Vojtěch Mejzlík

Třetí únorovou neděli nás čekal domácí zápas s nebezpečným Kostelcem nad Černými lesy. Když ale soupeři dorazili, ukázalo se, že od nich tolik nebezpečí tentokrát hrozit nebude. Z obvyklé sestavy chyběla první i druhá šachovnice, a tak se dalo předpokládat vítězství na počest našich roztopených kamen.

A jakožto správný kapitán jsem opět otevřel stav zápasu a opět vítězně (1:0). Spotřebovaný čas byl malý, tahů hodně. Soupeř si v již horší koncovce nechal svázat a poté sebrat kobylu. Ukazuje se, že challenge mé hře svědčí a počet výher v řadě roste jako houby po dešti. Snad bude pršet dlouho. Brzy po mne, ani jsem nestihl skočit domů nahlásit stav, měla připsaný bod do výčtu výsledku i naše další opora Nela Pýchová (2:0). Pana Smolku přehrála celkem s jistotou, když se lépe orientovala v taktických obratech začínající střední hry.

Pod jedničku se Nela podepisovala lehce po dvacátém tahu a v tu dobu byl třetí bodík již na cestě. Vojta Filip při nestejných rošádách svého soupeře přehrál a okradl o figuru a v konečné pozici by mu bral ještě více. Holt náhradník Kostelce proti naší těžké váze moc šancí neměl (3:0). Pak přišla na řadu oddechová část, kdy Kristýna Stodolová a Ondra Staněk uzavřeli se svými oponenty mír a nás tak přivedli těsně před brány vítězství (4:1). Za zmínku stojí to, že Ondrovi se prý zapnul mobil a zazněla uvítací melodie. Nikdo však nic nereklamoval, rozhodčí to neslyšel a Ondra v tu dobu nabídnutou remízu radši přijal.

Dvě remízy a dost, tak zněl následující scénář. K vítězství družstvo tentokrát přivedl poprvé hrající Kamil Kastner (5:1). Sedmá deska, bílé kameny a soupeř, jenž nepatří do pevného jádra Kostelce. Sečteno a podtrženo partie, která se hrála velmi pomalým tempem, nakonec měla přesně dvacet tahů. A náš hráč se nechal slyšet, že ho ty šachy zas baví a že by s nimi určitě nechtěl skončit. Tak uvidíme, kolikrát ho příští rok ulovíme od amerického fotbalu k šachům. Řekl bych, že nejvíce se na bod nadřel brácha. Ondra Mejzlík hrál s panem Formanem a ten mu dlouhou dobu byl plnohodnotným soupeřem.  Po třicátém tahu a s nevelkým časem na hodinách však hráč Kostelce začal chybovat, a to proti naší první desce bez následků nelze. Poslední tahy už byly spíše hra kočky a myši a Ondra tak připsal další bod (6:1). Poslední partií byla bitva Vlastimil Bouček – Martin Makeš. Zajímavá byla již od začátku. Pan Bouček, pro ty co jej neznají, podotýkám ročník narození 1928, byl od prvních minut zápasu velmi slyšet. Asi si neuvědomil svou hlasitost. Nám to jen vyčarovalo úsměv na tváři a nechali jsme to bez povšimnutí. Bílý hrál styl ala hospodský šach, nechyběly tahy jako f3 a Kf1, obojí se hrálo do osmého tahu. Martin však ne a ne získat ze zahájení hmatatelnou výhodu. A naopak v pozdní střední hře, kde již pozice byla za černé výrazně lepší, se vše rozplynulo a mělo se přejít do remízové koncovky. Pan Bouček se však honil za Fata Morgánou a místo přechodu do remízové jezdcovky nechal soupeři pěšce a začal se honit za maty, které viděl snad jen on. Martin si už šanci utéct nenechal a dvakrát využitým pěkným taktickým obratem soupeře nejdříve připravil o druhého pěšce, aby poté za oběť figury vynutil výměnu dam a svým volným pěšcem pláchl pomalému jezdci bílého. V závěru se ještě nějakou dobu tahala koncovka jezdec proti dámě s několika pěšce na obou stranách. To již však na výsledku nic nezměnilo (7:1).

Tým z Kostelce působil sympatickým a milým dojmem, trošku se nám i za to prodlužování od pana Boučka omlouvali. Atmosféra zápasu byla velmi příjemná a konečné skóre snad ještě lepší. Navíc je super, že největší opory našeho týmu, jmenovitě Ondra, Já, Nela, Martin a Vojta, tentokrát dostaly třináctý plat v podobě plného bodu.

Tabulka po 9. kole:

Partie k přehrání

Stránky věnované KS