Dnes je tomu na den přesně 50 let, kdy se v sále hotelu Na Knížecí uskutečnila simultánka se Salo Flohrem. 4. března 1973 se jí zúčastnilo i několik hráčů Vlašimi. Šlo tehdy pro náš okres o mimořádnou událost, o čemž svědčí celá řada článků otištěných v dobovém tisku.
Salo Flohr patřil ve 30. letech 20. století k nejlepším hráčům světa a roku 1937 jej kongres FIDE jmenoval kandidátem zápasu o titul mistra světa. Zápas s Alexandrem Aljechinem měl proběhnout v roce 1939 v ČSR za financování Janem Antonínem Baťou, znemožnilo jej však obsazení Československa Německem.
Salo Flohr měl k Benešovu velmi vřelý vztah. V roce 1930 mu zde bylo uděleno domovské právo a díky tomu mohl naší zemi reprezentovat na olympiádě v Hamburku. Pro zajímavost dopis ze 7. června 1930, ve kterém starosta Ústřední jednoty Československých šachistů uctivě děkuje „slavné městské radě a městskému zastupitelstvu v Benešově“:
Pa válce získal Salo Flohr azyl v Sovětském svazu a tuto zemi reprezentoval až do konce své kariéry. I tak ale nadále Benešov rád navštěvoval. V knize Sport na Benešovsku, vydané v roce 2020, se lze dočíst: „Po válce Salo Flohr navštívil naše město třikrát. Poprvé v roce 1958, podruhé v roce 1973, kdy vždy v sále Na Knížecí sehrál simultánku proti 60 hráčům. Poslední jeho návštěva se uskutečnila v roce 1979, ale vzhledem k špatnému zdravotnímu stavu už nemohl sehrát simultánní partie, což by pro něho znamenalo nepřetržitě chodit čtyři hodiny kolem hracích stolů.“ Tyto informace ale nejsou přesné, podařilo se mi dohledat, že simultánku v Benešově sehrál i 6. prosince 1975. Viz týdeník Jiskra:
Vraťme se ale do neděle 4. března 1973. Ve 13 hodin zasedlo proti sovětskému velmistrovi 55 hráčů, mezi kterými bylo i několik Vlašimáků. Vidíme je na úvodní fotografii – odleva M. Závěta, Milan Němec, František Innemann, Stanislav Vojta a úplně vpravo přihlíží Alena Peterková a Ladislav Hejný. Bohužel se ale nikomu z nich Salo Flohra o body připravit nepodařilo.
Vlevo Stanislav Vojta, vedle něj Ladislav Hejný
Celkově dopadla simultánka 52:3 ve prospěch velmistra. Vyhrát se podařilo pouze Milanu Poustkovi z Votic (níže je uvedena i konečná pozice), z cenných remíz se pak radovali Vladimír Kočí z Benešova, Lubomír Čech z Říčan, Vl. Novotný z Kosovy Hory a p. Peterka z Brodců.
Přečíst si můžete články z dobového tisku, které byly publikovány v okresních novinách Jiskra. Najdete zde pozvánku, popis simultánky a dokonce i poděkování Salo Flohra, které bylo zveřejněna na první stránce tohoto týdeníku.
Pro zpestření svého příspěvku o Salo Flohrovi a jeho vztahu k Benešovu si dovolím přidat jednu „bulvární“ perličku, kterou zveřejnil pan Igor Chromý v místním zpravodaji v roce 2020. Cituji:
„Existuje však ještě další nezávislá spojitost mistra Flohra s Benešovem, která ovšem paradoxně vznikla daleko za hranicemi naší země, a to v anglickém Folkestone (trajektový přístav, dnes vyústění Eurotunelu). V červenci 1933 tam probíhala 5. šachová olympiáda, které se zúčastnilo československé družstvo včetně Flohra a získalo pěkné druhé místo před Švédy a za reprezentanty USA. Na turnaj se jako divačka vypravila jistá Věra Meisnerová (později provdaná Platilová) z Benešova, která byla ve Folkestone na jazykovém pobytu. Zřejmě ji mladý a pohledný Salo Flohr musel silně zaujmout, neboť ho sama vyhledala a oslovila. Vedli spolu dlouhé upřímné rozhovory, jež brzy vyústily ve vzájemnou náklonnost, která záhy vyvrcholila zhruba roční romancí, kdy pokud nebyli spolu, denně si prý psali dopisy. Plánovali už i svatbu, ale s tou nesouhlasili Věřini rodiče, takže k ní nedošlo. Přesto se dochovaly takové zajímavosti jako fotky Salomona s Věrou při tenisové zábavě ve Folkestone, dokonce i jejich fotografie s Alexandrem Aljechinem v Praze Na Příkopě. Láska to byla zjevně veliká a Salo na Věru z Benešova nikdy nezapomněl.“
Věra a Salo ve Folkestone v roce 1933
Flohrovi životopisci uvádějí, že prý při žádném z výjezdů k nám do Čech nezapomněl navštívit právě Věru, svoji první lásku z Benešova, naposledy ještě rok před svou smrtí. Věru Platilovou (roz. Meisnerovou) lze nalézt i na této fotografii z benešovské simultánky 4. března 1973.
Na závěr přidám 2 perličky vztahující se k Vlašimi. Salo Flohr se narodil ve stejný den (21. listopadu) jako Kuba Voříšek, jen o 95 let dříve. 
Druhá věc je zajímavější. V našem oddíle máme hráče, který Salo Flohra dokázal v simultánce porazit. Nebylo to v roce 1973 v Benešově, ale o rok později v Kolíně. Svou životní výhru Zdeněk Ryšánek na přelomu století okomentoval pro časopis Gambit:
(autor článku: Tomáš Vojta)
Se zpožděním 48 let gratuluju Zdeňkovi k cennému skalpu a Tomášovi děkuji za pěkný článek! A vyřešil jsem úlohu z novinového výstřižku, ale počítám, že už jsem prošvihl termín.
Přidám ještě jednu historickou informaci: na poslední fotografii článku je zhruba uprostřed (s bílou hůlkou) vidět nestor benešovského šachu a trenér mládeže pan Ivo Kudrna.
Také Tomášovi děkuji za hezkou vzpomínku na zajímavou osobnost světového meziválečného šachu. Na Knížecí jsem se byl podívat, v DDM už jsem si i zahrál, ale moje Pircova obrana nepřežila ani 30 tahů
Díky za hezký článek a za vzpomínku na moji partii. Doplním ještě, že Salo Flohr v Kulturním domě v Kolíně utrpěl 4 porážky a 8 remíz. Mě bylo 16 let a začínal jsem s šachy ve 14ti. Některé mé tahy jsou bídné ale vítězství celkem drtivé. Vzpomínám na pana Ešnera, který mi fandil a potom neustále hlásil, že takoví „borci“ co porazili Salo Flohra by měli hrát na prvních šachovnicích. Jojo, mladost – radost.