TJ Spartak Vlasim
07
Říj

Bratislavská tragikomedie

Patrik Pýcha

Jednoho krásného dne – 3. října 2014 – jsem se s pěti svými šachovými kolegy ze středních Čech vydal hrát šachy k našim sousedům na Slovensko. Na strastiplné pouti nás doprovázela paní Zlámaná. Pro mě všechno vypuklo krátce po půl dvanácté, kdy jsem nastoupil do autobusu plného kanoistů a střelců, kteří jeli také soutěžit. Ve svém povídání bych rád vyzvedl obzvlášť první skupinu. Nechci v žádném případě někým opovrhovat, avšak když se terči jejich velice „vtipných“ impertinencí stávám já či jiný šachista, a dokonce náš milovaný sport, hra, umění, věda, jakkoli to chceme nazývat, nezlobte se na mne, ale mám chuť asertivitu nakopnout do pozadí.

Cesta, jež vedla hlavně po našem českém tankodromu, byla dlouhá a únavná. V našich myšlenkách jsme se proto všichni upírali k témuž světlému bodu. Brzy si odpočineme na našich hezkých pokojích a vydáme se na krátkou procházku do města.

V Černobylu

Poté co náš autobus asi třikrát obkroužil slovenskou metropoli a já jsem jednou zahlédl bratislavský hrad, zamířil náš dopravní prostředek kamsi za město. Během tohoto přejezdu mě zaujala pole posetá kukuřicí, jejíž barva už vypadala poněkud mdle.

Jak jsme se blížili k pochmurným opuštěným budovám v rovné krajině, asi jsem už tušil, kde skončím. Moje naivní naděje pohasla o pár minut později. Se zmatenými výrazy ve tvářích, jež se záhy proměnily ve zděšení a zoufalství, jsme já i moji šachoví přátelé vstoupili na půdu v místě podobajícímu se městu duchů. Můj první dojem byl vskutku ten, že jsem se ocitl v místě dávné jaderné havárie a zanedlouho se na mně projeví účinky zvýšené radioaktivity. Ohromilo mě, že jedna z budov, a shodou okolností i naše ubytování, je středoškolský internát.

 
Kdesi v dáli v mlžném oparu leží město Bratislava.

Škatulata, hejbejte se!

Poté přišlo na řadu předávání klíčů od pokojů. Po chvíli plné napětí a černých myšlenek se nám ulevilo, když nás jako šachisty dali dohromady. Jenže když už jsme se chystali odkráčet, klíče nám byly sebrány a nastalo nové rozdělování. Martina Tajovská a Anča Zlámaná odešly téměř se slzami v očích v závěsu kanoistek a chlapecká část týmu byla převelena taktéž ke kanoistům. Později došlo ještě k několika přesunům, a světe div se, nakonec jsme skončili znovu jako šachisti všichni spolu. Nejlépe dopadla paní Zlámaná, jež si užívala komfort sama na dvoulůžkovém pokoji.

Konečně jsme se mohli zabydlet. O luxusu se hovořit nedalo. Odpad u sociálního zařízení strašlivě zapáchal, že jsem ani nemohl dýchat nosem, protože by se mi okamžitě zvedl žaludek, a ve vzduchu vířila hustá koncentrace prachu. Naštěstí už mě alergie netrápí tolik jako dřív.

K večeři jsme dostali pečené kuře s čímsi, co připomínalo rýži. Myslím si však, že to už jsme přešli s nadhledem a lhostejností.

Návštěva šachových nadšenců

Večer se rozběhla diskuze o tom, kde kdo jinde zrovna mohl být a jak výhodně by mohl využít svůj čas, kdyby zůstal doma. Vlastně jsme brzy usoudili, že počkáme, až přijde naše hodinka, a pokusíme se co nejrychleji usnout. Menší rozptýlení přinesli kanoisté, z nichž se venku někteří dobývali do kontejneru, ve kterém se patrně uhnízdily toulavé kočky. Ještě více jsme ale byli překvapeni, když se objevili na našem prahu a celá jejich tlupa postupně vklouzla dovnitř s požadavkem na sehrání šachové partie. Co si budeme povídat. Přežili jsme a snad se našel i nějaký jedinec, kterého něco z toho, co jsme říkali, zaujalo. Dobrou noc.

Konečně opravdu šachy!

Následující ráno s námi autobus zamířil zpět do Bratislavy. Nás jako šachisty zavezl k hotelu Dom športu, kde měl turnaj O Pohár Predsedu Bratislavského samosprávneho kraja proběhnout. Po vstupu do hrací místnosti se mi nálada okamžitě zlepšila – teď už to bude skutečně o šachách!

 
Jdeme šachovat.

Na startu se sešla čtyři družstva – dvě z Bratislavy, dvě od nás – Středočeský a Jihomoravský kraj. My hráli ve složení Tomáš Skalický (KŠ Říčany 1925), já (TJ Spartak Vlašim), Martin Vystrčil (KŠ Říčany 1925), Josef Rastočný (Šachklub města Dobrovice), Martina Tajovská (Sokol Buštěhrad) a Anna Zlámaná (KŠ Říčany 1925). Původně měli přijet i Maďaři, avšak nakonec nedali žádný tým dohromady. Hrálo se dvoukolovým systémem každý s každým a tempem 15 minut na partii pro oba hráče plus pět sekund za každý provedený tah. Bodovalo se olympijsky.

Připadalo mi, že pátek naše družstvo docela stmelil, bohužel rovněž otřásl jeho morálkou. A všichni naši soupeři spali v noci doma ve svých postelích. Podle toho dopadla i první dvě kola. Jedním slovem – katastrofa. Nejprve nás sestřelili Jihomoravští 1:5, hned poté většina sklonila krále i před bratislavským áčkem – 4,5:1,5. Někdo padal na čas, někdo odevzdával materiál, výkony byly naprosto nesoustředěné a zdálo se, že někomu se ani moc hrát nechce a radši už by jel domů. Naštěstí přišla veliká vzpruha, když jsme triumfovali kanárem nad bratislavským béčkem. Průběh partií konečnému krutému výsledku příliš neodpovídal, ale jak se říká, na to se už historie neptá.

Nálada vzrostla pozitivním směrem a po obědě jsme nabuzení byli připraveni na odvetu. Proti Jihomoravskému kraji se nám podařilo zvítězit 2:4, následně jsme hráli 3:3 s Bratislavským samosprávným krajem A. Z obou zápasů jsme určitě mohli vytěžit víc. Turnaj dramaticky vyústil posledním kolem. V něm jsme znovu vysoko – 1:5 – zvítězili nad bratislavským béčkem, díky čemuž jsme nakonec jen těsně nedosáhli na zlato. Chyběl jediný bod.

Konečný výsledek středočeského týmu určitě hodnotím pozitivně a myslím si, že ostudu jsme neudělali. Já osobně jsem se stal nejúspěšnějším hráčem na druhé šachovnici. Nevím, zda si takové ocenění zasloužím, když polovina mých partií skončila hrubou chybou. Soupeři holt někdy hráli ještě hůře než já.

 
V přiděleném dresu s číslem jsem se necítil nejlépe. Připadal jsem si jako fotbalista.

Exkurze do Polus City Center

Protože jsme měli po turnaji ještě chvíli čas, stihli jsme navštívit blízké obchodní centrum. Pojali jsme to jako takovou prohlídku a věřím, že jsme se při ní všichni docela pobavili a stihli vyřešit spoustu nepodstatných, leč komických záležitostí, jež už však popisovat nebudu, jelikož by nezasvěcení těžko objevovali jejich pointu.

 
Prošli jsme se i po slavném pařížském bulváru Champs-Élysées.

Jak to shrnout?

Při cestě domů došlo opět na střet šachu a kanoistiky. K tomu už snad jen dodat, že jsme byli rádi, když jsme shledali, že střelci zaujali podobný postoj jako my.

Pokud se týká výsledků v kanoistice a ve střelbě, i v obou těchto disciplínách Středočeši dosáhli na stříbro.

Na jedné straně bych chtěl poděkovat paní Zlámané, která doprovázela nás jako šachisty a potom obecně organizátorům, již měli na starost celou středočeskou výpravu. Dále patří poděkování slovenským pořadatelům. Samotný šachový turnaj mě zaujal a velmi se mi líbí stávající model, kdy se sjede několik krajů a ty spolu soupeří. Přesto by pro mě příští rok pro přijetí případné nominace bylo překážkou současné řešení ubytování. V tomto duchu se vyjádřili i ostatní z šachového družstva. Cením si pozvání na zajímavý turnaj, ale když jsme půl dne putovali na Slovensko, naše očekávání byla pátečním dnem pochopitelně dost zklamána a tento den kazí i celkový dojem z jinak velmi hezké akce. Jsem si ale vědom, že ekonomická stránka věci je bohužel rozhodujícím faktorem a problém bude určitě také v oněch pánech sedících „nahoře“, kteří by mohli určitě nějaké finance navíc do podobných počinů vložit. Těch pár tisíc by snad krajské rozpočty nezruinovalo.

Příběh nekončí

Po příjezdu domů jsem zjistil, že mi chybí peněženka se všemi doklady, kartami a dalšími předměty. Vůbec nevím, jak se to stalo, když si neustále všechno kontroluju, ale naštěstí se v autobuse našla a snad ji zase za pár dní budu držet v ruce. Drama je u konce.

Výsledky na chess-results

6 reakcí na “Bratislavská tragikomedie”

  1. 1
    Maťa píše:

    Myslím, že jedna noc se dá přežít skoro všude (nicméně uznávám, že minimálně zvenku ten internát nevypadá moc dobře), ale určitě je škoda, že v programu nebyla prohlídka večerní Bratislavy – to bych od takové akce docela čekal.

  2. 2
    Táňa Zlámaná píše:

    Moc krásný článek Patriku !Lépe bych to popsat nedokázala.A všichni jste hráli výborně.Díky.

  3. 3
    Luboš Čech píše:

    Pěkný článek, přečetl jsem jedním dechem a mám pocit jako bych se turnaje zúčastnil.
    Luboš, Klub šachistů Říčany 1925

  4. 4
    Maťa píše:

    Článek z pohledu výpravy Jihomoravanů od Davida Cipryse (i s odkazem na Patrikův text): http://jmss.chess.cz/view_artefact.php?type=jmss_article&id=1662.

  5. 5
    Maťa píše:

    Včera proběhl v Bratislavě tradiční turnaj krajů. K vítězství Středočechů výrazně přispěla Pepi Dudková, která na šesté šachovnici uhrála 100 %! http://chess-results.com/tnr676620.aspx?lan=5&art=1

  6. 6
    Tom píše:

    Možná bys Maťo o úspěších Pepi mohl něco souhrnného napsat (už nedávné 4. místo na MČR v rapidu bylo pěkné), určitě by si to zasloužila.

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 
 

© 2022 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist