TJ Spartak Vlasim
18
Lis

Šachový vlak 14. – 18. 10. 2011 – část pátá

Vladimír Horák

Ráno jsme se probudili, vyhlédli z okna, ověřili jsme si, že smlouva uzavřená se sv. Petrem nebyla porušena a sluníčko dohánělo to, co zanedbalo v létě. Seběhli jsme na snídani, dobře posnídali, odpočinuli si, počkali v recepci na Pavla s Janou a vydali se taxíkem na nádraží. Nuda, co? Zažitý ranní stereotyp nebyl ničím narušen. Večerní zácpa se ráno nekonala, a tak jsme za chvíli vystupovali z taxíku na větším parkovišti u nádraží. Když jsme se rozhlédli, zjistili jsme, že stojíme na ploše nad nádražím, dole pod námi byly koleje a vedle nás stanoviště taxíků. Kdybychom včera nešli podle šipek, ale vyjeli výtahem nahoru, neměli jsme se sháněním taxíku žádné starosti. No jo, ale kdo to měl vědět, že? Jana s Pavlem řekli, že jdou ještě nakoupit, mávli rukou k budově s nápisem Galerie a jestli prý půjdeme s nimi. Při představě, že bych měl asistovat při nákupu obrazů nebo soch či jiných uměleckých předmětů, jsem s díky jejich nabídku odmítl. Protože však do přistavení našeho vlaku zbývalo ještě asi třičtvrtě hodiny, rozhodli jsme se, že si galerii prohlédneme aspoň od vchodu. Vešli jsme a ocitli se v obrovské hale plné obchůdků a nějakého superhypermarketu. Připadal jsem si jako pitomec a byl jsem rád, že jsem se předtím neshodil nějakou „vtipnou“ poznámkou o nákupu Picassa :-) . Ženuška hned zajásala, vrhla se do superhypermarketu se slovy „Konečně koupíme něco vnoučatům.“ a zmizela mi z očí. Zahlédl jsem nedaleko lavičku, popadl kufry a namáhavě se pod jejich váhou vlekl k sezení. Samozřejmě, když jsem byl od lavičky asi pět metrů, přiskotačily nějaké děti a lavičku obsadily. Postavil jsem se opodál a těšil se, že až budu starý, bude mě omladina pouštět sednout nebo že nabydu tu zvláštní schopnost, která umožňuje staříkům a stařenkám v MHD onen bleskový pohyb přes půl tramvaje k prázdným sedačkám. Přemýšlel jsem ve stoje, čímpak asi moje drahá polovička zaplatí u pokladny, protože veškerá eura jsem měl u sebe, a utěšoval jsem se, že těch pár drobných, co má moje ženuška, nám díru do rozpočtu neudělá. Po jejím návratu jsem pochopil, proč tak mizerně hraju šachy. Opět se vyskytla chybka v mých propočtech. Ženuška přitáhla obrovskou tašku s nákupem a já jsem v duchu probíral všechny varianty s možností, kde na to vzala, a ani v jedné variantě mě nenapadalo, jak to mohla zaplatit. Ať jsem dělal, co jsem dělal, napadala mě jen jedna neuvěřitelná varianta, a tak jsem se opatrně zeptal, za kolik toho ukradla. Mile se na mě usmála, vrazila mi do ruky nákup a účet s tím, že to dlužím Pavlovi a Janě, které potkala u pokladny a kterým milostivě dovolila to za ni zaplatit. Hodina odjezdu se kvapem blížila, a tak jsme se vydali na nástupiště. Vlak byl přistaven na čas, rychle jsem si našel, s kým hraju, a německý soupeř Ulrich Stock (ELO 2083) mě potěšil, protože to byl poměrně hratelný protivník, kterého jsem měl šanci porazit. Moje úvaha se ukázala správná a skutečně jsem vyhrál. V dalším kole jsem ovšem narazil na silného francouzského hráče Gregoryho Luxe (ELO 2119). Pamatujete? Byl to ten, co srazil  hřebínek domácímu přeborníkovi bazénu v maďarských lázních Szechenyi. Bohužel jsem dopadl úplně stejně. Prohrál jsem poměrně rychle. Nicméně pořád ještě byla šance na dobré umístění. Chtělo to „jenom“ tři výhry v posledních třech partiích. Když jsem si však přečetl, že mi počítač přidělil Hanku Modrovou z Bohemians Praha, mnohonásobnou finalistku mistrovství republiky žen, mistryni Česka 1972 a Československa 1983 a korespondenční olympioničku a nositelku titulu WFM, nebyl jsem příliš potěšen. Ke všemu jsem měl černé a náladu pod psa. Ovšem již po pár tazích mi Hanka náladu zvedla o několik kilometrů, protože na h4 zapomněla svého střelce, kterého jsem radostně sezobl. Hanka jenom nešťastně špitla „To se mi stává často“. Ovšem poté se ukázalo, že mistryní není náhodou, ale zcela zaslouženě. Pustila se do mě hlava nehlava, zaútočila proti mému králi a měl jsem plné ruce práce její útok odrážet. Abych si usnadnil obranu, obětoval jsem svou věž za jejího nebezpečného střelce. Její tlak sice na chvíli povolil, ale nenápadně přesunula zbývající figury a opět začala útočit. Naštěstí pro mě ji to stálo hodně času a čas jí začal chybět při promýšlení dalšího útoku, čehož jsem využil a postupně začal měnit figurky. Také jsem tím ztratil nějaký čas, a když pozice přešla do koncovky V:2S a nějakých těch pěšců, začal jsem hrát rychleji, abych nespadl na čas. Hanka i s tím málem času na hodinách neustále na šachovnici čarovala a snažila se mi nepříjemnými šachy věží znepříjemnit život. Podařilo se mi vytvořit volného pěšce podporovaného oběma střelci a soustředil jsem se na postup pěšce do dámy. Mezitím jsem králem uhýbal nepříjemným šachům, a když to šlo, postupoval jsem pěšcem. Tím se stalo, že jsem přehlédl, že po jednom šachu ztrácím střelce a málem celou partii. Naštěstí v té chvíli Hance spadl praporek a partii jsem tím pádem s obrovským štěstím vyhrál.


Dalším štěstím bylo, že následovala tříhodinová přestávka, kdy jsem mohl dopřát odpočinek své nervové soustavě. Ženuška mě již očekávala v jídelním voze s posledním obědem. Tentokrát se kuchtík spletl při odměřování bramborového salátu a místo dětské porce jsme dostali porci pro dřevorubce a k tomu řízek přiměřené velikosti. Pošmákli jsme si, zaplatili a odebrali se do „našeho“ kupé. Po odpočinku jsme se vrátili do jídelňáku na kafíčko. Při placení oběda jsem nevěděl, že ženuška si dala před mým příchodem vínko, došlo mi to, až když si posteskla, že vínko nebylo nic moc,  a tak jsem při placení kafíčka přidal 25 Kč, abych to napravil. Schválně jsem nic neřekl a byl jsem připraven, až mě číšník upozorní, že mu dávám příliš, tak mu řeknu, že je to za to víno. Ovšem číšník prašule přepočítal, nehnul brvou, peníze hodil do šrajtofle a odkráčel :-( . Patrně jsem cestoval ve společnosti milionářů a tato částka byla považována za běžné dýško :-) . Jenom doufám, že mě neměl za chudáka, který mu dal tak malé spropitné.

Po kafíčku jsme se vydali zjistit, kdo mě čeká v předposledním kole. Pan Karel Šlechta (ELO 1979) se nezdál být těžkým soupeřem, skutečně jsem jej v zahájení přehrál, měl jsem vyhranou pozici, ale abych se nedostal do časové tísně, začal jsem hrát rychleji, proto jsem se dopustil hrubky, soupeř mi chytil dámu a nezbylo mi než partii vzdát. Hned poté následovala poslední partie s hratelným soupeřem Tomášem Fráňou (ELO 1865). Postupnými výměnami jsem plánoval přechod do výhodné koncovky, ale ta se nekonala, protože jsem to s výměnami přehnal. Soupeř v dámské koncovce nabídl remízu, kterou jsem sice odmítl, ale po pár tazích se ukázalo, že v pozici víc není, a shodli jsme se na smírném zakončení partie.

Turnaj jsem zakončil se ziskem poloviny bodů (nebo se ztrátou poloviny bodů? :-) ). To mi připomnělo jeden stařičký vtípek: Víte, proč si blondýnka před spaním dává na noční stolek jednu sklenici prázdnou a jednu plnou vody? Je to proto, kdyby v noci měla žízeň nebo neměla.

Výsledné umístění (28. místo) zhruba odpovídalo mému nasazení. Čekal jsem sice více, ale byl jsem nakonec spokojen. Zážitky prožité během pěti dnů mi to více než vynahradily. Do Prahy jsme dorazili na čas, vlak zaparkoval opět na prvním nástupišti u vládního salónku a všichni jsme se do něj přesunuli. Zde nás již očekával závěrečný přípitek a závěrečný ceremoniál. Po nezbytných proslovech se pan Matocha ujal vyhlášení výsledků, které si lze prohlédnout zde.

Při vyhlašování výsledků jsem při defilé hráčů přicházejících si pro ceny nechal bloumat myšlenky po zážitcích, které jsme prožili během posledních pěti dnů. Bylo jich tolik, že kdybych je měl všechny sepsat, měla by tato reportáž místo pěti dílů aspoň padesát. Namátkou tedy jen stručně některé:

–         Karinka Němcová, nejmladší účastnice (9 let) a nejobletovanější žena zájezdu :-) , kdykoliv jsem na ni ve vlaku narazil, neustále se jí někdo věnoval. Každý den měla na sobě jiné šatičky, jedny krásnější než druhé. Však jí také všichni říkali, že vypadá jak princeznička. Vždycky měla výbornou náladu, kterou si nenechala zkazit ani případnou prohrou. O tom, že je nesmírně talentovaná, svědčí i zisk 6 bodů.


–         Neuvěřitelně přátelské chování hráčů i doprovodu, nemluvě o pořadatelích, kteří v čele s p. Matochou s bravurou řešili problémy účastníků.

–         Všichni se na sebe usmívali, dávali si přednost při průchodu úzkými chodbičkami (kromě Karinky, která svištěla úzkými chodbičkami mezi lidmi vzhledem ke své maličkosti naprosto bez problémů), přidržovali si dveře mezi vagóny, uvolňovali místa v jídelním voze. Prostě se sešla fantastická parta, a pokud se našel mezi nimi nějaký morous (čemuž nevěřím), tak musel být zalezlý v kupé a za celou cestu nevystrčil nos.

–         Vlakový personál neměl chybku, sympatická Lenka kdykoliv někdo něco potřeboval, ochotně odpovídala na dotazy. Průvodčí, když jsem ve stanici stepoval před zamčeným záchodem, procházeje okolo se slovy „Ono se to nepodělá …“, odemkl a pustil mě dovnitř.

–         Jeden z účastníků, kdykoliv někoho míjel v úzké chodbičce, povyskočil, přilepil se komickým způsobem na zeď a po projití zase ze zdi odpadl a pokračoval dál.

–         Zahraniční účastníci se ochotně bavili s kýmkoliv, kdo projevil jen špetku zájmu. Škoda, že se čeština neučí v EU jako povinný jazyk ;-) .

–         Manželka měla největší obavy z toho, že se bude po cestě nudit, ale poznala ve vlaku mezi doprovodem tolik sympatických kamarádek, že si na nudu ani nevzpomněla. Naopak, někdy byla ráda, že se mohla zašít v kupé a odpočinout si.

Takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho, ale nebudu váženého čtenáře nudit. Shrnu to do jediného slova, bylo to prostě fantastické.

Po chvilce bloumání v myšlenkách jsem si všiml, že ženuška už zase konverzuje s panem Hortem, asi si nějak padli do oka ;-) . Pan Hort si zájezd velmi pochvaloval, jen to přidávání času na tah mu neustále leželo v hlavě. Doufám, že pan Matocha to v další akci zohlední. Schválně píšu v akci, a ne v šachovém vlaku. Jak jsem se v kuloárech dozvěděl, uvažuje se sice o dalším šachovém vlaku, tentokrát prý jsou ve hře 3 varianty, směrem na západ nebo jih anebo ve stopách Orient-Expresu až do Istanbulu, kde by měl být jeden den volna. Kdybych si mohl vybrat, byl bych pro poslední variantu. Je ovšem možné, že se vůbec nepojede vlakem. Na internetu je příspěvek Holanďana Doggerse, který zde zveřejnil pěkné fotky a video, které natočil během cesty vlakem. Když však dočtete až na konec, tak pod článkem jsou komentáře čtenářů a jeden z nich navrhuje, aby příští turnaj se konal na palubě airbusu A380. Jsem velmi zvědav, zdali pan Matocha tuto hozenou rukavici zvedne :-) .

Po skončení závěrečného ceremoniálu jsme se se všemi srdečně rozloučili, moje dojatá ženuška si ještě vzala od překvapeného pana Matochy mikrofon a všem pořadatelům poděkovala za nezapomenutelný zážitek. A pak jsme už spěchali na 6. kolej, kde na nás již čekala lokálka do Říčan. Po cestě jsme potkali desetiletého Jerguše Pecháče (skončil na překrásném 12. místě) s babičkou, které ještě čekala noční cesta na Slovensko a babičku cesta z vlaku rovnou do práce.

Domů jsme dorazili už za tmy, ani jsme nevybalovali kufry a usnuli jsme, jako když nás do vody hodí. Nádherný zájezd ukončila manželka až druhý den, kdy vyndala jablka z kufru a všechna odnesla k našim dvěma jabloním, aby si pokecaly o tom, jak se jablka u nás mají dobře, protože je vozíme po Evropě, a neopomněla jim zdůraznit (těm jabloním), že pokud už konečně budou mít pořádnou úrodu, že všechny jejich děti vezmeme příští rok zase s sebou :-( . Pak odnesla jablka do kuchyně a udělala z nich výborný štrůdl.

Webové stránky Pražské šachové společnosti

Článek o šachovém vlaku na NŠS

Šachový vlak 14. – 18.  10. 2 011 – část první

Šachový vlak 14. – 18.  10.  2011 – část druhá

Šachový vlak 14. – 18.  10.  2011 – část třetí

Šachový vlak 14. – 18. 10. 2011 – část čtvrtá

3 reakcí na “Šachový vlak 14. – 18. 10. 2011 – část pátá”

  1. 1
    Maky píše:

    Děkuji za poutavý šachový cestopis. Náramně jsem se u všech dílů bavil. :-))

  2. 2
    Vláďa píše:

    Maky, díky za uznání.
    Nějak mi vypadl z článku zmiňovaný odkaz na článek Petera Doggerse: http://www.chessvibes.com/reports/train-chess-part-2-more-photos-and-a-video
    Pro chyby v češtině sice neexistuje omluva, přesto se váženým čtenářům omlouvám, páč za to nemůžu já, ale mí učitelé češtiny, kteří mne nedokázali tomuto krásnému jazyku naučit ;-).

  3. 3
    Ondřej Vykouk píše:

    Články o šachovém vlaku se mi líbily a chtěl bych panu Horákovi vyjádřit podporu do dalšího psaní na náš web. Jen tak dál;)

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 

© 2021 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist