TJ Spartak Vlasim
14
Led

Střípky z archivu – sezona 1996/97 – díl III

Druhý díl svého vzpomínání na sezonu 1996/1997 jsem zakončil osmým kolem, a tak třetí část se bude věnovat závěrečným třem zápasům. Původně jsem zamýšlel, že tento díl bude poslední, ale po nespočetných přáních fanoušků nakonec vypotím i pokračování číslo čtyři. :-)

V 9. kole jsme hráli na půdě rezervy Říčan a na rozdíl od předchozích zápasů jsme vyhráli bez větších nervů. Sice to skončilo opět pouze 4,5:3,5, ale na šachovnicích jsme měli více bodů.  Je velká škoda, že se nedochovala partie Ondry Matějovského s paní Voráčkovou, kdy předseda obětoval obě věže a k tomu střelce a dal soupeřce mat posledními dvěma figurami, které mu na šachovnici zbyly. Maťa doteď tvrdí, že to byla nejhezčí partie, jakou kdy sehrál. Pěkně zahráli na zadních deskách Dan Houdek s Jirkou Prokopem a jejich 1,5 bodu hodně pomohlo.

Doležal R. st. (2017) – Vojta T. (2167) – pozice po 38. tahu černého:

Na tuhle partii jsem si vzpomněl rychle, poněvadž mě tehdy zaujala dost nečekaná vycházka bílého krále. :-)   39.Kg3? Vrchní velitel se jde podívat, jak probíhají boje na pravém křídle. :-) Po 39.a3 by se hrála rovná pozice. 39…Dc7 40.Jd1 f5! 41.Kf3? Po obhlédnutí situace se měl král rychle vrátit do svého velitelského stanu tahem 41.Kh2. Tah v partii se rovná asistované sebevraždě. :-) 41…Vf8 42.Vf2 fxe4+ 43.Kxe4 Vxf2 44.Jxf2 Vxc3 45.De2 Dd6 a bílý zabrání matu jen za cenu velkých ztrát. 0-1

Velkou bojovnost jsme pak prokázali v kole desátém. Během chvilky jsme totiž prohrávali 0-2, ale i tak jsme dokázali zápas otočit. Na nečekaném začátku se podílel Jirka Prokop, který nastavil figuru v 7. tahu, a hlavně pak Honza Stoklasa. Ten přišel na partii pozdě a v dost veselé náladě (nejspíše rovnou z nějakého nonstopu :-) ) a na tu hrůzu, co sehrál, určitě už dávno zapomněl. Já mu ji ale díky kronice Kutné Hory připomenu. :-)

Tohle bylo velké vítězství a již jen krůček nám chyběl k  historickému postupu Vlašimi do 2. ligy. Dobojováno ale nebylo, sice jsme měli v čele soutěže 2 body náskok, ale na naše zaváhání čekaly Havlíčkův Brod (měl lepší skóre) a Benešov (ten měl skóre lehce horší). A dočkali se …

Po příjezdu do Poděbrad k závěrečnému zápasu divize vládla v našem týmu veselá nálada, což je vidět i z těchto mizerných (ale i ty jsou lepší než žádné) fotek:

Vlevo Pavel Vojta a Honza Stoklasa (Klobouk zakrývá čerstvě vyholenou hlavu, Honzův oblíbený pokřik: „S lysou hlavou do ligy“ zazněl samozřejmě i v Poděbradech :-) ).

 
Zleva: Miroslav Vyhnal (fanoušek). Ondra Matějovský, Pavel Vojta, František Innemann, Míra Lalouček

Při utkání už nám úsměv tuhl (na fotce Arnold Krischke) …

A na konci už to bylo jen k breku …  

Důležité utkání jsme vůbec nezvládli a zaslouženě prohráli. Přeci jen nám to štěstíčko asi nemohlo vydržet věčně, v průběhu sezony jsme několikrát těsně vyhráli a tentokrát to prostě nevyšlo. Nejvíc z toho byl frustrován Arnold, který prohlásil, že přestupuje, a kdyby byl poblíž nějaký strom, tak by se na něm nejspíše oběsil. :-)

Zdálo se být všechno ztraceno a že se sen o prvním postupu Vlašimi do 2. ligy rozplynul. Po cestě z Poděbrad jsme se pokusili zjistit výsledky našich konkurentů (což nebylo zdaleka tak snadné jako teď, o mobilním telefonu se nám tehdy mohlo zdát, stejně jako o lize :-) ). První zpráva byla příznivá, Benešov překvapivě prohrál v Nymburku (předstihl by nás, kdyby vyhrál 6:2 a více). A naprostou euforii vyvolal druhý telefonát, při kterém jsme zjistili, že Havlíčkův Brod (stačila by mu jakákoli výhra) nedokázal porazit předposlední Říčany“B“.  Na 4:4 vyrovnal v 80tahovém maratonu pan Vogl, za což mu i po 24 letechs děkuji. :-)

Asi nemusím zdůrazňovat, jak spontánní radost jsme tehdy měli. Bezprostřední oslava ve vlašimské restauraci U Blanických rytířů prostě neměla chybu. :-)


Honza Stoklasa a František Innemann (vlevo Stanislav Vojta)

Zleva: František Innemann, Honza Stoklasa, Pavel Vykouk, Ondra Matějovský, Míra Lalouček, Arnold Krischke, Pavel Vojta, Josef Měchura (schovaný), Tomáš Vojta

 

Konec třetího dílu … pokračování příště. :-)

(autor článku: Tomáš Vojta)

4 reakcí na “Střípky z archivu – sezona 1996/97 – díl III”

  1. 1
    HonzaS píše:

    Čau Tome,
    ta moje partie je totální ostuda, to by se mělo zcenzurovat :-)

  2. 2
    HonzaS píše:

    Ale je to pěknej článek.

  3. 3
    Petr Šplíchal píše:

    Zdravím do Vlašimi a přidám k poslednímu kolu této památné sezony rychlý pohled od soupeře z H. Brodu :-) To poslední kolo jsme skutečně prokoučovali, vedli jsme v Říčanech poměrně záhy 3:0 (podařilo se mi dokonce porazit velkého talenta Miroslava Voráčka) a vypadalo to, že je to jen otázka skóre. Něco se ale kostohryzlo a my už vydolovali v zápase jen dvě půlky (ještě jsme myslím vedli 4:2) a celková remíza byla zklamáním. Jak bylo v článku správně uvedeno, mobily nebyly :-) a tak jsme netušili, že jsme se připravili o postup – nevěřili jsme totiž, že byste v Poděbradech klopýtli, a tak to druhé zklamání přišlo až s výsledky posledního kola :-)
    Ale v další sezoně jsme už nezaváhali a v posledním kole jsme v Českém Brodě postup zkušeně pohlídali :-)
    Jinak moc díky Tomášovi za milé vzpomínání (nejen) na šachová devadesátá léta, no jo, už jsme pamětníci :-)
    A při pohledu na rukopis profesora Stehlíka v článku mi téměř ukápla slza :-) :-)

  4. 4
    Maťa píše:

    „Maťa doteď tvrdí, že to byla nejhezčí partie, jakou kdy sehrál.“ Nic takového netvrdím, ale je to dost možné, protože jsem nikdy ve své 35leté kariéře nepředváděl nějaké krásné šachy :-) . Nicméně tu partii jsem ztratil nějak hned po zápase (nejspíš jsem partiář nechal v Říčanech), a protože se tenkrát nedělaly bulletiny a má šachová paměť byla vždy mizerná, pochlubil jsem se s ní maximálně v hospodě pár hodin po sehrání, to většinou ještě průběh své partie v paměti udržím :-) . Chtěl jsem tenkrát svůj povedený kousek nabídnout i čtenářům Gambitu, ale pár dní po zápase už přesný průběh má hlava nedala a paní Voráčkovou jsem s tím otravovat nechtěl… :-)

    Petr Šplíchal: Jo, 4:2 jste určitě vedli, to jsme se dozvěděli z telefonní budky v Uhlířských Janovicích, kde jsme cestou z Poděbrad zastavili. Kapitánka Říčan B paní Voráčková už byla doma a říkala, že odcházela za stavu 2:4 a že v tu dobu byly docela šance na vyrovnání (dvě lepší pozice). My jsme ale Říčanům moc nevěřili, nevím už proč, ale podceňovali jsme hlavně pan Vogla, který nám pak postup za stavu 3:4 zachránil. Takže kromě Tomášova poděkování si zaslouží i naši omluvu – bohužel už si to dnes nepřečte… V pivnici U Blanických rytířů jsme po návratu usedli jako zpráskaní psi, nicméně naděje žila. Po prvním pivu jsem odběhl do budky u pošty zavolat znovu do Říčan – a nálada se pak docela zvedla :-) .

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 

© 2021 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist