Je tu desátý článek z historie, a to si zaslouží malou oslavu. A k oslavě patří nějaká ta sklenka piva nebo vína. Vrátím se teď k oddechové akci, které se hráči Vlašimi zúčastnili celkem sedmkrát a jejímž jediným cílem se bylo dobře pobavit (a opít se ).

Táborská tečka byl turnaj se speciálními pravidly. K bodům ze šachového turnaje se připočítávaly i ty za vypitý alkohol – za pivo 0,3 a za víno 0,4 (+0,15 za kávu). Platila i další speciální pravidla, třeba že slabší hráč mohl vrátit tah nebo že dostal někdy i velkou časovou výhodu. Všechny tyto zvláštnosti lze najít v článku Ondry Matějovského, který napsal v roce 2001 pro regionální časopis Gambit:

Nikdy jsem se nepovažoval za nějakého přeborníka v pití alkoholu, ale na této akci jsem se vždy dokázal „zmáčknout“.   Stejně jako Ondra jsem v roce 2001 vypil 1,6 litru vína a pro oba to znamenalo umístění na bedně.  Hned za námi byl pan Innemann, který využil dost neférové pravidlo popsaného v bodě 3e, které dávalo řidičům solidní výhodu při šachách.   Zklamáním bylo naopak umístění Honzy Kořínka, u kterého se očekával výrazně lepší výsledek (zejména v bodech za alkohol).   V článku Ondry jsou popsány i předchozí 2 vlašimské účasti na Tečce, u kterých jsem osobně nebyl. Dodnes ale ve Vlašimi koluje historka, jak brácha v roce 2000 usnul u partie posledního kola (prohrál na čas) a navíc při probuzení vylil svou poslední skleničku vína a tím přišel o celkové vítězství.  

I u dalších ročníků by se daly vytáhnout podobné pikantní situace, ale zde už musí zapracovat autocenzura, všechno zveřejňovat nejde.    V roce 2002 se mi povedlo obhájit vítězství (a to pak ještě 3x), ale bylo to jen o fous, když můj pronásledovatel nezvládl závěrečnou šachovou partii. Tomáš Hašek skončil 11. O rok později to naopak bylo vítězství nejjasnější o 2,3 bodu a s rekordním počtem vín (10 dvojdecek).  Rozumné bylo pak přespat v Táboře do neděle, už méně jít po turnaji ještě na diskotéku.  

Společné foto po turnaji. Milan Hlavička skončil 12., o místo za Karlem Blahoutem.

Roku 2004 se bude věnovat trochu více. Zúčastnila se nás totiž velká banda a navíc jsme předvedli famózní výkon! Až do poslední skleničky jsme s Maťou bojovali o vítězství, o kterém nakonec rozhodlo pouhých 0,2 bodu. Ze 4. místa navíc triumf Vlašimi jistil Honza Bašta. Za pozornost stojí, že tyto turnaje nebývaly nijak slabé (8 hráčů 2050+), a i to, jak jsme to natřeli i takovým alkoholickým troskám, jakými bývali Vladimír Mrňa a Petr Zdeněk.

K popisu si ještě půjčím slova hlavního organizátora pana Severy:

Turnaj se jako tradičně odehrál ve velice družné atmosféře a jako vždy se obešel  bez jakýchkoli incidentů, což nebývá zvykem ani u klasických šachových turnajů. Mohu to spolehlivě tvrdit, jelikož jsem z hrací místnosti odcházel v neděli ve 2 hodiny 30 minut. Všem zúčastněným rád tímto vyřizuji poděkování za perfektní chování i od majitele hrací místnosti, ke kterému se velice rád připojuji. Měl jsem v úmyslu turnaj kulatou desítkou ukončit, ale atmosféra turnaje a Váš zájem o turnaj mě přesvědčily o tom, že zahájíme i jeho další desetiletí a sice v sobotu 29.5. nebo 4.6. 2005, upřesním včas, rezervujte si termín ve svém kalendáři.

I v roce 2004 někteří v Táboře přespali, fotka je z nedělní prohlídky města.

 Obhajovat zlato a stříbro jsme s Maťou vyrazili i o rok později. A i v tomto ročníku se nám dařilo. Zde si pro změnu vypůjčím slova Petra Pekárka z webu Tábora:

V sobotu 28. května 2005 se v restauraci „U Červeného koně“ v Táboře (bývalá Radniční vinárna v suterénu MěÚ na Žižkově náměstí) konal již 11. ročník šachového turnaje TÁBORSKÁ TEČKA, který je tradičně pořádán na závěr šachové sezóny v Táboře a který má za cíl společně se v příjemném prostředí pobavit nad šachovnicí trochu jiným způsobem než při celé předešlé šachové sezóně. Již od začátku turnaje se v čele usadil Tomáš Vojta z Vlašimi a své vedení nikomu nepřepustil. O další místa však zuřil tuhý boj. Nakonec druhý skončil Martin Vlach a třetí těsně já před Václavem Haškem. Do první pětky se ještě vešel Ondřej Matějovský.

První a druhý celkového pořadí.

A třetí a pátý.

Putovní cena pro vítěze!

Rokem 2005 naše účast na Táborské tečce skončila. Byla to skvělá akce, a to i přesto, že někdy bývala nedělní rána krušná.  

(autor článku: Tomáš Vojta)