TJ Spartak Vlasim
16
Pro

Střípky, které píchají a zároveň hladí (II)

Odchodem na mateřskou dovolenou ve střední části devadesátých let minulého století se Renata nepřestává zajímat o dění v čerčanském oddíle, ba naopak, díky našim společným posezením při občasných návštěvách bráchy z Moravy, má docela dobrý přehled o šachovém dění na Benešovsku. Po několikerých debatách na šachové téma Renata s iniciativou sobě vlastí přichází s nápadem vydávat šachový občasník regionálního rozsahu, kde by šachisté měli možnost vzájemně sdílet nejrůznější okolnosti svého sportu, zájmu, koníčka.

A tak na jaře 1997 spatřilo světlo světa první (resp. nulté) číslo časopisu Gambit. Cílem tohoto dvouměsíčníku bylo nejen informovat o výsledcích v mistrovských soutěžích družstev, jednotlivců a v dalších turnajích, ale také nabídnout možnost šachistům sdílet své zážitky s ostatními, třeba i prostřednictvím komentovaných partií, nebo jim poskytnout šachové drobnosti pro pobavení či poučení. Časopis si v krátké době vybudoval stálé rubriky nejrůznějšího obsahu, v nichž si každý čtenář mohl vybrat, co ho zajímá. Téměř v každém čísle jsme si také mohli přečíst rozhovor Renaty Frídové s některou z osobností šachového dění v regionu Benešov i mimo něj, či interview s účastníky šachové akce nebo turnaje.

Na tvorbě časopisu se podílela redakční rada ve složení Renata Frídová (šéfová), Dan Frída („výkonný praporčík“), Karel Volek (vydavatel), Tomáš Gergelits (do cca půlky existence časopisu osoba pro styk s šachovou veřejností regionu), Táňa Baštanová (grafická úprava).   

Aby měl časopis o čem psát, potřeboval spolupráci dopisovatelů. Nejpilnějšími přispěvateli byli Vlašimáci O. Matějovský, T. Vojta, A. Krischke, z dalších oddílů R. Vogl, J. Říha, R. Doležal (Říčany), P. Procházka (Čerčany), O. Sládek (Brodce), M. Šurnický, P. Havelka (Sedlčany), L. Laubacher (Neveklov) a další. Svými vtipnými kresbičkami časopis doplňoval Vl. Palla z Mohelnice (mladší bratr Víti – účastníka zápasů „O Dlabáčkovo bílé“).

No, a aby to všechno netáhli nadšenci Frídovi jen ze své kapsy, sponzorsky pomohli pan Jaroslav Řeřábek (Říčany), Vladimír Horák (Vlašim), Blanka Suchá (Čerčany), Eva Masopustová (Zaječice) a další. 

Redakční rada se u Frídových scházela více či méně pravidelně, ty hlavní otěže však táhli Renata a Dan za běžného domácího provozu. Někdy se při schůzkách převážně pracovalo, při jiných setkáních byl Gambit třeba jen okrajovou záležitostí, protože Dan s Réňou už měli hotovo dříve, než se rada sešla.


Jedním z takových setkání bylo posezení při příležitosti mých čtyřicátin, kdy mi kamarádi a kolegové z redakce ke gratulaci přichystali dokonce šachový „pohár vítězů pohárů“. Takže i když jsem nikdy nic takového nevyhrál na šachovnicích, jeden velmi cenný kousek mám doma.

Jak jsem již nastínil, naše záměry, vydávat časopis pro šachisty z našeho blízkého okolí, by byly nerealizovatelné bez úzké spolupráce alespoň malé části z nich. Proto jsme si velice vážili jakékoli ochoty jednotlivých dopisovatelů poskytnout k otištění příspěvek. A se vším, co se za určité období sešlo, pak měl nejvíce práce Dan. V dobách, kdy elektronická komunikace a elektronizace práce s tiskem a s obrázky byly v plenkách, to byla v podstatě „práce na koleně“. Většinou šlo o přepisování ručně psaných textů a partiových notací, ruční kopírování obrázků, fotografií, atd., v tom lepším případě přišel příspěvek na disketě. Nyní vsuvka pro později narozené čtenáře: disketa byla záznamové zařízení o velikosti kapsy u košile, které bylo schopno přenést mezi dvěma počítači data o objemu cca 1 MB.

Aby za těchto okolností byla dána nějaká pravidla a bylo realizovatelné vyrobit každé číslo do plánovaného data, existovala tzv. redakční uzávěrka, do které nejpozději potřeboval mít Dan vše „na stole“. Většinou to tak fungovalo:  ať už ledabyle poskládané papíry či pečlivě zalepené obálky, nebo ony diskety, vše včas doputovalo k Danovi z různých stran buď poštou, či osobně z ruky do ruky různými kanály (používání e-mailové komunikace nebylo zdaleka tak rozšířené, jako dnes). V tomto směru trochu výjimečné postavení měl náš nejčilejší dopisovatel, Ondra Matějovský. Jeho příspěvky byly sice vždy pečlivě připravené na disketě, ale objevovaly se většinou až v hodině dvanácté, někdy i po ní. Mělo to tu přednost, že Ondra míval v každém čísle nejaktuálnější články, ovšem občas se musel spokojit s tím, že část příspěvku čtenáři našli v lepším případě na zadní obálce mimo obsahově příslušnou rubriku, v horším případě až v dalším čísle. Raritkou v tomto směru, jak pro Ondru, tak pro Dana, byla disketa, kterou Ondra dovezl Danovi osobně večer v den uzávěrky až domů taxíkem. :-)    

Vstřícné vztahy mezi redakcí časopisu a aktivními dopisovateli a podporovateli se vzájemně upevňovaly na letních setkáních, které Frídovi pořádali. Tato setkání měla jednak část pracovní, kdy se domlouvalo, jak a co při tvorbě časopisu ještě vylepšit. Jací by to ale byli šachisté, kdyby si při takovýchto příležitostech i nezablicali, nebo se nevyblbli jiným způsobem.


Při prvním setkání okolo Gambitu (5. 7. 1998) se sešlo tolik přátel, že z toho byl docela slušně obsazený turnaj.

Další setkání tohoto druhu se konalo o necelý rok později – 6. 6. 1999.


Turnaj v bleskovkách (zvítězil Tomáš Vojta plným bodovým ziskem) z důvodu horšího počasí tentokrát nebyl pod širým nebem. Účastníci setkání po turnaji přeci jen zatoužili po čerstvém vzduchu a za svitu reflektorů vydrželi pro změnu u kroketu dlouho do noci.

Příští setkání tvůrců Gambitu a dalších přátel jsem před časem někde zaznamenal s přívlastkem „legendární“. Konalo se 10. června roku 2000 u jednoho ze sponzorů časopisu, v areálu pěkné chaloupky manželů Horákových v Pavlovicích. Nebyl jsem tam, ale ten přívlastek asi bude na místě. Sešlost byla tentokrát větší, neboť vlašimský oddíl zároveň slavil historicky první postup družstva mládeže do Extraligy. Takže pivečko teklo proudem a dramatické souboje probíhaly nejen na šachovnicích, ale i u kulečníku a v šipkách.

Vydávání dvouměsíčníku regionálního formátu příznivě rezonovalo u řady veličin československého šachu. Význam podobných periodik pro rozvoj šachového sportu kladně hodnotil např. československý mezinárodní velmistr Luděk Pachman, mimo jiné autor řady šachových učebnic.


Prostřednictvím časopisu Gambit pan Luděk Pachman poslal šachistům Benešovska pozdrav při autogramiádě, konané 3. září 1998 v Praze.

 Ačkoli se redakční rada velice snažila dělat poutavý časopis pro šachisty různých výkonnostních i věkových kategorií, přesto většinu doby vydávání Gambitu se potýkala s nízkým počtem odběratelů. Tento fakt výrazně zasahoval do ekonomiky provozu celého projektu. Jen díky podpoře sponzorů se podařilo vydat celkem pět ročníků časopisu.

O rok později než v Čerčanech (v roce 1998) Karel Volek zahajuje ve spolupráci s Občanským sdružením DDM & TJ Mohelnice vydávání stejnojmenného časopisu i na Mohelnicku a Šumpersku s podtitulem „Šachový zpravodaj Olomouckého kraje“.  


Tzv. šumperská verze Gambitu měla podstatně delší životnost a své 15. narozeniny si připomněla pamětním listem, připomínajícím dvě události: rok 1998 – pozdrav šachistům (i regionu Benešov) od velmistra Pachmana a rok 2003 – udělení ceny Salo Flohra, kde jako jedna z věnujících je podepsána i tehdejší ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Petra Buzková.  

Své vzpomínání na Karla Volka a Renatu Frídovou zakončím pro šachový web trochu netradičně. Zároveň se předem omlouvám, že o šachu už v dalších odstavcích nepadne ani slovo. Sourozenci Karel a Renata nejen uměli hrát šachy, ale byli to prima lidi se vším všudy. Proto si myslím, že při vzpomínání na tyto vzácné osobnosti najde svoje místo u čtenářů vlašimského webu i následující pasáž.

Náhoda přispěla k tomu, že já a moje rodina jsme se v roce 2005 stali s rodinou Frídových sousedy. Tato skutečnost vedla k tomu, že naše vzájemné kontakty nabyly na intenzitě. A to ať v rámci nahodilých posezení u ohýnku, či při příležitostech, daných kalendářem.

Takže například o velikonočních svátcích, kdy Frídovic vilka bývala plná pěkných žen a dívek (nejen domácích, ale i kamarádek), tak se z našeho obydlí stávalo výchozí stanoviště mladých mužů a jinochů (nejen domácích, ale i příbuzných). Myslím, že nemusím popisovat, že za této konstelace bývalo okolo domu Frídových i uvnitř docela živo.

Také vánoční svátky poskytovaly příležitost k setkávání z kategorie pravidelných.  


Začalo to tím, že nám Frídovi s Karlem přišli k prvním Vánocům v novém obydlí popřát hodně zdraví a šťastný Nový rok.
 


Bylo to od nich moc milé, tak jsme jim za to zahráli pár koled.


Jelikož to bylo k Frídovým, co by kamenem dohodil, následující rok jsme přišli zatroubit i k nim.

Těmito dvojími Vánocemi byly položeny základy pro každoroční tradici. Jelikož jsme se nemohli rozhodnout, která varianta „zvítězí“, pro následující roky pokračovaly obě. U nás se troubilo na Štědrý den dopoledne při svařáku, u Frídů stejný den odpoledne při výborném punči. 


Takže tady Karel se svými neteřemi na Štědrý den 2007 dopoledne,
 


a tady Réňa se svými dcerami na Štědrý den 2007 odpoledne.

V průběhu let začínali přibývat jak u nás, tak u Frídů, nejen další posluchači z řad sousedů a známých, ale i muzikanti.

Aby se z toho nestaly davové akce, ten kousek mezi domy pak začala přecházet už jenom „kapela“.


Na obrázku chybí sólisté na triangl a rolničky, kteří se přidali z řad zpívajících či přihlížejících.

Přichází Vánoce 2017 a všichni víme, že u Dana jsou koledy naposledy. Okolnosti chtěly tomu, že příští rok opouští rodnou vilu a jeho dospělé dcery vylétají z hnízda.


Na celkové atmosféře to poznat není, ale Danovy oči prozrazují vše….


Tak Dane, díky!

Báječné překvapení však přichází hned o dalších dvojích Vánocích.


Dan si u nás dává na Štědrý den dopoledne dostaveníčko se svými dcerami, kdy se sjedou z různých končin republiky právě na místo, kde této tradici položili před téměř patnácti lety základy. Ani další skalní příznivci odpoledních troubení nechtěli přijít zkrátka, tak se jen přesunuli o pár desítek metrů níže.

V tomto článku jsem zasvětil více místa tematice vánoční, než šachové. Snad mi to čtenáři webu vlašimských šachistů nebudou mít v předvánočním čase za zlé. Hlavní motivací, která mě k tomu vedla, bylo vzpomenout na Karla Volka, Renatu Frídovou a její rodinu i jiným pohledem, než pouze přes šachové figurky.

Neskončily totiž jen vánoční či letní setkání. Skončilo všechno, co s jejich někdejším domovem souvisí.


A já jsem jen potřeboval si o tom s někým popovídat.

Všem hráčům a příznivcům vlašimského šachového oddílu, jakož i čtenářům webu vlašimských šachistů, přeji příjemný předvánoční čas, krásně prožité vánoční svátky a do příštího roku pevné zdraví, spokojenost a hodně úspěchů v jakékoli činnosti.

(autor článku: Tomáš Gergelits)

3 reakcí na “Střípky, které píchají a zároveň hladí (II)”

  1. 1
    Tom píše:

    Díky Tomáši za milou vzpomínku na Karla Volka, Frídovi a časopis Gambit. Díky jejich nezištné práci se zachoval kus šachové historie Benešovska.

    A když čtu o tehdejších dodacích termínech Mati, tak si říkám, že se za to čtvrt století vlastně nic nezměnilo. :-)

  2. 2
    AdolfR píše:

    móc hezké, já vlastně nikoho neznám a stejně se to děsně hezky čte

  3. 3
    Patrik P. píše:

    S velkým zaujetím jsem si přečetl vzpomínání na časy vydávání časopisu Gambit. Pro člověka, který dobu před všeobecným nástupem digitálních technologií nezažil, mají vždy podobná vyprávění nádech velkého dobrodružství. Něco jako když šachoví mistři v předchozím století cestovali na turnaje s objemnými taškami, naplněnými sešity s analýzami zahájení a bulletiny s partiemi soupeřů. Je neuvěřitelné, jak technologický vývoj akceleruje. Je mi 24 let, zažil jsem ještě diskety a videokazety, ale pokud mi je někdo ne připomene, po většinu času už si nejsem vědom jejich existence.

    Kromě toho velmi oceňuji, že někdo vyplňuje bílá místa historie šachu v našem regionu z doby před internetem, a obzvlášť tak příjemným písemným projevem.

    Také mě pobavilo, že v případě Mati se od jeho mladých let nic nezměnilo. Vždycky dělal věci na poslední chvíli, ať už jde o posílání příspěvků do regionálního časopisu, posílání přihlášek na turnaje nebo dobíhání vlaků a autobusů. :-)

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 

© 2022 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist