TJ Spartak Vlasim
22
Lis

Brazilský deník

Ondřej Matějovský a Jarda Pýcha – DOKONČENO

Prolog

Před osmi měsíci se podařilo hned dvojici hráčů šachového oddílu TJ Spartak Vlašim vyhrát své kategorie na Mistrovství ČR mládeže v Koutech nad Desnou, čímž si oba zajistili právo účasti na listopadovém MS v Brazílii. Přestože se jedná o poměrně nákladnou akci, usoudili jsme, že takováto příležitost se neodmítá, vždyť kdy se člověk se svým koníčkem dostane až ze velikou louži… A tak se už od dubna, kdy jsme závazně potvrdili účast a zaplatili nevratnou zálohu, mohli Jirka Rýdl s Nelou Pýchovou začít těšit; jejich rodiče, prarodiče a oddílové(ho) funkcionáře pro změnu čekalo shánění finančních prostředků. Na tomto místě je třeba vyslovit poděkování všem, kteří nám pomohli, případně ještě pomohou – takže díky moc! :-)

Kromě hráčů jsme také určili nehrající doprovod: od Pýchů tentokrát Nelu doprovází táta (příště je na řadě pravděpodobně babička :-) ), Jirku stejně jako na loňském MS v Řecku maminka a účastní se i Nelin trenér Ondřej Matějovský (dále jen Maťa). Že byl celý Středočeský kraj v mládežnickém šachu v tomto roce úspěšný, dokazuje i účast Míši Hatašové z ŠK Kladno (jak známo několikanásobné posily Vlašimi v žákovských družstvech) a sester Magdy a Karolíny Kořenových z Říčan, byť Majda v současné době reprezentuje klub Bohemians Praha.

 Cesta (středa 16. a čtvrtek 17. listopadu)

Sraz na ruzyňském letišti byl vyhlášen na 16. listopad v 19 hodin a všichni jej stihli s předstihem. Celkem logicky, přece jen nikdo nechtěl prošvihnout hned první letadlo, a tak si každý dal dostatečnou rezervu. My jsme vyjeli z Vlašimi s dědou Pýchou kolem půl páté a někdy po 18. hodině už jsme na letišti hledali vedoucího výpravy Davida Kaňovského, což se nám v relativně krátkém čase podařilo. Po odbavení zavazadel a vyzvednutí letenek nám tak do plánovaného odletu do Paříže ve 20.35 zbývaly skoro dvě hodiny, našlo se tedy i dost času na svačinku v místní Bille. Čas do odletu uběhl rychle, v půl deváté jsme už seděli v letadle a o 15 minut později jsme se vznesli za dobrodružstvím. Let proběhl bez problémů, akorát s večeří se Francouzi moc nepředali :-) .

V Paříži jsme měli na přestup jen necelou hodinu, naštěstí na nás ale společnost Air France myslela a hned k výstupu z letadla poslala člověka, který nás zkušeně dovedl přes nezbytné kontroly až k našemu spoji do Sao Paula. Vzhledem k tomu, jak nás celou dobu nervózně popoháněl a neustále kamsi volal vysílačkou, se dá soudit, že jsme to měli v Paříži tak tak, nicméně nakonec jsme se na svá sedadla dostali s minimálně čtvrthodinovou rezervou. Letadlo bylo velké a pohodlné, rovněž na kvalitu a množství občerstvení jsme si tentokrát nemohli stěžovat. Protože se letělo v noci, většina z nás velkou část cesty prospala, a tak to celkem uteklo – volné chvíle jsme si navíc mohli krátit sledováním filmů či poslechem hudby, například Nela (stejně jako vedoucí výpravy) zhlédla 7. díl Harryho Pottera a aspoň trochu potrénovala angličtinu :-) . Let z Paříže do Sao Paula trval 11 hodin, což bylo o něco méně, než se plánovalo. Časová úspora se nám záhy hodila, protože letiště největšího města Brazílie (Sao Paulo má přibližně stejně obyvatel jako celá Česká republika) je obrovské, navíc na místě nastala velká nepříjemnost se ztracenými kufry. V Paříži jich zapomněli přeložit několik, bohužel se to týkalo i dvou členů naší výpravy – maminky osmiletého Tomáše Kocího z Brna a … Nely Pýchové. Nedalo se dělat nic jiného než sepsat protokol a doufat, že Air France splní svůj příslib a kufry co nejdříve doručí do naší cílové stanice…

Vnitrostátní let ze Sao Paula do Goianie trval jen kolem 1,5 hodiny a nepřinesl nic zajímavého. Tedy až na očekávanou, ale u nás skoro nepředstavitelnou změnu počasí. Když Jarda Pýcha krátce před výstupem z letadla pronesl něco ve smyslu „na koupání to moc nevypadá“, netušil, jak moc se mýlil – vedro bylo opravdu obrovské, k čemuž přispěl i čas našeho příletu kolem poledne místního času. Do cíle nám zbývalo ještě nějakých 160 kilometrů pořadatelským autobusem, a protože jeden nám ujel přímo před nosem, měli jsme při čekání na ten další (ze slibované půlhodiny byla nakonec hodina) dost času vyměnit v tamní směnárně naše dolary a eura za brazilské realy a nakoupit nějaké pití do autobusu. Už při těchto úkonech ti, kteří ovládají angličtinu, poznali, že v Brazílii se tímto světovým jazykem nedomluví a že měli asi studovat spíš portugalštinu :-) . Závěrečná část cesty proběhla bez problémů, v luxusním autobuse se jelo pohodlně a po 3 hodinách jsme byli na místě. Z oken autobusu jsme mohli pozorovat, že zprávy o malé hustotě obyvatel v Brazílii nelhaly, moc vesnic či měst jsme skutečně neviděli, zato červená hlína, ta je k vidění všude (z letadla to vypadalo, jako by všude byly antukové tenisové kurty :-) ).

Den první – čtvrtek 17. listopadu

Do našeho hotelu Di Roma Fiori jsme přijeli přibližně v 16.30 místního času, a protože v Česku je v tomto období o 3 hodiny více, na cestě jsme strávili kolem 27 hodin. Dalo by se říct, že se vše zvládlo bez komplikací, nebýt těch zatracených (nebo ztracených?) kufrů… No nic, v prvé řadě bylo zapotřebí se ubytovat. Naší výpravě hotel dle objednávky přidělil dvojlůžkové pokoje a vlašimská část reprezentace se do nich poskládala takto: Rýdlovi, Maťa s Jardou a Nela se zkušenou reprezentantkou Karolínou Olšarovou z Orlové. Co se týče kvality ubytování, dovolím si ocitovat část textu ze Zápisků z Brazílie od Davida Kaňovského, který to, myslím, popsal výstižně: „Náš hotel nabízí relativně slušné ubytování (i když na čtyřhvězdičkový hotel bych si přeci jen představoval něco lepšího: např. v pokojích vůbec není klasický stůl!) a velmi dobré stravování. Velmi vhod přijde rovněž možnost koupání v komplexu několika bazénů, z nichž všechny jsou plněny pramenitou horkou vodou (v rozsahu cca 30 – 50 stupňů).“

Bazény jsme se vydali vyzkoušet ještě první den před spaním, když si Nela vzhledem k chybějícímu zavazadlu musela nejdřív koupit nové plavky (naštěstí se v Brazílii neslaví 17. listopad :-) , a tak byl blízký krámek do 18 hodin otevřen – Pýchovi to stihli tak akorát). Ze začátku se jí do vody moc nechtělo, prý že bude určitě studená … asi už dlouho neřekla větší nesmysl :-) , protože platí to, co napsal David, voda je naopak až moc teplá, alespoň jeden bazén na osvěžení by se v současných vedrech hodil… Před spaním jsme konstatovali, že kupodivu nejsme po dlouhé cestě nijak zvlášť unavení, k čemuž asi významně pomohlo pohodlné letadlo z Paříže a několikahodinový spánek v něm.

 Den druhý – pátek 18. listopadu

Hned po snídani jsme dostali informaci, že ztracené kufry dorazí nejdříve večer, což znamenalo jediné – Nela bude muset poprvé ve své kariéře sehrát partii bez plyšového myšáka! Vlašimští fanoušci jistě vědí, že naše nejúspěšnější hráčka nosí v současné době k šachovnici myšáky dva – toho druhého si pořídila až v nedávné době, zato ten první byl prý (bez nadsázky) opravdu u všech jejích mistrovských partií, od prvních krůčků v žákovských ligách až po mistrovství světa či Evropy. Takže docela nepříjemnost, zastoupit zkušeného myšáka tak musel penál v podobě plyšové kravičky. Táta Nelu v této souvislosti povzbudil větou, která vzhledem k tomu, že soupeřkou byla přirozeně dívka, vyzněla poněkud zvláštně – no, posuďte sami: „Dneska to budeš muset zvládnout s tou krávou a zítra už snad kufr budeš mít!“ :-D Když už je řeč o zatoulaných zavazadlech, tak těch bylo nakonec ve výpravě pět – kromě Nely a paní Kocí nedorazily ani otci a synovi Macháňovým a trenéru Hoškovi z Polabin, kteří byli na místě už o den dříve.

