TJ Spartak Vlasim
09
Dub

Jak panu Mejzlíkovi došel benzín

Patrik Pýcha

V čase minulém

„Pane Mejzlíku, na kroužek chodit budu, ale na žádnej turnaj nikdy nikam nepojedu!“

 Takto jsem zahájil svou šachovou kariéru. Krásná věta, kterou jsem pronesl při vstupu do kroužku pana Mejzlíka, skvěle koresponduje s mou osobností, jež se svíjí v křečích pokaždé, kdy je vystavena čemukoli novému. Jako dítě jsem si říkal, že tyto neustálé obavy jsou způsobeny mou malostí a s postupem času odeznějí, ale vlastně nepřestaly nikdy. Čas od času se s velkým vypětím sil překonám a naštěstí se tak stalo i v případě výše uvedené citace.

Poznamenám, že k šachu jsem se dostal ještě o něco málo dříve, kdy jsme doma vytáhli šachovnici a figurky. Tehdy jsem se radoval z první výhry, když jsem mamce vítězoslavně sebral krále.

Proč mě ale vlastně napadlo sepsat toto povídání? V dnešním materialistickém světě, zaměřeném na neustálé navyšování výroby a spotřeby, není mnoho prostoru dívat se zpět. Pro tento systém by to byla jednoduše ztráta času.  My ve Vlašimi jsme rovněž nasadili přímočaré tempo a naše cesta je lemována jedním velkým úspěchem za druhým. Zkusme se však nyní na chviličku zastavit. Vraťme se do doby, kdy hodiny tikaly pomaleji.

Jak panu Mejzlíkovi došel benzín

Na svůj první turnaj jsem se vydal na podzim roku 2005. Pokud si to dobře pamatuji, bylo to 2. kolo Regionální žákovské ligy 2005/2006 v Postupicích. Za turnajovou šachovnici tehdy poprvé usedla také moje sestra. Soutěž se mi natolik líbila, že jsem hned v dalším termínu chtěl jet mermomocí znova, tentokrát do Čerčan, a dokonce na úkor účasti na svatbě příbuzných. Na konci této sezony jsem si na krk pověsil první medaili, za 3. místo v kategorii chlapců do 10 let. Měl jsem z ní neuvěřitelnou radost.

„Juro, já to auto znám, prosím tě už zastav!“

Už několik let doma vytvářím šachová alba, která vlastně mapují mládežnický šach ve Vlašimi od mých začátků až do dneška. To nejstarší začíná fotkami z Mistrovství ČR družstev do 12 let, které se v červnu 2006 konalo ve Stráži pod Ralskem. O tomto turnaji na vlašimských stránkách žádný článek nenajdete, protože tenkrát ještě neexistovaly. Já si ho však pamatuji mnohem zřetelněji než mnohé turnaje pozdější.

Celá akce začala velice zajímavě. Auto pana Mejzlíka, v němž jsme seděli ještě já, paní Mejzlíková, Štěpán Vopěnka a Lukáš Jelínek, se potýkalo už od Prahy s kriticky nízkou hladinou benzínu v nádrži. Náš řidič ale i přes naléhání paní Mejzlíkové nejprve odmítal zastavit kvůli vysokým cenám v české metropoli a později na dálnici jednoduše proto, že už byl rozjetý. Jinak to skončit nemohlo. Palivo nám skutečně došlo. Pan Mejzlík musel poté obětavě běžet k čerpací stanici, vzdálené asi 2 kilometry, a zase se vrátit zpět s kanystrem benzínu. Nakonec vše dobře dopadlo a mohli jsme pokračovat k Drábským světničkám, kde už na nás netrpělivě čekala druhá část výpravy.

 
Já, Štěpán Vopěnka a Lukáš Jelínek na výletě v Drábských světničkách

Z pobytu ve Stráži pod Ralskem si pamatuji, jak si Robin Hrdina, David Zvára a Filip Zvára nakreslili na tváře české vlajky, jelikož tehdy Češi hráli nějaké utkání na Mistrovství světa ve fotbale. Také si vzpomínám, jak jsme s panem Mejzlíkem hráli Carcassonne, čímž ve mně vzbudil zájem o podobné deskové hry. Na pozdějších turnajích náš naučil například Alhambru, kterou jsem si hned chtěl pořídit a doma ji hrajeme dodnes. Dále vzpomínám na to, jak jsme v restauraci míchali různé druhy limonád, jak jsem volal domů, že je to na skalách strašně nebezpečné a na řadu dalších maličkostí.

Ze samotných šachových klání si moc detailů nepamatuji. Vím jen, že v posledním kole jsem neuměl vyhrát koncovku s dámou proti postouplému pěšci. Náš tým skončil na 16. místě.

 
Před partií – já, Filip Zvára a Štěpán Vopěnka

 
Maťa s Davidem Zvárou pravděpodobně analyzují partii, já ukazuji panu Mejzlíkovi nějaké blbosti.

 
Naše družstvo – David Zvára, Robin Hrdina, Lukáš Jelínek, Míša Hatašová (posila z Úholiček), Štěpán Vopěnka, Filip Zvára a já

 
Společná fotka na zřícenině Ralsko – nechybí paní Mejzlíková, Pepa Zvára a Maťa

Na stejné místo se vydalo mladé vlašimské družstvo i o rok později a opět z toho bylo 16. místo. Více než šachy ale asi všem utkvěla v paměti svatba Nely a Robina.

 
Už spolu jdou, už spolu jdou…

Inflace úspěchu

V poslední době nás provázejí obrovské úspěchy na republikové, ba dokonce mezinárodní úrovni. Pokud kdysi byly senzací například dvě zlaté medaile z Krajského přeboru mládeže, posunuli jsme se od té doby o několik úrovní výš. Úspěchy na regionální a krajské úrovni dnes nejspíš v obecné rovině nevzbudí takové emoce, jako tomu bylo před několika lety. Sama lidská přirozenost velí chtít víc, chtít překonávat předchozí. Uveďme příklad. Když naše družstvo poprvé získalo medaili v Extralize dorostu, zavládlo nadšení. Když jsme o dva roky později vybojovali opět stříbro, naše pocity už byly smíšené, protože 2. místo tu už jednou bylo a my jsme chtěli zaútočit na zlato.

V době, kdy jsem začal hrát šachy, se tolik pronikavých úspěchů neočekávalo, a proto byla možná atmosféra uvolněnější, méně napjatá. Myslím si, že dnešní velká očekávání kladou na všechny mnohem větší psychické nároky a jakkoliv jsou současné úspěchy úžasné, na oné době, kdy první úspěšná generace teprve nastupovala, také něco bylo.

 
Šest medailí putovalo do Vlašimi z Krajského přeboru mládeže v roce 2008 zásluhou Anežky Vlkové, Adély Nguyenové, Nely Pýchové, Štěpána Vopěnky, Robina Hrdiny, Franty Helebranda a Davida Zváry.

„Pokud vám celkové výsledky vlašimské výpravy připadají skvělé, neskromně a spokojeně říkám: „Ano, máte pravdu!“ Není divu, že v neoficiální soutěži oddílů zvítězila Vlašim, dorty pro tři nejúspěšnější získaly i 2. Říčany a 3. Jince. Pokusíme se neusnout na vavřínech!“

Jak tehdy Maťa napsal, tak se i stalo. Na vavřínech jsme skutečně neusnuli a vlašimští šachisté začali stoupat výš a výš.

Jiří Mejzlík jako symbol doby

Z pohledu onoho obtloustlého malého dítěte bych nazval období, o němž píšu, dobou pana Mejzlíka. Myslím si, že on byl jedním z hlavních důvodů, proč se většina z nás na turnaje tolik těšila. Vždycky vymyslel něco zajímavého a zábavného. Jsem si jistý, že přímí účastníci například nikdy nezapomenou na výlety do Chrudimi během mistrovských turnajů v Seči. V chrudimském bazénu a tobogánu jsme si vždycky užili spoustu legrace. K tomuto výletu patřila i pizzerie na náměstí, kde jsme byli jednou vpuštěni do tajemné sklepní místnosti s kruhovým stolem. Pan Mejzlík objednal několik pizz a ty jsme si poté posílali dokola, aby každý ochutnal všechny druhy.

 
Hrajeme Alhambru (MČ mládeže v Seči 2007).

 
Hodování v pizzerii (MČR mládeže v Seči 2008)

 
Souboje v bazénu (MČR mládeže v Seči 2008)

 
Společná fotka během výletu na zříceninu Lichnice – Robin Hrdina, Lukáš Jelínek, Maťa, já, Nela Pýchová, Štěpán Vopěnka, David Zvára, Jaroslav Pýcha a pan Mejzlík (MČR mládeže v Seči 2008)

K panu Mejzlíkovi patří spousta věcí. V první řadě si určitě pamatujeme jeho velké auto, které bylo právě tím prostředkem, jenž umožnil řadu výletů. Vyhlášený je rovněž termín „Mejzlíkův bufet“. V minulosti nechyběl na téměř žádném z turnajů Regionální žákovské ligy a už vůbec si bez něj nešlo představit Krajský přebor mládeže v Sedlčanech. Pan Mejzlík bral párkovač dokonce na týdenní turnaje a večer nám dělal párky v rohlíku.

Pokud jde o dnešní sofistikovaný systém RŽL, byl to právě pan Mejzlík, kdo se na jeho vytváření podílel.

 
Bez této Velké trojky by to prostě nebylo ono – Jiří Mejzlík, Ondřej Matějovský a Petr Havelka v bufetu během KP mládeže v Sedlčanech (rok 2008)

„Velkou nadějí je také teprve 8letá Nela Pýchová, která pod vedením trenéra Jiřího Mejzlíka dělá velké pokroky.“

Z dolnokralovické líhně pana Mejzlíka vzešla celá generace úspěšných šachistů. Jmenujme Natálii Vernerovou, zlatou medailistku z KP do 8 let a bronzovou z MČ do 8 let, Matěje Davida, vicemistra Čech do 8 let, Anežku Vlkovou, několikanásobnou medailistku z KP mládeže, Lukáše Jelínka, bronzového medailistu z KP do 10 let, Štěpána Vopěnku, dvojnásobného stříbrného medailistu z KP mládeže, mě, bronzového medailistu z MČ do 12 let a krajského přeborníka do 16 let a nakonec Nelu Pýchovou, několikanásobnou medailistku z KP mládeže, MČ mládeže, MČR mládeže a bronzovou medailistku z Mistrovství Evropy mládeže. Započítat musíme určitě také dobré výsledky Davida Pikala. Na závěr si pak uvědomme, čeho dosáhli tito hráči jako součást družstev!

Třebaže je pan Mejzlík pouze hráč úrovně 1500 až 1600, předal nám obrovské množství vědomostí a zkušeností. Co je však možná ještě důležitější – hrozně nás to s ním bavilo.

 
Já a Nela s panem Mejzlíkem na výletě v Javoříčských jeskyních při cestě na MČR do 8 let ve Frýdku-Místku (rok 2007)

 
Já, Jirka Stareček, bronzová Natálka Vernerová a pan Mejzlík po zakončení MČ do 8 a 10 let ve Sloupu v Čechách (rok 2007)

 
Společná fotka na Černé hoře během turnaje v Janských Lázních (rok 2008) – vzadu pan Mejzlík, Lukáš Jelínek, paní Mejzlíková a Štěpán Vopěnka, vpředu já, Honza Sadil a Nela Pýchová

Mizející lidé

Jak to tak v životě bývá, někteří lidé přicházejí a jiní odcházejí. A platí to i v šachovém světě. Když se podívám na spoustu starých fotek, které mám k dispozici, najdu na nich obrovské množství lidí, již se dnes už za šachovnicemi neobjevují vůbec nebo jen velmi zřídka. Našli si jiný zájem nebo jim šachy zkrátka nepřirostly k srdci tolik jako ostatním. Jeden den si říkáte, že bez tamtoho člověka by šachy nebyly šachy, ale pak se najednou rozplyne a vy normálně pokračujete dál.

Z výše zmiňovaných talentů skončili již v útlém věku Natálie Vernerová a Matěj David, postupně přestali také Lukáš Jelínek a Štěpán Vopěnka, když vyrostli z mládežnických kategorií. Řeč je ale rovněž o mnohých dalších, z Vlašimi, ze Sedlčan a dalších oddílů, kteří s námi na turnaje jezdili, podíleli se na skvělé atmosféře a pak jednoho dne zmizeli.

Toto povídání je věnováno především panu Mejzlíkovi. Doba, kdy se aktivně účastnil všech mládežnických turnajů, byla dobou, kdy byly položeny základy dnešních obrovských úspěchů. Jsem nesmírně rád, že jsem toho mohl být součástí, protože Jirka Mejzlík není jen skvělým šachovým trenérem, ale vnesl také spoustu radosti do našeho dětství prožitého na šachových turnajích.

