TJ Spartak Vlasim
06
Pro

Střípky, které píchají a zároveň hladí (I)

Dnes nebudu pro svůj článek pátrat v archivech po výsledcích z šachových turnajů nebo mistrovských soutěží jednotlivců či družstev, ale budu společně s příznivci webu vlašimských šachistů hlavně vzpomínat. Krátce po polovině listopadu přišla z Moravy nečekaná a velice smutná zpráva: ve věku sice symbolických, ale krutě nízkých 64 let, zemřel pan Karel Volek z Mohelnice. Tato skutečnost velice silně zasáhla nejen jeho nejbližší okolí, ale i širší pospolitost šachistů v Mohelnici, na Šumpersku, Jesenicku, nebo i v oblastech daleko za hranicemi Olomouckého kraje. Karel byl známý jako nadšený propagátor šachové hry, trenér mládeže, silný hráč, velice schopný organizátor a rozhodčí šachových turnajů a ve své době i úspěšný funkcionář v MŠS, či jako předseda OŠS v Šumperku. Ale hlavně to byl výborný parťák a kamarád pro život nejen šachový.

Karla znám více než třicet let a jeho vazby na Benešovsko, a především na Čerčany, byly ve dvou desetiletích, před a po přelomu tisíciletí, velice silné. Důvod, proč se o vzpomínky rád podělím s příznivci webu vlašimských šachistů, je zcela zřejmý: řada vlašimských hráčů (trochu dříve narozených) se s Karlem znala osobně nejen z turnajů v Jeseníku, ale i z prostředí Čerčan a Benešovska.

Jedním z velkých styčných bodů byl časopis Gambit, jehož byl Karel vydavatelem, a díky kterému máme v době koronavirové možnost otvírat archivní události až do druhé poloviny devadesátých let minulého století.

Než ovšem přistoupím ke konkrétnějším zmínkám z období vydávání časopisu, posunu se ve vzpomínkách ještě hlouběji do historie, na samý začátek devadesátých let.

Je jeden z podzimně zimních pátečních večerů roku 1990. Jsme v klubovně šachistů Slavoje Čerčany, kde probíhá jeden z pravidelných tréninků oddílu. Pravděpodobně ne úplně všichni z jeho účastníků se právě věnují partiím oddílového přeboru, takže nesmělé zaťukání na dveře místnosti je uvnitř slyšet jen tak tak. Po vybídnutí se v otevřených dveřích objevuje mladá krásná žena v doprovodu jen o pár let staršího gentlemana ….

Přibližně takto proběhlo moje první setkání nejen s Karlem, ale i s jeho sestrou, která se jakožto mohelnická rodačka pár let před tím provdala do Čerčan jako Renata Frídová. Nevím, kdo z těch dvou mladých lidí byl iniciátorem tohoto setkání, ale pamatuji, že v tom roce družstvo Čerčan poprvé v historii oddílu postoupilo z okresního přeboru do vyšší soutěže (oblastního přeboru II. třídy) a tudíž shánělo do svých řad posily.

Dovolím si tedy při této příležitosti zavzpomínat nejen na nedávno zesnulého Karla Volka, ale i na jeho sestru Renatu, která z tohoto světa odešla již před více než jedenácti lety …. 

Jelikož sezóna 1990/91 byla už rozehraná, do soutěže družstev někdejší nadějná dorostenka mohelnického oddílu šachu naplno nastoupila až další sezónu. Do té doby se ale stihla postupně zapojit do všech ostatních dostupných soutěží, počínaje oddílovým přeborem, přes bleskový turnaj družstev, až po turnaje v rapid šachu či okresní přebor jednotlivců, kde v roce 1992 v silné konkurenci 14-ti účastníků vybojovala s pěti body 10. místo, přičemž nechala za sebou např. již tehdy nadějného dorostence Milana Srbu z Benešova.


Okresní přebor družstev v bleskové hře (9. února 1991); Renata při hře proti benešovskému Jaromíru Kubaljakovi, mezi čerčanským Františkem Košatou a Pavlem Vojtou, zapůjčeným pro tento turnaj našemu družstvu z Vlašimi.


Zde je Renata součástí početné výpravy čerčaňáků na turnaji v rapidu (Sázava, 2. května 1992).

Od roku 1993 Renata začíná sledovat činnost oddílu již jen z povzdálí, neboť do rodinky jí a manželu Danielovi přibudou dvě dcerky – Martina (*1993) a Markéta (*1996). Naše kontakty tím však zdaleka nekončí, řekl bych, že právě naopak. Rodinu své sestry několikrát do roka navštěvuje bratr Karel, a tak mám brzy příležitost se s ním seznámit blíže a sdílet s ním nejen zkušenosti z fungování šachových oddílů Mohelnice a Čerčan.

Během jednoho z takových příjemných setkání (tuším, že o Velikonocích 1995) dává Karel „do placu“ myšlenku uskutečnit přátelské šachové utkání Čerčany – Mohelnice, pro které by z Moravy vzal s sebou pár kamarádů. Tento návrh padl ve vilce Frídových samozřejmě na úrodnou půdu, takže k jeho realizaci došlo hned o letních prázdninách toho roku.


Na šachovnicích se dvoukolově utkali Petr Procházka, Tomáš Gergelits a Vašek Gergelits za Čerčany proti Karlu Volkovi, Víťovi Pallovi a Renatě Frídové za Mohelnici. 

Než jsme uklidili figurky a pokračovali na zahradě Frídových v příjemném odpoledni opékáním kuřat, někdo si všiml etikety na lahvi vína, kterou jsme během utkání vypili. Takové víno jsme do té doby ještě nikdo nikde nepil. A ta etiketa nás zaujala hlavně proto, že na ní dominovala poutavá kresba Vladimíra Renčína s nápisem „Dlabáčkovo bílé“.

 


A tak nebylo daleko k myšlence, abychom tímto utkáním nastartovali tradici podobných prázdninových setkání do příštích let a šachový zápas dostal do budoucna jméno „O Dlabáčkovo bílé“.   


O rok později sice přijel z Mohelnice ke 2. ročníku Karel sám, to ovšem nijak nebránilo tomu uskutečnit utkání se vším všudy. Renata zachovala přízeň bráchovi a rodnému městu a na šachovnici si to rozdala se svým mužem proti Čerčanům.

Jediným zádrhelem pro ten ročník byla skutečnost, že Dan nesehnal víno Dlabáčkovo bílé. Naštěstí však flašku loni nezahodil, a tak originál etikety z loňska přelepil na jinou, stejně vypadající a plnou. Tento úkon mu zůstal i pro všechny další ročníky, protože pravé Dlabáčkovo bílé už jsme od té doby nikde, ani na Moravě,  nesehnali.    


Fanouškem při šachovém utkání v roce 1996 byla Martinka, její sestřička zatím ještě číhala v bříšku u maminky.

K prázdninovým setkáním u Frídů se začátkem července 1997 přidala akce při příležitosti Karlových 40. narozenin.


K celovíkendovému programu se k jeho kulatinám sešli přátelé z Moravy a Čech. Krásná trika, s nápaditým nápisem a kresbou „Karel je náš kůň“ včetně věnování pro tuto příležitost, každému účastníkovi vyrobila výtvarnice a Renatina spolužačka ze studentských let Táňa Baštanová (čtvrtá zleva).


Karel-jubilant v obležení krásných žen během sobotního večera s živou muzikou.


Nechyběla ani tradiční „točená“ kuřata.

Po vydařených Karlových narozeninách byl příslib, že výprava účastníků z Moravy bude tento rok na šachové utkání „O Dlabáčkovo bílé“ velmi početná. Plány většině z nich však zhatily katastrofální povodně v první půli července, a tak Karel přijel opět sám.   


I nás tentokrát pozlobil deštík,



takže pro první kolo jsme se přesunuli do zahradního altánu


a druhé kolo se konalo u Frídových doma.

Ke čtvrtému ročníku (1998) nemám obrazovou dokumentaci. Do čerčanské sestavy se po pauze vrátil Petr Procházka a debutoval Martin Pánek, na straně mohelnických se po dvouleté absenci opět objevil Víťa Palla. Systém zápasu, jakož i tempo hry, se v průběhu let měnily, a to hlavně v závislosti na počtu hráčů, a taky podle většinového přání či představy účastníků. Např. tento ročník se hrály půlhodinovky  (na rozdíl od hodiny na partii v přechozích ročnících), tři na tři v družstvu tříkolově, přičemž sestavy se na každé kolo pootočily. Po dramatickém průběhu jsme se dopracovali ke spravedlivému výsledku 4,5:4,5.

Pátým ročníkem přichází tříleté období, kdy se utkání hraje na čtyřech šachovnicích. Systém s pootočením sestav z předchozího roku se osvědčil, takže odsud po tři další ročníky se hrála vždy kola čtyři, opět v půlhodinovkách.

 


Mezi účastníky se v roce 1999 objevují další nová jména – vlevo Franta Košata a Pepa Chomický. Naopak úplně vpravo je nová tvář z Mohelnice V. Bazinka; není to ovšem hráčská posila, ale pouze fanoušek, kterého zaujala skutečnost, že jeho kamarádi většinou jezdí na tato utkání z Mohelnice do Čerčan na kolech. Nutno dodat, že on ale přijel fandit na motorce; takže aby to neměl oproti kámošům o tolik jednodušší, tak si cestu aspoň prodloužil nechtěným a výrazným blouděním a místo cyklistických 230-ti kilometrů jich najel 284. :-)  

Z roku 2000 (6. ročník) opět obrázky neexistují, ze záznamů však můžeme zjistit, že v každém z družstev se objevuje po jednom novém jménu: za čerčanské si zahrál Milan Srba z Benešova, za mohelnické Milan Schlögl. Co ovšem z žádného zápisu o utkání nikdy nevyčteme a přesto bych to rád zmínil, je to málo viditelné (ale pro zdárný průběh každé akce nezbytné) „týlové“ zabezpečení. Pod tímto souslovím se ukrývá jak mnoho zdánlivě samozřejmých věcí, zajištěných v předstihu, tak spousta maličkostí, postupně přicházejících v průběhu dne. Této role se báječně a vždy s úsměvem ujímal pan domácí – Dan Frída. Díky jeho nenápadné přítomnosti bylo krásné prostředí prostorné zahrady pod lipami oázou klidu a pohody.

V jednom ročníku se Dan zapojil i jako hráč, ale raději si naše šachová klání užíval z povzdálí. Dbal o naše žaludky a zodpovědně se staral, aby nám naše číše nikdy nevyschly. A než jsme po utkáních stihli probrat uskutečněné akce či naopak promarněné možnosti, už nás většinou zval na právě připravená voňavá kuřátka. Není divu, že šachové odpoledne někdy plynule přešlo k podvečernímu či večernímu posezení u ohýnku s kytarou a basou.  


Zde jsme již v roce 2001 (5.7. – 7. ročník). Partii R. Frídová – T. Gergelits přihlíží Pepa Chomický, který ten den vyhrál vše, co šlo: nejen všechny čtyři svoje partie v utkání Čerčany – Mohelnice, ale i následný bleskový turnaj.

Tradice šachových zápasů „O Dlabáčkovo bílé“ končí poněkud skromně. O prázdninách roku 2002 se v 8. ročníku utkává Karel Volek s Tomášem Gergelitsem. Dostal jsem nakládačku 2:0. Útěchou mi mohla být skutečnost, že jsme hráli na soupravě keramických šachů se zajímavými tvary figurek, takže jsem občas ztrácel přehled, kdo je kdo na šachovnici a mohl se vymluvit na neregulérní podmínky utkání. :-)  

Rokem 2002 končí nejen historie utkávání mezi čerčanskými a mohelnickými šachisty, ale téměř současně o letních prázdninách toho roku vychází poslední číslo časopisu Gambit na Benešovsku. V úvodu tohoto článku jsem slíbil nějaké konkrétnější informace z období vydávání Gambitu. Jelikož se mi moje vzpomínání trochu protáhlo, slib splním až ve II. pokračování (v půlce prosince).

(autor článku: Tomáš Gergelits)

1 reakce na “Střípky, které píchají a zároveň hladí (I)”

  1. 1
    Prochy píše:

    Karel se do historie zapsal i ojedinělým výsledkem ve svém turnaji na 3. ročníku pardubického openu (1992) – vyhrál tehdy všech 9 partií! Bude tu chybět, stejně jako chybí i Renata…

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 

© 2022 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist