TJ Spartak Vlasim
21
Úno

Gibraltar 2016

Jolana Rýdlová (komentář k partii Jirka Rýdl)

Byla jsem požádána napsat něco o velmi zajímavém a velmi silně obsazeném šachovém turnaji, kterého se Jirka letos účastnil a já jsem mu dělala doprovod… Ovšem, nejsem šachista, strategie hry mi nic neříká a z šachů znám pouze obecná pravidla pro pohyb figurek na šachovnici, takže vyjadřovat se ke hře nemůžu. Ale pocity a dojmy z toho ostatního, okolo turnaje i života na Gibraltaru jsem si nějaké samozřejmě odnesla.

První zajímavost: letiště na Gibraltaru. Je postavené kolmo na „krk“ poloostrova, který spojuje Gibraltar se Španělskem. Přistávací dráha protíná jedinou silnici mezi Gibraltarem a Španělskem. Hned u letištní budovy ze severu (strany Španělska) je celnice, kde pěší procházejí poměrně rychle a hladce, kde ale auta bývají aspoň krátce kontrolována, takže kolony jsou tam víc než časté. Přistávací dráha je postavena z části na moři, ale celkově je krátká, a jak jsme se dověděli později, patří k nejnebezpečnějším na světě. Z komerčních letů tu přistávají pouze menší letadla, kromě jednoho spoje s Marokem všechna s odletem ve Velké Británii (společnosti British Airways, Monarch nebo Easy Jet), denně tak 4 až 8 letadel. Na dobu jejich přistání nebo odletu se silnice uzavře závorami a částečně i ostnatým drátem, zametací vůz vyčistí oblast silnice a letadlo může přistát nebo odletět. Dopravní letadla prý přistávají obvykle napoprvé, větší vojenská (Británie má zde vojenskou základnu) občas opakují přistávací manévr (co znamená obletět poloostrov z jihu). Řidiči i pěší mezitím čekají, někdy krátce (15 minut), někdy déle (hodinu/y). Když jsme tam byli, i v místních novinách si lidi stěžovali, že v pátek večer, když byla hustá doprava, byla silnice uzavřena několik hodin (přistávalo víc letadel) a cesta do Španělska jim zabrala i víc než 4 hodiny (čekání na letišti, pak na celnici). Letištní budova je poměrně malá. I Jirka si všiml, že pracovat tady bude zřejmě hodně klidné…

Druhá zajímavost: Gibraltar patří Velké Británii, ale na ulicích a v obchodech slyšíte spíše španělštinu. Je to zřejmě polohou a historií, ale taky tam ze Španělska denně dojíždí několik tisíc lidí za prací. Na Gibraltaru žije trvale asi 30 tisíc lidí, takže dojíždějící a turisté to významně navyšují.

Třetí zajímavost: městská doprava. Ačkoli má Gibraltar pouze 6,8 km², jezdí tu několik linek městské autobusové dopravy. Ovšem KDY, to není jednoduché se dovědět. Na výchozí a konečné zastávce, a výjimečně i na některých vnitřních zastávkách, je nalepen plakát s výčtem všech linek ve městě a s časy jejich odjezdů z výchozí zastávky. Kdy autobus přijede na tu vaši, kde zrovna stojíte, lze pouze odhadovat… A to není jisté, že víte, na KTERÉ zastávce zrovna jste, její název tam často není uvedený…

Vlastní „město“ je rozloženo na západní části poloostrova, hotel, kde se hrál turnaj je na východě. Jejich Skála (the Rock, jak o ní píšou), je z východní strany hodně strmá a zřejmě i hodně nestabilní (všude jsou cedule: Pozor, padající kameny!), takže jsme ji museli obcházet (pro pěší lze pouze ze severní strany). Jsou to necelé 3km, ale z velké části se musí jít vedle čtyřproudové silnice, obklopené dílnami a staveništi, takže jsme po několika dnech rádi využili městskou dopravu.

S Jirkou jsme bydleli již trochu v kopci ve starší části města, s úzkými uličkami, kde se vejde jedno auto, ale jsou zpravidla obousměrné, s prudkými zatáčkami, kde auto muselo často několikrát popojet dopředu a dozadu aby projelo, s prádlem sušícím se nad hlavami chodců a s živým ruchem na ulicích.

Novější a modernější část města byla blíž pobřeží. V rovinné, severnější části je i hodně vysokých budov, jižněji, kde už se povrch trochu vlní, je zástavba spíše nižší. Ale zajímavé (aspoň pro mě) tam bylo skoro vše. Například, že někteří obyvatelé nemůžou trpět závratěmi, neboť už jen vstup do jejich „činžáku“ je po můstku ve výšce i přes 10m… No, nic pro mě.

Zajímavá byla i obytná mini čtvrť úplně na jihu poloostrova, asi 3 rodinné domy, mezi hradbami a mořem. Jsou vlastně tak trochu mimo civilizaci. Nevedla tam žádná silnice, auta musejí parkovat „nahoře“, nad hradbami, a pak se jde po schodech dolů. A musí být dobří sportovci (alespoň vzpěrači – nosit nahoru a dolů nákupy, děti, případně možná i menší nábytek, to posílí svaly. Jen nevím, jak tam dostali větší nábytek, nebo stavební materiál nebo stroje na stavbu? Po moři?

Nejkrásnější výhledy jsou samozřejmě shora, ze Skály. Tam se lze dostat pěšky i autem (ano, je to tak) nebo lanovkou. Možná kvůli výletům na Skálu mají tady hodně větších terénních aut  :-). Cesta nahoru je ale úzká, a dvě auta se tam nevejdou. Couvání v kopci, kde je z jedné strany prudký svah (žádné pevné zábradlí) vyžaduje podle mne dost zručnosti – a odvahy. Pěšky to byla velmi pěkná procházka, s nádhernými výhledy a množstvím opic, které tady žijí volně (jsou to divoká zvířata, jak jsem se dověděla, a jsou to jediné volně žijící opice v Evropě). Na kopci je několik turistických zastavení, například s prohlídkami tunelů, vykopaných ve Skále jak v 18. století, když byla válka mezi Španělskem a Británii o poloostrov, tak další během 2. světové války. Skála je tak docela „děravá“… (Bohužel, toto jsme nestihli, hlavně kvůli šachům a přípravě na ně, ale taky kvůli otevíracím časům a mým pomalým nohám : )  Ale krásná procházka, a možná spíše sportovní výkon, s nádhernými výhledy na všechny strany, byla procházka po Mediterranean steps (volně Středomořské schody), s převýšením asi 300 m, kdy postupně vidíte západní část (úplný jiho-jiho-jiho-západní části Španělska a kousek Afriky, pak východní oblast (Středozemní moře a opět kousek Španělska), a nakonec jih (Afriku). Z Afriky jsme viděli většinou pouze vrcholy hor v Maroku, nad mořem byl většinou hustý opar. Ale občas, v noci, jsme viděli i osvětlená města v Africe.

Noční pohledy vůbec, i na Gibraltar a Španělsko byly taky zajímavé a krásné…

A teď konečně něco k turnaji:

V první řadě je třeba říct, že byl opravdu výborně organizovaný. Ředitelem turnaje byl Stuart Conquest, anglický velmistr s ELO 2510. Kromě jeho velmi aktivní účasti během dne, kdy ho bylo často vidět „v davu“ řešit organizaci nebo si „jen tak“ s někým povídat, případně jet s nějakou skupinou šachistů z hotela na výlet na Skálu, vedl taky některé večerní Master Classes (rozebíraní partií s nějakým velmistrem), a bylo vidět, že šachům rozumí opravdu hodně a že je má rád.

Pro účastníky turnaje byl připravený bohatý program, dá se říct, že každý večer po partii bylo „něco“: kromě dvou slavnostních večeří, to byly hlavně již zmíněné Master Classes, blicky dvojčlenných družstev, nebo blicky výběru mužů proti výběru žen.

Kromě hlavního turnaje Masters, kterého se účastnil taky Jirka, se dopoledne odehrávaly ještě (počtem účastníku výrazně menší) turnaje Challengers A, B a Amateurs A, B (A turnaje první týden, B turnaje druhý týden). A nutno dodat, že někteří se účastnili obou turnajů – například i jeden z Jirkových soupeřů, Portugalec Pinho Paolo, ELO 2197, kterému se sice v Challengers (hrál v A i v B turnaji!) moc nedařilo, zato v Masters uhrál IM normu. Ze startovního 173. místa se posunul na výsledné 88. místo, a připisuje si přes 56 ELO bodů. A kromě toho, vyhrál první místo v kategorii do ELO 2249, což mu přineslo 2000 liber. Jen nechápu, jak to mohl přežít (je mu 45 let), dva týdny šachy skoro non-stop…

Kromě Jirky hráli v Masters další dva Češi, Miroslav Pakosta (ELO 2097) a Václav Fiala (ELO 2217). Oba podle všeho hráli velmi pěkně, oba připisují hodně ELO bodů (51 a 37) a oba ve své kategorii dosáhli na nějakou cenu.

Jirka si zahrál taky pěkně, a někteří soupeři byly nejen velmi dobří, ale i velmi známí (např. Cramling, Stefanova, Vasquez,…) Z nich bych vyzdvihla paní Cramling, které se tam moc nedařilo, ale byla stále velmi příjemná, tvářila se normálně, a i s Jirkou rozebírala jejich partii přes půl hodiny, ač musela být velmi unavena. Mně se nezdálo, že by rozebírání partií tam bylo úplně běžné, ale Jirka říkal opak, tak nevím.

Děkovali jsme pak po turnaji e-mailem panu Conquestovi a on nám napsal, že už tomu prý řediteluje po šesté a že ten letošek byl úplně nejvydařenější ze všech. I pro nás byla atmosféra turnaje skvělá, lidi tam byli příjemní, a bylo by určitě krásné se tam ještě někdy podívat…

 
Jirkovo záda (při partii s GM Vazquezem) s předkem paní Stefanové

 
Jirka jde z letiště ke Skále

 
Pohled do Španělska ze Skály

 
Main Street

 
Pohled na hotel (vpravo dole) ze Skály

 
Mediterranean Steps

 
Jirka sleduje Anandovu partii (z internetu)

 
Pohled do hracího sálu

Výsledky

Stránky turnaje

4 komentáře na “Gibraltar 2016”

  1. 1
    Jarda P. píše:

    Palec nahoru :-) .

  2. 2
    visvi píše:

    Hezký. Zajímavý místo, tenhle Gibraltar…

  3. 3
    Tom píše:

    V článku na NŠS mě pobavila forma protestu ženské světové jedničky na letošním Gibraltaru:
    http://www.nss.cz/kontroverzni-gibraltar

    Co kdybychom na nějakém turnaji udělali to samé na protest proti tomu, že nám los přiřadil jen samé muže? :-D

  4. 4
    Vlada píše:

    Když si zpětně vybavim některé své partie, tak musím konstatovat, ze protestují už několik desítek let :-D :-D :-D

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 

© 2020 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist