Hrací místnosti a turnajové sály opět, jako na jaře, osiřely, tak nám zase nezbývá, než vzpomínat. Rád bych se tímto příspěvkem připojil k Tomášovi, resp. k jeho pěknému článku o Honzovi Stoklasovi. Jedním z impulsů pro napsání mého článku se totiž stala i drobná zmínka Tomáše, ze které vyplývá, že mládežnická generace Vlašimských šachistů toho o svém o něco starším spoluhráči možná moc neví. A kdyby to tak zůstalo, to by byla určitě velká škoda. Proto se pokusím přiblížit nejen jedny z prvních Honzových krůčků na poli soutěžního šachu, ale i první roky jeho sportovní kariéry. V podstatě mohu navázat na začátek rozhovoru v předchozím článku, který Honza poskytl šéfredaktorce časopisu Gambit Renatě Frídové.

      Honzu do šachového oddílu Slavoj Čerčany přivedl na jaře roku 1990 jeho spolužák z gymnázia Petr Procházka. Na úplném začátku Honzova působení v klubu bylo největším problémem přesvědčit ho, že při eventuálních soutěžních partiích už nebude moci využívat svoje zasunovací šachy na klíně pod stolem a šachovnici s figurkami na stole používat pouze k demonstrování svých myšlenek soupeři. A jelikož byl Honza v mládežnickém věku odkojen šachem z knížek a časopisů, kde text je doprovázen spoustou diagramů, ani se nedivím, že se se svými zasunovacími šachy loučil jen velice nerad. Však jsem je v podobném věku taky rád používal. Měly totiž jednu velkou výhodu: nehrozilo porušení postavení figurek na šachovnici při jejich podávání pod lavicí při vyučování.  

1 – soupravička byla opravdu kapesní; častým používáním se však ve švu časem oddělila vrchní část

2 – pozorným čtenářům Tomášových Střípků z archivu jistě neuniklo, že pozice na diagramu je závěrečným postavením z Honzovy pěkné partie s irským juniorským reprezentantem na turnaji v Dublinu        

      Honzovi se v čerčanském oddíle zalíbilo, a tak si brzo zvykl na dřevěné figurky a hned od následující sezóny se stal jednou z opor Slavoje Čerčany v soutěži družstev. Honzův soutěžní start v čerčanském oddíle však přispěl nejen k jeho vlastnímu šachovému růstu, ale významně ovlivnil i úroveň a činnost celého šachového oddílu v následujících letech.

            Píši sice článek o startu a účinkování Honzy Stoklasy v čerčanském oddíle, ale nelze v této souvislosti nezmínit i celkovou úspěšnou činnost šachového klubu v tom období, protože obě záležitosti jdou spolu ruku v ruce.  Že nejde jen o výsledky jednoho dobrého hráče, ale že už pouhá přítomnost fajn parťáka a silného hráče v jedné osobě má pozitivní vliv na fungování jeho okolí v různých směrech, tak tento fakt určitě potvrdí řada úspěšných sportovních oddílů. A tak se přihodilo, že první polovina devadesátých let byla pro čerčanský oddíl šachu tím nejúspěšnějším obdobím v jeho historii. Jsem si jistý, že k tomu velkou měrou přispělo i Honzovo působení v klubu.

       Od sezóny 1990/91 Honza nastoupil ke svým prvním soutěžním partiím v přeboru družstev.  A shoda okolností (vítězství Čerčan v okresním přeboru předchozího ročníku) přispěla k tomu, že to byla hned vyšší soutěž, než na jakou jsme byli do té doby v našem oddíle zvyklí. Začátky v oblastním přeboru II. třídy nebyly jednoduché, ale s výjimkou jediného ročníku jsme tuto soutěž pro náš oddíl udrželi až do roku 1996.

      Legendární simultánka s KM Michalem Matouškem, zmíněná v předchozím článku v rozhovoru pro Gambit, nastartovala tréninkové schůzky Michala s Honzou Stoklasou, Petrem Procházkou a dalšími jejich vrstevníky-dorostenci v oddíle. To přispělo nejen k jejich rychlejšímu šachovému růstu, ale oddělení dorostenců od žáků mi pomohlo i k efektivnějšímu využití času při trénincích mládeže. Všechny tyto okolnosti přispěly také k tomu, že se mládežníci zapojili i do soutěží družstev dospělých, a tak jsme v tomto období mohli stavět dvě družstva A, B.

      Jen co se Honza skamarádil s dřevěnými figurkami díky soutěži družstev, nastoupil úspěšnou cestu i v soutěžích jednotlivců. Hned ve své první soutěžní sezóně si jako rozcvičku střihnul debut v okresním přeboru jednotlivců, kde tenkrát ještě se třetí výkonnostní třídou (ELO mezi výkonnostními šachisty tehdy bylo utopií) vybojoval třetí místo za J. Feierfeilem (Jawa Brodce) a P. Hálou (Zdislavice). Tento přebor se hrál zároveň jako okresní přebor dorostu (z deseti účastníků bylo šest dorostenců) a mezi nimi již nenašel přemožitele; ba co víc, jeho vrstevníci mu nesebrali ani půlku.

      A tak coby okresní přeborník dorostu postoupil do kvalifikace přeboru ČŠS v kategorii H-18. A tam už to teda stálo za to!  Konala se v Podbořanech a Honza v silné konkurenci (1 x KM, 14 x I.VT, 8 x II.VT) obsadil výborné 8.místo ziskem 5 bodů z 9 možných! Tento výsledek mu zajišťoval postup do přeboru Čech H-18 v Mladé Boleslavi. A tady to už nebyli žádní žabaři, ale ostřílení borci z věhlasných klubů, kteří měli za sebou spoustu soutěží a roky vedených tréninků. Ale Honza se jich nezalekl; měl totiž za sebou jednu sezónu v soutěži družstev v dresu Slavoje Čerčany, oddílový přebor klubu a lekce Michala Matouška. Takže ziskem 4,5 bodu z devíti obsadil 11. místo mezi dvaceti účastníky. Úžasné!

      A to již přestáváme být na startu k vítězství v Dublinu, tak abych dostál nadpisu svého článku, tady své vzpomínání končím. Pro zpestření článku mohu připojit pár obrázků z toho krásného období první poloviny devadesátých let.

Při našem šachovém snažení jsme se nehonili jen za mistrovskými nebo výkonnostními body, ale dovedli jsme si naši zábavu zpestřit třeba i tematickým výletem – zde na rapid do Sázavy.       

Závěr soutěžní sezóny 1993/94 (8. místo z deseti družstev). Zleva: P. Procházka, J. Masopust, Z. Novák, T. Gergelits, J. Stoklasa, dole F. Košata, P. Berka.

A nyní něco pro pamětníky: Okresní derby oblastního přeboru II. třídy sezóny 1994/95 vyšlo na poslední kolo. Výsledek a pořadí kola by nezasvěcené mohly svádět k myšlence „No tak se v posledním kole podělili, no“. Nebylo tomu tak, bojovalo se do poslední patrony. A to tím spíše, že Vlašim v tu chvíli ještě bojovala o první místo v soutěži!

Tedy:

J.Stoklasa-A.Krischke 1:0
J.Feierfeil-F.Innemann 0:1
P.Procházka-T.Vojta 0:1
F.Košata-O.Matějovský 1:0
P.Daubner-P.Vojta ½
T.Gergelits-S.Vojta ½
P.Jiřík-M.Lalouček ½
J.Masopust-J.Kořínek ½.

Konečné umístění: …..     2. místo Vlašim A   …………   6.místo Čerčany A  …….    (10 účastníků)

Snímek je pořízen po zápase s Vlašimí, takže jména viz výše. Zbývá dodat, že Jiří Feierfeil a Petr Daubner byli pro tuto sezónu hráči hostujícími z oddílu Jawa Zbořený Kostelec.     

(autor článku: Tomáš Gergelits)