 70,9 %,

Perfo: 2178

První část sázky jsem tedy nesplnil a moji proti sázející mají nárok na odměnu:

Tomáš Vojta (smažák), Pavel Vojta (smažák), Honza Kořínek (smažák), Olda Vedral (kilo mandarinek), Robin Hrdina (kilo), Ondra Matějovský (smažák bez tatarky), Kamil Kastner (kilo mandarinek).

Pozn. redakce: sázka mandarinek bude vyplacena hned, jak mi bude konečně dána moje vyhraná sázka na mandarinky z roku z roku 1996 či 1997 :-).

To by bylo k shrnutí challenge prozatím vše. V budoucnu chystám další díly, kde bych se chtěl zaměřit na nějaké šachové ukázky.

Challenge díl  1 , 2 , 3 , 4

Karta Vojtěch Mejzlíka na stránkách FIDE

70 reakcí na “Challenge: díl pátý – roční zúčtování”

1 2 3
  1. 61
    Maťa píše:

    Pardubice (+ další letní turnaje) plánuji začít řešit příští týden – určitě ten mail pošlu i tobě, Vojto!

  2. 62
    Vojta M. píše:

    Tak už jsem dočetl i moje velké předchůdce 5: Hodně zajímavé čtení. Jak partie Korčného, tak Karpova si myslím, že jsou hodně poučné. Dám si tuhle knihu časem určitě ještě jednou. A vrhl jsem se na Šachová zahájení: Polootevřené hry, když už mi Maťa před Péťou Píšovou předpovídal velkou budoucnost díky této knize :P

    Aljechinka za mnou, Skandinávská za mnou, Svěšnika jsem nakoukl, co mne tam čeká a jedu dál od začátku, aktuálně brouzdám ve francouzských vodách. Určitě to pro mne nebude taková srdcovka jako Curych 1953 či právě poslední Kasparovova dočtená knížka, ale myslím si, že své místo a přínos to najde. Rozumná cesta jak si rozšířit obzory hlavně v tom, co nehraji nebo chci mít jen okrajově.

    Btw minulý týden osobní rekord, 17 hodin za šachovnicí bez hraní klasické partie. Péťa už trochu mrmlala, ale ať si zvyká, holka :-))

  3. 63
    Vojta M. píše:

    Tak i tento týden se dostanu přes 10 hodin šachu týdně, snad dám opět i těch 14. Aktuálně jedu na vlně IM Biolka. Na konferenčním stolku se mi vedle šachovnice válí polotevřené hry, šachové koncovky (bohužel hodně používané a kvůli titerné vazbě je to už děsnej salát) a základy šachové strategie. Vše od stejného autora a i spoluautoři se opakují. A pak teda ještě jedna knížka – magické pozice, když už do té první ligy posilujeme :P

    Koncovky dodělávám pěšcovky (jedu od začátku), ale hlavně teď propadám těm zahájení. Aktuálně jsem přelouskal celou francouzkou. Vnímám tuhle knížku jako dost poučný materiál pro všechny, co chtějí někde dětem rozebírat partie. Po strategické stránce bych měl bejt schopen od každýho zahájení znát aspoň základní plány a myšlenky. Mimochodem při partii Jurčík – Čech jsem si vzpomněl na Patrikovu výhru s Mladou Boleslaví. Francouzká obrana – Tarrashova varianta a přesně motiv s braním na f3. Do vyhraných pozic až na šach na h7 snad stejná partie. Zároveň jsem si uvědomil, jak knížky používají stejné materiály. Občas se mi stává, že nějakou partii už v hlavě nosím, tak pak zalistuji v knihovně a skoro vždy najdu, odkud už jsem jí znal dříve. Teď se mi to stalo také u francouzké a partie Karpov – Uhlmann. Hledat odkud to mám nebylo náročné :)

    Takže pokud mohu soudit, slyšel jsem na knížku silně pozitivní i mírně kritický názor. Já bych se přidal určitě na stranu pozitivní. A čím víc ji studuji, tím víc u mne získává na oblibě. Mimochodem vždy když se mi líbí nějaký rozbor v poměru věcnost strategie a optimální míra variant, tak pod partií vidím jméno Martin Petr. Určitě bych si ho někdy chtěl i na něčem poslechnout či od něj mít něco jiného, i když sám Martin asi bohužel nepublikuje.

    Aktuálně mne čeká Caro-Kann, takže tu je pečenej vařenej i brácha a začneme společně asi rozšiřovat repertoár. Pokud se chce jít víc nahoru, jsem zastáncem více zahájení v repertoáru oběma barvami. Takže ke knížce možná dočasně přiskočí pak i počítač. Další reportík zas za týden. A možná pak někdy už i další celý článek. Ale asi spíš až po dalším turnaji, pardubických družstvech.

  4. 64
    Vojta M. píše:

    Tak dva měsíce intezivně trénuji, minulý víkend jsem dostal od Tomáše Vojty 1:3 v blickách, dneska jsem dostal od mýho bráchy 0:4 v blickách a můžu trénovat dál. :P Navíc je smutné, když Ondra se mnou konzultuje tak 30% toho co dělám, tak 20% se přímo účastní a vidím, že mu to pomáhá víc než mne. Trochu frustrující, ale co, ono to příjde i na mne, rezervy pro růst jsou ještě obrovské..

    Vždycky když chci dál dělat šachy a Ondra chce trávit víkend jinak, oponuji mu, těch 2300 se samo neuhraje. On se jen usměje a říká: „Ale uhraje.“ Hajzlík :-))

    K IM v rodině cesta daleko, ale stále věřím, že jednou bude.. Pokud bych si měl ale vsadit na první cenný mezinárodní titul do Vlašimi, muj tip by byl Jirka Rýdl.
    A do dvou let věřím, že Vlašim bude mít 4 fide mistry proti současnému jednomu.

  5. 65
    Tom píše:

    Vojto, kontrolní dotaz. Jak to bude s placením za prohranou challenge? ;-)

  6. 66
    Vojta M. píše:

    tak jsem zas začal být šachově aktivnější, pouštím se do nových věcí (i když zatím nehraji, není čas na týden někam zmizet) a tak se tu klidně připomenu, že kdo po mne chce z minulé challenge ještě nějaký ten smažák, ať se připomene…

  7. 67
    Vojta M. píše:

    jinak zítra se asi zastavím u Houdy, sice až nějak časově později, mám poslední schůzku cca do sedmi v týnci nad sázavou, ale po půl osmé tam tak nějak mohu být.

  8. 68
    Maťa píše:

    Koukám, že Vojta (výhledově) míří do extraligy! :-) http://ahareen.blog.cz/1605/sachy-jinak-uvod

  9. 69
    Vojta M. píše:

    Vojta výhledově chce zas šachům dát trochu víc prostoru. A nejen šachům. Ale na nějaké veřejné odkazy na šachových stránkách jsem si chtěl počkat, až trochu doplním obsah a upravím grafiku.. Ale tak budiž, vše za chodu.. Jinak dneska to bylo fajn a z dané oblasti z blogu jsem chytl zase pár postřehů.. :)

  10. 70
    Vojta M. píše:

    vojta pokračuje, snad nejdu moc „do naha“ http://ahareen.blog.cz/1605/moje-ja-a-vzpominky-cast-prvni

1 2 3

Odpovědět

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
more...
 

© 2024 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist