Pro
Pojednání o prvním kroku na cestě do 1. ligy
Karel Pitra
Před dvěma týdny slíbil jsem naší kapitánce, paní Marii Filipové, pod vlivem dojmů z bouřlivé šachovo-chlebíčkové oslavy jejích narozenin postup do první ligy. Jak říká klasik – „sliby se maj plnit o Vánocích“ a vzhledem k tomu, že jsme v neděli zajížděli do Týnce nad Sázavou k poslednímu předvánočnímu kolu regionálního přeboru, nezbylo, než se do plnění daného slibu rovnou pustit.
Úkol, který jsme si jako tým vytyčili, není malý a k jeho splnění budeme potřebovat víc než jen prosté nadšení a lásku k šachu. Bylo potřeba vytvořit plán, podle kterého postupně budeme zlepšovat všechny stránky naší hry a jako první přišla v neděli řada na….
„Bez proher není výher.“ – Jevgenij Karpov
Každý začínající šachista učí se o dvojitých úderech, vazbách, vidličkách, později přicházejí otevřené sloupce, dvojpěšci, slabá pole. Na jeden důležitý aspekt šachové hry se ale, zdá se, zapomíná – umění prohry. Pro nácvik této šachové disciplíny nemohli jsme si přát lepšího soupeře, než jsou JAWA Brodce B. Průměr ELA na prvních čtyřech šachovnicích blížící se hodnotě 2000 hovoří za vše, třešinkou na dortu je pak účinkování prapravnuka Emila von Feyerfeil, který na otevřeném mistrovství Rakouska-Uherska v Břeclavi v roce 1889 porazil samotného Emanuela Laskera, na třetí šachovnici!
Naši hráči se až na výjimky svého úkolu zhostili zodpovědně. Anežka sice hned zkraje získala figuru, ale v dalším průběhu partie se jí podařilo vrátit ji soupeři i s úroky. Míra Lalouček, Jarda Pazdera, Lukáš Filip, Ondra Vykouk i já jsme ukázali, že nám nedělá problém dodržovat týmovou taktiku, což je dobrým příslibem do budoucna, kdy nás čeká zápolení ve vyšších soutěžích. Jistým zklamáním je hra a výsledek Vojty Filipa, omluvou mu budiž, že jako nejlepší hráč týmu má na trochu toho rebelství právo, navíc se v umění prohry dostatečně procvičil na jaře při tréninkových partiích s autorem tohoto článku. Jedinou skvrnou na našem vystoupení v Týnci tak zůstává výkon Standy Vávry, kterého příští týden čeká disciplinární řízení v budově pravonínského obecního úřadu.
| JAWA Brodce B | ŠK Pravonín A | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Fialka Miroslav (V) | 2097 | ½ | – | ½ | 1914 | Filip Vojtěch (V) |
| Hroník Petr (ZK) | 1980 | 1 | – | 0 | 1635 | Pitra Karel |
| Feierfeil Jiří (V) | 1891 | 1 | – | 0 | 1806 | Lalouček Miroslav |
| Holub Milan (V) | 2027 | 1 | – | 0 | 1684 | Pazdera Jaroslav |
| Frischmann Otto | 1726 | 1 | – | 0 | 1603 | Filip Lukáš (ZK) |
| Třebický Jiří | 1679 | 0 | – | 1 | 1774 | Vávra Stanislav |
| Jukl Karel (K) | 1715 | 1 | – | 0 | 1678 | Vykouk Ondřej |
| Vašák Martin | 1511 | 1 | – | 0 | 1508 | Vlková Anežka |
| 6½ | : | 1½ | ||||
Celkem vzato mohou být s průběhem i výsledkem nedělního utkání spokojeny oba týmy. Brodce, které nemají ambicí vyšších, než je nasbírání co největšího počtu bodů v regionálním přeboru, i Pravonín, který si prohrou 6.5:1.5 zajistil přezimování v klidném středu tabulky, což je pozice pro šachový růst prostý tlaků na okamžitý výkon a výsledek zcela ideální. Šachu tedy zdar a na jaře u reportáží ze zápasů našeho týmu nashledanou.
Tabulka po 4. kole:
| Poř. | Družstvo | V | R | P | Body | Skóre | Partie |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | Klub šachistů Říčany 1925 F | 4 | 0 | 0 | 12 | 22.0 | 15 |
| 2. | JAWA Brodce B | 3 | 0 | 1 | 9 | 19.0 | 12 |
| 3. | TJ Kavalier Sázava A | 2 | 1 | 1 | 7 | 18.0 | 14 |
| 4. | TcJ Sokol Benešov A | 2 | 1 | 1 | 7 | 17.0 | 11 |
| 5. | ŠK Pravonín A | 2 | 1 | 1 | 7 | 16.5 | 12 |
| 6. | ŠK Medvědi Zvole A | 2 | 0 | 2 | 6 | 17.0 | 9 |
| 7. | TJ Sokol Český Brod B | 1 | 1 | 2 | 4 | 12.0 | 8 |
| 8. | Sokol Neveklov A | 0 | 3 | 1 | 3 | 15.0 | 10 |
| 9. | Stříbrná Skalice A | 0 | 1 | 3 | 1 | 10.5 | 6 |
| 10. | ŠK KDJS Sedlčany A | 0 | 0 | 4 | 0 | 13.0 | 6 |
Dobrá, tak já to tady zítra nějak ve stručnosti popíšu
.
14. ledna, 2014 v 23.35mata: http://www.youtube.com/watch?v=BGw3UlwtlE4
14. ledna, 2014 v 23.39Hlasuji proti publikování historky. Pokud seženu ještě jeden hlas, bude stav opět pod ponorem zveřejnění.
15. ledna, 2014 v 12.29pane visvi, hlasy proti jsou irelevantni. matova podminka byla „5 zajemcu“ a ty uz tu mame, takze cekam, ze se k tomu postavi jako chlap.
15. ledna, 2014 v 16.57Já jsem samozřejmě taky proti publikování. Slyšel jsem to už nejmíň 100x, navíc si myslím, že to tehdy kapitán Zdislavic vyřešil jak nejlépe to šlo.
15. ledna, 2014 v 17.13Slib splním, ale až zítra. Nemám u sebe comp a z mobilu by to bylo pracné…
15. ledna, 2014 v 23.20Tak ať to máme za sebou…
V sezoně 1990/1991 jsme společně s Tomášem Vojtou a Tomášem Syslem (tehdejší první deska Vlašimi A) hráli za tým Zdislavic, kam jsme dokonce na rok přestoupili (s hostováním to nebývalo tak jednoduché jako dnes). Důvodem byl sestup vlašimského áčka do okresu, a tak nám jako „mladým talentům“ bylo nabídnuto výkonnostně růst ve vyšší soutěži. Ano, Zdislavice tenkrát opravdu hrály výš než Vlašim A! Kromě trojice jmenovaných tvořili kádr i dnešní hráči našeho oddílu František Innemann, Tomáš Hašek, Míra Lalouček a Jaromír Snížek. Prostředí bylo příjemné, páteční tréninky spojené se sportováním v tělocvičně také. Jen na jeden zápas nemám moc dobré vzpomínky…
Už ani nevím, v kolikátém kole jsme jeli do Peček, každopádně jsem si jist, že jsem se na zápas těšil. Docela se mi ve Zdislavicích dařilo a věřil jsem si na další bodový zisk. My Vlašimáci jsme nasedli do aut „U Kozla“ a cestou jsme sbírali další spoluhráče. Po poslední zastávce jsme se s Tomášem divili, proč nás jede 9, přesněji řečeno jsme se divili, proč cestuje náhradník Vondrák (křestní jméno si už nepamatuji), když je jasné, že nebude hrát…
Po příjezdu do Peček nás ještě před vstupem do hrací budovy kapitán týmu Vladimír Marek zastavil a pravil: „Tak si zrekapitulujeme sestavu: Innemann, Vojta, Sysel, Lalouček, Hašek, Marek, Snížek, Vondrák…“ Ještě než jsem stačil zareagovat, kdosi (myslím, že Tomáš Vojta) se zeptal za mě: „A co Ondřej?“ Následovala pohotová odpověď: „Ondřej si dneska odpočine!“ Nejspíš to byl záhadně utajený plán – nominovat mě, pozvat na sraz, dovézt do 60 km vzdálených Peček a tam mě nechat odpočinout – protože se mě okamžitě zastali pánové Innemann a Hašek. Pan Marek tedy částečně ustoupil: „Tak si kluci zahrají rychlou partii, nějaký čas máme, a kdo z nich vyhraje, nastoupí k zápasu.“ To pro mě v podstatě znamenalo nominaci, s Vondrákem jsem totiž na trénincích vyhrával pokaždé a nejinak tomu bylo i tentokrát. Jaké ale bylo moje překvapení, když se navzdory výsledku mé jméno v zápise o utkání neobjevilo… Tak jsem se jen díval a viděl vysokou porážku Zdislavic. Cestou domů jsem pak v autě poslouchal povídání o tom, že jsem měl hrát já, že soupeř na 7. desce byl k poražení…
Mrzí mě, že jsem se v 15 letech nedokázal důrazněji ozvat. Šachy mě navíc bavily natolik, že jsem celou sezonu řádně dohrál a snad i pomohl k záchraně v soutěži. Protože ale Vlašim vyhrála okresní přebor, vrátili jsme se zpět a bez nás se Zdislavicím 8členný tým postavit nepodařilo. Sympatický oddíl tak rok po revoluci zanikl, což se přihodilo i několika dalším (Divišov, Bystřice, Netvořice…).
Tak to by bylo vše. Karel naléhal i na FB, abych to popsal, a na mou poznámku, že to vlastně žádná zvláštní historka není, doslova napsal toto:
„Vsak ja necekam zadnou extra historku, jen jsem chtel vedet, co se stalo, zes nehral, i kdyz jsi cekal, ze hrat budes (jestli jsem to dobre pochopil).“
Pochopil jsi to, Karle, dobře, ale proč jsem tenkrát nehrál, nevím dodnes…
17. ledna, 2014 v 0.33To bude jako Hadamczik a Barinka atd.. Prostě Vondrák měl něco s Markovou dcerou a měl jsi smůlu
Život není vždy spravedlivej
17. ledna, 2014 v 1.37Btw Karle na neděli nás je osm, ale nechceš pro jistotu jet s náma?:D
Jenže Barinka je vynikající hokejista a některé reakce na jeho nominaci mi přijdou až hysterické, zatímco Vondrák (i J. Snížek) byli určitě o dost slabší než já. Ale o to nejde, pochopil bych (dnes rozhodně a nejspíš i tehdy), že nás chce pan Marek prostřídat, aby si zahráli všichni. Ale těžko pochopitelné bylo, že mi to řekl až v Pečkách. Ale nechme to být, je to přece jen cca 23 let stará událost
.
17. ledna, 2014 v 17.56po precteni tveho pribehu mi neni jasne, co mel tom v komentari (35) svym: „navíc si myslím, že to tehdy kapitán Zdislavic vyřešil jak nejlépe to šlo.“ :)
vojta m.: radeji ne, podobne trauma by mohlo ukoncit mou sachovou karieru.
17. ledna, 2014 v 18.16No, smysl to opravdu moc nedává…
… Opět GM?
17. ledna, 2014 v 18.31