TJ Spartak Vlasim
27
Čvn

Don Giovanni aneb opereta v sedmi dějstvích

Prolog

Když řekli mi, že mám napsat článek,

moh’ jsem myslet jen na spánek.

Leč přeci jen hlas z mé duše,

pravil onoho večera suše:

„Kubo, Kubo, co se ti to stalo?

Snad, že tvé srdce se polámalo?

Že když přítel o laskavost tě žádá,

hraješ si hned na zmetka, neřáda?“

Vyslechl jsem tedy hlásek slabý,

hlásek často nežádaný.

A proto jednou odpoledne,

kdy vzduch venku se ani nehne,

zavřen ve svém pokoji,

článek píši ve zbroji.

Vybaven jsem klávesnicí,

čajem, myší, pěknou kšticí.

Bude to však velké drama,

psáno veršem, a ne prózou.

Sedm dějství, žádná sláva,

múza s námi a my s múzou.

1. dějství – příjezd krále a královny (14. 6.)

Slunce vyšlo! Hola hoj!

Probouzím se s radostí,

to vše mi stačí ke štěstí,

oblékám honosný kroj.

(tepláky a tričko)

Jeden král již přijel včera,

k nám zavítal už za šera.

Jeho krátké jméno zní,

Kuba Vojta z Vlašimi.

K poledni však přijet má,

další král a královna.

U nás je však každý zná:

Tom a Anča Voříšková.

Jak jsem řekl, tak se stalo,

Ve dvanáct duo dorazilo,

Hostina se konala,

Královna zas volala…

Ale ne! Náš čas se krátí,

strach nás ale nezachvátí,

první kolo ve tři bude,

i ty jedeš, Klikoprde!

A tak rychle na zastávku,

v buse jedeme pozpátku.

Metrem, pěšky k hotelu,

zhlédneme si operu.

Třetí hodina odbila,

ticho náhle prolomila,

postava stojící v stínu,

Petr Pisk a v hermelínu?!

Řekl nám pár hezkých slov,

popřál nám všem hezký lov.

Na jezdce a pěšáky,

brousíme si řezáky.

Hodně štěstí! Hola Hoj!

Započíná krutý boj.

Peglau – Voříšek po 25. tahu černého:

Černé věže začínají dělat v pozici bílého problémy. Bílá tuto hrozbu ale bravurně vyřešila. 26. Vb8+! Vxb8 27. Dxa2. Je po hrozbách a bílá se může soustředit na černé slabiny jako např. f5 nebo c6. Partie skončila remízou

První den – no žádná sláva,

někdo přeci štěstí měl.

Ztratit figuru v šestém tahu,

Tomův soupeř vyzkoušel.

Kuba vyhrál v rychlosti,

čas měl pak na neřesti.

Anička nám prohrála,

přesto se pak zasmála.

2. dějství – Ticho po bouři (15. 6.)

Devět ráno – snídaně,

rohlík, salám, pomazánku,

Kuba křičí: „Piraně!“

To jen králík, holobrádku.

Pak se jdeme připravit,

však nikdo z nás to nedělá,

já si hraju na klavír,

a hle! Čas oběda.

Povězte mi, milé duše,

zda je u vás skandální,

při obědě koukat na film.

Ba to je u nás normální!

A tak si každý nandal svého,

a za sboru žvýkání,

zhlédli jsme si epizodu,

Lucifera k vyzrání.

No, co potom? Už as nic,

pak se jelo na partii,

busem, metrem a nic víc.

Sedím v židli v apatii,

vždyť naproti mně sedí obr!

Však přítel, kamarád, žádný zlobr.

Voříšek – Jiroušek, po 39. tahu bílého:

I přesto, že bílý má v této pozici pěšce navíc, musí si dávat hodně bacha. Soupeř je ochoten se jakkoli vzdát svého střelce za získání h-pěšce, jelikož poté má bílý špatného střelce a partii nevyhraje. Nicméně pokud bílý bude velmi obezřetný, partii vyhraje. V mém případě mi to Honzík ještě usnadnil tím, že se snažil postupovat svým dámským pěšcem dopředu, což ho díky zug-zwangu stálo právě tohoto pěšce. Jakmile jsem měl již dva pěšce navíc, byla to již hračka. Král spolupracoval se střelcem a zamezil tak černému střelci se obětovat za h pěšce, který utíkal vpřed. Černý král byl odlákán ochranou pěšce a (kterého sice vzal a nestihl se vrátit na obranu pole proměny pěšce h).

Leč první den byl strašný,

druhý den se podařil.

I když Tom nám sice prohrál,

ostatním se vydařil.

Na pokoji k večeru,

sedíme zas s notebooky,

další den je dvoukolo,

mobil, knížky u ruky.

Někdo to však přeci fláká,

a surfuje po netu.

Koho asi vyhledává,

kočku či ňákou sketu?

Je to sličná dívka krásná,

světlé oko, hnědý vlas.

Kdo však stojí vedle ní?

Že by Petra Piska vaz?!

Oči mé mě neklamou,

na obrázku opravdu stojí,

Petr Pisk s Nadzamovou,

jako kdyby byli svoji.

Co horší na tom může být,

o tom bych mohl jenom snít.

Na nadpis oko mhouřím,

a zní Ticho po bouři.

Pak už toho nebylo moc,

halí belí, dobrou noc.

3. dějství – Koncert (16. 6.)

Rychle! Rychle! Vstáváme.

Zuby, rychle, snídaně.

V osm ráno vyrážíme,

na třetí kolo oddaně.

Povím vám zde na rovinu,

ranní kola, ty daj dřinu!

Polovinu prospíte,

a stejně nic nevidíte…

Ten den já měl tu smůlu,

že soupeř můj byl houževnatý,

partii jsme hráli dlouho,

myslím, že až do půl druhý!

Tyhle dlouhé partie,

to mě jednou zabije.

Aspoň měl jsem teď rok pauzu,

spoustu mám energie.

Soural – Voříšek, po 68. tahu bílého:

Vím, že tento diagram možná není zajímavý pro silnější jako např. Tomáše Vojtu, nicméně, co byste řekli? Myslíte, že bílý vyhraje? Anebo se to černému podaří zremizovat. Při partii jsem si upřímně nebyl jistý. Naštěstí ale soupeř měl časovku a nemohl pozici věnovat tolik času. Partie skončila remízou a stroj si také stojí zatím, že je to remíza. Nicméně pro mě jakožto šachového lajka pozice vypadá velmi hrozivě za černého. Bílý sice má kvalitu méně, ale má pěšce na b7 a střelce poměrně dobře umístěného uprostřed šachovnice. Klidně si to můžete doma zkusit, ale pozice by měla být remízová.

Když jsem dohrál nikdo nikde,

dohráli jsme poslední.

Za půl hoďky další kolo,

ještě že ho nehraji.

Ten den jsem totiž koncertoval,

od sedmi večer v kostele.

Dlouhou skladbu od Smetany,

zahrál jsem neotřele.

Pro ty, kteří hudbu rádi,

zde se mohou podívat,

na špatné mé vystoupení,

a hlavou nad ním pokývat.

Večer pak byl velmi krátký,

na oslavu se čas však našel,

zahráli jsme holanďánky,

páč strýc Jarda k nám pak zašel.

A to všechno za středu,

nuže, hurá! Kupředu!

4. dějství – Kryštůfek (17.6.)

Čtvrtky – to jsou zvláštní dny,

zvláštní noci, zvláštní sny.

Vždy někde číhá překvapení,

leč jinak to žádný čtvrtek není.

Ospalé ráno – klasika.

Příprava – klasika.

Absolutní rým je skvělý,

díky Cimrmane, můj učiteli.

Nuže, přejděme na ono dění,

jež každý den nám mění.

Krátká příprava a hurá na ně,

dneska trochu promazaně.

Voříšek – Machala, po 24. tahu černého:

Bílý díky aktivitě figur má mnoho možností, jak nyní získat větší výhodu. Jedna možnost je např. Vc4 s další Vc7. Já jsem si vybral 25.d6. Černý má nyní velké problémy. Nejlepší obranou je asi 25…e5 nicméně po 26. Jd5 bílý stojí stále velmi dobře, je poměrně jisté, že alespoň pěšce získá. Soupeř zvolil horší variantu. 25…Se6 bohužel nefunguje kvůli 26. dxe7 26…Vxe7 a 27. Jd5 černá věž je ztracena a bílý získává kvalitu. Nicméně i přesto jsem partii hrál až do 71. tahu díky nepřesnosti v časovce. Partii jsem naštěstí vyhrál – dle mého zaslouženě.

Po dlouhé partii jsem neměl slov,

neměl síly ani píli.

Přátelé moji však čekali,

až dohraji partii svoji.

A tak pádili jsme domů,

přes pěšinky a vyschlé cesty,

vyprávěli o partiiích,

a taky o Kryštůfkovi.

Zda-li se ptáte, kdo to jest?

Nuže tedy slyšte, prosím.

Kryštůfek je dítě malé,

v kočárku, nevyklubané.

A čím je tolik zajímavé?

Nuže přišel takhle pan Petr Pisk,

a povídá Aničce,

když ještě hraju:

„Mladá slečno, slečinko,

z vás jednou matka bude,

hlídejte mi to batole,

dokud já se nevrátím.

Kdyby křičel, plakal, štkal,

o matku se strachoval,

udělejte ústupek,

jmenuje se Kryštůfek.“

Pak odešel do sálu,

s jistou dámou, nejspíš svojí.

Byli tam prý 30 minut,

Kryštůfka zanechali za sebou, v pokoji.

Nuž a toť vše ze čtvrtka,

mějte rádi Kryštůfka.

5. dějství – Derby (18. 6.)

Honem, honem! Dvoukolo!

Pelášíme na autobus,

to je vždycky strašný rámus,

když jezdíme okolo.

V žaludku mám poloprázdno,

v hlavě mi tupě buší.

Jen kdyby to tak neskákalo.

Opravdu! Na mou duši.

Za stůl poté usedáme,

v myslích velké prázdno máme.

Ještě že to neví soupeř,

hlavně úsměv, to mi věř.

Pein – Voříšek, po 18. tahu černého:

Figurky na šachovnici se v předchozích tazích dost poměnily a pozice se může zdát vyrovnaná, ani zdaleka není. Velkou roli zde, alespoň dle mého, hraje výhoda prvního tahu bílého. Díky tomu, že je bílý na tahu, může okamžitě získat výhodu. Jedná se sice o tah 19.Dg4! Podle mě se jedná o velice silný tah a poměrně zlomový pro tuto partii. Bílý tímto předstírá útok na krále, nicméně černý tento akt nemůže ignorovat. 19…Dd4 20.Dg3 (hrozí Se5) 20…Df6 21. Va3! Bílý obsazuje velmi podstatné pole pro věž, čímž začíná omezovat černé věže, a je vidět, že bílý má minimálně navrch. Přitom v počáteční pozici našeho digramu by se nezdálo, že bílý dokáže získat takovou výhodu během tří tahů!

Další kolo bylo ve tři.

Přeci jen jsme měli čas,

zašli jsme si na oběd.

Já na bagetě jsem se pás.

Ještě krátký provětrání,

po Olšanském hřbitově.

Stín, ticho, povídání,

na únavu skvělý lék.

Odpoledne bylo derby,

a sice sourozenecké.

Rychlá plichta, žádné nervy.

Kdo by ženské řekl ne.

Večer pak mě mučili,

filmem Láska Nebeská.

Oni si to užili,

já umírám ještě dneska.

A toť byl pátek nebeský.

Ale dobře… nebylo to tak špatné….

6. dějství – Saturnin (19. 6.)

Už asi nemohu pokračovat ve verších. Už mi došla fantazie, tak budu pokračovat v próze. Nuže, předposlední den byla sobota. Jako vždy pařák k nevydržení.

Nicméně pro mě byl ten den přeci jen něčím jiný, a to sice tím, že jsem ten den musel vynechat kolo a jet pomáhat do Kostelce nad Černými lesy divadelnímu souboru, ve kterém hraji, ve hře Saturnin. Osobně jsem neúčinkoval, pouze snad jednou jsem se tam tak na minutu mihnul. Mým úkolem bylo pouštět hudbu. :-)  Pro ty, kteří by chtěli divadlo zhlédnout, mají možnost v tomto odkaze.

K šachům bohužel tento den nic říci nemůžu. Pouze vím, že Kubovi Vojtovi se v posledních kolech začalo neuvěřitelně dařit a tento den se vrátil domů s šancemi turnaj dokonce i příští den vyhrát! (Jak se tedy nakonec stalo.)

7. dějství – Konec konce (20. 6.)

Ráno začínalo kolo v deset, takže zase to bylo docela narychlo. Anička s Tomem a s Kubou se již sbalili a kufry si vzali s sebou. No, a v deset se už začalo hrát. Poslední partii vám se vkládám celou, jelikož soupeř byl velký útočník a mám za to, že je zajímavá celá. Bohužel je bez komentáře.

Turnaj Don Giovanni open jsme zakončili sezením v blízké hospůdce, které místní říkají „Želivárna“ (jelikož se nachází blízko zastávky metra Želivského). Každý si objednal něco jiného, já osobně jsem si dal svíčkovou. Tomáš Vojta, který se spolu s mojí mamkou přijeli podívat na poslední kolo, si samozřejmě dal smažák (byly to tedy trojhránky a mám za to, že každý obsahoval jiný druh sýru, ale to je to stejné :-) ). Ještě než nám donesli jídlo, jsme se dozvěděli, že Kuba definitivně vyhrál uzavřený turnaj Futures, na který byl pozván a odehrával se ve stejnou dobu ve stejném sále jako Don Giovanni open spolu s dalším uzavřeným turnajem Masters, ve kterém hráli velmistři jako např. Sam Shankland nebo David Navara, takže se jedlo mnohem příjemněji . :-)

Sice jsem hrál pouze sedm kol, dvě jsem vynechal, ale i přesto jsem si turnaj velmi užil a jsem rád, že i přese všechny pandemické problémy nám bylo umožněno si takový prestižní turnaj zahrát.

Výsledky

Fotky od p. Jagra

Stránky turnaje

(autor článku: Kuba Voříšek)

3 reakcí na “Don Giovanni aneb opereta v sedmi dějstvích”

  1. 1
    Jarda P. píše:

    No vida, už tu máme i umění ;-) . Moc pěkný :-) .

  2. 2
    Patrik P. píše:

    No originální je to bezesporu.

  3. 3
    Tom píše:

    Díky Kubo za vtipný článek a za práci, kterou si s ním určitě měl.

    Ta pozice z partie s Honzou Souralem mi tedy dala zabrat. Přemýšlím a nemohu a nemohu přijít na to, proč by to jako měla být remíza. A pak mi to docvakne (po několika minutách). Ten diagram je z pohledu černého a pěšci jdou vlastně na druhou stranu. :-)

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 

© 2021 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist