Nahrávání ...
Lis
Střípky z archivu – sezona 1997/1998
O historicky první vlašimské ligové sezoně se bude psát velmi dobře. Dosáhli jsme totiž při premiéře skvělého výsledku, když jsme obsadili konečné 4. místo. O jak výjimečnou věc pro nás tehdy šlo, dokresluje fakt, že trvalo dalších 15 let (!!!) než jsme toto umístění dokázali vylepšit (3. místo v sezoně 2012/2013).
Po překvapivém postupu Vlašimi do 2. ligy v sezóně 1996/1997 (pamětníci si jistě vzpomenou na nervy drásající poslední kolo v Poděbradech, kde jsme prohráli 4,5:3,5, ale díky tomu, že oba naši konkurenti v boji o postup rovněž v posledním kole ztratili, jsme i tak postoupili) jsme byli zařazeni do skupiny jih a utkali se tak převážně s družstvy z jižních Čech. V létě nás posílili Jan Petráš a Standa Pecháček z Benešova a Martin Makeš z Havlíčkova Brodu, ale i tak jsme papírově patřili k aspirantům na sestup, a tak cílem byla logicky záchrana.
Pavel Vojta
Josef Měchura
Tomáš Vojta (fotky z podzimu 1998)
Že to půjde, naznačilo hned první kolo, ve kterém jsme deklasovali Pelhřimov. Ten byl sice papírově druhým nejslabším týmem soutěže, ale výhra 6:5:1,5 nás hodně povzbudila.
Potěšilo mě, že v časopise Gambit jsem objevil celou řadu pěkných partií z této úspěšné sezony (některé i s komentářem).
V dalších dvou kolech ale přišlo trochu vystřízlivění. Nejprve prohra 3:5 s podprůměrným Motorletem a pak sice dobrý výkon, ale stejně vysoká prohra s favorizovanými Českými Budějovicemi. Zlom přišel v kole čtvrtém, kdy to opět dopadlo 5:3, ale tentokrát v náš prospěch. Vítězství nad silným Táborem bylo hodně cenné.
V lednu přišly dvě remízy, nejprve v dramatickém zápase doma s Českým Krumlovem a poté na půdě céčka Bohemky.
Jistotu záchrany nám přineslo už kolo sedmé, kdy jsme, i přesto, že jsme rychle prohrávali 0:2, po výborném výkonu porazili Klatovy (na efektní tah De6 – viz diagram 2 – si pamatuji dodnes 
).
Pak se nám sice nepovedl zápas v Písku (prohra 5:3), ale rychle jsme to napravili výhrou nad Strakonicemi (5,5:2,5).
V 10. kole o výhře 5:3 s nejslabším týmem soutěže Táborem“B“ rozhodly přední desky (4:0), naopak se červenaly ty zadní, které se soupeři +- elo 1750 prohrály 1:3. V kole posledním pak přišla už jen symbolická remíza s Říčany, po které následovala bujará oslava v hostinci Na Kopečku v Chotýšanech.
K výbornému umístění pomohla hlavně neuvěřitelná vyrovnanost týmu. Posuďte sami:
Tento náš výsledek přebily v posledních letech ještě o level větší úspěchy, ale i tak sezona 1997/1998 patří k tomu nejlepšímu, co vlašimské áčko v soutěžích družstev kdy předvedlo.
(autor článku: Tomáš Vojta)
