Říj
Střípky z archivu – sezona 1995/96
Je to už více jak 2,5 roku, co jsem se naposledy ve svých vzpomínkových článkách věnoval vlašimskému áčku. Tehdy to byla sezona 96/97, tak se zase pojďme posunutou časem o rok zpět. V sezoně 1995/1996 jsme hráli Divizi II (v dnešní hierarchii by to byla Krajská soutěž) a nic zvláštního jsme nepředvedli. Přesto to paradoxně byl velmi významný rok, který nastartoval náš oddíl k velkému rozvoji, vždyť už za 2 roky skončila Vlašim na 4. místě ve 2. lize!
Naše sestava tehdy vypadala takto:
Na hostování se nám podařilo získat Josefa Měchuru, naopak tým opustil František Innmenann, který přestoupil do konkurenčního Benešova. Poprvé se v kolonce kapitán objevilo jméno Tomáš Vojta a zůstalo tam dalších 27 let.
Fotka z okresní výroční schůze (prosinec 1995). Vpravo tehdejší předseda vlašimského oddílu Jan Kořínek, uprostřed Tomáš Vojta. Vlevo zástupce Postupic Pavel Zvařič (mimochodem jeden z hlavních hrdinů filmu Proč o řádění sparťanských fotbalových fanoušků cestou na zápas v Bánské Bystrici).
V Divizi II hrálo 10 týmů, silnější družstva než my měly Benešov a Říčany“B“, ostatní byly slabší. A to se i potvrdilo. Soutěž jsme začali hladkou domácí výhrou 6,5-1,5 s Jincemi a podobně to dopadlo i v Berouně, který jsme porazili 6:2. Do Berouna jsme ale byli rádi, že jsme vůbec dojeli (s 15minutovým zpožděním), protože se Mírovi Laloučkovi rozbilo auto a 2x jsme ho museli po cestě opravovat. Hladce jsme vyhráli i ve 3. kole s Říčany“C“ (5,5:2,5), u tohoto zápasu mě pobavila poznámka, že pan Vaněček hrál s Honzou Kořínkem celou partii s walkmanem na uších. To by v dnešní době už asi nešlo. První zaškobrtnutí přišlo se slabým týmem SOU Dubno Příbram, se kterým jsme jen se štěstím remizovali 4:4. Zde můj soupeř prohrál ve 38. tahu na čas a zuřivě protestoval, že jeho praporek na analogových hodinách, se kterými se tehdy hrávalo, je kratší než ten můj. Samozřejmě mu to nebylo nic platné. Další bod jsme ztratili se Sedlčany, když se partie nepovedla zejména Arnoldu Krischkemu, který prohrál s Milanem Šurnickým v 19 tazích. Upozornil bych i na (z dnešního pohledu zajímavou) partii Havelka–Matějovský.
V kole šestém jsme hladce vyhráli v Neveklově 6:2. Já jsem zde prohrál svou jedinou partii v soutěži a na tento „skvost“ jsem nezapomněl ani po 27 letech.
Jakékoli šance na 1. místo jsme ztratili prohrou (5:3) s favorizovaným družstvem Říčan“B“. Sice to byl relativně vyrovnaný zápas, ale nakonec rozhodl náš slabší zadek. A podobné to bylo i v předposledním kole s Benešovem. Bojovali jsme, ale nestačilo to.
Hezkou divokou partii jsem sehrál s Honzou Stoklasou. Sice skončila relativně rychlou remízou, ale byla v ní k vidění i oběť dámy:
Tato fotka není přímo z utkání s Benešovem v sezoně 95/96, ale proti stejnému soupeři v listopadu 1996. V bílém tričku Pavel Vojta, vedle něj Arnold Krischke a vzadu Tomáš Vojta.
Poslední kolo si zaslouží zvláštní odstavec. Měli jsme v něm hrát s Čerčany, ale hosté nám zavolali, že nemají lidí a že nepřijedou. Ať si napíšeme nějakou výhru, aby nedostali pokutu k nenastoupení k zápasu. Napsali jsme si tedy 7,5:0,5, a to ne úplně nezištně. Při remíze Berouna s Říčany B (což se i stalo, mám pocit, že při 8 plichtách …) jsme se o půl bodu skóre posunuli na 3. místo konečné tabulky. A vzhledem k tomu, že po sezoně proběhla reorganizace soutěží, jsme díky 3. místu postoupili do Divize I (KP). Tu jsme pak jako nováček naprosto překvapivě hned vyhráli a poprvé v historii postoupili do 2. ligy. Tedy kdyby nebylo vysoké výhry s Čerčany, bůhví, jak by se náš oddíl dále vyvíjel.
Ze statistik je vidět, že bodově se dařilo všem kromě Honzy Kořínka.
Na závěr je určitě dobré uvést, že postup (ikdyž byl až z 3. místa) do jedné ze dvou skupin Krajského přeboru byl pro Vlašim tehdy velkým úspěchem! Do takto vysoké soutěže se podařilo postoupit poprvé po 40 letech!
(autor článku: Tomáš Vojta)
Pěkné vzpomínky. Něco si už skoro nepamatuju, jiné věci si vybavuji docela přesně. Třeba tu prohru s Petrem Havelkou, který mi nabízel remízu, ale kapitán (pan Vojta) mi dal pokyn, že musím zkusit vyhrát. Já to zkusil, a partii jsem nakonec prohrál … a zápas skončil 4:4. Mám pocit, že pan Vojta si myslel, že prohraje on. V analýze po partii mi pak Petr Havelka nabídl tykání, moc jsme se do té doby neznali.
25. října, 2023 v 14.25Kdybys pořádně četl, tak bys věděl, kdo tehdy byl kapitán.
To ale neznamená, že ti ten pokyn táta nedal. 
25. října, 2023 v 15.44Aha.
Ale pokyn mi dal určitě tvůj táta, nejspíš ti zrovna pan Doležel zatápěl, tak jsem se ptal jeho. 
Ještě to mohlo být ze zvyku. A nevíš, proč pan Vojta nehrál první čtyři kola?
25. října, 2023 v 16.35To netuším. On už tehdy příliš hrát nechtěl, takže to nejspíš bylo z tohoto důvodu.
25. října, 2023 v 17.33Ad – předposlední odstavec článku):
) vylézt nad garáž zkoumat do soukromého archívu minulost. Tedy s myšlenkou, zda se o našem vzájemném „nezápase“ dozvím něco více. A tady je výsledek:
) na jeho poslední větu.
Tome, díky za ten odstavec! Bez něj bych už neměl šanci si vybavit okolnosti zmíněného „nezápasu“.
Jelikož mě po dočtení článku napadlo, že popisovaná sezóna je zároveň poslední kompletně zpracovanou sezónou v kronice oddílu Slavoje Čerčany, nelenil jsem (pokolikáté už
(Asi to bude trochu delší, tak se omlouvám všem, kdo vydrží číst až do konce).
Z kroniky se zápas tváří, jako by byl sehrán: 9.kolo, 10.3.1996, Vlašim – Čerčany 7,5:0,5, za domácí T. Vojta, Krischke, P. Vojta, Měchura, Matějovský, S. Vojta, Lalouček, Houdek a za hosty Ruda, V. Zeman, P. Jiřík, Masopust, J. Chomický, Novák, Coufal. Na osmé šachovnici kontumace, na 7. šachovnici remíza. Ovšem při bližším pohledu mi je nyní právem podezřelé, že v „nezápase“ figurují za Čerčany hráči, kteří toho za sezonu vesměs moc neodehráli, navíc ze základní sestavy jsou pouze dva a s minimem partií. Takže sestavu jsme pravděpodobně buď nadiktovali do telefonu, či dodatečně nějak poslali.
Ovšem bez zmíněného zvláštního odstavce článku by mě už nikdy nenapadlo, že se tenkrát nehrálo. Při této příležitosti si dovolím navázat (poněkud nadneseně
Je mi potěšením, že dnes již neexistující čerčanský oddíl kdysi nevědomky pomohl odstartovat úspěšnou historii vlašimských šachistů. A to nejen na poli soutěží družstev dospělých, ale drobným přispěním i na poli mládežnického šachu, se zvláštní shodou okolností s počátkem ve stejné sezóně , jako se konal popisovaný „nezápas“ (o zhruba 3,5 měsíce později v Zaječicích). Což v této souvislosti mohu připomenout výňatkem ze závěru článku, zveřejněného na tomto webu 26. ledna 2021:
https://www.sachyvlasim.cz/wp-content/uploads/210125_Gergelits_28-768×437.jpg
– s původním textem: Od 34. ročníku turnaje šestičlenných družstev figuruje v historických tabulkách i družstvo Čerčan. Napomohli tomu mladíci z Vlašimi. Pro Čerčany to byl ročník poslední, naopak Vlašimští zde startovali poprvé.
https://www.sachyvlasim.cz/wp-content/uploads/210125_Gergelits_29-768×576.jpg
– s původním textem: Zleva stojící Honza Bejbl (V), vedoucí družstva Ondřej Matějovský, Jirka Zvára (V), Josef Čistý (Č) a Markéta Čistá (Č), pod nimi v podřepu dva Vojtové : zleva Gergelits (Č) a Mejzlík (V). Je to svým způsobem symbolické. Ondra Matějovský tímto kombinovaným družstvem přebírá štafetu výborných výsledků čerčanských dětí v Zaječicích. Nejen že přebírá, ale dovede ji v dalších ročnících s družstvem Vlašimi k naprostým výšinám.
Radši končím, abych si nezačal připadat jako autor „filmů“ pro pamětníky :-).
25. října, 2023 v 22.49Díky Tome! Na tu partii už jsem dokonale zapomněl a teď jsem si trochu vzpomněl:-)
25. října, 2023 v 22.51Do spamu omylem spadnul pěkný komentář Tomáše Gergelitse (stává se to, když jsou v komentáři 2 a více odkazů). Všiml jsem si toho až teď, tak jsem ho obnovil (viz komentář č. 5). Díky Tomáši za doplnění článku.
26. října, 2023 v 17.26