TJ Spartak Vlasim
27
Srp

Šachistův cyklodeník – část II.

Emil Macků

Den sedmý – čtvrtek 23.8.

Po pohodové noci se jdu ráno podívat po servisech – je to tak, jak říkal hostinský Hans – jeden před mostem a druhý za ním. Doporučil mi jednoznačně ten druhý, to je Poborský, ten vepředu je spíše takový Pavel Horváth – celkem slušný, obzvlášť, když má svůj den, ale ten vzadu je třída. Karel otevírá v 9, ale na dveřích má psánu od 24.8. dovolenou. S hrůzou startuji telefon, který ale ukazuje 23., tak jsem v klidu. Cestou zpátky zjišťuji, že most, po kterém jsem přešel, je zvednutý a po kanále sviští lodě. To je vůbec zásadní specifikum této oblasti. Je tu plno jezer, mezi nimiž a skrz ně protéká řeka Havola, navíc je celá oblast protkána spoustou kanálů. Havola je dokonce spojena s Odrou, a vlévá se do Labe, tak je velká část této oblasti přístupná po vodě. Dokonce jeden z místních mi vysvětloval, že má člun, se kterým jezdí do Berlína i Postupimi a to už jsou celkem dálky. Každopádně v devět vyrážím ke Karlovi, ten se svým vercajkem má za čtvrt hodiny to, co já včera za 2 hodiny ne, poděkuji, nakládám a mizím. Z Zehndenicku pokračuji okolím Havoly rámcově podle cyklotrasy Berlín – Kodaň a vychutnávám nádhery meklenburských jezer.

Byť se pohybuji mezi jezery, krajina již zdaleka není taková placka jako Braniborsko, několikrát jsem dokonce musel vystoupat asi do 70 m.n.m. Je podstatně chladněji, navíc jedu vesměs lesem, takže až na ty kopce úplná paráda. V jednom jezeře se i koupu a v podvečer projíždím malým nenápadným městečkem Akershagen, které se pyšní tím, že se zde narodil slavný Heinrich Schliemann. Toho určitě dobře znáte – kopával léta v Turecku, gólově tam byl sice podobně úspěšný jako Milan Baroš, ale při tréninku a ve volném čase se mu povedlo navíc objevit město Tróju. V těchto místech mám na vybranou – pokračovat dál podle trasy do Rostocku, nebo to vzít přímo na sever do Stralsundu a navštívit slavný ostrov Rujána, doslova Mekku nudistů zemí RVHP. Volím druhou možnost, jelikož se už stmívá, najíždím kolem deváté na hlavní, sic nepříliš frekventovanou silnici. Za půl hodiny se tak vyprázdnila, že už by se na ní člověk v lese i bál. Do Stralsundu je to kolem stovky, snažím se něco ukousnout, abych nemusel jet ve dne v provozu. Asi po padesáti kilometrech je toho dost, na konci většího města Demmin zajíždím do kukuřice, vytahuji karimatku a chystám se to zalomit. Ovšem asi 100 metrů ode mě začíná ňafat pes, zřejmě hlídač nějakého areálu. Snažím se být potichu, ale psisko mě tuší a nedává pokoj. Pak se okolo rozsvěcují reflektory, slyším hlasy ostrahy, tak doufám, že syčáka nepustí ven. Za chvilku dají pokoj, čokl už taky a já rychle usínám.

Dnes ujeto 146 km, celkem 745

Den osmý – pátek 24.8.

Ráno mizím, než zase začne hulákat obluda, vracím se kousek do města pro pár věcí. Přijíždím k obchoďáku 10 minut před otevíračkou a zařazuji se do davu hladově vyčkávajících důchodců. Obchodní dům se jmenuje Norma, mám pocit, že jsem tento řetězec už letos viděl v nějaké úplně jiné zemi ( snad Chorvatsko ) a narážím opět na zásadní věc – v Německu je spousta různých lahví ( třeba i od levných vod ) zálohovaných. To by bylo v pořádku, ale v podstatě nejsou různé řetězce mezi sebou kompatibilní, tj. lahve z Lidlu nevrátíte např. v Kauflandu a má to i jiná specifika. Nakonec se mi stalo, že jsem chtěl vrátit lahve od nejběžnějšího piva a oni v celém obchoďáku neprodávají pivo. :-)

Každopádně pak pokračuji střídavě kombinací silnice a cyklostezky dál. I když cyklostezky leckdy vypadají hezky, občas tam bývá zrada – jednou jsem dokonce utrhl na hrbu brašnu. Kolem poledne dorážím do Stralsundu, jelikož je tu všude rovina, vidím moře, až když ho přejíždím na Rujánu.

TEDY TŘIKRÁT HURÁ – PRVNĚ U MOŘE PO SVÝCH :-)

Na Rujáně si příjemné odpoledne ještě zpříjemňuji kusem místního uzeného. To bylo něco. :-)  Potom koupačka, byť moře celkem chladné a pomalu se přesouvám do Sassnitzu. S dopravou je to trochu komplikované. Napříč ostrovem projíždí dálnice, ale ostatní cesty jsou pochybné kvality, většinou příšerné kočičí hlavy. Štěrkopísečné cesty po obvodu jsou sice na kole trochu nebezpečnější, ale docela v pohodě po nich nakonec dorážím do krásného centrálního městečka Bergenu a pokračuji na Sassnitz. Krajina je hodně zvlněná, což by v zásadě nevadilo. Bohužel v jednom prudkém stoupání se víc opírám do pedálů a slyším opět praskot. 2 dráty jsou v tahu, tak pomalu dojíždím ještě asi 20 km do Sassnitze. Večer toho stejně mnoho nevyřeším, tak nakupuji v krámě nejvhodnější potravu pro převoz na kole, tj. vajíčka :-) a kousek za obchodem nalézám ideální místo pro přespání. Ono zase tak ideální není, jelikož je asi 3 metry od cesty, 6 metrů od silnice, v hodně vysoké trávě a ještě v kopci a pod klíšťovým dubem, ale jinak paráda. Vařím si polévku, na sáčku píšou pro 4 osoby, tak pro jistotu přidávám ještě 3 vajíčka a kus masa, což by mi snad mělo stačit. Jelikož občas krápne, postavím pro jistotu stan, což se ukáže velmi prozíravé. Jelikož jsem ho ovšem udělal trochu nakrátko, vejdu se do něj jen skrčený. Jako správný vandrák baštím polévku a pouštím si na notebooku film. Ráno uvidíme, co, jak a jestli vůbec.

Dnes ujeto a utlačeno 115 km, celkem 860

Den devátý – sobota 25.8.

Ráno nespěchám, je sobota, doufám, že po deváté najdu nějakého zdatného kolaře. :-) Upeču si zbytek vajíček, jdu něco pokoupit – dokonce ani v krámě, kde jsem večer lahve kupoval, nejdou ty samé vrátit, tak je tam nechávám a od místního staříka vyzvídám, kde je servis. Dědula se tak rozohnil, že asi po 10 minutách zdrhám a k servisu se skutečně dostávám. Tenhle chlapík už je úplně jiná liga, ani Poborský ani nikdo podobný, tohle je spíš Pepa Chovanec nebo Jarda Hřebík – takový generální manažer servisu. Poradí, pořeší, rozdělí práci mechanikům, dá si s klienty kafíčko, zkasíruje, ale sám nehrábne. Vysvětluje mi, že by to chtělo spíš nový ráfek, vybíráme tedy hodně bytelný, to by snad už mělo řešit problém. Mezitím mi místní Servisgrossmutter ( servisová babička ) servíruje kafíčko a buchtu, ošéfované to mají vážně parádně. Ještě dělám menší nákup, vyzvedávám kolo a vyrážím k přístavu. Je to kolem osmi kilometrů z centra, ale vůbec se mi nechce šlapat zpět na kopec, kde jsem spal. Volím proto fikanější variantu postranními uličkami blízko moře ( podle vody se přece člověk musí dostat k přístavu,ne? ), až nakonec bloudím v temném  lese ( v poledne zas tak temný naštěstí není :-) ). Vleču kolo hlínou a pískem jakousi stezkou asi kilometr, až se dostávám k nějaké zástavbě, místní Němkyně mi radí, kudy dál, a po pár kilometrech jsem u místa svého dnešního táboření. Inu i na pár metrech se člověk může pěkně pronést. Odtud sjíždím k přístavu, koukám, kdy a kam jezdí lodě, načež volím nejlogičtěji vikingské městečko Trelleborg v jižním Švédsku.

Před nástupištěm na loď je ještě jakýsi levnoobchod s alkoholem a čokoládou – jakýsi freeshop, byť nevím, na jakém principu to tu funguje. Pivo je možné kupovat v balení zhruba po 24 – 40 kusech, to je tedy bezpředmětné, o víno a tvrdý alkohol nemám zájem. Ceny těchto komodit jsou nepatrně vyšší než u nás, ale žádná hrůza. Pak přijíždí vodní kravajzna, vyplivuje ohromné množství vozidel, několik cyklistů, nějaké vlaky atd. a teprve po půlhodině je možné nastoupit. To činím, načež pozoruji nakládání dalších vozidel, prohlížím loď a přístav. Loď patří švédské společnosti, ceny jsou už tedy ve švédských korunách, je tam opět obchod s alkoholem, to už není žádná sláva a ostatní ceny jsou příšerné. Osazenstvo lodi je vesměs švédské, hovořící ne zcela cizím, ale pro mě zatím nesrozumitelným jazykem. Objevuje se i několik snědších existencí, což mi připomíná, že ve Švédsku tvoří poměrně početnou menšinu přistěhovalci z muslimských zemí ( místy i 60%. ) Čtyřhodinová plavba proběhla v pohodě, na začátku jsem se kochal Rujánou, a pak jsem si rekapituloval dojmy z Německa.

Německo mě nijak extra nepřekvapilo, obyvatelé jsou zde velmi vstřícní, cítil jsem se velice bezpečně a v pohodě. Lidi se s Vámi rádi sami dávají do řeči, umí celkem dobře německy ( kupodivu :-) ), byť se nářečí liší a někdy je pro domorodce složité pochopit, že úplně nerozumíte. Anglicky se tady popravdě moc nevládne, a to ani mezi mladšími, na druhou stranu jsem angličtinu zkoušel jen výjimečně, například na benzínce, kde holka opravdu neuměla německy. Příroda v těchto zemích ( Sasko, Braniborsko, Meklenbursko a Pomořansko ) má přes zdánlivou rovinu rozhodně co nabídnout, ostrov Rujána mě spíše zklamal, na druhou stranu jsem tam žádné vyhlášené letovisko nenavštívil. Co se týče cen, tak samozřejmě restaurační zařízení jsou dražší, ale rozhodně už ne řádově ( max. dvojnásobek ), dalších služeb jsem tolik nevyužíval, ale taky žádná šílenost. Pokud jde o ceny potravin v obchodech, jsou v průměru o něco dražší ( ovoce, pečivo ), ale co se týče masných a mléčných výrobků, tak ty ve vyšší a špičkové kvalitě jsou naopak výrazně levnější než u nás ( ultralevné výrobky pochybné kvality tam nevedou.)

Kolem desáté večer mě loď vyplivla v Trelleborgu, rychle opouštím chaos vyjíždějících aut. Úvodní bulvár překvapuje, je osázen palmami a spolu s teplotou bych tipoval spíše Tunisko, než Švédsko. Všude je ovšem mokro po dešti, což na jihu tak časté nebývá. Představy, které o Švédsku mám, jsem pochopitelně čerpal jen zprostředkovaně, například ze slavného díla Karla Čapka Cesta na sever. ( Poznámka především pro mladou počítačovou generaci – tohle prosím vás není ten Čapoun, co komentuje fotbal v České televizi. Sice byl na vrcholu slávy taky někdy před osmdesáti lety, ale je to jen shoda jmen :-)  .) Od Čapkovy cesty z roku 1936 se ovšem leccos změnilo. Další info, co jsem měl, bylo, že zde nelze sehnat alkohol, ceny jsou stejné jako u nás, jen ve švédských korunách (1 SEK = 3 Kč. ) První budova, na kterou jsem narazil byl McDonald, tak jsem se pomocí oblíbeného BigMac Indexu snažil posoudit cenovou hladinu, tady pochopitelně dramatický rozdíl nebyl. Procházel jsem noční Trelleborg, opět bylo celé město jedna velká party ( je sobota stejně jako před týdnem v Drážďanech ) a je evidentní, že Vikingové se stále umí bavit. Na všechno dohlíží desítky policistů většinou na koních.

Jsem však dnes opravdu unavený, tak vyrážím najít místo k přespání. Vyjíždím z města nejkratší možnou cestou, ještě v obci je pár zalesněných míst, ale k mému údivu jsou většinou oplocené. Když vyjedu z města, vidím jen pole a i ty mají oplocení. Rozhlížím se, kousek se vracím a na kraji zřím nádherný, tichý a romantický… hřbitov. Parkoviště před ním oplocené není. Zkusmo beru za kliku, hřbitov je odemčený, ale to už by mi přišlo jako troufalost. Uvelebuji se tedy mezi dvěma stromy, hromadou štěrku a hřbitovní zdí zvenku. Stavím stan, což se ukazuje jako správná volba, sice neprší, ale pořád padá voda ze stromů a fouká vítr. Cosi mě tlačí zespodu, tím zjišťuji, že jsem blbec nechal pod stanem boty. Už to neřeším a čtvrt hodinky po půlnoci u hřbitova spokojeně usínám.

Dnes ujeto na kole pouze 14 km, celkem 874.

Den desátý – neděle 26.8.

Ráno zdrhám ze hřbitova dříve, než naklušou bábušky do kostela. Hřbitovy tu mají pozoruhodné, jen náhrobek a štěrk, písek nebo hlínu, maximálně ohraničeno živým plotem – nikde žádné desky, prostě země je tu nebožtíkům opravdu lehká. Kempování u hrobů ve mně evokuje reklamní slogan: Ubytujeme Vás i s babičkou. :-)

Vedle mě v ohradě se motají 2 koně, tak se s jedním obzvláště křivozubým rozděluji o jablko a startuji dál. Z Trelleborgu na sever vede spousta cest, pokračuji, kudy jsem vyjel. Po 15 kilometrech v prvním větším městě navštěvuji benzínku, kde sbírám úvodní dojmy. Benziňák Emil mi vysvětluje, že cyklomapy tu moc nevedou, dostávám alespoň miniaturní mapu Švédska, která se nakonec v krizových situacích ukazuje lepší než moje. Jinak ceny nejsou nijak bláznivé, co nejvíc zaujme a nechybí ve Švédsku nikde, je stěna s bonbóny, gumovými nesmysly, čokoládami a cukrovinkami. Čistý záchod a podobné věci jsou samozřejmostí, nic nevymýšlím a valím na sever. Krajina se vlní, sice žádné osmitisícovky, ale kopečky jsou. Všude samé pole, žádný strom, proto může velmi znepříjemnit cestu protivítr. Navíc mi něco povrzává u šlapek, možná nášlapy. Tohle ovšem vyřešit umím – sluchátka do uší a jede se dál. :-)

U města Lund, což je jakési vzdálené předměstí Malmö, začíná kratší úsek dálnice, proto pokračuji částečně přes město, částečně obchvatem a částečně blouděním. Největším překvapením jsou pro mě děti ve věku, kdy ještě snad ani nemůžou chodit, kterak si vesele samy bez rodičů cyklí po okolí. Za chvilku nad nimi přebírá dozor asi tříletá holčička a všichni uhánějí pryč. Co dál nelze přehlédnout, jsou velmi příjemní lidé, možná trochu chladnější než v Německu, ale velmi ochotní a přátelští. O jejich fyzických parametrech už psal Čapek, dodám jen, že holky tu mají opravdu pěkné :-) .

Když jsem se odpoledne vybloudil na správný směr, narážím konečně na první obchoďák. Švédi si na rozdíl od Němců na neděle nehrají, proto je normálně otevřeno a je mi umožněno prozkoumat nejhlubší smysl lidské existence ( kdo říká, že je to sex, kecá. :-) )

Jak to tedy vypadá v krámě? První nezapomenutelný dojem je vůně. Přemýšlím, z čeho je, pak mi došlo, že z ovoce. To ovoce voní, že jsem to ještě nezažil. Doteď přemýšlím, jestli tam vháněli nějak uměle aroma, ale každopádně zabralo. Ceny jsou na pohled celkem přijatelné ( než to člověk vynásobí třemi :-) ), nakonec dospívám k názoru, že to není levné, ale dá se. Ovoce a zelenina je dražší, někdy i výrazně, všechno ostatní taky, ale maximálně o 50%. Kvalita potravin je výrazně vyšší, začíná se od toho, co je v našich obchodech spíše vyšší třída ( za podobnou cenu), a pokračuje se ke zboží, které u nás patří spíše do specializovaných prodejen. Například maso seženete od 35 po 550 SEK / kg. Jinak jsou tu čtyři nejvýraznější specifika, se všemi jsem počítal, nicméně přesto překvapila:

  • Nikde nechybí zeď sladkostí – buď ty levnější jako na benzínce, nebo dražší, jejichž základem jsou různé druhy ořechů – ty tady perou všude – obalené v různých čokoládách, jogurtech, někdy s krustou jako lentilky nebo naslano. Navíc v každém obchodě je trošku něco jiného, to bude trvat, než to všechno ochutnám.
  • Švédsko je veliká země a všechno je tu veliké – i balení v obchodech. Je libo sýr – 3 nebo 5 kilo? Olivový olej – 5 l, šunčička 2 kg, jogurt – 1 kg. Rozličné křupky a čipsy – 0,5 kg. To samozřejmě není praktické pro mě jako pro cyklistu. Zkusil jsem se podívat po psích granulích, to bude metrák? :-) Tady končí 15 kily jako u nás.
  • Alkohol: Už jeden dědula na Rujáně se při pohledu na naloženou obludu ptal – to jedete do Asie? Říkám, že do Švédska. Tak to jo, to máte asi plný šnapsu – ten se tam nedá sehnat. Dědula ví, o čem mluví. Alkohol se totiž prodává jen ve státem kontrolovaných obchodech, ve všední den v běžnou pracovní dobu ( nevím, za kolik. ) O víkendu alkohol neexistuje. Tyto obchody jsou jen ve větších městech, já jsem nenarazil na jediný, v celé zemi je jich zřejmě řádově několik. Jediné, co je k dostání, je pivo nejrůznějších značek do 3,5% alkoholu, ze známějších mají např. Carlsberg, ale také Staropramen, Starobrno a viděl jsem dokonce Plzeň downgradovanou na 3,5%!! I když při dnešní technologii výroby piva z prášku to asi žádný problém nebude.
  • Na spoustu věcí je množstevní sleva, zejména u pečiva, jedna kobliha stojí 5SEK, ale 4 máte za 15. Houska za tolik, ale když jich koupíte 40, máte slevu. Spousta pečiva je už rovnou balena po 20 – 30 kusech. Nepočítá se zřejmě, že nakupujete pro jednoho.

Mají pochopitelně různé speciality, především z ryb a pro turisty třeba pytel smažené cibulky, aby nebyla v noci zima. :-)

Tolik k obchodům a teď zkrátka k cestě. Odpoledne už se začaly objevovat stromy a lesy. Kvečeru se dalo fest do deště, celkem včas se mi podařilo najít u lesa otevřené nějaké rychlé občerstvení, tak jsem tam poslal místní BigForrest Menu, kolo ovšem muselo zůstat venku – nebylo kam ho schovat, takže spacák apod. skončil mokrý jak držka. Následně bylo už kolem půl deváté, za tmy jsem najel na hlavní silnici a za chvíli si čtu na kilometrovníku vzdálenost do Växjö, kam jsem toužil dnes dojet – ještě 145 km. Zvažuji, že to asi nebude k tomu – tělo hlásí, že má dost, tak po pár kilometrech zajíždím do lesa, vybaluji mokrý stan, uvelebuji se v mokrém spacáku a přeji si dobrou noc. Během příprav se mi tam nějak dostala žába, tak ji vykazuji a přemýšlím kromě komárů a much, jakéže rány egyptské mě ještě čekají.

Dnes ujeto 112 km, celkem 986

Den jedenáctý – pondělí 27.8.

Ráno usínám příjemně odpočat – to je výhoda stanu proti širáku, i v relativním vlhku se člověk v pohodě vyspí, zadýchá, zapaří a je teplo. :-)

Před odjezdem reálně zvažuji své možnosti – zhruba polovina maximálního časového fondu je vyčerpána a bylo by dobré přemýšlet o zpáteční cestě. Do Stockholmu je to odsud asi 580 km po hlavní silnici, ta je sice rychlá, ale stejně by to chvíli trvalo. Navíc 3-4 dny hltání kilometrů mezi kamiony není úplně ta vysněná dovolená, tak to po zralé úvaze směřuji na východ, k přístavům Karlskronna a Karlshamn, kde se plánuji vydat zpátky na kontinent. Ještě pár dní strávím na švédském venkově, do přístavu to mám zdánlivě kousek. Jenže co vypadá na mapě jako kousek, se může po vedlejších silnicích pěkně protáhnout, takže jedu sice celý den, ale na mapě se posunuji jen nepatrně. Během dne jsem ještě čistil a olejoval skuhrající řetěz, protože po včerejší průtrži chytil lišku, navštívil pár dalších obchodů a chytil další poznatek – uzené ryby jsou tu výrazně syrovější, přesto nebo právě proto chuťově zajímavější. Když jsem hledal nějaký drobnější kus masa ( přece jen dvoukilová nebo pětikilová ryba k svačině není ono,) usmálo se na mě pečené kuřátko. Sám jsem se divil, co tu dělá, čekal bych spíš krůtu, prase, velrybu nebo alespoň geneticky upravené siamské osmikuře. Hned za městem padla půlka, přesto, že jsem byl po obědě.

V podvečer jsem poprvé viděl ceduli Pozor na losy přes silnici, a když jsem sjel z hlavní, hned jsem málem trefil 2 srnky. Tím mi dochází, proč je celé Švédsko tak zadrátované, proč jsou všude ploty, často i mezi jednotlivými silničními pruhy – kvůli zvěři. Večer jsem nakonec narazil na hypermarket, kde jsem si malinko upravil mínění o Švédkách. Za kasou se převalovala obludná osmi- až dvanáctibradá měchuřina s nálepkou Maxi ( pak mi došlo, že to není jméno dotyčné, ale obchoďáku,) tak aspoň vidím, jak bych za rok či dva ochutnávání jejich čokoládiček dopadl. Nejvyšší čas zmizet. Ze supermarketu už frčím za tmy a hledám ležení, protože se mi chce kuchtit. Jako minule ve vyprahlém lese rozjíždím vařič. Menu jsou německé těstoviny s omáčkou, v návodu sice píšou, že jen pro dvě osoby, ale když po uvaření do nádherně vonícího hrnce jemně pokrájím zbylou půlku kuřátka a štědře zasypu sýrem, je mi jasné, že strádat nebudu. Po delší době opět pod širák a ráno hurá k přístavu.

Dnes ujeto 120 km, celkem 1106

Den dvanáctý – úterý 28.8.

Během dopoledne dojíždím do Karlshamnu, v přístavu zjišťuji, že lístek je možné zakoupit až 2 hodiny před odjezdem, tak se jedu podívat do města. Na cestách pro cyklisty i na krajích silnic se povaluje dost písku a štěrku, proto často pod kolem nepříjemně křupe, ovšem teď se mi zdálo, že křuplo víc. Pro jistotu zastavuji a skutečně to má na svědomí drát. Tuningové kolo z Rujány tak opět vydrželo jen asi 250 km. Drát je naštěstí na druhé straně, nemusím tedy sundávat kazetu. Provádím tedy bleskurychlou výměnu sám, jelikož jsem to zjistil hned, netřeba centrovat a svištím dál. Prohlížím centrum města, nelze než podotknout, že proti ČR je to opravdu čistá země, nicméně úplně pünktlich to tu taky není. Čas ovšem ubíhá velmi rychle, 5 hodin, které jsem měl rezervováno, někam zmizelo, a nezbývá než se vrátit. Počasí se začíná poněkud vaginalizovat, tak do toho šlapu. Jedu podle mapy města a cedulí přístav, s podivem zjišťuji, že úplně jinudy, není tedy překvapením, že jsem dojel úplně jinam. Vítá mě jakýsi nákladní přístav pro dřevo. V houstnoucím dešti se proto otáčím, podle Murphyho zákonů ve chvíli, kdy dorážím na místo, přestává pršet. Kupuji lístek a přivazuji kolo do podpalubí. Cesta bude delší, tak si beru nahoru i spacák a karimatku. Nahoře zjišťuji, že tato loď provozuje i sprchy, tak se po několika dnech snažím trochu civilizovat.

Závěrečné dojmy ze Švédska:

  • Země je to krásná, lidé i příroda parádní.
  • Na kolo to není dle mého názoru úplně nejvhodnější země pro svoji rozlehlost, na druhou stranu je tu relativně příznivý terén bez hor.
  • Hodně zajímavé přírodní krásy jsou spíše na severu. Mrzí mě, že jsem neměl šanci to tu lépe poznat, příště to vezmu po vzoru Čapka autem. Jinou alternativou zdá se být hromadná doprava a čundr s batůžkem. Všechno je tu zkrátka poněkud daleko.
  • Silnice jsou hrubší než u nás, vzhledem k tužším zimám bych je spíš charakterizoval jako hodně štěrku slepeného trochou asfaltu, takže víc hučí, ale zase jsou ve výborném stavu.
  • V průměru bych řekl, že je tu vše asi dvakrát dražší, ale dostupné.
  • Jazyk je subjektivně spíše podobný němčině, každopádně veřejným tabulím jsem celkem rozuměl. Skoro všude se domluvíte anglicky, po pobytu v Německu mi přišlo docela vtipné, jak jsem stavěl věty v angličtině podle německého slovosledu. Nápisy ovšem cizojazyčně nehledejte, jsou výlučně švédsky.
  • Spousta věcí je tu hodně automatizovaných: velmi často třeba benzinové pumpy, prý poměrně divoce to funguje u vlakových jízdenek – podle času do odjezdu existuje i jakýsi předprodej, vše navíc komplikuje velké množství přepravců.

Dnes ujeto 41 km, celkem 1147

Fotky z cesty:


Alexanderplatz


Postupim


Brandenburgertor


Nocleh u hřbitova


Švédská jednota

1.část deníku

3.část deníku

4.část deníku

18 reakcí na “Šachistův cyklodeník – část II.”

  1. 1
    Maťa píše:

    Ad 23. 8.: To já bych se rozhodl pro ten servis vepředu. Karel Poborský měl své slavné roky (hlavně když hrál ve Slavii), ale Pavel Horváth je jen jeden :-) .

  2. 2
    Páťa píše:

    Ten závěr mě dostal :D

  3. 3
    Jirka M. píše:

    Zdravím Emila do Skandinávie! Jsi borec, chlape!!!! Zatím ses nezmínil, co na to cestování říká Tvé pozadí – u mě to při delších cestách v sedle bývá dost limitující.

    Jinak já při cykloputování používám raději přívěsný vozík. Při plně naloženém zadním nosiči zadní kolo neskutečně trpí, v zatáčkách je to i dost o hubu.

    No počítám, že v této době už máš dost přes tisíc km. Kdepak aktuálně asi Emílio je – ví to někdo?

  4. 4
    Emil píše:

    Ahoj Jirko, díky za podporu. Přes 1000 už tam je, kde teď jsem, se dočtete dále v deníku. Z časových důvodů se pomalu vracím zpět. Pozadí si zvyklo, ale zadní kolo trpí, to máš recht.

  5. 5
    Jarda P. píše:

    Emile, hlavně, že žiješ :-) .

  6. 6
    Maťa píše:

    Já bych ještě dodal, co asi nikde nezaznělo. Že se Emil vydal na tuto dobrodružnou výpravu, aniž by měl letos na kole nějaké najeté kilometry – prý na trénink neměl čas :-) .

  7. 7
    Dan píše:

    Emile, čtu skvělé vyprávění, držím palce, ale prosím Tě, nejezdi už po dálnici X-(.

  8. 8
    Tom píše:

    Deník aktualizován o další 3 dny! Emil poslal i pár fotek, tak jsem je šoupnul na konec deníku.

  9. 9
    Páťa píše:

    Krásný fotky! :) Ani nejsi vousáč jako vždycky? Vždyť jsi říkal, že sis mačetu nechal doma,ne? :D A kolo máš teda pořádně naložený!

  10. 10
    LenoMira píše:

    No to se nedivim, že Ti praskaj dráty, když to vidim naložený :) Ale že potáhneš i noťas, to bych neřek :D A super je ta fotka, jak sušíš spacák na tý hřbitovní zdi. Počítám, že kdyby to bylo u nás, tak by do Tebe tak v půl sedmý ráno kopala nějaká Keliška, že seš neznaboh a sodoma… No tak se drž a ať to jede svižně i k jihu domu :)

  11. 11
    Fotr píše:

    Leckdo o tobě řekne, že jsi cvok. Je to však jenom projev závisti k tvému rozhodnutí a kondici. U mě jsi bourák a smekám před tebou. Mít tolik dovolené, oprášil bych kolo po dědovi a vyrazil taky. Hlavně bacha při zpáteční cestě na ty hlavní tahy. Nezapomeň, co říkávají Slováci. „Kokoti sa najdů všade“ Přemýšlím, čím tě inspirovat, aby se ti lépe šlapalo. Snad jen, že na oslavu tvého návratu jsem ti naložil 3kg flákot na gril, pixlu rychloqašek a 60lahváčů lepších značek. Snad ti je dedek do té doby nevykloktá. Tak do toho šlápni, ať stihneš Lukášovo svatbu. ČAU

  12. 12
    Ppor. Příhody píše:

    Ahoj. díky za pohled – dorazil už za dva dny! Myslím na tebe, nechvátej.

  13. 13
    Tonda píše:

    Bezva deník! Vnoučata mě asi utlučou, až jim budu dokola vyprávět, jak strejda Emil vyrazil na kole na výlet do Švédska.. :] Bezpečný návrat domů!

  14. 14
    Jirka M. píše:

    Zaujala mě Emilova informace, že ve Švédsku prodávají potraviny ve velkém balení. Já jsem na to zvyklý i u nás, tím, že zásobuji rodinu v Makru a tam to tak funguje také. Přemýšlel jsem nad tím, může to mít (v tom Švédsku) několik důvodů:
    1) Na nákup jezdí jen občas, mají to do obchoďáku z těch vesniček uprostřed lesů daleko.
    2) Mají dost peněz, tak jim nevadí, že je mají uložené i v zásobách potravin.
    3) Je tam celkem chladnější podnebí, tak se potraviny tak rychle nekazí.
    4) Mají dostatečně velké spíže, lednice a mrazáky.
    5) Nebaví je ztrácet čas každodenním nakupováním.
    6) Mají i „ekologické argumenty“ … větší balení = méně obalového materiálu.

  15. 15
    Ppor. Příhody píše:

    Ahoj Emi, chci upřesnit to minulé nechvátej = spěchej k domovu, ale pomalu! Tady od včerejšího večera leje, v noci i s bouřkou. Ale na mapě počasí Severní Evropy žádné hrůzy (aspoň pro zítřek) nejsou vidět.Kampak
    doplula loď z Karlshamnu?Těším se na další pokračování
    deníku.

  16. 16
    Emil píše:

    Paťulko, kvůli Tobě se denně holím ( to trochu kecám :))
    Tati, na masíčko se obzvláště těším a na lahváče rovněž.
    Toníku, vnoučata budou muset ještě trochu vyrůst :-)
    Babi, jsem rád, z Karlových Varů šel 14 dní :-)
    Jirko – č.1 bude asi tím hlavním, byť na tom jihu to takové vzdálenosti nejsou, č.5 by dávalo smysl, kdybych si nemohl koupit místo jednoho velkého balíku 5 malých. Spíše ta šestka, ale ne všechno je v životě logické, že? :-)

  17. 17
    Emil píše:

    ad -6, 7

    Maťo – ten trénink vážně chybí
    Dane – dálnici se snažím vyhýbat, co to jde :-)

  18. 18
    Tom píše:

    3.část deníku v novém článku:
    http://www.sachyvlasim.cz/?p=17620

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 

© 2021 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist