Ondřej Matějovský

Jak už bylo na tomto webu na několika místech zmíněno, poslední květnový víkend proběhl již 53. ročník legendárních Šachových Zaječic. Opravdu klobouk dolů před Jaroslavem Hájkem, který turnaj s tak velkou tradicí založil a dodnes je ústřední postavou pořadatelského týmu! Pro mě to byly teprve ( ) dvacáté Zaječice, pro TJ Spartak Vlašim pak devatenácté (při své premiérové účasti v roce 1996 jsem kapitánoval družstvo Čerčan). Jako hráč jsem se tohoto turnaje nezúčastnil nikdy, v době mého dětství bylo nás mladých ve vlašimském oddílu málo, jako trenér si to ale rok co rok užívám, což platilo v dobách, kdy jsme se radovali z umístění v první dvacítce, i v posledních letech, kdy úspěšně bojujeme o medaile. Zaječice mají zkrátka kouzlo pro všechny a účast v dalších ročnících mohu všem jen doporučit, zvlášť když se akce už spoustu let hraje jako MČR družstev starších žáků.

Protože zprávu o celkem sympatickém vystoupení béčka a dvojičky už ve spolupráci se svými vnuky podala paní Filipová, na mě zbývá áčko. Předtím bych ještě rád zmínil pěkné 18. místo našeho člena Romana Šimáka (elo 1394) v doprovodném turnaji jednotlivců. Roman hrál dobře a s 5 body zaslouženě dokráčel k finanční ceně 200 Kč pro nejlepšího hráče s ratingem do 1400.

Roman se pomalu stává šachovým profesionálem . 

Z loňské sestavy družstva TJ Spartak Vlašim „A“ zůstali v týmu jen Ríša Mládek a Anežka Vlková. Trojice Pýchová, Horák, Helebrand ze „zaječického věku“ odrostla a Matěj Škrabánek po letním přestupu do Poděbrad hrál logicky za svůj tým. Odchod čtyř hráčů by asi hodně družstev destabilizoval, my jsme ale měli v záloze žáky, kteří za poslední rok zaznamenali slušný výkonnostní vzestup. Když jsme se navíc dohodli na hostování s Filipem Šolcem ze Slavie Hradec Králové, kterého jsme si všimli na turnaji v Janských Lázních, nebylo pochyb o tom, že opět postavíme silnou sestavu.

Filipovi jsme fandili už v březnu, kdy na MČR v Koutech nad Desnou v posledním kole pomohl Ríšovi k medaili. Při sledování přenosu ze závěru partie Šolc-Skalský jsme ale ještě netušili, že si za nás za necelé tři měsíce zahraje…  

Do bojů s dalšími 53 týmy jsme šli ve složení Richard Mládek (1933), Filip Šolc (1862), Jakub Voříšek (1840), Anežka Vlková (1607), Jakub Vojta (1748) a Petra Píšová (1470). V anketě na našem webu jsem odvážně tipoval medaili, nicméně samozřejmě připouštím, že to mohlo být v duchu přání otcem myšlenky . Vloni bychom v uvedené sestavě byli nasazenou šestkou, letos jsem ale tak nějak tušil, že odchod ročníku 1999 oslabí víc družstev, což se také potvrdilo. Do turnaje jsme vstupovali s nasazovacím číslem 2, špička byla ovšem papírově hodně vyrovnaná a zálusk na medaile si určitě dělalo hodně družstev. Ze startovní listiny poněkud vymizeli hráči s elem nad 2000, byli tam jen dva (Anaškin a Liška), zatímco před rokem měla Nela na první desce takových soupeřů většinu. Každopádně se čekaly vyrovnané a dramatické zápasy a průběh turnaje tato očekávání naplnil.

1. kolo: Vlašim – Ortex Hradec Králové A 4,5:1,5 (Mládek, Šolc, Voříšek a Vojta 1, Píšová 1/2)

Los úvodního kola byl určitě pikantní pro Filipa. V Ortexu Hradec Králové byl totiž až do loňského léta členem a na minulých Zaječicích si dokonce v jeho dresu zahrál proti Vlašimi, konkrétně na třetí šachovnici proti Ríšovi. Tehdy se nám podařilo zvítězit 6:0, ovšem naděje, že bychom stejný výsledek zopakovali i letos, padly celkem záhy. Anežka se totiž dopustila hrubky ještě dřív, než jsem si stihl přinést kávu, a po ztrátě dámy se v beznadějné pozici vzdala. Naštěstí to nemělo vliv na tříbodový zisk, protože první čtyři desky nezaváhaly, jen Kuba Voříšek převahu dámy realizoval poněkud nestandardně, když nejprve umožnil soupeři materiál vyrovnat, aby pak vyhrál lepší věžovku . Na konečných 4,5:1,5 upravila Péťa, jež si na uplatnění výhody v koncovce nechala málo času a s figurou za pěšce jen remizovala.

2. kolo: DDM Symfonie Poděbrady – Vlašim 0,5:5,5 (Mládek, Šolc, Voříšek, Vlková a Píšová 1, Vojta 1/2)

V krajském derby proti Poděbradům nebylo od začátku pochyb o naší výhře a otázkou bylo jen skóre. To bylo nakonec vůči soupeřům kruté, když uhráli akorát remízu v lepší pozici na 5. desce. Největší šance měli asi na jedničce, kde se Ríša při přechodu do koncovky trochu zamotal, nakonec se ale náš hráč přece jen prosadil.

3. kolo: Vlašim – Lokomotiva Brno 3,5:2,5 (Šolc a Vlková 1, Mládek, Voříšek a Píšová 1/2)

Jestliže první dvě kola byla tak trochu zahřívací, s Lokomotivou Brno už šlo do tuhého. Napínavý zápas se po celou dobu motal kolem celkové remízy, v samotném závěru se nám ho ale podařilo zlomit v nejtěsnější výhru. Asi nejdůležitější bylo, že obě holky dokázaly bodovat v dost podezřelých pozicích, zejména Péťa v průběhu partie čelila soupeřovu prudkému útoku, jejž ubránila jen díky své houževnatosti a věčnému šachu .

4. kolo: Staré Město – Vlašim 2:4 (Šolc, Voříšek, Vlková a Píšová 1)

Ani ve 4. kole se Starým Městem to nebylo nic lehkého. I zde naši soupeři sahali po bodu za remízu, ovšem jejich naděje asi definitivně zmařil překročený časový limit na 4. šachovnici. Tam stála Anežka určitě hůř, její soupeřka – reprezentantka Lucie Ambrožová – si ale v klíčovou chvíli nepohlídala desetisekundový přídavek a my jsme se mohli nadále radovat ze stoprocentního zisku.

5. kolo: Vlašim – BŠŠ Frýdek-Místek B 3:3 (Mládek a Vojta 1, Voříšek a Vlková 1/2)

Pokud jsme věřili tomu, že nám štěstí pomůže v každém utkání, pak jsme se dočkali zklamání. Třetí vyrovnaný zápas v řadě už výsledkem 3:3 skončil. Dlouho to ale vypadalo, že bychom mohli ve vydřených výhrách pokračovat. Poté, co Anežka ve věžovce s dvěma pěšci méně vykouzlila remízu, jsme vedli 3:2 a Filip dlouhé minuty hájil koncovku s kvalitou za dva a později jednoho pěšce méně. Šance na remízu určitě měl, nepřítelem mu byl ale čas, a tak složitou pozici nakonec nezvládl. I přes první ztrátu jsme společně s našimi soupeři zůstali na špici tabulky. Super mladá záloha BŠŠ totiž v předcházejících kolech dokázala porazit dva velké favority – pražskou OAZU i Polabiny.

6. kolo: 2222 Polabiny  – Vlašim 4:2 (Vojta 1, Mládek a Vlková 1/2)

Proti Polabinám hráváme v Zaječicích rok co rok dramatické duely, které pohříchu často končí naším nezdarem. Bohužel  stejně tomu bylo i tentokrát. Zápas se nám příliš nepovedl, velký počet chyb ukazoval i na značnou únavu, přece jen 6 kol při tempu 25 minut na partii + 10 sekund za tah je docela zápřah, což ale samozřejmě platí pro obě strany . Každopádně jsme rozhodně prohrát nemuseli – Ríša i Anežka měli nadějné pozice, Péťa mohla partii zdramatizovat (a dost možná i otočit) i přes ztrátu figury v zahájení … nevyšlo nám ale téměř nic . Po prohře 4:2 jsme klesli na 7. místo, šance na medaile nám však do druhého hracího dne vydržely, protože odstup od špičky průběžného pořadí byl jen malý (2 body), každý z týmů totiž ve vyrovnaném turnaji alespoň 3 body ztratil… Náročný den jsme uzavřeli na čerstvém vzduchu, když větší část výpravy hrála pod mým aktivním a Blančiným pasivním dohledem fotbal, zbytek se vydal s čerstvým čtyřicátníkem Karlem Juklem (ještě jednou gratuluji!) a Zuzkou Píšovou na procházku.

Romanovi nechyběla bojovnost ani při fotbale…

7. kolo: Vlašim – Říčany 1925 A 4,5:1,5 (Mládek, Šolc, Voříšek a Vlková 1, Vojta 1/2)

Na začátek druhého hracího dne nám los vybral regionální rivaly z Říčan. Jak píše mladý trenér Standa Stárek v článku na říčanském webu, naši soupeři byli hodně motivováni a chtěli vyhrát, to my ale samozřejmě taky. Zápas byl nakonec celkem jednoznačnou záležitostí a bodové ztráty jsme zaznamenali až za stavu 4:0. Skóre mohlo být i vyšší, protože Kuba Vojta pokazil vyhranou pozici a pak dal ještě trochu zbytečně remízu v domnění, že vedeme jen 3:1. Věřil jsem ve 3 body, ale že to bude tak hladké, jsem rozhodně nečekal – při našem vedení 4,5:0,5 se na předních stolech v okolních zápasech hrály ještě téměř všechny partie…

8. kolo: Štefanydes Polička – Vlašim 3:3 (Šolc a Píšová 1, Voříšek a Vojta 1/2)

Nejdramatičtější utkání jsme sehráli v předposledním kole s Poličkou. Poté, co na papírově vyrovnaných prvních dvou stolech skončil minizápas 1:1 (Filip vyhrál, ale Ríša bohužel pokazil koncovku) a u holek se prosadili favorité (Péťa vyhrála, Anežku naopak soupeř přehrál), svítil na pomyslném ukazateli skóre stav 2:2 a naše vyhlídky byly neradostné. Kuba Vojta ztrácel při přechodu do věžovky dva pěšce a druhý Kuba (Voříšek) měl na šachovnici vyrovnanou koncovku, kde nebyla vidět cesta, jak to zkoušet hrát na výhru. V tu chvíli soupeř nabídl remízu, a protože náš hráč měl jen 30 sekund, musel jsem na jeho tázavý pohled reagovat rychle a bylo to dost těžké zvažování… Protože mladší Kuba právě dobíral pěšce a měl o hodně lepší čas, usoudil jsem, že praktické šance na udržení remízy má, a dal staršímu Kubovi pokyn, ať nabídku přijme. Za stavu 2,5:2,5 se tak zraky všech přihlížejících upřely na 5. šachovnici, kde na konci oba borci doblicávali koncovku s věží a pěšcem proti věži a odříznutým králem o jeden sloupec. Kdo viděl partii z letošních Jánek Karlík-Pýchová, může si situaci dobře představit – pozice byla hodně podobná, což při jejím vzniku napadlo mě i Nelu okamžitě . Podobný byl i průběh, Kuba nejdříve původně remízovou koncovku pokazil, pak ale chyboval i soupeř (holt ještě není FM jako pan Karlík, který už to dotáhl ) a místo přechodu do pozice s klasickým mostem umožnil Kubovi dostat krále pod pěšce. V už jasně remízové pozici pak rozhozený soupeř málem spadl na čas (zahrál s jednou sekundou), to už bychom ale chtěli moc . Partie nakonec došla až do holých králů. Výsledek 3:3 nás sice připravil o šanci letošní Zaječice vyhrát, ale nechal nás ve hře o medaile – velká pochvala Kubovi za bojovný výkon!

Protože bylo domluveno, že Anežku ihned po skončení její poslední partie odveze Karel Jukl (poněkolikáté děkuji! ) na oslavu dědových 80. narozenin do Zbraslavic, udělali jsme krátce před zahájením posledního kola několik skupinových fotografií, abychom na nich měli tým kompletní.

Zleva: Filip Šolc, Ondřej Matějovský, Jakub Voříšek, Richard Mládek, Jakub Vojta se Spartakem, Anežka Vlková, Petra Píšová a Nela Pýchová

9. kolo: Sokol Kobylisy – Vlašim 1:5 (Mládek, Voříšek, Vlková, Vojta a Píšová 1)

Los nám za závěrečné soupeře vybral staronové účastníky Extraligy mládeže, třetí nasazené Kobylisy. Ty se v neděli musely obejít bez svého nejlepšího hráče Kiliána Slováka, což nám asi výrazně usnadnilo situaci. Zápas byl od začátku na jednu branku a konečný výsledek 5:1 odpovídá jeho průběhu. Partie se nevydařila jen Filipovi, to ale v tu chvíli nijak nevadilo, o naší celkové výhře nebylo pochyb. Učebnicový taktický obrat se povedl Jakubu Voříškovi:

Molkanov – Voříšek – pozice po 27.Ve5-e1:

Posledním tahem se bílý dopustil chyby, kterou Kuba ihned potrestal: 27…Vxd5!! 28.cxd5 Sg4 -+ a volný pěšec projde do dámy. Ve 45. tahu 0:1.

Tříbodový zisk nám medaile úplně nezajišťoval, nicméně přijít o ně bychom mohli pouze v případě výhry Říčan nad pražskou OAZOU. A na tu to v době konce našeho zápasu opravdu nevypadalo, což se záhy potvrdilo, a favorizovaná OAZA se po výhře 4:2 mohla radovat z obhajoby titulu. Pro nás to znamenalo čtvrté medaile ze Zaječic v posledních 5 letech. O tom, z jakého budou kovu, se ještě chvíli rozhodovalo v utkání Polabiny – Ústí nad Labem, v případě nerozhodného výsledku bychom totiž předehnali oba týmy a obsadili druhou příčku. To se nakonec nepovedlo (Polabiny vyhrály 3,5:2,5), ale to nám radost zkazit nemohlo!

Bodové zisky našich hráčů:

1. Ríša Mládek 6 bodů z 9 partií

2. Filip Šolc 6/9

3. Jakub Voříšek 6,5/9

4. Anežka Vlková 6/9

5. Jakub Vojta 5,5/9

6. Péťa Píšová 5/9

Jak vidíte, družstvo bylo vyrovnané a beze slabin – to se to pak hraje! Za výborný přístup, pěkné výkony i bojovnost chválím všechny hráče, krásné umístění je určitě zaslouženou odměnou. Potvrdilo se, že i po odchodu většiny borců, kteří se podíleli na republikových úspěších v posledních letech, zůstává Vlašim konkurenceschopná a z toho mám velkou radost. V poslední pětiletce jsme v soutěžích družstev  na republikové úrovni vybojovali 8 medailí (4 v extralize a 4 na Zaječicích), ale až tentokrát to bylo bez bodových příspěvků Jirky Rýdla a Nely Pýchové . Nela ovšem dostala medaili i letos, u týmu totiž pomáhala v pozici zástupce kapitána, za což jí děkuji. Dále bych rád poděkoval všem, kteří mi pomáhali s dozorem, a také našim fanouškům. Karlovi už jsem děkoval, tak k tomu přidám malou omluvu. Po vyhlášení jsme tak trochu zapomněli, že čeká ve Zbraslavicích, až mu tam dopravíme dvě děti, a v klidu jsme zašli na zmrzlinové poháry do restaurace. Karle, někdy ti tu hodinu života vrátíme!

Při čekání na poháry nám Kuba Voříšek zahrál na klavír. 

Tak zase za rok!

Výsledky

Fotky

Stránky pořadatelů