TJ Spartak Vlasim
08
Říj

Po roce opět k bratom Slovákom – díl 1

Den 1. – Meškanie a paličky ve vlaku

Když jsem poprvé před lety jeli do Tater na turnaj, tak měl Kuba problémy Slovákům rozumět. Přišlo mi to tehdy zajímavé, jak stačilo pár let po rozdělení republiky, a děti už slovensky nerozumí. V práci znám několik kolegů Slováků. Někteří mluví výborně česky, jiní si řekli, že se s českým „ř“  trápit nebudou a učí nás Čechy nezapomenout slovensky. Kubovi se slovenština jako jazyk moc líbí. Loni si během turnaje koupil a i pak přečetl knížku ve slovenštině.

Během těch pár let, co na turnaj jezdíme, postupně prodlužujeme náš pobyt. Tentokrát jsme s Kubou vyjeli už ve čtvrtek ráno, přestože turnaj začíná až v sobotu odpoledne.

Ráno před odjezdem jsem měla svou klasickou neurózu, že nám ujede vlak a že něco důležitého zapomenu doma. Úzkostlivě jsem pak sledovala každou červenou na semaforu, a to jich po cestě bylo. :-) Na Hlaváku jsme tak byli o 20 minut dřív a s sebou mám minimálně 2x víc věcí, než budu potřebovat. :-) Vlak vyjel nakonec ještě o 15 minut později a své „meškanie“ během cesty dále navyšoval až na výsledných 45 minut. To nám ale nijak nevadilo. Cesta RegioJetem je pohodlná a slovenská stevardka nám neustále nosila nějaké dobroty. Jednou jsem i já měla potíž jí rozumět. To, když přinesla čaj a zeptala se: „A paličky vám dám?“ Chvilku mi trvalo dovtípit se, že myslela ta malá dřevěná míchátka.

Po ubytovaní v hotelu jsme se šli projít po Lomnici. Chtěli jsme dojít až k lanovce, ale nějak jsme netrefili tu správnou cestu. Jsme tu v Lomnici teprve potřetí. :-)  

Den 2. – Ochočená liška, Corgoň a prohraná sázka

Ráno jsme si přispali a po vydatné snídani vyrazili podél Studeného potoka k Reinerově chatě. Sluníčko se do toho opravdu opíralo, viditelnost byla daleká, a tak ty panorámata stála za to. U chaty pobíhala ochočená liška a kradla nepozorným turistům svačinu. Za odměnu jim pak zapózovala na fotky.

Posilněni výborným bylinkovým čajem jsme to vyšlápli na magistrálu a po cestě obdivovali další tatranský vodopád. Došli jsme ke Skalnatému plesu a sjeli lanovkou zpátky do Lomnice. Kuba v kabince vytáhl jednu z několika knih, co s sebou na výlety vláčí a zadumaně prohlásil, že ty verše jsou nějaké složité. :-) Zejména mu přišlo podivné, jak mohl nějaký chlap napsat tolik básní jedné ženě, v každém jí jinak vyznat lásku, a přitom s ní ani nechodil. :-) Můžete si tipnout, o jakou knížku se jednalo.

Večer jsme se potkali s Danem, Kubou a Tomášem, kteří přijeli autem. Při společné večeři se ukázalo, že Tomáš prohrál s Danem pivo, neboť se vsadil, že Dan v posledních dvou letech jedno kolo vynechal. Dan si svého Corgoně vychutnal. :-)    

Vánoce se už asi zase blíží. Soudě podle nasvíceného stromku u vlakového nádraží….

Den 3. – Nevydařená pesimistická předpověď počasí a modrozelené vlasy

Během snídaně jsme se dohadovali, kam půjdeme na procházku. Tomáš viděl počasí velmi pesimisticky. Dívala jsem se z okna na sluncem osvícené vrcholy Tater a neviděla jsem to tak deštivě. Nakonec jsme s Kuby vyrazili opět k Reinerově chatě s tím, že zpátky dojdeme po modré do Lomnice. U chaty pobíhala stará známá fotogenická liška. Pršelo až večer.

Dan se nechal inspirovat Kubovým nápadem na túru. Došel k Zelenému plesu a vylezl to pak nahoru k sedlu u Svišťovky. Převýšení jen nějakých chabých 1200 m. :-) Je jasné, že Dan s námi běžnými turisty chodit nemůže. I v minulých letech měl svůj program. Mnohem náročnější, než ten náš.

Podařilo se mi koupit Kubovi plavky, tak jsme mohli všichni vyzkoušet místní bazén. Kuba Vojta nechtěl jezdit na tobogánu, protože mu to prý nepojede stejně jako na koupališti ve Vlašimi. Tomáš se ho nejprve snažil přemluvit a potom vystrašit, že za každou prohranou partii si Kuba sjede tobogán 3x. :-)  

U večeře jsme se potkali ještě s Tomášem Haškem a jeho paní, kteří dojeli autem až dnes.

Příprava na partii se skládala převážně z diskuse, jestli má jedna mladá šachistka vlasy modré, nebo zelené. Těžko říct. Takové modrozelené. :-)  

Tomáš a oba Kubové vyhráli. Dan s Tomášem Haškem remizovali. Dan hrál jednu z nejdelších partií. V 23h jsme šli spát a on to tam pořád ještě tahal a pomalu dopisoval druhý partiář. Remíza tak byla opravdu vybojovaná. :-)    

Šturc J. (1958) – Voříšek J. (2182) – pozice po 17. tahu bílého:

S potrestáním předchozí hrubky soupeře neměl Kuba žádný problém: 17…Dxe5! 0-1 

Den 4. – Dvoukolo a nekonaný fotbalový zápas

Dnes se hrálo dvoukolo, takže času na mimošachový program moc nezbylo. Mezi koly jsme si prošli naučnou stezku Pramenisko a předtím zašli na místní hřbitov – přečíst si pár náhrobků, jak Tomáš jeden z cílů naší procházky pojmenoval. Podle plakátku, který jsem zahlédla, se dnes měl hrát pod hotelem na hřišti fotbalový zápas, ale ukázalo se, že jsem se špatně podívala a hrálo se o neděli dříve. Doufám, že Lomnice aspoň vyhrála. :-)  

Dopolední kolo se obzvlášť vydařilo. Kromě Tomáše Haška, který remizoval, všichni vyhráli.

Večerní kolo tak úspěšné nebylo. Trochu rozruchu na vlašimském webu vyvolala podezřelá oběť věže v partii u Tomáše i u Kuby Vojty. Tomáš pak jako jediný vyhrál.

Hurdzan T. (2229) – Vojta T. (2363) – pozice po 32. tahu bílého:

V předchozím tahu jsem odmítl remízu, protože jsem se zhlédl v této „hezké“ kombinaci. :-) 32…Vxd4?? Jak už to tak bývá, hned jak jsem zahrál, jsem uviděl, že po 33.cxd4 Jxd4 34.De4 Dxe5 35.Dxe5 nedám plánované vidle na f3, protože mám šach … Se smíchem jsem odešel od partie a čekal, až si soupeř věž vezme, s tím, že se hned vzdám. Klatovský mladík mi ale uvěřil a po pár minutách přemýšlení odpověděl 33.Ve3?? a partii nakonec prohrál.

Den 5.- Zaprší, nebo nezaprší?

Ráno jsme se u snídaně dlouze dohadovali, jestli to riskneme a pojedeme vláčkem na Štrbské Pleso a pak procházkou na Popradské pleso, nebo jestli kvůli mrakům a silnému větru raději pojedeme do Belianské jeskyně. Rozhodla za nás otevírací doba jeskyně, v pondělí je zavřeno.

Zajímavé bylo, že v našem cípu Tater je dost jiné počasí než na Štrbském Plese. Tam je výrazně chladněji, větrněji a deštivěji. Naštěstí nás krátká přeháňka zastihla až skoro dole u vláčku, když jsme docházeli na zastávku Popradské Pleso. Cestou jsme nevynechali tatranský cintorín.

Po včerejší prohře musel Kuba Vojta nacvičit jízdu na tobogánu. Zvládl to skvěle a za chvíli jezdil jak starý mazák. :-)

Večer až na Kubu Voříška kluci buď remizovali (oba Tomášové) nebo vyhráli (Dan a Kuba Vojta).

Bednár J. (2034) – Vojta J. (2202) – pozice po 27. tahu bílého:

Černý střelec teď nemůže uhnout kvůli braní na g6, to ale Kubovi vůbec nevadí. 27…Vc1 28.Vxc1 Dxc1+ 29.Kh2 Kg7! Přesně tak! Střelce na g4 totiž bílý vzít nemůže, protože by dostal mat. 30.Je2 De3 31.Jf4 b5! A bílý v beznadějné pozici překročil čas. Střelce totiž opět brát nemůže 32.fxg4 Jxg4+ 33.Kh3 Dc1! a černý dá mat nebo získá materiál zpět i s úroky. 0-1

Tomáš Hašek nás úplně rozdrtil v zeměpisné hře „Kde leží Řáholec?“. Kromě vychytávek typu „Zpívající lípa“ věděl polohu na mapě ČR snad úplně všeho. :-)  

Pokračování v následujících dnech … :-)  

Výsledky

Stránky pořadatelů

(autorka článku: Blanka Voříšková)

(komentář k diagramům: Tomáš V.,  fotky: Blanka, Tomáš V., Dan)

6 komentářů na “Po roce opět k bratom Slovákom – díl 1”

  1. 1
    Patrik P. píše:

    Blanko, díky za přiblížení turnaje v Tatrách. Čas jste tam využili opravdu naplno. :-)

  2. 2
    Tom píše:

    V Tatrách se vždy čas využívá naplno. Většinu dne v horách, relax v bazénu, od 18h. partie, pak pivko, pár hodin spánku a pak nanovo. :-) Člověk by po těch 10 dnech potřeboval dovolenou. :-)

  3. 3
    Míla píše:

    Jojo, stejská se mi – ale na tatranský turisticko-šachový program už opravdu nemám. V létě na táboře jsem si vylezl s mladšími na Sněžku a málem jsem to odstonal, béééé.

  4. 4
    Blanka píše:

    Tak to vypadá, že jediný kdo správně uhodl název i autora Kubovy básnické sbírky, je náš nejlepší šachista:-).

  5. 5
    Tom píše:

    Jestli si dobře pamatuji, tak jsme říkali, že kdo to trefí, tak bude mít na Vánočním turnaji startovné zdarma. Tak doufám, že David této možnosti využije. :-D

  6. 6
    David Navara píše:

    Kniha se jmenuje Sonety Lauře a jejím autorem je Francesco Petrarca. (I po patnácti letech od maturity si z literatury ještě něco pamatuji, přestože jsem danou sbírku nečetl.) Děkuji za nabídku, ale na Vánoce budu mít jiný program.

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 

© 2019 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist