Vítek Moravec

Moji Pražané nadpisu rozumí – na den nepřesně obhájilo vlašimské družstvo titul v Extralize dorostu! Po základní části jsme vstupovali do finálových bojů s plným počtem, cíl byl tedy naprosto jasný – uhrát co nejvíc bodů a skončit co nejlépe. Cokoliv jiného už by byla taková ta nadstavba, čerešnička na dortu.

Start obstaral stejně jako loni vypjatý zápas proti Slavii Orlové. Vypjatý byl především pro Maťu, který sdílí se soupeři stejnou sešívanou charakterovou vadu, tudíž místy neudržel emoce na uzdě a v euforických stavech typu Standa Vlček – Ajax Amsterdam 2:1 nabourával pohodovou atmosféru v hlavním táboře.

Napětí před úvodním slavnostním výtahem. Dle délky nohavic od nejkratších – Ondřej Matějovský, Jaroslav Pýcha, Josef Kratochvíl.

Jinak jsme ale i přes vlažnější začátek zápas zvládli. Víťa soupeře přejel, naopak Martin byl přejet (taktéž soupeřem). Klid na naše figurky přinesl svým typickým způsobem Vojta. Jeho soupeř Vojtěch Šrámek, jemuž spoluhráči neřeknou jinak než Stříbrný vítr, navíc přehlédl na konci jednoduchou taktickou cvičku.

Černý zatoužil vypudit dotěrnou bílou dámu ze svého tábora, tahem 26…Vab8 se mu to ale příliš nepovedlo. 27.Vxc6! získává figuru, vzhledem ke slabé poslední řadě nelze dámu sebrat. 1:0

Po uceleném výkonu vyhrála i Nela, Ondřeji Šrámkovi, jemuž spoluhráči neřeknou jinak než Stříbrný vítr, zamotala krále do matové sítě. Ríša odrazil zajímavou oběť kvality a také zavěsil. Na závěr Jirka po dlouhé masáži zlomil šachový kubismus v podání Víta Kostky.

Loňský rok naznačil, že na zápas proti Královu Poli musíme klást velký důras – právě tahle parta nás při minulé spanilé mistrovské jízdě notně přibrzdila, byť nakonec ne bodově. Skóre otevřel Rišišvor, využil soupeřčinu typickou chybu v prvním tahu a mohl předvést připravený oslavný taneček u rohového praporku. Na žádné tanečky naopak nebyl zvědavý Vojta, jenž mladého soupeře vyprovodil během necelých tří Col. Domino se sype zezadu, třetí v řadě seděl na čtvrté Martin. Brňák Kladňák vyrukoval s pro něj netypickým prvním tahem, rozvíjel slibnou aktivitu, ale náš Martin cítil povinnost splatit týmu páteční dluh, tudíž jednoduše vyhrát musel. To se mu také povedlo.

Bílý už má pěšce víc, přesto se musí mít na pozoru. Tedy, teď už tolik ne, 28…Dc5 totiž nebylo nejšťastnější řešení. 29.Vxe7! 1:0

Takže 3:0, přesto nervy byly – Nela měla nepříjemnou čtyřdveřovou věžovku, Vítek ztěžka oddychoval, prásk, 3:1, a Jirka maglajzoval, tomu nerozuměl ani Topalov u onlinu. Jenže Nela a věžovka, to je láska na celý život – v průběhu prodlouženého víkendu hrála tyto pozice s podobnou bravurou, jako zahrála babička Péti Píšové úřednici v představení Kurz efektivního rodičovství načeradckého ochotnického divadla (PP). Nela uhrála remízu a bylo rozhodnuto. Nebyl by to pak Jirka, aby se nechtěl na závěr předvést, zase vyhrál, pacholek!

Ve vrcholné časovce se lépe zorientoval náš hráč. 40…Vxf2! 41.Kxf2 Sxg3+ se ziskem dámy.

Opravdu bych nechtěl, aby to celé vyznělo jako procházka růžovým sadem. Průběh partií byl dramatický a soupeři nevyužili v mnoha případech své šance naplno, ale cesta za druhým titulem byla tak nějak klidná, relativně bez nástrah. Možná to bylo tím, že jsme už nebyli tolik nervózní. Každopádně zápas s Lokomotivou Brnem byl právě takový – nesmírně těžký, ale vlastně jsme vůbec nebyli reálně ohroženi.

A navíc jsme velmi rychle vedli 1:0, klasický Vojta – sednu si, tahám, vyhraju, samo, co je? Následně herně i lidsky zklamal Jirka – zbabělá remíza ve 49. tahu téměř s holými králi, při dosavadní bilanci 9/9, totálně ochromila spoluhráče i realizační tým. To jsme si o Jirkovi nemysleli, že umí i nevyhrát Kdybychom to tušili, sehnali bychom samozřejmě před sezónou jinou první desku…

Také ve Vlachovicích se objevil skřítek Racochejl, tradičně promluvil hlasem Jiřiny Bohdalové.

Naštěstí máme bojovníka Ríšu, který odmítl tříkrát opakovat pozici a přiriskovaným bekhendem Kf6 vyzval soupeřku k chybě. Vyplatilo se! Víťa korektní remíza černými s nebezpečným protivníkem, zápasové vítězství pak potvrdila Nela, která hrála věžovku opět výborně. Remízu dávala už v lepší pozici. Na závěr ještě remizoval Martin, jenž měl v průběhu partie sice vyšší cíle, soupeře postupně přehrával, ale nakonec bral remízu všemi pěti, tedy pravou rukou.

Nelina hra na příčnou flétnu v průběhu partií vzbudila u účastníků závěrečného soustředění spíše rozpaky.

Bylo jasné, že vzhledem k tříbodovému náskoku a výbornému skóre budeme slavit i v případě prohry 1,5:4,5. Proto jsme uchopili přípravu z trochu jiného konce – procházka k rybníčku, Ivova excentrická póza v roli fotografa na molu zvaná Namol, Ríšův běh a Maťův b… b… běh (opravdu jsem to napsal?), pivko realizačního týmu a paralelně má přednáška omladině na téma Záchrana ligy dorostu, Vyšehrad 2006 aneb díky čemu tu dnes vůbec můžete být aneb vlašimské úspěchy od Adama. Pak jsme se tedy trochu podívali i na šachy. Možná i trochu víc.

Ivo Hradecký vyfotil pro vlašimský web vodu a stromy.

To už bylo ráno a přímý souboj o první flek proti 2222 ŠK Po2abi2y. Letos jsme žádný nečekaný posun sestavy nepřichystali, Sáďa sice byl přítomen jakožto nehrající náhradník, ale vzhledem k jeho nedávnému otřesu mozku jsme to vzdali už u pohybu jezdce.

Soupeři si na většině šachovnic přichystali nějaký úhybný manévr a překvápko, nemohu si ale pomoci, bylo to spíš kontraproduktivní. Měl jsem z toho pocit, jako by spadli do vlastní pasti. Vojta ztratil hned v zahájení pěšce, po vzoru svých velkých předchůdců, ale po okamžité výměně dam byla pouhým okem jasně zřetelná kompenzace. Po úvodním šoku jsme záhy nabyli přesvědčení, že Vojta stojí spíš dobře a Matěj Půlpán neví, co s tím. Z Vojty navíc vyzařoval takový klid, že i jeho otázka „Bude nám teda stačit prohra 1,5:4,5? Já jen, že by nás to mohlo začít brzy zajímat…“ působila optimisticky. Ríšu soupeřka také v úvodu překvapila, přesto náš benjamínek vyšel ze zahájení s vynikající pozicí. Martin jakbysmet. Víťa jakbysmet. Nela normálka a Jirka typická abnormálka 2500+, tam se to už roky nesnažím ani pochopit.

Vyprodáno! Poslední lístek se studentskou slevou patří Ríšovi, onlinový gauč praskal ve všech švech.

Bohužel se to začalo trochu kazit – Ríša ztratil dvě figury za věž a pěšce a bylo jasné, že tentokrát s Novou nesehraje partii snovou. Nela přepustila soupeři volný sloupec a ani následně nenacházela nejlepší tahy, její partie se už zachránit nedala. Vojta pořád pik míň, ale protihra na obzoru, Martin vyhlídky na divokou pozici. Polabinští vycítili šanci na titul a nabídli na prvních dvou deskách remis – Jirka v opticky lehce horší pozici přijal, Víťa raději pokračoval, protože měl malou výhodu.

Nela skutečně prohrála, další partie se hrály velmi, velmi dlouho. Velkou pochvalu zaslouží Víťa, který soupeře v zájmu družstva zkoušel ze všech stran, ten ale nepovolil, po remíze tedy bylo skóre 1:2. Stačila už jenom půlka… A tu nakonec zařídil chlapec s věčně dopitou Kofolou, Vojta Filip!

Závěrečné razítko – 58…Se3, zisk figury je neodvratný a Matěj Půlpán skládá svého krále. Mistrovská Vlašim právě obhájila titul!

Srovnáno 2:2, titul byl v kapse! Polabiny měly jisté stříbro, takže přišla nabídka remízy na poslední šachovnici – Ríša si za houževnatou obranu půlbod zasloužil. Poslední dohrával stejně jako loni Martin za stavu 2,5:2,5. A stejně jako loni měl divokou pozici, bohužel tentokrát ztratil spoustu času různými převody figur, takže Dominik Řezníček postupně přešel do ofenzivy a zajistil svému celku vítězství v zápase. To nám ale pranic tkanic nevadilo.

Masivní divácká podpora vybičovala Vojtu k heroickému výkonu, přestože se ke konci partie ocitl takříkajíc na suchu. Na pozadí probíhá finále tiché pošty mezi Jakubem Půlpánem a Ríšou Mládkem.

Během rozhodujících okamžiků celý mančaft vtipkoval, byl uvolněný, přestože právě v posledním zápase přišla jediná výrazná překážka, což je asi i logické. Loňský rok nikdo ani nedutal, ale prostě už jsme jednou první byli, takže vítězil nadhled. I když přiznávám, já osobně byl celkem nervózní i letos. Obhajoba titulu je něco neuvěřitelného.

Opět nebudu nijak hodnotit hru jednotlivců, všichni hráli týmově a vždy v zájmu družstva. Letos končí tři hráči – Jirka Rýdl, Víťa Kratochvíl a Vojta Filip. Do dalších let půjde o výrazné oslabení, ale to nevadí, naučíme se radovat i z jiných medailí – třeba i z těch za 10. místo, když na to přijde. Pro zajímavost – Jirka sehrál za pět sezón 66 partií a získal z nich rovných 50 bodů! Přičemž poslední dvě sezóny na první desce má bilanci 19,5/22! Navrhuji pověsit jeho starý sepraný dres s číslem 1 ke stropu klubovny.

Límečkový ponor, brzy se něco stane! Pokud bude mít Jirka sochu, musí být vyobrazen takto.

Jirka Rýdl (10 bodů z 11 partií)
Vítek Kratochvíl (7,5 z 11)
Nela Pýchová (6 z 11)
Martin Horák (5 z 10)
Vojta Filip (10,5 z 11)
Ríša Mládek (9,5 z 11)
Honza Sadil (náhradník, jednou vypomohl)
Spartakus (10 z 11)

Realizační tým: Maťa, Jarda Pýcha, Pepa Kratochvíl, Ivo Hradecký, Patrik Pýcha, všichni u onlinů… Každý má svůj podíl na tom, že se i závěrečná čtyři kola sezóny vydařila. Děkujeme za veškerou podporu!

Pravidelní čtenáři českobrodského webu ví, že rád píšu trilogie o dvou částech – jsem rád, že jsem mohl dokončit i trilogii o zlatých extraligových medailích.

A tak jsme titul no a cóóó…

Konečná  tabulka

Stránky věnované Extralize mládeže

Fotky

Stránky pořadatelů