TJ Spartak Vlasim
25
Dub

Turnaj v Cardiffu pohledem Anežky

Když jsem se uprostřed března dozvěděla o konání šachového otevřeného turnaje při Mistrovství Walesu v Cardiffu, který se nachází 20 kilometrů od studentského městečka, kde druhým rokem studuji, začala jsem přemýšlet, jak hezké by bylo zahrát si po 2,5 letech turnaj. Šachy pro mě vždy znamenaly mnoho, avšak kvůli pandemii a mému následnému přestěhování do Velké Británie za studiem nebylo mnoho příležitostí usednout za šachovnici znovu. Díky tomu jsem neměla žádná vysoká očekávání, už jen protože jsem měla pocit, že pomalu ani nevím, jak zapisovat tahy do partiáře, a proto mým hlavním cílem bylo si první turnaj po takhle dlouhé době prostě čistě a jednoduše užít, ať už to dopadne jakkoliv.

Turnaj se konal během Velikonoc od 15. do 18. 4. ve 4hvězdičkovém hotelu na kraji města. Na programu bylo 7 kol (každý den se konala 2 kola, kromě neděle, kdy bylo pouze jedno odpolední) a hrálo se klasickým tempem 90 minut na 40 tahů + 30 minut s přídavkem 30s. za tah. V otevřeném turnaji bylo k dispozici 13 online šachovnic, díky kterým fanoušci mohli přenos sledovat kdekoliv. Za zmínku stojí jako příklad má kamarádka a spolubydlící, kterou sledování šachů pohltilo natolik, že koukala na online i v posilovně při spinningu, a hned první den po příjezdu domů jsem musela podávat rozbor partie.


Anežka Vlková (foto z Memoriálu Stanislava Vojty)

Na startovní listině jsem se nacházela na třetí příčce z celkových 62 hráčů. První nasazený byl nizozemský Thomas Van Veelen (vítěz tohoto openu z roku 2019), který podobně jako já studoval ve Walesu a při příležitosti příjezdu na promoce si zahrál tento turnaj před jeho brzkým návratem do své rodné země. Na druhé startovní pozici se nacházel Adam May, se kterým jsem neměla příležitost si zahrát a který ve mně budil největší respekt ze všech zúčastněných, jelikož jeho tvář připomínala seriózního a nekompromisního Lukáše Vonderku.

Na turnaj jsem každý den dojížděla z domova, což ale kvůli přestavbě vlakových kolejnic na nadzemní metro (nevím, jaký je v tom rozdíl) způsobilo mírné komplikace, protože cesta náhradní autobusovou dopravou trvala necelou hodinu místo běžných 20 minut. Vzhledem k tomu, že se hrací místnost nacházela na kraji Cardiffu, každé ráno a každý večer jsem si udělala procházku dlouhou necelé 4 kilometry, díky které jsem si mohla hezky pročistit hlavu. Nebudu tajit, že jednou jsem se pokusila využít hromadné dopravy hned první večer, kterému ale předcházelo dvojité přeběhnutí přes cestu tam a zpátky. I když jsem si v Británii už nějakou dobu pobyla, stále se mi plete, po které straně se jezdí (fakt, že jsem se mohla podívat na projíždějící auta a prostě si to jednoduše zjistit dříve, než jsem přeběhla cestu poprvé, radši ignorujme). Když jsem se konečně bez újmy na zdraví dostala na autobusovou zastávku, autobus jednoduše projel bez povšimnutí. Po této zkušenosti jsem se rozhodla, že bude prostě jednodušší, bezpečnější a méně stresující chodit každý den pěšky.


Park, kde jsem odpočívala mezi koly.

Teď už ale z šachového hlediska. V prvním kole jsem za šachovnici usedla proti Stephanovi Williamsovi. Soupeř se mě snažil před kolem zastrašit informací, že hraje mnohem lépe, než jeho elo říká. Nicméně protože jsem byla spíše naplněna nadšením, že jsem na turnaji, nebyl vůbec žádný prostor na strach ze soupeře. Nadšení ze šachů mírně opadlo přibližně po hodině hry, kdy soupeř začal popotahovat a už nepřestal. Tím si mé sympatie moc nezískal, avšak v průběhu turnaje se ukázalo, že to byl moc milý pán a můj největší přítomný fanoušek. Partie byla vcelku poklidná, soupeř udělal jednu chybu, kterou jsem využila, výhodu už nepustila a dotáhla partii ve 49. tahu do vítězství.

druhém kole mi shodou okolností byl nalosován Williams znovu, tentokrát ale Duncan. V této partii jsem měla černé figury a rozehráli jsme francouzskou s 3.e5, kde soupeř zvolil variantu 6.a3. Soupeř mi v 17. tahu dovolil otevřít h-sloupec, díky čemuž se jeho král dostal do ohrožení. Když moji kamarádi spolubydlící sledovali tuto partii, jeden z nich prohlásil: „Ta věž na tom sloupci teď nic nedělá, já si myslím, že Anežka s ní půjde na jiný.‘‘, načež bylo řečeno: „To ne, Anežka chce vždycky mít věže na volných sloupcích.‘‘ A tak to taky bylo.

Protože soupeř má stejně v dalším tahu pravděpodobně v plánu zahrát Jd4, jelikož to je políčko pro koně jako dělané, využila jsem příležitosti a zbavila se pěšce d5, jelikož na jeho poli bude má dáma mnohem spokojenější a účinnější. Přišlo tedy 22…d4! 23. Jxd4 Dd5+ 24. J2f3 (Kdyby se soupeř snažil nepřijít o materiál hned a zahrál 24. Kf2, přišlo by 24…gxf4 25. Sxf4 Vh2 26. Ke1 Dg2 s hrozbou Vxd4 a matem De2, 27. J2f3 a po 27….Jb3 se černému pozice úplně rozpadá.) 24… g4 25. Db1 gxf3 26. Vxf3 Sb7 27. Dc2 Sc5 s myšlenkou dobrat na d4 a zahrát Sc6. 28. Jxf5

28…Dxf3+! Asi není úplně nejlepší možný tah, ale získávám kvalitu, zjednodušuje to pozici a je to rozhodně hezké na koukání. Přišlo 29. Kxf3 Sc6+ 30. De4 (Snaha utéct králem 30. Kg4 nevychází kvůli 30…Vdg8 31. Jg7 Vxg7 32. Kf5 Vf8 33. Ke6 Ve8 mat; po 30. Kf2 by zase přišlo Vh2 a dámu stejně dobírám zpět). Po dobrání dámy 30…Sxe4+ a 31. Kxe4 už soupeř nezvolil ty úplně nejlepší tahy v pozici a partie skončila velmi rychle po 31…Sxe3 32. Kxe3 Jb3 33. Vg1 Vd3+ 34. Kf2 Vh2+ a soupeř se vzdal.

V sobotu v kole třetím proti mně zasedl s černými figurami Sam Jukes. Souboj to byl vyrovnaný a partie mohla dopadnout jakkoliv, kdyby se soupeř nedopustil hrubé chyby ve 28. tahu, po které ztratil figuru a o 3 tahy později se vzdal.

Do odpoledního čtvrtého kola jsem byla nalosována proti prvnímu nasazenému Thomasu Van Veelenovi z Nizozemí. Měla jsem podruhé za sebou bílé a rozehráli jsme francouzskou s 2.d3. Podle soupeřových slov tuto variantu mockrát v životě nehrál, rozehrál figurky špatně a pasivně a po pár nepřesných tazích už s jeho figurami nebylo moc co dělat. Ve 22. tahu jsem sprostě sebrala krytého pěšce, který ale nešel dobrat kvůli možným matům, výhodu jsem stále nepouštěla a ve 41. tahu soupeř rezignoval.

Po prvních čtyřech kolech a čtyřech výhrách jsem tušila, že začíná jít do tuhého. Nalosován mi do nedělního pátého kola byl Gwyn Havard. Zajímavostí je, že křestní jméno Gwyn znamená ve velštině „bílý“. (Pro zájemce o velšský jazyk – Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch je nejdelší název obce na světě, tato obec se nachází v severním Walesu a v překladu znamená Kostel Panny Marie v roklině bílých lísek poblíž prudkého víru a kostela svatého Tysilia u červené jeskyně.) Protože se v neděli hrálo jenom odpoledne, měla jsem možnost nabrat síly do posledních tří kol. To mi ale očividně moc neprospělo. Partii jsem špatně rozehrála, ještě udělala hrubou chybu, soupeř už mi nedal žádnou šanci svou chybu napravit, a tak došlo k mé první ztrátě bodu v turnaji a ztrátě vedení.

předposledním kole jsem s Peterem Bevanem hrála partii, která mě bavila asi nejvíce ze všech. Vznikla typická pozice proti izolovanému pěšci, nicméně můj soupeř zcela dobrovolně měnil figurky, i když to bylo v této struktuře spíš mým plánem. Ve 27. tahu jsem konečně vyvinula svého bělopolného střelce, na jehož existenci jsme očividně zapomněli já i soupeř, kterého to rozhodilo natolik, že po pár tazích udělal chybu a vzdal se.

sedmém a posledním kole, kde šlo o všechno, jsem byla nalosována proti mladému Fowleru Hugovi. K partii jsem šla nadšená z toho, že mám bílé, i tak jsem ale dokázala vylézt ze zahájení s pozicí, která mi úplně nevyhovovala, a i když jsem se bránila úspěšně, rozhodla jsem se pro oběť s nedostatečnou kompenzací a v časovce už z toho nevytěžila nic. I přestože jsem v posledním kole prohrála a po hezky rozjetém turnaji se na bednu nedostala, z turnaje jsem odcházela více než spokojená, protože svého cíle turnaj si užít jsem dosáhla, což se nakonec také oslavilo jedním točeným pivkem v příjemném cardiffském podniku.

Hlavního turnaje se zúčastnil další Čech Dan Kožúšek z Rychnova nad Kněžnou, který v nedávné době změnil federaci na velšskou, díky čemuž se mohl zúčastnit mistrovství Walesu. Uhrál 5 bodů a skončil na hezkém 2. místě.

Na závěr bych chtěla poděkovat kamarádce Kátě, která mě nakopla k přihlášení do turnaje, díky které jsem si uvědomila, kolik pro mě šachy znamenají, a která byla mým největším fanouškem po celou dobu turnaje.

Výsledky na chess-results

Partie k přehrání

Stránky turnaje

(autorka článku: Anežka Vlková)

2 reakcí na “Turnaj v Cardiffu pohledem Anežky”

  1. 1
    Patrik P. píše:

    Gratuluju k pěknému výsledku! A ta šachová ukázka je moc pěkná!

  2. 2
    Tom píše:

    A ty si, Anežko, nepřemýšlela (jako Dan) o změně federace? :-) V ženách bys byla velšská dvojka. :-)
    https://ratings.fide.com/rankings.phtml?continent=0&country=WLS&rating=standard&gender=F&age1=0&age2=0&period=2022-04-01&period2=1

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 

© 2022 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist