Posuňme se časem zase o kousek zpět, a to do roku 2006. Z tohoto období mám v plánu postupně něco napsat hned o 4 věcech a začnu výsledky našeho elitního týmu v sezoně 05/06 (takto budu začínat vždy, přeci jen výsledky v dlouhodobých soutěžích družstev jsou výkladní skříní oddílu ). 

V sezoně 2005/2006 jsme hráli krajský přebor, a to i přesto, že jsme ho rok předtím suverénně vyhráli. Po odchodu některých hráčů (Honza Šťastný + Standa Pecháček s Vláďou Horákem už moc nechtěli hrát) jsme se ale rozhodli do 2. ligy nepostoupit a zůstat v KP.  I s odstupem času těžko říct, zdali to bylo dobré rozhodnutí. Je pravda, že bychom ve 2. lize mnoho šancí neměli (o rok později jsme sestoupili i se silnějším týmem), ale když už jsme si postup vybojovali … Na krajský přebor jsme ale měli tým dobrý ažaž.   Podle průměrného ela základní sestavy (2118) jsme byli druzí nasazení (za Říčany C, které ale zdaleka kompletní nenastupovaly) před Benešovem (2101) a Kostelcem (2078). Dobré je zmínit, že tehdy se hrály krajské přebory dva – tedy byly o něco slabší než dnes, ale zase na druhou stranu z nich do ligy postupoval pouze vítěz.

Soutěž jsme začali třemi výhrami a za pozornost stojí zejména pořádný debakl 7,5:0,5, který jsme uštědřili silnému Kostelci. Pak nám sice trochu došel dech, když jsme remizovali s béčkem Říčan a v hodně nepovedeném zápase vydřeli výhru 4,5:3,5 s rezervou Kolína (a to soupeři přijeli bez 4 nejlepších hráčů). Již po 5. kole bylo v podstatě jasné, že o vítězi krajské přeboru rozhodne derby s Benešovem. A to bývá vyhecované nejen ve fotbale nebo hokeji, ale i v šachách (v tomto případě tedy spíš bývalo, protože šachový oddíl v Benešově již dávno neexistuje). Benešov měl po pěti kolech 100 % bodů, my jsme dva ztráceli a klíčový vzájemný zápas přišel na řadu 22. ledna 2006 ve Sporthotelu. Předávám teď slovo neznámému autorovi, který kdysi napsal o zápase reportáž na naši nástěnku (partii jsem přidal já).

ZÁPAS O ČELO TABULKY MEZI VLAŠIMÍ A BENEŠOVEM BYL DLOUHO OČEKÁVÁN a sliboval velmi napínavé derby, což dokumentovaly i nekompromisní příspěvky obou stran na diskusním fóru webových stránek Benešova, jež vzplály již několik týdnů před samotným utkáním. Nicméně realita se zachovala macešsky a místo nervydrásajícího boje byl zápas rozhodnut prakticky již před časovými kontrolami, když domácí nastřádali dostačujících 4,5 bodu. Benešov si v tomto utkání vybral svou slabší chvilku, většina hráčů se necítila ve své kůži, a to především na prvních pěti šachovnicích.

Jak už bylo zmíněno, zápas se odehrával plně v režii domácích, Honzu Sodomu zachvátila šachová slepota, když skočil na špek Tomášovi Vojtovi, v královském gambitu si vzal otráveného pěšce a posléze se musel rozloučit se svou dámou.

Vojta Tomáš – Sodoma Jan pozice po 14. tahu bílého:

14…Sxh4? Pořádná drzost si chroupnout takového pěšce. 15.Vxh4? Bílý by stál na výhru po vložení tahu Sh6. 15.Sh6! Sg6 (15…g6 16.Jf4 s neodrazitelným útokem) 16.Vxh4 gxh6 17.Vxh6 +-. 15…Dxh4 16.Sg5 Dh5?? Těžko pochopitelná hrubka, černý si nechává 1tahově chytit dámu. Přitom po 16…Dh3 17.Dxh3 Sxh3 18.Sxh3 by měl k dispozici pěkný úder 18…Jxe5!, kde by šance byly zcela vyrovnány. 17.Jf4 a černý se vzdal o 3 tahy později. 1-0 

Milan Srba bílými v Carokannu s Ondřejem Mejzlíkem nezískal ze zahájení žádnou zvláštní výhodu, naopak přepustil soupeři iniciativu a partii korunoval hrubou chybou, po které se jeho pozice okamžitě zhroutila 2-0. Ondrovi musím složit kompliment, prohlásil Milan Srba, v  krátké době jsem s ním prohrál již podruhé a bojím se, abych se nestal v budoucnu jeho „ochočeným“ soupeřem. Jeho skvělou formu dokumentuje nejen dosud stoprocentní úspěšnost v soutěži, ale i výborně sehraný turnaj v Litomyšli, který odehrál s performancí více než 2350! Zápas nadále pokračoval ve standardním zápasovém scénáři. Aktivní postup Emila Macků nesl své plody jen do určité chvíle, poté co jeho aktivita skončila, Václav Gergelits bezpečně využil slabin v jeho pozici a bylo to rázem 3-0. A když následně kapituloval i předseda oddílu Honza Skácel s P. Vojtou a domácí O. Matějovský pojistil dělbou bodu s Mirkem Šmídem, který černými nestál nijak růžově, bylo rozhodnuto 4,5-0,5.

Ostatní partie se již dohrávaly v poklidu za rozhodnutého stavu a přeci jen se v nich Benešovským podařilo odvrátit hrozící debakl.

Momentky z prestižního derby s Benešovem

Po tomto velkém vítězství už šlo všechno jako po másle. V 7. kole jsme zvládli souboj se silnou Kutnou Horou, kdy při 5 remízách rozhodla trojice Tomáš Vojta, Ondra Mejzlík a Pavel Vojta. Mimochodem, tato „naše“ trojice získala v sezoně 05/06 neuvěřitelných 28,5 bodu ze 33 partií!

Pavel Vojta uhrál 10 bodů z 11! Na fotce při zápase s Brodcemi 19. února 2006.

Závěrečná 4 kola už byly jasně v naší režii. Soupeři se nás dokonce tak báli, že jedno nejmenované družstvo nám po první prohrané partii nabídlo 7 remíz (což jsme samozřejmě odmítli a nakonec vyhráli 5,5:2,5).  

Krajský přebor jsme nakonec vyhráli se 6bodovým náskokem a do 2. ligy již postoupili.   Z jednotlivců už jsem klíčovou trojici vyzdvihl, ale dobře hráli všichni, o čemž se lze snadno přesvědčit v tabulce níže (snad jen 0 ze 2 u ikony vlašimského šachu Lukáše Vonderky se nečekalo ).

Stránky s výsledky

(autor článku: Tomáš Vojta)