Čekání na začátek turnaje netrvalo dlouho, stihli jsme se jen vykoupat, naobědvat a v 15 hodin už následoval přesun do hrací místnosti. Původně jsme plánovali projít se pěšky (cca 20 minut), ale vzhledem k velkému vedru se nakonec jelo pořadatelským autobusem. Mistrovství se hraje ve velké hale, kam se vejdou všechny kategorie. Hrací místnost je klimatizovaná, prostředí příjemné, naopak zázemí pro doprovod není dobré – v „čekárně“ je málo stolů a židlí, chybí klimatizace a hlavně připojení na internet. Jak už to na těchto akcích bývá, do hracího sálu smí jen vedoucí výpravy, jsme tedy odkázáni na zprávy od Davida Kaňovského.

První kolo přineslo pohodovou výhru Nely, soupeřka z Kanady příliš velký odpor nekladla. Naopak Jirka proti Estonci nedokázal dotáhnout nadějnou pozici a „jen“ remizoval. Celkově uhrála česká výprava 8 bodů z 12 možných – tedy velmi slušný úvod! Když už jsme u české výpravy, tak tu dohromady tvoří 26 lidí – kromě 12 hráčů je zde početný doprovod (rodiče, trenéři). Někteří přijeli z různých důvodů dříve než my – někdo chtěl více poznat Brazílii (Kořenovi s trenérem Pavlem Benčem), někdo chtěl mít pro změnu více času na aklimatizaci. My doufáme, že tříhodinový rozdíl nebude větším problémem, naštěstí to vychází dobře – v Česku máme zimní čas a tady pro změnu letní. Kdyby se zde hrálo na jaře, byl by posun pětihodinový…

Závěr dne strávila Nela koupáním v bazénu, Jirka dal přednost ping-pongu.

 Den třetí – sobota 19. listopadu

Hned při snídani dorazila skvělá zpráva, na hotel přivezli všechny zatoulané kufry i s krátkou omluvou od Air France! V případě paní Kocí se tak potvrdilo, že měl manžel pravdu, když na dceřin vzkaz po ztrátě zavazadel: „Mami, ty se máš, budeš si moct koupit samé nové věci!“, zareagoval pragmaticky: „Kufr se určitě najde, nic nekupuj!“ :-) Nelino zavazadlo bylo v pořádku (to Polabinští prý dostali kufry pořádně omlácené) a nic v něm nechybělo, tedy ani myšák s nevyčíslitelnou historickou hodnotou :-) . Na přípravu a krátkou koupel se tak šlo ve výborné náladě a v partii 2. kola Nela nehodlala nechat silné soupeřce nic zadarmo.

A také jí zadarmo nic nedala, byla to jedna z nejdelších partií kola a naše hráčka dlouho sahala minimálně po remíze. Nakonec bohužel druhá hráčka světa do 12 let z Kazachstánu po 5 hodinách hry a 80 tazích Nelu udolala, ale za svůj výkon si Nela i tak zaslouží pochvalu. Jirka v partii se soupeřem z Argentiny celkem rychle potvrdil roli papírového favorita a dotáhl se na pěkných 1,5/2. Celková bilance české výpravy tentokrát nebyla moc příznivá – 4,5/12, hlavně holkám se nezadařilo, všech pět jich prohrálo…

Po večeři měli naši hráči stejný program jako včera – Nela bazén, Jirka ping-pong. Spát se šlo o něco dříve, protože na neděli pořadatelé naplánovali náročné dvoukolo.

Den čtvrtý – neděle 20. listopadu

Jak už vyplývá z poslední věty předešlého dne deníku, neděli ovládly šachy. V dopoledním kole, hraném od 10 hodin, si Nela po dobrém výkonu poradila s papírově slabší soupeřkou z Jihoafrické republiky, Jirka bohužel s velmi silným Íráncem prohrál.

Turnaj pokračoval v 17 hodin 4. kolem a v něm oba naši borci remizovali. Nela se sokyní z Bolívie sehrála zajímavou partii, ve které v různých fázích boje obě holky přehlédly zisk čistého pěšce do koncovky, a tak byla dělba bodu asi spravedlivá. To samé se dá říct v případě Jirky, jenž s Kanaďanem v časovce pokazil lepší pozici a v závěru musel o remízu spíš bojovat. Celkově vynesla neděle pro české barvy mírně kladný výsledek – 12,5/24. Zatím nejlépe si vede Tadeáš Kriebel z Frýdku-Místku v H 16 – po 4 kolech má skvělých 3,5 bodu!

O závěru dne bychom ani nemuseli psát, je to jak přes kopírák :-) . Nela se vyřádila v bazénu s Míšou Hatašovou, Jirka opět holdoval ve Vlašimi velmi populárnímu sportu – stolnímu tenisu. Spát se šlo až někdy před půlnocí, protože v pondělí je odpočinkový volný den.