 
Děkujeme, Jirko!

 

26 reakcí na “Jak panu Mejzlíkovi došel benzín”

  1. 1
    Jarda P. píše:

    Nádhera,člověk by až zaslzel :-) . Taky strašně rád vzpomínám na šachové začátky Patrika a Nely a plně se ztotožňuji se vším,co Patrik napsal. Byla to prostě nádherná doba.

  2. 2
    Petr H. píše:

    Krásný článek !!! Zatím si ještě skoro vše pamatuji a skutečně je na co vzpomínat … :-)

  3. 3
    Jarda P. píše:

    Myslím,že si tenhle článek přečtu ještě mnohokrát a zavzpomínám na dobu,kdy jen pouhá účast některého šachisty na MČR byla velikým úspěchem. Je pravda,že ty úspěchy časem tak trochu zevšední a berou se jako samozřejmost,bohužel. Ale, to je asi normální,že s jídlem roste chuť :-) .

  4. 4
    Tom píše:

    Že ti cvrčkové ale vyrostli. :-) Ty fotky jsou kouzelný. Jirka byl ve své době pro děti takovým šachovým tátou. :-)

    Naprosto souhlasím s odstavcem inflace úspěchu. Dnes si toho, že někdo vyhraje krajský přebor, pomalu nikdo ani nevšimne. A přitom je to pořád velký úspěch.

    Moc pěkný článek, Patriku!

  5. 5
    Blanka píše:

    Patriku nádherný článek, takový od srdce :-). Skoda, že se pan Mejzlík už dětem nevěnuje, z článku je poznat, že to dělal opravdu s láskou a dobře :-)

  6. 6
    Radim píše:

    Taky sem si zavzpomínal a msím přiznat, že se mi občas i zasteskne… Díky, Patriku!!

  7. 7
    Jarda P. píše:

    Radime,to mně se nezasteskne občas,ale často :-) .

  8. 8
    Anonym píše:

    Nádherný článek. A leč nejsem tím, kdo za něco má zásluhy, a tahle doba mě z větší části minula, cítím jistou hrdost a radost, že jsem synem svého otce :)

    Jinak si myslím, že stejně jako byl náš táta šachovým tátou některých dětí, fungovalo to určitě i obráceně. Se mnou a Ondrou dělala podporu většinou máma, pokud šlo o jednodenní čí víkendové turnaje a společně či střídavě to bylo jen občas na akce týdenní formou dovolené.

    Takže věřím, že i táta si s radostí prožil regionální krajské i republikové akce s další generací, kterou vnímal jako jeho vlastní.

    Až to bude číst, určitě ho to zahřeje u srdce.

  9. 9
    Vojta M. píše:

    příspěvek byl samozřejmě můj.

  10. 10
    Luděk Sedlák píše:

    Nejsem nijak spojen s vlašimským oddílem a pana Mejzlíka jsem osobně neznal, proto můj názor není ovlivněn vzpomínkami ani nostalgií. Zato jsem pravidelným čtenářem všech Patrikových článků. Jsou čím dál lepší a tímto si nastavil laťku už hodně vysoko. Bravo, Patriku, jen tak dál!

  11. 11
    AdolfR píše:

    Moc hezkej clanek. Je treba si pripominat a chvalit lidi, kvuli kterym byly sachy radosti uz od zacatku. Je treba si vazit kazdeho uspechu, i jenom opravdove radosti ze hry („inflace uspechu“ je dobry termin). Je treba si pripominat zacatky a vracet se k tomu a ujasnovat si, proc to tenkrat bylo tak fajn, ze to stale nejak pokracuje

  12. 12
    Richard, Sr. píše:

    Vyborne, vtipne, dojemne a velmi zajimave pro nas neznale. Nevedel jsem, ze Robin je uz dlouho zenaty a bratri Mejzlikovi maji tak vyrazne vyssi elo nez sachovy tata :) Jak je to jen mozne? Diky Patriku za clanek a take vsem ostatnim, co pokracuji tak dobre v sachove tradici na podblanicku.

  13. 13
    Maťa píše:

    Také jsem si s chutí zavzpomínal na doby, kdy jsme se upřímně radovali z každé krajské medaile a každého bodíku na MČR. Byly to skvělé časy, nicméně třeba MČR, ze kterého přivezeme 5 medailí, má taky něco do sebe ;-) . Patrikovi děkuji, byl jsem téměř u všeho, o čem píše (kromě Sloupu a osmiček ve Frýdku-Místku) – vzpomínám si na úžasnou pizzu v Chrudimi, svatbu ve Stráži, na Jirkovu příhodu s benzínem i na tu Patrikovu nepovedenou koncovku s dámou proti pěšci na předposlední řadě :-) . A dokonce si vybavuji i tu RŽL, kde se poprvé na turnaji objevili sourozenci Pýchovi, Iveta mě totiž tehdy vezla z Postupic do Vlašimi. Tenkrát jsem ještě netušil, že jsou to děti víceméně souseda z dětství a že s nimi v budoucnu strávím tolik času (rozhodně nelituju :-) ).

    Richard (12): Jirka začal se šachy až se svými dětmi (takže někdy kolem 35. roku svého života), to se pak rozjetý vlak špatně chytá. Ale trenér mládeže to byl výborný, zejména malé děti dokázal úplně nadchnout. A i šachově jim toho dal dost, jeho praktická výkonnost (cca 1600) je o dost nižší než znalosti, na jeho výsledcích se promítají přístup (víc ho vždy zajímaly partie okolo hrajících svěřenců) a vrcholné časové tísně.

  14. 14
    Vojta M. píše:

    Bych upřesnil, že táta šachy hrával i dříve, jako malý chodíl do kroužku v Třebíči k nějakému panu Malému, zná se z kroužku například s třebíčským Janem Tesařem. Dneska už teda asi jen po jménu. Ale je pravda, že znovu začal až s námi. Ještě si pamatuji, jak na starém počítači (386 tuším :-) To už je taky nějaký ten pátek) pod Chessmaster3000 jsme hrávali turnaje… V začátcích vyhrával Morphy s pěti minutami, časem je začal kosit Ondra… Ale to by bylo na jiné povídání :)

  15. 15
    Vojta M. píše:

    Když znovu koukám na článek, říkám si jaká je stejně škoda, jak to s dolnokralovickým dětským šachem dopadne. Začal jsem tam vlastně já někdy v roce 2002, o dva roky později jsem šel na VŠ a přebral to táta a začalo právě to povznesení a šachová renesance, o které Patrik píše. No a teď to vypadá, že na ZŠ šachy asi skončí úplně. Po 12 letech :(

  16. 16
    Jarda P. píše:

    Pokaždé,když si přečtu větu : „Juro, já to auto znám, prosím tě už zastav!“, tak se neubráním smíchu. Je to taková nesmrtelná hláška jako z filmu :-) .

  17. 17
    Radka K. píše:

    Opravdu krásný článek ! :-)

  18. 18
    Patrik P. píše:

    Děkuji všem za kladné ohlasy! Když je ale o čem psát, píše se to samo. :-)

  19. 19
    Kuba píše:

    No Patriku tys ale vypadal (nemohl jsem tě poznat) :-D

  20. 20
    Maťa píše:

    Kdyby někdo náhodou nevěděl, o čem se píše v anketě, ať si přečte Patrikův článek výše. Tam je krásně popsáno, jak zasloužilou postavou našeho oddílu je Jirka Mejzlík. A tady je ještě odkaz na poslední turnaj v Dolních Kralovicích (pak se ještě několikrát konal pod Jirkovým vedením ve Stříteži): http://www.sachyvlasim.cz/?p=4028.

  21. 21
    Jarda P. píše:

    Moc rád jsem si tenhle parádní článek zase připomněl :-) . Bylo by fajn, kdyby se v sobotu Jirka alespoň na chvíli zastavil. Už jsem ho docela dlouho neviděl.

  22. 22
    Patrik P. píše:

    Od napsání tohoto článku už uplynuly více než čtyři roky. Příšerný. Jako bych ho psal včera…

  23. 23
    Maťa píše:

    Tak zatím se pořád neví, jak to dopadne, ale já osobně v návrat krále věřím: http://www.sachyvlasim.cz/?p=9752.

  24. 25
    Maťa píše:

    Těm, kterým odkaz nejde otevřít, sdělím, že Jirka dorazil. :-)

  25. 26
    Jarda P. píše:

    Ano, král alespoň na chvilku dorazil :-) .

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 

© 2021 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist