Martina Krejčiříková

Celý loňský rok Ústecký kraj jako pořadatel her VII. Zimní olympiády dětí a mládeže 2016 připravoval a zařizoval podmínky k uspořádání této největší sportovní akce v České republice v různých městech svého kraje. Někdy počátkem listopadu Krajský úřad Středočeského kraje kontaktoval Šachový svaz v čele s panem Jaroslavem Říhou, který vytipoval nejlepší hráče v jednotlivých kategoriích pro náš rozlehlý kraj. Po menších úpravách byla nominována konečná výprava ve složení Richard Mládek (starší žák), Matěj Škrabánek (mladší žák), Jakub Vojta (nejmladší žák) a Julie Vilímová (kategorie dívek). Všichni jsou mladí šachoví talenti, pro něž jsou šachy zároveň velkým koníčkem, a kterému věnují většinu svého volného času. Tahle akce pro ně měla být odměnou za jejich píli.

Kompletní sestava malých Středočechů se sešla v neděli 17.1.2016 před polednem v Praze na Zličíně. Měla jsem to štěstí tam být s nimi a následujících 6 dní strávit po jejich boku. Venku byla pořádná zima, tak jsme si zbývající čas do odjezdu olympijského autobusu vypraveného Krajským úřadem Středočeského kraje krátili v teple ve vestibulu nákupního centra. A tam mě to napadlo! Rozdala jsem dětem drobné mince a řekla jim, ať si každý z nich něco přeje a minci vhodí do vodní fontány za nimi. Abych jim šla příkladem, totéž jsem udělala i já. Moje tajné „velké“ přání jsem si vyslovila v duchu a věřila, že bude splněno. Přesně podle časového harmonogramu jsme vyjeli společně ještě s jinými sportovními týmy Středočeského kraje, konkrétně krasobruslením a  disco dancem do olympijského Chomutova. Cesta se nám trochu zkomplikovala, když náš pan řidič zastavil kousek za Prahou se slovy, že autobus je rozbitý. Všechno špatné je pro něco dobré, i tady se to potvrdilo. Asi po 30-timinutovém čekání jsme přesedali i se zavazadly do nově vypraveného autobusu, ještě luxusnějšího než ten před tím. Královská cesta tímto začala. Do Chomutova k SD Aréně  jsme se dopravili naštěstí včas, přiřadili jsme se k ostatním Středočeským sportovcům, se kterými jsme měli sraz v sektoru C, proběhlo i hromadné focení. Barevně jsme se pěkně odlišovali od ostatních krajů. Naše skupinka byla usazena do první řady „červených“. Během velkolepého úvodního ceremoniálu naši malí šachisté seděli a s údivem sledovali bohatý program na celé ploše stadionu. Bylo to úžasné, zážitek na celý život, který byl ještě umocněn odchodem mojí malé čtveřice do zákulisí a posléze slavnostním nástupem na samotnou plochu za vlajkonošem Martinem Fuksou, úřadujícím mistrem světa v kanoistice. Děti na tenhle okamžik byly připravené, neboť již před odjezdem na Olympiádu věděly, že los za celou Středočeskou výpravu padl právě na ně. Program byl zakončen hudebním vystoupením Ewy Farné. Po něm jsme byli rozvezeni podle sportů do svých ubytovacích zařízení.

Na 5 nocí se tak naším dočasným domovem stejně jako pro všechny ostatní šachisty stal hotel Inge ve vesnici Místo, vzdáleném od Chomutova asi 13km západním směrem. Naši kluci dostali klíče od pokoje v nejhornějším patře hotelu, k našemu velkému překvapení pokoji s podkrovím, s vlastním sociálním zařízením a televizí. Já s Julčou jsem se zabydlela ve dvoulůžkovém pokoji v přízemí hotelu stejně zařízeném. Byl to krásný a čistý hotel, na kraji samého lesa, s překrásnou vyhlídkou do krajiny, s útulnou restaurací, s možností využití dvou bowlingových drah, stolu na stolní tenis, wellness centra a malého bazénu se saunou.Snídaně na hotelu byly formou studeného i teplého bufetu navíc s velkým výběrem ovoce a zeleniny. Děti si tak naložily na talířky podle momentální chuti a mohu potvrdit, že většinou svoji porci snědly. Obědy jsme měli domluvené v restauraci „Divadelní sklípek“přímo v budově konání turnaje. Tam nás obsluhovali studenti místní hotelové školy. Na večeře jsme se vždycky vraceli do svého hotelu. Mimo tuhle pravidelnou teplou stravu jsme dostávali po snídani na cestu balíčky se svačinou. V hrací budově jsme mohli po celou dobu turnaje neomezeně využívat VIP salónek s bohatě obloženými stoly všeho možného. Cateringové služby zajišťovali studenti Střední Gastronomické školy pod odborným vedením učitelů odborného výcviku. Pitný režim dětí byl dodržován jak na hotelu, tak u hracích místností po celý den. Děti si mohly neomezeně dolévat čaj,případně vodu se šťávou či minerálku, pro dospělé byla navíc k dispozici káva.Po celou dobu olympiády jsme se po této stránce měli královsky.

Samotný šachový turnaj se konal v samém centru Chomutova, v Městském Divadle, které bylo zároveň i Olympijským domem. Divadlo bylo nejen informačním centrem pro všechny sportovce – účastníky Zimní Olympiády, případně i zájemce ze stran široké veřejnosti, ale i centrem tiskového střediska a akreditačním centrem. Pro nás bylo především zázemím po celou dobu šachového turnaje, obdobně tak i pro tanečnice disco dance, které soutěžily v hlavním sále v 1. patře divadla. Obě disciplíny se špatně slučují, ale zvládli jsme to, menší otřesy v hracích sálech šachisty nechávaly chladnými.Mohli jsme tak srovnat šachové síly s dalšími 13. kraji České republiky. Všechny nás však spojovalo šachové heslo „GENS UNA SUMUS“ = Jsme jedna rodina – spojují nás šachy.K dispozici jsme v budově měli samostatnou místnost pro trenéry, případné rozbory partií s dětmi, dále 2 hrací sály. Ve větším z nich bylo podél místnosti 14 šachových stolů, ke kterým usedala kategorie starších žáků a dívek za každý kraj po jednom. Stejný počet stolů byl i ve druhém sále, kde hráli mladší a nejmladší žáci. U těch nejmladších nastoupila dokonce jedna dívka, reprezentantka Jihočeského kraje. Příchozí z řad veřejnosti mohli sledovat partie na velkém promítacím plátně ve vstupní hale divadla. Rodiče dětí, fanoušci a trenéři mohli šachové dění sledovat v On-line přenosech i s video-přenosem přímo ze sálů. V době, kdy jsem já před mnoha lety jezdila po žákovských turnajích, se nám o takových vymoženostech ani nezdálo.Užívala jsem si to na maximum, ráda jsem chodila přímo k šachovým partiím a sledovala tak děti naživo. Byla jsem tak se svými svěřenci v kontaktu téměř celý den, měla jsem možnost je více poznat. Nebudu zde rozebírat jejich partie, ani komentovat jejich šachové chyby či úspěchy, to nechám jiným odborníkům. Teď s odstupem mohu říci, že v době jejich šachových partií vedle mě byly trochu jiné děti než ty, se kterými jsem pak trávila zbytek olympijských dní. Po usednutí za šachovnice se z nich většinou stávali „dospělejší a vážnější“ človíčkové. Od mého dětství je pro mě šachové prostředí prostředím přirozeným, takže jsem tuto jejich proměnu nijak nevnímala, stejně jako oni sami ji nevnímají.

Nejstarší z mé čtyřky byl Ríša Mládek. Ač vzrůstem nejmenší ve své kategorii starších žáků, tak intelektem a šachovým duchem naopak výše svých vrstevníků, byl při všech svých šachových utkáních naprosto vyrovnaný, klidný a trpělivý, nenechal se nikým a ničím rozhodit, nabídky svých soupeřů na remis odmítal, s maximálním nasazením bojoval vždy do posledního tahu. Většinou odcházel i jako poslední ze své hrací místnosti. Řekla bych, že soupeři z něho měli respekt. Prostě Král Richard, tak jsem ho nazývala. 

Druhým mým svěřencem byl Matěj Škrabánek. Za těch 6 společných dní mohu říci, že to je přizpůsobivý, bezproblémový a kamarádský klučina, správný týmový hráč. Vícekrát v turnaji prohrál než vyhrál, přesto to nikdy nevzdával, i s materiálem méně bojoval odhodlaně dál a soupeřům to nijak neulehčoval.Fotka Matěje

Nejmladší Jakub Vojta vzbuzuje u svých šachových vrstevníků také respekt, ale ještě se má pořád čemu učit. Materiální či poziční převaha v jeho partiích zatím vždy neznamená zaručenou výhru. Ještě větší šachové úspěchy by mohly přijít za předpokladu upevnění některých charakterových vlastností, jako trpělivost a duševní rovnováha. To ukáže samozřejmě čas.Fotka Kuby

A naše Středočeška Julie? Je to holka do nepohody, kamarádská, veselá, obětavá, trpělivá, snaživá a především s krásným úsměvem. Dovedla bych si ji představit i jako modelku. Ale je moc dobře, že se odmalička dala na šachy.Fotka Julči

Myslím, že po celou dobu Olympiády jsem se snažila pro děti vytvořit prostředí, ve kterém by se cítily dobře, byly v klidu a bez stresu. Každou činnost jsem s nimi nejdříve konzultovala a společně jsme hledali kompromis. Volný čas přes poledne (cca 1-2hod) mezi partiemi jsme využívali k poznávání města. Hned v pondělí jsme se svezli městskou hromadnou dopravou na okraj města a pěšky se vrátili zpět do Olympijského domu. V úterý jsme prozkoumali náměstí 1. Máje a jeho okolí, v infocentru jsme získali zajímavé informace o městě. Ve středu jsme využili přilehlého bíle zasněženého městského parku, kde se děti vyřádily. Jediné delší volné odpoledne bylo čtvrteční. Někteří ho využili k návštěvě hokejového utkání, my jsme se shodli na návštěvě Aquasvěta, čímž jsme také oslavili umístění v turnaji. Mrzelo nás, že jsme nenavštívili kino Svět, neboť promítací časy se všechny dny překrývaly s časovým harmonogramem turnaje. A na místní Zoopark, největší v České republice, na ten bychom potřebovali ještě celý volný den navíc. K přemisťování mezi hotelem a Městským divadlem jsme všichni šachisté vždy hromadně využívali 2 olympijské autobusy, což nás také částečně omezovalo. Také mě velice mile překvapila reakce místních obyvatel. Všude, kde jsme se objevovali, upoutávali jsme pozornost okolí. 5 lidí ve stejných zimních reprezentačních soupravách ve výrazné červené barvě, to nešlo přehlédnout. Naši malí olympionici byli moc roztomilí a stále v dobré náladě, rozesmátí. Lidé se nás vyptávali a po zjištění, v jakém sportu reprezentujeme svůj kraj, u všech vykouzlili ještě větší úsměv ve tváři. Všichni přáli dětem mnoho úspěchů v turnaji a spousty zážitků z celé olympiády. Volný čas na hotelu jsme si užívali jak sportovně (2x bowling, 2x stolní tenis), tak i trochu turisticky. Pro zpestření jsme si vyšli bohužel už za tmy na nedalekou zříceninu hradu Hasištejn, o kterém jsme si večer před tím na dobrou noc přečetli legendu. Pro velký úspěch jsme si tento malý výšlap zopakovali následující ráno hned po snídani před odjezdem do Chomutova, abychom zříceninu viděli i za denního světla. Na pokoji kluků jsme si přehrávali některé olympijské partie. Samozřejmě jsem dětem nechávala prostor pro telefonickou a elektronickou komunikaci s jejich šachovými trenéry a na přípravy proti soupeřům.

Z mého pohledu pro nás všechny byl nejemotivnější a nejkrásnější čtvrtek. Poslední napínavé šachové kolo, nečekané výsledky na některých šachovnicích, čekání na vyhlášení výsledků jednotlivců ve svých kategoriích. To že vítězem nejstarší kategorie žáků po složitých propočtech je náš Ríša a bronz v dívkách bere naše Julča,  jsme se dozvěděli při obědě. Do poslední chvíle vyhlášení výsledků jsme nevěděli, zda půjdeme na stupně vítězů i jako družstvo. Bylo to nádherné, když ředitel turnaje vyzval malé Středočechy k výstupu na bronzový stupínek. Vrcholným okamžikem pak bylo vystoupení našich „červených“ olympioniků na bronzovou příčku při večerním závěrečném ceremoniálu v SD Aréně před zraky mnoha diváků a ostatních sportovců. Krásné medaile jim budou celoživotní památkou a vzpomínkou na nezapomenutelnou sportovní akci. Podařilo se mi společně s trenérkou Prahy dostat sepři ceremoniálu co nejblíže k dětem, hned pod pódium a získat tak svoje unikátní fotečky z předávání medailí. Bylo to velice dojemné. Myslím, že jsme si s dětmi užili spousty srandy, že jsem s nimi načerpala spoustu energie. Velké poděkování patří rodičům dětí za to, že děti podporují v této krásné královské hře, dále jejich trenérům za obětavost, trpělivost a snahu děti něco naučit, ale také dětem samotným za jejich bojovnost a bezproblémové chování po celou dobu olympiády. Bylo mi ctí vést tento skvělý reprezentační tým za Středočeský kraj.

… a to moje přání z prvního dne na pražském Zličíně bylo vyslyšeno. Přála jsem si při vhazování mince do vodní fontány, aby se naši malí šachisté umístili do 3. místa. Ani vlastně nevím, jestli jejich přáníčka byla splněna nebo na ně stále čekají. Ale když si něco opravdu moc přejeme a přejeme si to správně, tak žádné takové přání není nereálné.

Výsledky šachových turnajů

Fotky

Oficiální stránky olympiády