Od družstev zpět k jednotlivcům. Rádi jsme s kluky jezdili na turnaje, kde bylo možné si užít i něco jiného, než šachy. Takovým výletem byl i turnaj v Chrudimi (6. – 13. 8. 94), konkrétně 13. ročník Mezinárodního šachového OPEN turnaje „O 13 pohárů“. Bráchové si s ním zpestřili prázdniny, pro staršího Vojtu byl i turnajem kvalifikačním – polofinále přeboru Čech v kategorii H10. Tento turnaj zmiňuji i proto, že dodnes pro mě zůstává z organizačního hlediska naprostou raritou: 190 hráčů (!) se utkalo v jedné skupině švýcarským systémem na pouhých 9 kol (tempo 2,5 hod./50 tahů + dohrávka 1hod./20tahů), přičemž pořadí v jednotlivých třinácti kategoriích (=13 pohárů) se kompletovalo z celkové výsledkové listiny. Takže nejen věkový rozsah hráčů, ale i rozptyl jejich výkonnosti byl opravdu značný: 6 MM, 2 MF, 22 KM, 76 I. VT, 69 II. VT, 12 III. VT, 3 IV. VT. V tomto obsazení Vašek získal 4 body, Vojta si ve své kategorii (12. místo z 26) vybojoval post prvního náhradníka do Přeboru Čech, což mu nakonec na postup stačilo.

Bráchové na bojišti…

… a na cvičišti.  

Přebor Čech mládeže H, D 10–16 let se konal 27. 12. 94 – 2. 1. 1995 ve Světlé nad Sázavou.

Vaškova babička ráda plete svetry, tak mu jeden nadělila před pár dny pod stromeček.

Bráchové se utkali ve třetím kole.

Z tohoto turnaje sice nemám výsledkovou listinu, ale podle mírně nekompletních partiových bulletinů (neúplné 7. kolo) a záznamů v kronice se dalo pořadí našich hráčů sestavit:

…4. Vašek G. 6 bodů, …, 13. Vojta G. 4,5 b., …, 20. Ondra M. 1,5 b. Pro Vaška to znamenalo postup na MČR, Vojta zůstal těsně pod hranicí postupu. Mohu ale předeslat: na mistrovství republiky do Plzně byl jako první náhradník do kategorie H 10 později přeci jen povolán. Ondrovi Mejzlíkovi se na tomto turnaji moc nedařilo, ale vynahradil si to v pozdějších letech.

Mistrovství ČR mládeže v kategoriích H, D 10–16 let pro rok 1995 se konalo ve dnech 5. – 11. března v Plzni. S tímto turnajem máme spojenou drobnou příhodu, která se odehrála ještě dříve, než jsme do Plzně vůbec dorazili. Při přestupu v Praze na hlavním nádraží jsme šli od nástupišť podzemním koridorem směrem k hale. Na jeho konci vpravo kdysi stával novinový stánek. Jak jsme procházeli okolo, najednou Vašek zvolal: „Hele tati!“ Netrvalo mi dlouho, abych zjistil, co mu padlo do oka. Na stojanu před stánkem bylo mezi dalšími časopisy i únorové číslo Československého šachu.

Vzápětí jsme si všichni tři vzpomněli, že si kluky na vánočním přeboru Čech ve Světlé nafotila nějaká paní. Tou paní byla Růžena Přibylová, která měla v Čs. šachu na starosti grafickou úpravu. A tak jsme s Vojtou u toho stánku Vaška hecovali, ať si užije „svou chvilku slávy“. Po krátkém zdráhání se nechal ukecat. Rozepnul zip u bundy (pod ní onen svetr), postavil se vedle časopisu na stojanu a chvilku jsme čekali, co na to kolemjdoucí … A oni nic; šli dál za svými vlaky a starostmi…

Tentokrát se bráchové za šachovnicí nepotkali. Vašek nasbíral polovinu, Vojta třetinu bodů a byli spokojeni. Vítězství Davida Navary bylo naprosto přesvědčivé. Nejen stoprocentním ziskem, ale i stylem: když byl na tahu, přišel k šachovnici, rozhlédl se, udělal tah a šel sledovat, jak se situace na šachovnicích vyvíjí jinde. Poseděl jen zřídka. Málokdy jsem ho viděl, že by za šachovnicí hloubal dlouhé minuty.

Přesně o čtyři týdny později (7. – 9. dubna 1995) se konalo Mistrovství ČR dětí do osmi let. Stejně jako před rokem, tedy v Rychnově nad Kněžnou, opět v rámci tradičního turnaje TALENT. Velké turnaje pro nejmenší děti se jim pořadatelé snaží co nejvíce zpestřit, zároveň i podpořit jejich soutěživost. Proto kromě pořadí v jednotlivých kategoriích v Rychnově vyhlašují z výsledků jednotlivců i soutěže družstev. Před rokem to byla družstva čtyřčlenná, tentokrát dvojičky, přičemž „sestavy družstev“ dávali dohromady vedoucí výprav až po sehrání turnajů v kategoriích na základě umístění jednotlivých členů. A tak jsme tam z Čerčan vyrazili ve větším počtu, tím spíše, že pro Vaška G. a Ondru Fedoročka to byla poslední příležitost zahrát si nejvyšší soutěž jednotlivců v republice v kategorii H8.

Zahrát si přijel i Vaškův bratr Tomáš G., který ještě ani ne šestiletý, patřil mezi nejmladší účastníky turnaje. Z celkových 64 soutěžících (mezi nimi i děti z Maďarska, Polska, Slovenska) skončil na 38. místě.

Zato Ondra Fedoročko byl v té době už docela zkušený rutinér , celkově 28. místo.

Vašek G. skončil v kategorii H8 třetí. Spolu s výsledkem Ondry F. to ve dvojičkách přineslo Slavoji Čerčany 4. místo. Ceny jim předává opět Jiří Daniel, nejen v postu ředitele Rychnovské šachové školy PANDA, ale i z pozice předsedy komise mládeže ČŠS.

Vím, je to dlouhé povídání. Obdivuji vaši trpělivost. Zároveň také vím, že už se k tomu takhle podrobně nikdy nevrátím. A jestli někdo došel až sem, tak ho to třeba i zajímá. Tak si dovolím nejen pokračovat, ale i přidat ještě jednu odbočku.  

Vaškovy velice pěkné výsledky v útlém věku na republikových turnajích nepřišly samy od sebe. Byly možná jakousi výslednicí jeho talentu a zázemí v oddíle. Pospolitost lidí podobného zájmu, v jakékoli činnosti a v jakémkoli věku, často dělá divy. Myslím, že podobné podmínky měl i Ondra Mejzlík mezi dětmi v Říčanech.

S dětmi šachového kroužku jsme se v klubovně Slavoje Čerčany scházeli každý pátek.

Na trénincích bývalo docela živo.

V rámci tréninkových schůzek se průběžně hrál i oddílový přebor žáků.

Závěrem každé sezóny si děti zahrály před prázdninami turnaj zrychleným tempem (květen 1994) …

… a nechybělo ani závěrečné vyhodnocení.

V roce 1995 jsme vynechali Zaječice, tak jsme si turnaj k MDD udělali doma a pozvali jsme na něj děti z benešovského okresu. Na snímku bojují ve vzájemné partii o první místo Tomáš Špaček z oddílu Jawa Brodce a Pepa Čistý z Čerčan.

Na závěr soutěžní sezóny většinou proběhlo i vyhodnocení celoroční řešitelské soutěže „domácích úkolů“ (červen 1995).

Kdykoli se do činnosti oddílu zapojil někdo z rodičů dětí, bylo to pro mě velké potěšení. Zde maminka Matěje, Eva Drbohlavová, upekla tři dorty. Dostali je sice první tři v pořadí, ale snědli jsme je všichni dohromady.

Dalším potěšením pro mě byla i podpora sponzorů. O naší činnosti čerčanští živnostníci věděli, a tedy rádi přispěli třeba jen drobnostmi.

Klubovna Slavoje Čerčany občas „praskala ve švech“. Zde turnaj regionální žákovské ligy v sezóně 1995/96.

Čerčanské děti uměly i slavit. Zde slaví odchod na prázdniny; po spoluúčasti na Zaječicích 96 jsme k oslavě pozvali i Petra Fojtů s bratrem Honzou.

Oslava se protáhla, takže někteří jedinci skončili pod stolem.

Další závěr sezóny je z května 1999 …

… a opět nám ho pomohli doprovodit sponzoři a obětavá maminka.

Konec druhé odbočky i druhé části. Pokračování příští týden …

(autor článku: Tomáš Gergelits)