Den pátý – pondělí 21. listopadu

Nastal tedy volný den, který jsme si mohli užít jen díky tomu, že pořadatelé pro nás trochu nepochopitelně 14 dní před zahájením mistrovství zkrátili turnaj z původních 11 kol na 9. Většina však chvíle volna uvítala s radostí. Protože společný program naší výpravy naplánován nebyl, každý se rozhodl trávit čas individuálně. Tady bych podotkl, že jsme udělali dobře, když jsme žádný celodenní výlet nenaplánovali, a to nejen kvůli velkému horku. Organizátoři snad ani nemohli vybrat „příhodnější“ den pro odpočinek, v pondělí je totiž v Brazílii „zavírací den“, a tak například Kořenovi s Pavlem Benčem zjistili u místního velikého aqvaparku, že se dovnitř nedostanou, a ještě hůře prý dopadla slovenská výprava, jež se vydala prohlédnout nedaleký národní park, samozřejmě též neúspěšně.

My jsme se naštěstí rozhodli, stejně jako většina Čechů, trochu prozkoumat zdejší město a hlavně se pokusit koupit domů nějaké pozornosti svým nejbližším. Úkol to nebyl úplně nejjednodušší, alespoň tedy pro mě :-) . Je tu sice spousta krámků, ale většinou v nich prodávají plavky, klobouky a jiné podobné zboží, chybí větší výběr typických suvenýrů připomínajících tuto zemi. Přesto jsme byli nakonec v jednom obchodním domě úspěšní a domů tedy s prázdnou nepřijedeme. Kdo nebyl nakupovat, trávil volno buď u bazénu, nebo u pingpongového stolu, což je i případ Jirky Rýdla, kterého s pálkou najdeme často s velkou procentní úspěšností, na rozdíl od bazénu, kde se, myslím, ještě nesmočil.

Po obědě jsme museli s Maťou a Nelou vyzkoušet vodní bar. Věc, kterou znám jen z filmů o zbohatlících, pořádajících u bazénů různé párty, a v životě by mě nenapadlo, že bych i já jednou mohl popíjet pivo a přitom se vyvalovat ve vodě, a ještě k tomu v Brazílii. Docela jsme si to užili a chvilku si tak mohli připadat jako vrchních 10 000. Ještě dodám, že cena nápojů v plechovkách se pohybuje od 3,5 do 4,5 realu (real je přibližně 10 korun), jen v místním obchodě jsem párkrát kupoval pivo za necelé 2 realy.

Před večeří byl ještě domluven přátelský zápas v beach volejbale proti Slovákům. Zúčastnit se mohl každý, jedinou podmínkou byla prokázaná příslušnost k danému národu :-) . V zápase s výbornou diváckou kulisou, ke které jsme přispěli i my, dominovali naši reprezentanti hlavně díky tvrdému servisu a výborné hře na síti Pavla Benča :-) , uznání za výkon však zaslouží všichni.

Po večeři Nela společně s Karolínou Olšarovou a Míšou Hatašovou ještě jednou navštívila vodní bar, kam je za splněné výkonnostní cíle v nedělním dvoukole pozval na koktejl trenér  David Kaňovský.

To byl tedy náš volný den, zakončili jsme ho už jen krátkým posezením společně s Jolanou Rýdlovou a u štamprličky české slivovice probrali všechno možné. Večer se také zatáhlo, tak uvidíme, jaký směr zdejší počasí nabere.

Den šestý – úterý 22. listopadu

Po dni poflakování začal tedy na MS další „pracovní“ den. Avizované večerní zatažení oblohy přineslo noční déšť, který teplotu vzduchu ochladil o nějakých 10 stupňů, a tak se ti, kteří vedro zrovna nemusí, dočkali příjemné úlevy. Aby nedošlo k mýlce – sice se ochladilo, ale i tak tu máme o 20°C víc než doma v Česku :-) . Dopolední přípravy byly důkladné a na nic jiného nebyl čas, ani do bazénu se nám vzhledem k setrvávajícímu dešti nechtělo.

Navzdory přípravám se vlašimským reprezentantům 5. kolo příliš nevyvedlo. Nele soupeřka z USA odbočila již prvním tahem (Francouzská místo očekávané Sicilské) a po vyrovnaném zahájení naši hráčku energickou hrou přehrála. Jirka hrál s domácím Brazilcem dlouhou zajímavou partii, v závěru ale musel zachraňovat remízu v koncovce s pěšcem míň… Oba naši borci se tak srovnali na 50% (2,5/5) a o jejich úspěchu či neúspěchu rozhodnou až závěrečná kola. Celá výprava uhrála tentokrát solidních 6,5/12.

Před spaním jsme se ještě stihli vykoupat i rozebrat partii. Co dělal Jirka (kromě rozboru partie u pana Juřka), jsme se tentokrát zapomněli Jolany zeptat, ale jeden tip by tady byl… :-) Také jsme si pustili televizi, kde dávali fotbalovou Ligu mistrů, konkrétně zápas Real Madrid – Dinamo Záhřeb. Bylo zajímavé sledovat, jak temperamentním způsobem jihoamerický komentátor utkání komentoval – například při gólu na 6:2 křičel víc než Robert Záruba na olympiádě v Naganu. Těžko si představit řev, jakým provází nějaký důležitý gól v zápase Brazílie :-) – inu, fotbalový národ.

 Den sedmý – středa 23. listopadu

Den zahájily jako vždy snídaně a přípravy na odpolední partii. Asi hodinka času pak zbyla na koupání, případně na odpočinek. Voda v bazénech je teď díky ochlazení o něco příjemnější, takže se v ní dá i trochu plavat, nicméně u malých dětí vítězí pořád spíš tobogány. Nejvíc jízd má za sebou asi Majda Kořenová, té by mohl konkurovat snad jenom Jarda Pazdera, kdyby tu s námi byl :-) .

Před odjezdem na odpolední kolo proběhlo hromadné focení celé české výpravy, Jarda pak udělal i společné snímky všech středočeských zástupců. Po příjezdu do hracího areálu se mohlo několik stovek přítomných hráčů a doprovodných osob přesvědčit, že na přísloví „co Čech, to muzikant“ něco bude. Dokazoval to Tadeáš Kriebel, jenž si před překvapeným početným publikem střihl malý koncert na flétnu. Jak jsme se později dozvěděli, za vším byla jakási prohraná sázka… :-)

 6. kolo se zástupcům Vlašimi podařilo o dost lépe než to minulé. Jirka si se soupeřem z Ekvádoru poradil a zvítězil, Nela se šachistkou z Francie remizovala, když hrála většinu partie na výhru a při přechodu do koncovky získala pěšce, ten ale bohužel nešel uplatnit. Celkově se české reprezentaci hodně zadařilo, o čemž svědčí 8 bodů z 12!

Večer se konaly tradiční rozbory, předtím jsme si stihli udělat ještě nějaké nákupy, při nichž se Jirka poprvé dostal do města :-) . Pobyt v Brazílii se nám krátí, už jsme tu skoro týden a v sobotu turnaj končí. Snad si závěr užijeme!

Den osmý – čtvrtek 24. listopadu

Tak nám začala poslední, nejdůležitější část turnaje. Protože na Nelinu dnešní soupeřku nebylo nalezeno příliš „kompromitujících“ informací, příprava u Davida Kaňovského proběhla velmi rychle. Po snídani, kterou přibližně v půlce pobytu začal Maťa vynechávat, jsme společně s Hatašovými vyrazili prohlédnout si blízkou Japonskou zahradu, kterou včera navštívili i reprezentační trenéři s Jolanou Rýdlovou.

Hezká podívaná, vstup pouhé 2 realy a ještě k tomu dostanete pohled. K vidění tam bylo mnoho zajímavých stromů, rostlin, jezírek, ale i třeba starý klavír nebo staré šicí stroje. Nás ale asi nejvíc zaujali místní pštrosi a želvy, u kterých jsme strávili nejvíce času, zvířátka jsou zvířátka. Jirka Rýdl dopoledne strávil pravděpodobně na přípravě a možná i čtením Tří mušketýrů, jejichž tři díly si prý do Brazílie přivezl.

Po obědě Nela s Maťou ještě potrénovali a vyrazilo se na 7. kolo. Protože se Maťa rozhodl pro pozdější dopravu do hrací místnosti, mohl poznat, jak operativně dokážou pořadatelé řešit při cestě rozbitý autobus.

Výsledkově kolo pro Vlašim na 50%, Nela svou sokyni z Kazachstánu porazila v koncovce různopolných střelců s dvěma pěšci navíc, Jirka bohužel svému mongolskému soupeři podlehl, když prý vypustil možnost, jak přejít do remízové koncovky s nestejnými střelci. Toto kolo bylo též bodově nejhorší pro českou výpravu (3,5/12), když v mnoha partiích naši hráči pokazili lepší nebo i vyhrané pozice.

Během partií se nám také podařilo v „čekárně“ od jakéhosi pouličního bankéře směnit nějaké peníze a hlavně od něj Maťa jako bonus získal heslo k wifi připojení, takže jste poprvé mohli sledovat podrobnější zpravodajství přímo od „zdroje“.

Po večeři dala Nela před koupáním přednost hraní deskové hry Citadela s ostatní omladinou pod dozorem Davida Dejfa Kaňovského, přesné výsledky nemáme, jen víme, že zvítězila Míša a Nela coby nováček skončila spolu s Dejfem ve výsledkovém propadlišti :-) . My jsme opět poseděli společně s Jolanou Rýdlovou u nás na balkóně a přitom ochutnali brazilské i české lihoviny. V noci jsem ještě vzhledem ke slušnému připojení mohl odeslat pár fotek a kolem druhé už jsme všichni spali. 

Den devátý – pátek 25. listopadu

Dopolední příprava byla poměrně dlouhá, protože u Nely se jen těžko odhadovalo, co soupeřka z Německa zahraje. (Později se ukázalo, že David Kaňovský zahájení odhadl, holt zná dobře Němce a jejich pečlivé přípravy :-) .) Nicméně zbyla i hodinka na druhou návštěvu vodního baru. Popíjelo se v něm příjemně, i když tentokrát tam byla voda až nechutně horká…

Protože náš zdejší program je celkem jednotvárný (nejsme tady na výletě, ale na MS v šachu :-) ) a není tedy o doprovodném programu tolik co psát, zmíníme se třeba o hotelové stravě. Ta je zde obvyklou formou švédských stolů, výběr je poměrně široký, ale po několika dnech už nám to přijde trochu jednotvárné. Občas však vrchní kuchař příjemně překvapí, například předevčírem se v nabídce objevily smažené kuřecí řízky (po těch se pak jen zaprášilo), tu a tam se vyskytnou hranolky … většinou ale převládá spíš rýže. Při snídani nejvíce frčí smažená vajíčka, u večeře si Maťa oblíbil kuřecí polévku s dostatečným počtem čili papriček :-) . Kladem stravy v našem hotelu je bezesporu pestrá nabídka ovoce (melouny, ananas…) a také vynikající zmrzlina, především ta pistáciová nemá chybu!

Odpolední partie přinesla radost pro Nelu, jež si zkušeně poradila s útočně naladěnou soupeřkou (dračí varianta s obrácenými rošádami) – získala pěšce a přešla do koncovky, kterou s přehledem dotáhla do konce. Jirka bohužel zahodil vyhranou partii – měl kvalitu, pěšce a výtečnou pozici jako bonus, hrubka v časovce ovšem vše zhatila… Porážka Jirku velmi mrzela, ale on je bojovník a určitě se rychle oklepe. Každopádně mu hráči Mongolska pokazili slušně rozjetý turnaj (0/2).

Protože se poslední kolo hraje již dopoledne, proběhly přípravy na závěrečné partie ještě před večerkou. Snad to přinese co nejlepší výsledky!

Den desátý – sobota 26. listopadu

Ráno se vstávalo o něco dříve než jindy, před odjezdem na 9. kolo v 9.15 bylo třeba kromě snídaně a nezbytných ranních procedur stihnout zopakovat si připravené varianty. Nela ještě vyřešila pár jednoduchých diagramů na taktiku, aby jí to po ránu myslelo, a jelo se na věc :-) .

Před zahájením partie se naše hráčka vyfotila se svou soupeřkou z 2. kola a předpokládanou vítězkou kategorie D12 Abdumalikovou z Kazachstánu (aktuálně můžeme doplnit, že sympatická dívka turnaj opravdu vyhrála).

V této souvislosti musíme pochválit pořadatele, že od třetího kola umožnili rodičům a doprovodným osobám vstup do hracího sálu, ze kterého byli vykazováni až 5 minut před zahajováním partií. Tento systém je rozumný, každý si mohl pořídit fotky, povzbudit své svěřence a v případě hodně malých dětí třeba i pomoct s vyplněním partiářů, při samotné hře už byl pak zachován klid. V průběhu bojů směli do sálu jen delegáti výprav a o vývoji partií informovali nervózní rodiče a trenéry oni. David Kaňovský se na tomto poli lepšil kolo od kola – zpočátku byl skoupý na slovo a většinou jsme se dočkali jen velmi obecného hodnocení typu „pozice je zajímavá“ :-) , postupem času už nám ale na šachovnici stavěl aktuální pozice i se slovním komentářem, což byl pro nás samozřejmě ideální stav. Také prostředí pro čekající se v průběhu turnaje zlepšilo – pořadatelé dodali dostatečné množství židlí a zajistili alespoň drobné občerstvení. Jak už bylo zmíněno, v posledních třech kolech nám držení palců ve velkém předsálí zpříjemnilo získání hesla na wifi, díky čemuž jsme mohli informovat čtenáře vlašimského webu i o průběžném vývoji partií a také ihned zveřejňovat výsledky českých reprezentantů (a jak šla hned návštěvnost nahoru! :-) ).

Poslední kolo bylo pro Vlašim ze všech nejlepší – Jirka si se soupeřem z Argentiny rychle poradil a Nela rovněž nedala domácí reprezentantce šanci. Takže poprvé v turnaji 2/2!! Nelu výhra posunula na skvělé 16. místo a pozici nejúspěšnější hráčky výpravy – 6/9 je opravdu velmi dobrý výsledek! Jirka nakonec skončil s 50% přibližně uprostřed výsledkové listiny na 67. místě – turnaj jako úspěšný nehodnotil, ale ostudu určitě neudělal. Ještě jednou škoda nepovedeného závěru v 8. kole…  

Turnaj tedy skončil a zbývalo už jen užít si zbytek posledního odpoledne a také závěrečný večer a noc. My jsme toho stihli docela dost: návštěvu vodního baru, kde si Nela vybrala od svého trenéra odměnu za pěkný výsledek,  nákup v obchodě se suvenýry, kde jsme se úspěšně zbavili (téměř) všech zbylých realů, společenskou hru Citadela (Nela, Jirka) a také závěrečné posezení a loučení s pokojem, během něhož se podařilo dopít zásoby z domova. Jako kulisa pak zněl fotbalový televizní přenos lisabonského derby mezi Benficou a Sportingem – škoda jen, že už jsme v týmech nemohli sledovat někdejší opory Karla Poborského či Pavla Horvátha :-) . No, a pak už jen balení, spánek a ahoj, Caldas Novas! 

Cesta domů (neděle 27. a pondělí 28. listopadu)

Protože start našeho letadla z Goianie byl v 10.20, byl ranní odjezd autobusu pro naši výpravu naplánován na šestou hodinu, abychom při předpokládané přibližně 2,5hodinové cestě měli dostatek času a klidu na předodletové procedury. I zde se však projevily určité nedostatky v organizaci brazilských pořadatelů a my jsme tak opouštěli Caldas Novas s hodinovým mankem. Žádný klídek se tedy nekonal, spíš naopak. Na let do Sao Paula s mezipřistáním v hlavním městě Brasilia (zde vystoupili Kořenovi s Pavlem Benčem a vydali  se dál do Ria ještě trochu si užít Brazílie) dostali někteří z nás letenku jednu – přímo do Sao Paula, někteří dvě (Goiania – Brasilia, Brasilia – Sao Paulo) s tím, že si v Brasilii jen přesednou na jiné sedadlo, a například Maťa též jednu, ale jen s cílem v hlavním městě. Naštěstí jsme tento menší nedostatek :-) odhalili ještě relativně včas a i Maťa na poslední chvíli usednul do letadla se správnými letenkami. Za vyřízení této, ale i mnoha jiných situací, kdy je třeba použít jiného než našeho mateřského jazyka :-) , bychom měli poděkovat především Jolaně Rýdlové, která nám byla často nápomocna a starala se o nás často jako o vlastní :-) .

Cesta do Sao Paula i se zastávkou proběhla v klidu a k přípravě k letu přes Atlantský oceán jsme tentokrát měli téměř 5 hodin. Program zde byl individuální, někteří zasytili své prázdné žaludky (cestovalo se bez snídaně), utratili poslední realy nebo si jen tak prošli letiště. Na právě probíhající Velkou cenu Brazílie ve Formuli 1 nevyrazil kupodivu nikdo :-) a všichni se nakonec sešli u oblíbené Citadely.

Let přes velkou louži byl klidný a docela utekl, ráno jsme si posunuli hodinky o 3 hodiny vpřed a už nás vítala do mlhy ponořená Paříž. Následoval poměrně dlouhý přesun k místu nástupu našeho posledního úseku cesty a nemohlo nás vyvést z míry ani hodinové zpoždění letu do naší stověžaté Prahy, způsobené pravděpodobně sníženou viditelností. Jak poznamenala Jolana, z Paříže už můžeme jet klidně autem :-) . Bylo velmi příjemné, že finále naší cesty měly na starost České aerolinie a my tak slyšeli v posledních asi 80 minutách celkově 27hodinové cesty z Caldas Novas češtinu i v letadle a konečně jsme tedy zjistili, cože nám to v těch letadlech pořád vyprávějí :-) . České noviny, to už byl pro nás jen takový bonus. V Praze přistálo naše letadlo krátce po dvanácté hodině, v příletové hale na nás čekali děda Pýcha, mamka Iveta i s kyticí pro Nelu, nechyběl věčně dobře naladěný Áda Rýdl ani blízcí ostatních členů české výpravy. Své „ovečky“ přijel pozdravit dokonce ten téměř nejvyšší, generální sekretář ŠSČR Marek Vokáč. Všichni jsme se rozloučili a popřáli si šťastnou cestu domů s tím, že budeme mít určitě na co vzpomínat!  

Konečné výsledky

Fotky od Jardy Pýchy

Partie Nely Pýchové (možnost přehrání partií v přehrávači)

Stránky pořadatelů

Stránky reprezentačního trenéra Davida Kaňovského

175 reakcí na “Brazilský deník”

1 4 5 6
  1. 151
    Dan píše:

    Gratuluji všem účastníkům za předvedené výkony, nejvíc samozřejmě Nele a Maťovi.

  2. 152
    Jiroušková Marie píše:

    Také gratuli všem k velkému úspěchu.

  3. 153
    Jiroušková Marie píše:

    Oprava :-) . Také gratuluji všem, k velkému pspěchu. Nelo jsi pašák.

  4. 154
    Nela píše:

    Díky moc všem za podporu, za gratulace a vůbec za všechno… :-) Taky děkuju Maťovi a „Dejfovi“ za přípravy a Jirkovi Mejzlíkovi, protože bez něj by ze mě žádná šachistka asi nebyla. Jo a taky ještě Maťovi, že se mnou vydržel, pracoval se mnou a vypracoval mě tak že jsem mohla letět do Brazílie ne jen na dovolenou, ale na šachy. Fakt MOC DĚKUJU!!! :-D :-)

  5. 155
    Bolek píše:

    Díky všem, je radost na vás koukat.Držím palce i po ukončení jednoho skvělého mistrovství.

  6. 156
    Maťa píše:

    Jak jste jistě pochopili z komentáře č. 154, z Brazílie jsme se včera v pořádku vrátili :-) . Bližší informace o závěru pobytu a cestě domů si přečete v deníku, který bude v dohledné době dokončen (Jarda už cestu popsal a text poslal, na mně je dopsat poslední den v Caldas Novas).

  7. 157
    Honza S. píše:

    Ahoj Ondor, zdravíme kluky a holky vopálený…

  8. 158
    Honza S. píše:

    Ondro…

  9. 159
    Pavel Vojta píše:

    Také zdravím předsedu a zároveň přeji jemu i dalším Ondrům v našem oddílu všechno nejlepší k dnešnímu svátku :-) .

  10. 160
    Zvárovi píše:

    Také se připojujeme s gratulací k svátku všem Ondrům z oddílu. Všechno nejlepší, hlavně hodně zdravíčka a mnoho šachových úspěchů.

  11. 161
    Tomáš Hašek píše:

    Všem Ondrům z našeho oddílu přeji vše nej k dnešním jmeninám!

  12. 162
    Maťa píše:

    Na internetových stránkách Benešovského deníku je krátká zpráva o MS v Brazílii od pana Sládka: http://benesovsky.denik.cz/ostatni_region/sachy20111129.html .

  13. 163
    Maťa píše:

    Respektive je pan Sládek pod článkem podepsaný, ale spíš bych řekl, že jim poslal lehce upravený článek Jardy Říhy z říčanského webu: http://www.sachyricany.cz/?q=node/676 .

  14. 164
    Maťa píše:

    Odkazovaný článek bohužel obsahuje kromě mnoha překlepů i dvě pořádné hrubky – snad si toho jazykový korektor novin všimne a do tištěné verze je nepustí…

  15. 165
    Marie F. píše:

    Článek vyšel v Benešovském deníku už 30.11. ve sportovní příloze.

  16. 166
    Maťa píše:

    Brazilský deník byl právě dokončen – doplnil jsem poslední den v Caldas Novas a cestu domů, do článku jsem navíc přidal několik fotek.

    Jinak v dnešním Benešovském deníku vyjde rozhovor s Nelou, tak neváhejte a nakupujte (třeba v naší trafice). A když už ty noviny koupíte, nezapomeňte vyplnit kupon k anketě o nejúspěšnějšího sportovce okresu – kandidují hned 3 naši šachisté a 2 kolektivy :-)

  17. 167
    Maťa píše:

    Kdo mě včera neposlechl a noviny si nekoupil :-) , může se na článek podívat na http://benesovsky.denik.cz/zpravy_region/nela-si-odletela-zahrat-sachy-az-do-jizni-20111214.html .

  18. 169
    Jarda P. píše:

    Předběžné startovní listiny letošního MS mládeže : http://www.wycc2012.com/participants.html

  19. 170
    Jirka M. píše:

    Jo, Nela je nasazená ve své kategorii těsně nad půlkou. Už se těšíme na fandění :) !

  20. 171
    Maťa píše:

    A naše druhá reprezentantka Julča Vilímová je nasazena ještě výše – je to hlavně tím, že v kategorii D10 dost dívek nemá zatím Fide elo, podle kterého je nasazováno.

  21. 172
    Julča píše:

    Už se tam moc těším a doufám, že nám budete pořádně fandit :-)

  22. 173
    Maťa píše:

    Mistryně světa z Brazílie (2011) v kategorii D12 v právě probíhajícím turnaji v Brně zatím vévodí průběžnému pořadí: http://www.chess-results.com/tnr116148.aspx?lan=5&art=1&rd=6&flag=30&wi=821. Nela si s ní tehdy zahrála a prohrála až po dlouhém boji po chybě v koncovce… http://www.sachyvlasim.cz/wp-content/uploads/Abdumalik.jpg

  23. 174
    Jarda P. píše:

    Šikovná to dívčina :-) .

1 4 5 6

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 

© 2021 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist