TJ Spartak Vlasim
29
Dub

Deus ex machina nad šachovnicí

Během uplynulého víkendu (22. – 24. 4. 2022) se v hotelu Pavla ve Vlachovicích uskutečnilo závěrečné soustředění Extraligy mládeže. Vlašimský tým stál při jeho startu před neobvyklou úlohou. Poprvé od roku 2010 jej nečekal boj o medaile, nýbrž o záchranu. V osmičlenné skupině, bojující o setrvání v soutěži, navíc Vlašim zaujímala až šestou, sestupovou příčku. To znamenalo nutnost vyhrát tři ze zbývajících čtyř zápasů, neboť jakýkoli menší bodový zisk by dost možná znamenal náš extraligový konec. Že nepůjde o lehkou úlohu, se záhy potvrdilo.


Družstvo na procházce kolem Sykovce (FOTO:
)

Konec se blíží

Páteční souboj s Českými Budějovicemi byl poznamenán tím, že jsme k němu nemohli nastoupit v nejsilnější sestavě. Kryštofa, jenž ten večer absolvoval závěr tanečního kurzu, musel nahradit Štěpán Filip, pro kterého šlo o premiérové vystoupení v soutěži. Ačkoli k partii přistoupil velmi zodpovědně, na papírově výrazně silnějšího soupeře nestačil. Jasně prohrála také Soňa, naše posila z Ústí nad Orlicí. Pozici favoritů naopak jednoznačně potvrdili Kuba a Vojta. O výsledku zápasu tak rozhodovali David a Pepi, v jejichž partiích se situace měnila každých pár tahů. Nakonec se bohužel jazýček vah naklonil na stranu soupeřů. David prohrál a Pepi remizovala. Českým Budějovicím jsme podlehli 2,5:3,5.

Večer jsme se rozloučili se Štěpánem, který pokračoval s Petrem Havelkou do Náměště, kde měla o víkendu vlašimská rezerva svést své vlastní bitvy o záchranu v 1. lize mládeže. I přes úvodní porážku se nám usínalo celkem dobře. Prostor pro chyby se sice značně zúžil, ale stále jsme věřili, že po Kryštofově příjezdu dokážeme naplnit ve zbývajících zápasech roli papírových favoritů a potřebné body vybojovat. Samozřejmě panovaly obavy, v jakém stavu ráno Danka Dudková našeho spoluhráče přiveze, Kryštof však k šachovým povinnostem přistoupil zodpovědně a ráno na snídani působil živěji než mnozí ostatní.


Věčně se culící Kryštof (FOTO: já)

K utkání proti Ústí nad Labem jsme tedy nastoupili v základní sestavě a zásluhou Davida a Vojty jsme se brzy ujali vedení. Po Sonině prohře sice soupeři rozdíl ve skóre snížili, ale stále se zdálo, že taháme za delší konec provazu my. Pak nicméně znovu došlo k několika nepříjemným zvratům a zápasové vítězství bylo rázem v ohrožení. Kuba nenašel dostatečnou kompenzaci za kvalitu a s remízou vyvázl jen díky věčnému šachu. Pepi si nedokázala poradit s koncovkou dámy proti krajnímu pěšci na 6. řadě, a tak i její partie zaplula do remízového přístavu. Za stavu 3:2 čekala na rozuzlení už jen Kryštofova partie. V ní náš hráč v pěkné pozici přehlédl soupeřovu kombinaci a ztratil pěšce, načež byl nucen bránit složitou věžovou koncovku. Ústecký hráč jeho odpor dlouho nemohl zlomit, dokonce se ptal svého kapitána na nabídku remízy, nicméně dostal pokyn hrát dál. Nakonec přece jen našel skulinku v Kryštofově obraně a podařilo se mu dovést partii do základní koncovky, v níž už stačilo jen postavit most a prosadit volného pěšce. V onen moment jsem vyběhl na chodbu a začal psát komentář, že se Vlašim pravděpodobně rozloučí s Extraligou mládeže.


Napětí v aréně (FOTO: já)

Mezi časy

„Zisk stříbrných medailí je skvělou tečkou za mládežnickou kariérou pro Nelu, Martina i Františka, ostatní ještě mají šanci nějaký ten mládežnický kolektivní úspěch oslavit. Věřím, že i po odchodu zmiňovaných hráčů postavíme silné družstvo, například oba Jakubové (Voříšek a Vojta) podávali v 1. lize za béčko výborné výkony. Ostatně Kuba Voříšek se podílel už na letošním úspěchu, když v základní části proti Říčanům nahradil Anežku a svým bodem přispěl k drtivé výhře, která se pak ve finále hodila.“ – Maťa v roce 2017

„V tu dobu se ale ještě jednou zatřpytil vyšisovaný dres Jiříkův! Sice v průběhu škemral o remízu nejen u soupeře, ale i u Mati, přesto v těžkých chvílích zabojoval za družstvo a vydřel z rovné koncovky celý bod. Klasický Jiří! Paralelně probíhala i šílená partie Martina s Patrikem Štěpánem. Martin si se stejným soupeřem poradil před měsícem na MČR, i proto jsme mu na vítězství věřili. Po zahájení určitě lépe nestál, ale jakmile se pozice zamotala, začal získávat vrch. V oboustranné časovce se odmítl se soupeřem zvěčnit (Jirka ještě nebyl jistý) a našel krásný úder, který může symbolizovat závěrečnou tečku za vlašimským titulem.“ – Vítek Moravec v roce 2014

„Samozřejmě jsem věřil týmu, že ze čtyř finálových zápasů ve Vlachovicích alespoň dva vyhraje, což by podle předběžných odhadů mělo stačit, ale přece jen jsem byl opatrný a očekával hodně dramatické boje. Jsem rád, že kamarádi měli pravdu – cesta za záchranou byla o dost snazší, než jsem odhadoval nejen já, ale i zbytek realizačního týmu a také sami hráči (samozřejmě s výjimkou nenapravitelného optimisty Radka Wasserbauera).“ – Maťa v roce 2010


Družstvo na procházce kolem Sykovce (FOTO: Jaroslav Pýcha)

Tělo se proměnilo v stroj času. Vracím se do místnosti, kde probíhají boje o záchranu, stoly jsou však uspořádané úplně jinak. Spartakus dohlíží na zápas jako obvykle, ale já se neskláním nad naším družstvem, nýbrž sám sedím u šachovnice a hraji vlastní partii. Proti mně sedí Martina Fusková ze Starého Města. Kochám se pěknou pozicí, ale pak si všimnu ubývajících vteřin na plechových hodinách, které při každém zmáčknutí vydávají hlasité cvaknutí. Proč mám tak málo času? Já přece nehraju pomalu, nemám potíže s časovými tísněmi. Jenže je rok 2010. Kdy se stala ta změna? Moje pozice se začíná hroutit. Dáma se střelcem vnikají po černé diagonále do mojí pozice a zasazují smrtelný úder mému králi.  Přesto družstvo těsně vyhrálo? Hned se mi uleví.

Nejde pouze o vzpomínku. Zdá se, jako bych prožíval přesně to, co jsem prožíval tehdy a ve všech letech mezi přítomností, budoucností a minulostí dohromady. Všechny emoce jsou koncentrované do jednoho okamžiku, zatímco se loučím s životní epizodou, jež pro mne strašně moc znamenala. Je to děsivé i krásné zároveň. Je to tak intenzivní, že všechno ostatní se bude po návratu domů zdát plochým a bezvýznamným.  Je to jako nekonečné a neprostupné déjà vu. Chtěl bych se ho držet ještě chvíli.

„Má zde nastat konec příběhu? – jakýsi povzdech? – poslední zčeření ve vlně?“ – Virginia Woolfová, Vlny

Deus ex machina

Než jsem stačil komentář odeslat, ozvaly se ze sálu vzrušené hlasy. Caissa se snesla nad šachovnici a postrčila soupeřova krále pryč od volného pěšce. Kryštof jej sebral věží. Partie skončila remízou, a tak jsme v utkání těsně zvítězili.


Deus ex machina (partie Křížek – Werner)

Byl to šachový zázrak. Člověk si marně láme hlavu, jak mohlo u Kryštofova soupeře dojít k takovému zkratu. Snědl něco špatného k snídani? Znervózňovaly jej přísné pohledy Petra Piska, který nám přijel fandit? Byl už soupeř v předchozím průběhu partie natolik smířený s remízou, že jej mozek na konci zradil? Nebo snad misku vah naklonila malá růžová figurka z Kinder vajíčka, sedící vedle šachovnice? Správnou odpověď asi nikdy nenajdeme, ale to vůbec nevadí. Podstatné je, že k tomu došlo. Náš čas se asi ještě nenaplnil.

„Po obědě jsem rozhodl, že před zahájením předposledního kola potřebují hoši na čerstvý vzduch, a vyhlásil jsem povinnou procházku kolem rybníku Sykovec. Povinná byla samozřejmě z jednoduchého důvodu – kdyby byla dobrovolná, šel bych sám.“ – Maťa v roce 2010

Po obědě jsme si udělali krátkou procházku kolem rybníku Sykovec, načež nás čekal souboj s Dopravním podnikem Praha. K němu naši borci zasedali jako velcí papíroví favoriti. Naštěstí se ratingové předpoklady tentokrát jasně projevily i na šachovnicích. Kryštof vyhrál už po hodině, ačkoli se soupeřem udělali skoro 60 tahů. Dopravní podnik na chvíli srovnal skóre, když na poslední desce své soupeřce podlehla Pepi, pak už ale naši protivníci začali padat jako hrušky ze stromu. Kuba i David dotáhli nadějně rozehrané pozice bez problémů do vítězného konce, Vojta vyhrál na čas a Soňa postupně svého mladého a talentovaného soupeře přehrála. Zvítězili jsme 5:1.

Večer se nesl v příjemně uvolněné atmosféře. Část naší výpravy se vydala na další krátkou procházku kolem přilehlého rybníku, nad nímž zrovna zapadalo slunce. Cestu jsme spojili s venkovním posezením v nedalekém penzionu Sykovec, které doprovázelo tradiční vyprávění zábavných historek z minulých let.

„Ještě před večerkou jsem pozval kluky do hotelové restaurace na zmrzlinové poháry – za výkony ve Vlachovicích si to zasloužili a byl zde oprávněný předpoklad, že v neděli by se to už nestihlo, především kvůli plánovanému přesunu do Havlíčkova Brodu za účelem posílení prvoligové sestavy béčka o Robina.“ – Maťa v roce 2010


Západ slunce nad Sykovcem (FOTO: já)

Ještě chvíli

V neděli ráno zasedl náš tým k závěrečnému zápasu. I proti Plzni byli naši mládežníci papírovými favority, jak už jsme si však zvykli, další zvraty na sebe opět nenechaly dlouho čekat. Hned po zahájení se dostal do problémů Kryštof, který soupeři odevzdal dámu za dvě figury. Jakkoliv se mu záhadně v průběhu partie podařilo materiální deficit postupně dorovnávat, soupeřovi volní pěšci nakonec rozhodli o jeho porážce. Naopak další drtivé vítězství si připsal Vojta, jenž srovnal stav zápasu na 1:1. Do vedení jsme se znovu dostali díky Davidově výhře, ale soupeři dokázali opět srovnat skóre, když Kuba podcenil zranitelnost svého krále a dostal se pod smrtící palbu protivníkových figur. Stav dále mírně upravila Soňa, jež možná měla v koncovce těžkých figur mírnou výhodu díky lepší pěšcové struktuře, ale ve více než půl bodu ji přetavit nedokázala. O celkovém výsledku zápasu tak rozhodovala Pepi, která si dlouho užívala obrovskou poziční i časovou výhodu. V klíčový okamžik bohužel zaváhala, ztratila pěšce a dostala se do velmi špatné věžové koncovky. V onu chvíli už jsme naštěstí věděli, že i v případě prohry se zachráníme, neboť České Budějovice, naši hlavní konkurenti o sestup, těsně podlehly Starému Městu. Pak ale došlo ještě jednou k velkému obratu. Pepi si díky pěšcovému průlomu, který soupeřka podcenila, udělala volného pěšce, jenž se rázem nezadržitelně řítil k poli proměny. Vyhráli jsme 3,5:2,5.

Bylo to drama, ale Extraliga mládeže je zachráněna! Za odměnu pozval Maťa naše borce do restaurace na zmrzlinový pohár. Zabijákem víkendu byl Vojta, který si připsal čtyři body. Družstvo se zkrátka na jeho vítězství mohlo vždy spolehnout. Ostatním se možná v řadě partií nedařilo podle představ, ale každý dokázal přidat v klíčových momentech potřebné body k záchraně. Je samozřejmě škoda, že se nám nepovedlo postoupit do bojů o medaile, neboť náš tým na to rozhodně měl. Na podzim se ale bohužel našim nadějím tolik nedařilo a v lednu se družstvo sesypalo kvůli nepříznivým okolnostem. Poděkování si proto zaslouží také Ondra Hrabě a Jáchym Slánský, kteří se v kritické situaci nezalekli vstoupit do jámy lvové. Dvěma body týmu na začátku sezony přispěl také Jáchym Hrbek.


Spartakus dohlíží na Vojtovu partii (FOTO: já)

Zázračný závěr utkání proti Ústí nad Labem tedy nakonec nebyl matematicky nezbytný k záchraně v soutěži. Řekl bych ale, že jeho dopad na týmovou morálku je nepopiratelný. Zpětně je obtížné si představit, jak by náš tým hrál v závěrečných zápasech, pokud by si byl vědom, že už záchranu nemá ve svých rukou. Pokud by navíc bohyně Caissa nesestoupila do Kryštofovy pozice, nevznikl by ani tento článek. Událost na mě totiž měla takový efekt, že jsem se v onen moment rozhodl, že jej prostě musím napsat.

Zatímco před 12 lety byla záchrana Vlašimi v Extralize mládeže předzvěstí neuvěřitelné série jedenácti účastí v elitním finále, ukořistění tří stříbrných medailí a vybojování dvou titulů, dnes se díváme do budoucnosti s obavami. Letos se se soutěží rozloučil Kryštof, přičemž nástupci, kteří by ho mohli nahradit, nám už zkrátka chybí. Alespoň na moment na to však můžeme zapomenout a ještě jednou oslavit další vlašimskou sezonu v nejvyšší mládežnické soutěži družstev. Budeme se v ní snažit udržet i nadále. Ještě chvíli.


Vlašim zůstává v Extralize (FOTO:
pořadatelé)

Stránky Extraligy mládeže

(autor: Patrik Pýcha)

4 reakcí na “Deus ex machina nad šachovnicí”

  1. 1
    Jarda P. píše:

    Pěknej článek. Adrenalin je cítit už jen při čtení. ;-) Je dobře, že se záchrana podařila, ale taky mám trochu obavy o budoucnost. Snad nebude tak zle a nějaký talent se v budoucnu opět vynoří.

  2. 2
    Tomáš Gergelits píše:

    Moc pěkně se Ti článek povedl, díky Patriku!
    Nejenže jsem si znovu, již s odstupem času, v klidu připomněl nedávnou jízdu vlašimských mládežníků za záchranou Extraligy pro příští ročník, ale to prolínání přítomnosti s minulostí a vyjádření pocitů a zážitků nejen Tvých, to nemá chybu.
    Z několika dílčích okamžiků posledního srazu letošní Extraligy mládeže je opět patrné, jak tenká hranice někdy může být mezi úspěchem a neúspěchem. Je tomu zhruba měsíc, kdy jsme na toto téma polemizovali v souvislosti se závěrem účinkování vlašimského A-družstva dospělých v 1. lize (v tom případě hranice mezi bronzovou medailí a sestupem). Jsem moc rád, že v tomto směru se v letošní sezóně k Vlašimákům přiklonilo stěstí a smůla zhruba ve vyrovnaném poměru :-) .
    Z Tvého článku mě potěšila ještě jedna věc, a to okolnost, že prostředí penzionu Pavla a jeho blízkého okolí, Vlašimákům svědčí. A to nejen při záchranářských pracích (2010, 2022), ale i v boji o přední příčky (2017). Zmiňuji to proto, že sám mám na tyto končiny příjemné vzpomínky. V půlce září roku 2014 jsem zde strávil necelý týden relaxu při cyklovyjížďkách po Žďárských vrších, pěších procházkách v bližším okolí či každodenním zaplavání v rybníku Sykovec. Ostatně poetický rybníček v klidové zóně penzionu s vodníkem, žabkou či čápem, který si vlašimský tým vybral pro závěrečné focení na oslavu 2. místa, mám také nafocený. A to ze všech stran :-) .

  3. 3
    Patrik P. píše:

    Děkuji za hezký komentář. Vzhledem k tomu, že jsem osobně málokdy spokojený s tím, co napíšu, mě taková odezva vždy potěší. :-)

  4. 4
    Maťa píše:

    Děkuji Patrikovi za čtivý článek, za živé zpravodajství z místa konání i tak nějak celkově za spolupráci při vedení týmu. Děkuji taky všem, kteří vypomohli s dopravou: Přemyslu Hrbkovi, manželům Hákovým a Dance Dudkové (té možná úplně nejvíc, protože v zájmu dovezení Kryštofa na sobotní ranní kolo vstávala kolem 5. hodiny). Také bych rád poděkoval Pavlu Peckovi, který mě při cestě zpět ochotně vzal do auta kobyliské výpravy, abych s časovou rezervou stihl fotbalový zápas v Mladé Boleslavi. :-)

    Poděkovat musím i celému týmu, všichni za šachovnicemi bojovali. Speciálně bych pak vyzdvihl Vojtu Dudka za jeho 4/4.

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 

© 2022 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist