TJ Spartak Vlasim
27
Led

Černý den na n-tou aneb Vlašim – K. Hora 3,5:4,5

Honza Šťastný

Večer před jedním z klíčových zápasů o udržení ve 2. lize mne mimoděk napadlo, že vlastně žádná z mých dosavadních tří výher vlastně týmu k ničemu pořádnému nebyla (remízu v zápase s Neratovicemi lze těžko považovat za nějaký extra úspěch a s Libercem bychom bezpečně vyhráli tak jako tak) a že by bylo tudíž hezké a milé tuto bilanci prolomit právě v zápase s Kutnou Horou, který nás v neděli čekal a kde se dal očekávat tuhý boj a těsný výsledek. Sice jsem později v hovoru se svojí lepší polovičkou tuto větu korigoval na „Klidně ať třeba jenom remizuju, hlavně ať vyhrajeme!“, nicméně lákavá myšlenka přiložit pod kotel společného úspěchu celé polínko a nikoliv jen půlku kdesi v podvědomí pochopitelně hlodala dál… Leč to jsem ještě netušil, že se vše zvrtne úplně opačně a mně se mojí vlastní hloupostí a nepozorností podaří stylizovat se do role nikoliv pozitivního, nýbrž negativního „hrdiny“ zápasu. Ale pojďme si to probrat celé pěkně od začátku…

Jak avizovala už i předzápasová anketa na vlašimském webu, řada hráčů soupeře hostovala kdysi ve Vlašimi a podobně kdysi několik Vlašimáků vyztužilo řady kutnohorských borců, zápas se tak nesl ve velmi přátelském duchu a málokdo by z uvolněné atmosféry a společných analýz  a „hlodů“ hráčů obou týmů na chodbě vůbec hádal, že se hraje o poměrně důležité body, které oba týmy potřebují k záchraně jako sůl. Nicméně, jak se říká – když nejde o život, jde vlastně o… :-) … A tak se Sporthotelem rozléhalo okolo desáté rozléhalo mohutné „Vííí-ťan Moravec!“, „Jááárda Da-neš“ a podobné halekání :-)

V naší sestavě zela citelná díra kvůli absenci Toma, který v extralize hájil s 33% úspěšností barvy Turnova, jinak jsme byli ovšem komplet, uhádnout sestavu Hory je asi tak stejně pravděpodobné jako vyhrát třetí cenu ve Sportce, výsledkem byl mix, který signalizoval, dle očekávání, papírově hodně vyrovnaný zápas, v němž si Vláďa se svým čerstvým slušivým šedým vousem a vizáží seriózního profesora matematiky musel vedle bandy mlaďasů a vesměs infantilně se chovajících třicátníků připadat, ač pochopitelně duší stále mlád, asi lehce nepatřičně :-)

Zápas pro nás nezačal vůbec dobře – Bramborovi se na trojce nepodařilo zahájení, dámou si v dámském gambitu nešikovně nalezl na polootevřený a záhy už zcela otevřený sloupec pod rentgen soupeřovy věže a byl tak poměrně záhy nucen přenechat iniciativu černému, hostovi z Rychnova nad Kněžnou Zbyňku Ringelovi. Neveselé dilema, jestli zůstat králem v centru či si chrochtnout pod potenciální soupeřův útok, vyřešil Brambor variantou rošáda, nicméně tlak i počet černých figur ztékajících oslabený kryt Bramborova krále byl příliš velký a ten byl již před 30. tahem, tváří v tvář neodvratnému matu, nucen kapitulovat – 0-1.

Ovšem pak se opět předvedla posádka Stokličova „Killer car“. Killer car proto, že hráčům, jež tento vůz sváží v poslední době na zápasy (tj. Stokličovi, Robinovi a mně), se zatím nadmíru dařilo, před tímto kolem měli dohromady na kontě plných 10 ze 20 vlašimských bodů, auto pravidelně přiváží větší než 50% bodový zisk a je tedy nasnadě otázka, jestli by snad Stoklič neměl na všechny další, přinejmenším venkovní zápasy, svého evidentně kouzelného oře raději zapůjčit početnější, zpravidla pětičlenné, z Vlašimi cestující části výpravy – naše naděje na zápasový úspěch by se tak rapidně zvýšily :-) ! A kdyby nám v předposledním kole jó teklo do bot, vždycky je tu ještě varianta šupsnout Davida s Robinem do kufru, posadit někoho Bramborovi na klín a vyrazit do Kolína jedním autem v plném počtu :-) !

Autíčko nezklamalo ani tentokrát, bohužel nám však dvoutřetinová úspěšnost jeho osádky na body nestačila. Na 4. desce hrající Stoklič zvolil proti Ondrovi Vinklárkovi, toho času slavícímu úspěchy už spíše na pokerových než na šachových kolbištích, skandinávskou, která záhy přešla do výměnné francouzské, kde Stoklič zajímavě obětoval pěšce, jehož bílý raději brzy vrátil a výsledkem byla poměrně nestandardní a poměrně komplikovaná pozice s opačnými rošádami, kde se nakonec po oboustranných chybách (dle Stokličova vyjádření na webu; mrknul jsem v rychlosti na partie a 16.c5! se ziskem minimálně kvality tam opravdu bylo) potvrdilo známé úsloví, že v šachách zpravidla vyhrává ten, kdo udělá chybu jako předposlední – v tomto případě to byl právě Honza, přičemž tou poslední chybou Ondry Vinklárka bylo to, že překročil, byť už ve špatné pozici s pěšcem méně, čas – 1-1.

Druhý „killer“, na 8.desce hrající Robin, taky nezaváhal – ze sicilské s 2.c3 vyšel bez problémů, bílý Jaromír Skála mohl sice bez větších problémů držet rovnováhu, zhlédl se ovšem v nekorektním útoku, počemž Robinova aktivní dáma spojila příjemné s užitečným, tj. žraní pěšců s krytím vlastních slabin (Pe6) a potenciálně i hrozbami soupeřovu králi a Robin nakonec celkem bez problémů díky přesnému propočtu zvítězil na materiál (bílý útok vypadal nebezpečně jen opticky) – 2-1.

Ovšem tím naše aktiva na dlouhou dobu skončila – na 5. desce se Maťa proti Jiřímu Černovskému opět pustil do výměnného Caro-Kannu s c3, dovolil černému vybudování mocného pěšcového centra, otázka ovšem stála, zda se černému podaří ono centrum udržet či účinně rozpohybovat, což by mu ve spojení s dvojicí střelců zaručovalo výhodu, či zda se naopak  Maťovi podaří jej oslabit a naleznout tak opěrné body pro své koně nebo dokonce černé centrum zlikvidovat docela, nejlépe pak jeho odběrem či alespoň některé jeho části :-) … Přiznám se, že se mi i přes jisté taktické možnosti Mati pozice více zamlouvala za černé, neb se mi zdálo, že černý své centrum udrží, netroufám si to ovšem tvrdit nijak kategoricky, pozici jsem zahlédl a počítal spíš letmo, Maťa na webu zmiňoval, že byl někde vyhraný či přinejmenším přivyhraný, nevím, neviděl jsem, každopádně zápis o utkání hlásil neúprosně 0-1. (Zpětně, po přehrání partie, se mi stále zdá, že dynamická kompenzace černého za pěšcové slabiny v pozici po výměně dam – dvojice střelců – byla stále přinejmenším dostačující k rovnováze; každopádně Maťa si nešťastně naběhl do ztráty figury).

Za vyučenou tentokrát bohužel dostala druhá z našich mladých nadějí, na 6.šachovnici hrající David – zahájení, dámský gambit, nesignalizovalo, že by měl mít na cestě k vyrovnání nějaké větší problémy, pak si ovšem předčasně vytahal, pravděpodobně ve vidině více než poloviny bodu a útoku na soupeřova krále, místo dokončení vývinu všechny pěšce před králem vlastním a nejspíš právě to ho nakonec stálo krk – když jsem pozici viděl podruhé, měl jeho soupeř, Miloš Štolba, při rovném materiálu mnohem aktivnější figury a iniciativu, David pouze holého krále, jeho pozice sice vypadala ještě bránitelně, ale nejspíš to bylo jen zdání – každopádně po 28.Jg4 již nebylo co řešit – 2-3.

Kdo chce moc, často nemívá nic – moc dobře si vzpomínám, jak jsem kdysi v podobné pozici před X lety na turnaji v Brně černými v dámském gambitu také bojovně natahal své pěšce královského křídla před vlastní rošádou s tím, že konečně ukážu svému do té doby velmi při zdi hrajícímu soupeři, kdo je na šachovnici pánem a zdrtím ho útokem a také jsem nakonec celkem záhy dostal právě na této části šachovnice strašný nářez :-)

No a teď už k partii posledního člena dosavadního úspěšného vlašimského tria, tj. k mojí…Dle očekávání byl mým soupeřem na 1. desce Jarda Daneš, bojovník s velmi širokým repertoárem zahájení, na nějž proto není lehké se připravit. Nicméně bílé figury byly v tomto směru přece jen mírnou výhodou, a když jsem zjistil, že i z toho hnusného Svěšnikova se dá z šílených, často až někam ke 30. tahu proanalyzovaných variant, které vůbec neznám, znát ani nechci a kde má černý navíc na můj vkus až příliš mnoho hry, poměrně brzy utéct do klidnějších, avšak i tak často za černé poměrně zrádných vod, vzhlížel jsem k partii poměrně s optimismem. No a právě Svěšnikov se nakonec na šachovnici i objevil, konkrétně odnož s okamžitým Jd5. Jardovi se podařilo vlézt si přesně do varianty, na kterou jsem si přehrával pár partií a kde má černý, ač to na první pohled příliš nevypadá, po trochu paradoxním tahu 12.h4! kvůli špatně umístěnému Jg6 už nepříjemné problémy a je téměř nucen přejít do pozice z partie (po 15. tahu), která sice na první pohled nevypadá pro černé nijak tragicky, ovšem na pohled druhý už to zdaleka tak veselé není. Zatímco má totiž bílý zcela jasný plán hry, totiž proměnit svoji pěšcovou majoritu na dámském křídle v dámu (3 pěšci proti jednomu, bílý dvojpěšec na b-sloupci je v této pozici spíš výhodou, neb se díky němu uvolňuje c-sloupec pro věže, častý je po evtl. snaze černého o blokádu tahem b6 motiv Vc6! s obětí kvality a následným drtivým postupem pěšcové falangy), černý naopak díky dvojpěšci na g-sloupci postrádá v podobných pozicích typickou protihru spojenou s postupem f5 a musí tak spíš doufat, že se mu podaří nějak dámské křídlo ubetonovat a partii v potu tváře zremizovat. Toho všeho si byl pochopitelně vědom i Jarda, a tak nebylo divu, že v marné snaze vymyslet nějaký kloudný plán hry spotřeboval téměř veškerý svůj čas na přemýšlení (pravda, to u Jardy není žádná rarita ani v „normálních“ pozicích :-) ) a po 17. tahu už mu zbylo jen cca 7 minut, naproti tomu já jsem měl tou dobou ještě přes 80 minut času a spokojeně jsem si při procházení v duchu mnul pazoury nad tím, kterak se Jarda pěkně dusí ve vlastní šťávě a nic nemůže. Tedy vlastně může, v podstatě měl jediný rozumný plán a tím byla výměna černopolných střelců tahem Sg5 s další snahou o nějakou protihru, ale na to vždy přece můžu hrát Dd2, počemž musí černý měnit střelce na e3 sám, načež moje dáma obsadí krásné pole, nedovolíce své oponentce zaujmout nějakou aktivní pozici. Jarda sám po partii označil pozici černého po Dd2 jako na vzdání, což jsou sice přece jen dosti silná slova, ovšem žádný med to tedy věru není, obzvlášť se 7 minutami proti 80.

Leč naneštěstí jsem si vybavil i další motiv, kterým lze na tah Sg5 zareagovat a který jsem viděl v téměř totožné pozici v jedné z už zmíněných partií – výměnu Sxg5 s dalším Dh4, což přece vzhledem k ohrožení černého Ph7 vynucuje výměnu dam, po které se dostanu do kýžené přivyhrané koncovky… A tak jsem dál pěkně Jardu sušil a sušil, rošádu si kvůli uchování možnosti Dh4 neudělal a jen jsem se těšil, kdypak už Jarda, holomek jeden, konečně to Sg5 zahraje, jednou to přece přijít musí… Áááááá – 19. tah – hurrráááá, výýborně – už je to tady – už z dálky vidím, že vedle slona na f5 se ocitl i druhý, juchúúú, jupííí, tak přece nevydržel, snad mi ho v tom momentě bylo i trochu líto, no, hrát takovou protivnou pozici s tak mizerným časem, to bych tedy věru nechtěl, chudák malej, Sg5, akt zoufalství, no jo, co měl ale dělat – koukám, koukám, kochám se, žádnej spěch, proč taky, času dost, vzpomínky na partie ztracené stylem „ruka rychlejší než hlava“ člověka vycepují, po chvíli už ale spokojeně „šroubuju“ do šachovnice, trochu jako Smyslov, když stával dobře (tady bohužel podobnost končí :-) ), tahy Sxg5 a po Dxg5 ono „rozhodující“ Dh4 – koukám, koukám, labužnicky v mžiku počítám ty koncovky, pak si tak říkám – ten nešikovný střelec na f5, zablokoval té dámě poslední pole k ústupu, ani toho pěšce na h7 černý obětovat nemůže, chuděrka černá dáma nemá kam jít a musí se vyměnit, koukám, koukám znovu, kampak ta nebohá černá dáma může, resp. spíš nemůže jít – když tu můj zrak spočine na pěšci na g2… Chvilka šoku – ty vole, dyť von není krytej! Jak to, že … dyť přece v tý partii, co si ji tak pěkně pamatuju … to není možný … koukám ještě jednou – ty vole, von FAKT – NENÍ – KRYTEJ!!!!! Koukám na Jardu, co on na to, chviličku přemýšlí… Koukám na pozici, v mžiku shledávám – neveselo, truchlivo, mohlo by mému králi v centru býti… Koukám znovu na Jardu, bere do ruky svou dámu –  v duchu hesla „přání otcem myšlenky“ se mi mozkem žene „Tak snad ji přece jen vymění!!“ – leč konec šprýmů, resp. věrného přepisu mých myšlenkových pochodů – Jarda není žádný blbec, po Dxg2 se jeho do té doby zachmuřený a nešťastný obličej viditelně rozjasnil a naopak já jsem natvrdo pochopil, že to s tím pohodlným bodem nebude zase až tak snadné… Materiál jsem sice ihned vyrovnal vzetím pěšce na h7, ovšem můj král v centru se rázem přestal cítit jistě, černý měl spoustu protihry a na nějakou realizaci majority na dámském křídle jsem si přinejmenším na dlouhou dobu musel nechat zajít chuť. Objektivně sice pozice za mě možná ještě nebyla horší, ale oproti mukům, která by bývala černého čekala v pozici po Dd2, to byla z jeho pohledu procházka rajskou zahradou, v pozici byla náhle spousta jedu a počítat jsem musel já, naopak Jardovi se hrála pozice celkem sama. Nebudu to prodlužovat – měl jsem v pozici v jeden moment remízu opakováním tahů, ovšem s 20 minutami proti dvěma se mi ji dávat nechtělo, navíc v tom momentě jsem ještě nevnímal žádné bezprostřední nebezpečí a věřil jsem, že partii nakonec „zlomím“ ve svůj prospěch, bohužel již o tah později jsem zcela přehlédl manévr g5 s dalším Sg4, počemž už moje figury ztratily veškerou koordinaci, naopak Jarda vedl i s minimem času útok důrazně a energicky, nedal mi v obraně vydechnout a nakonec mne, zcela po zásluze, po oběti kvality a následně i dámy za věž krásně zmatil. Ironií osudu přitom bylo, že matovou síť kolem mého krále nakonec utáhly obě poloviny onoho vysmívaného a mnou kdysi podceňovaného černého g-dvojpěšce :-(

Poučení z té partie je jasné – příprava je pěkná věc, nicméně to, na co by se měl člověk vždy koncentrovat v první řadě, je jeho vlastní mozek a jeho úsudek, varianta dobrá příprava na úkor povrchnosti v myšlení (k níž logicky svádí) není dobrá kombinace – kdybych byl na partii plně soustředěný od začátku, tak bych to, že visí pěšec na g2, viděl nejspíš i naslepo…

V neděli v noci, kdy se mi partie při usínání pochopitelně stále honila hlavou, se mi najednou vybavila jedna z mých oblíbených scén s babou Jagou (tak skvěle namluvenou Františkem Filipovským) z Mrazíka, jen s trochu prohozenými postavami… Je to ta, kde si chce baba Jaga Ivánka k obědu upéci, nakonec ale sama v peci skončí… Jako bych to viděl: Jarda, pěkně osolen, okořeněn, dvě hodiny ve vlastní šťávě dušen, skoro už k servírování připraven, jen krátce zapéci ho stačilo a jídlo hned hotové by bylo – byla by z něj tuze dobrá pečínka! Už na lopatě ho mám, ale vzpouzí se, vzpouzí, pacholek jeden, nechce ještě, jsa tak mlád, býti sněden!


Nejdřív sám mi na lopatu sedl…

Avšak ne náhodou první desku hájí, lstivý jako liška je! Honzo, Honzíku, už bránit se nebudu, jsem však mlád a nezkušený, ukaž mi, prosím, jak se správně na lopatě sedí! I slez, ty jeden – hrůůůza, tihle nepraktičtí filosofové :-) – vždyť to ti je přece úplně jednoduché -  koukeeej! Šuuuuuuuup! A už to bylo :-( !


…ale pak mne podvedl a mého krále snědl :-( ! (Jarda právě odlifrovává Honzu přímou linkou Vlašim – Peklo – oči plné děsu mluví za vše!)

A tak já hlupák, nejen, že jsem ho nesnědl, já sám mu ještě, na lopatu nasedl :-( ! Holt kdo jinému jámu kopá…

Tady někde by mohla pohádka skončit, kdyby se ovšem bývaly nehrály ještě další dvě partie – stav byl sice 2-4 v náš neprospěch, nicméně stále bylo o co hrát!

Na 2. desce se utkal Ondra Mejzlík černými s Vítem Moravcem, hrál se dámský gambit, kde Ondra ve střední hře hledal své šance na dámském křídle a jeho soupeř naopak spíše na královském, zdálo se mi ale, že dlouho partie nikterak významně nevybočila z přibližné rovnováhy – až najednou, po delší době, koukám, že má Ondra, možná v důsledku nějakého zvratu v časové tísni, v koncovce při stejném materiálu zcela dominantně a velmi výhružně postavené figury, což donutilo jeho soupeře odevzdat pěšce, aniž by za to ovšem svoji pozici nějak významně vylepšil – konec jsem neviděl, jsa už na cestě do Prahy, nicméně pravděpodobně na sebe nenechal dlouho čekat a nám tak svitla jiskřička naděje – 3-4. (Po přehrání musím potvrdit – opravdu to nebylo dlouhé :-) – volný Ondrův pěšec stál bílého figuru).

Vše tak nakonec bylo na Vláďovi, který se na 7. šachovnici utkal s Milošem Vrkotou – hrál se opět dámský gambit a přinejmenším, dokud jsem měl čas partii sledovat, i ona byla celou dobu zhruba v rovnováze (po přehrání vidím, že měl Vláďa stále drobné, leč spíš symbolické plus) a probíhala celkem v poklidu – na konci se pak musel Vláďa pokoušet o výhru v koncovce, kde měly obě strany kromě jednoho páru koní a černopolných střelců k dispozici ještě 4 pěšce, vzhledem k dobře postaveným černým figurám však byla víra zbytku týmu v zázrak spíše jen utopií. Kutnohorští hráči se sice o hře svého borce v koncovkách nevyjadřovali vůbec lichotivě :-) , ovšem tohle se bohužel pro nás opravdu už moc prohrát nedalo…

TRW autoelektronika Vlašim   Stadion Kutná Hora
Šťastný Jan 2249 0 - 1 2285 Daneš Jaroslav
Mejzlík Ondřej 2225 1 - 0 2092 Moravec Vít
Vojta Pavel 2160 0 - 1 2265 Ringel Zbyněk
Stoklasa Jan 2157 1 - 0 2160 Vinklárek Ondřej
Matějovský Ondřej 2033 0 - 1 2151 Černovský Jiří
Zvára David 2009 0 - 1 2093 Štolba Miloš
Horák Vladimír 2082 ½ - ½ 2079 Vrkota Miloš
Hrdina Robin 1909 1 - 0 2031 Skála Jaromír
  :

Suma sumárum – další těsná a opět, podobně jako v Jičíně, trochu hloupá prohra, kterou tentokrát beru hodně na sebe, tohle by se prostě stávat nemělo. Byl to vůbec černý den, obrazně vzato – kromě toho, že se nám zápas nepovedl a prohráli jsme, se hned na 6 šachovnicích z 8 radovali z výhry vůdci černých figur, což není zrovna obvyklý jev… Nemá cenu mrhat místem na bojovné řeči, všichni víme, že sestoupit by byla zejména kvůli šanci mladých kluků zahrát si dobrou soutěž škoda a všichni taky víme, co pro to musíme udělat – pokud možno třikrát vyhrát, což je rozhodně v našich silách.

Tabulka po 6. kole:

Poř. Družstvo V R P Body Skóre Partie
1. ŠK AD Jičín „B“ 5 0 1 15 29.5 21
2. JOLY Lysá nad Labem „B“ 5 0 1 15 29.0 24
3. TJ Pankrác „B“ 3 2 1 11 25.0 17
4. TJ Neratovice 2 3 1 9 25.5 17
5. TJ Slavia Hradec Králové „B“ 3 0 3 9 24.5 17
6. Sokol Kolín 2 3 1 9 24.5 9
7. Desko Liberec 3 0 3 9 20.5 13
8. ŠK Zikuda Turnov „B“ 2 1 3 7 25.0 15
9. Stadion Kutná Hora 2 1 3 7 22.0 12
10. TRW autoelektronika Vlašim 1 1 4 4 23.5 15
11. ŠK Bohemia Pardubice 1 1 4 4 21.5 14
12. Sokol Bakov nad Jizerou 1 0 5 3 17.5 9

Příště jedeme do neméně ohroženého Turnova, kde jsou si, dle jejich webu, důležitosti zápasu taky celkem dobře vědomi, takže rozhodně nic nepodcení… Takže jen pevně doufám, že má Stokličův „Mazlík“, jak Honza svého kamaráda na čtyřech kolech občas tituluje, v pořádku technickou :-)

Zpravodaj s výsledky 6. kola 2. ligy

Podrobná statistika Vlašimi“A“

Partie k přehrání

12 reakcí na “Černý den na n-tou aneb Vlašim – K. Hora 3,5:4,5”

  1. 1
    Vláďa píše:

    Velice pěkný článek, bavil jsem se, div jsem se kafem nepokecal. :-D Nevím, ale proč si vinu za prohraný zápas bereš na sebe, když prohráli ještě další tři hráči? Přece za ně nemůžeš :-) .

  2. 2
    Honza Šťastný píše:

    …no prostě jsem to tak vnímal a stále vnímám – místo bodu, se kterým se už možná tak trochu všeobecně počítalo (to, že jsem s ním podvědomě počítal už i já, byla pochopitelně základní chyba!; nicméně Jarda měl při obtížné pozici mizernej čas, to většinou nekončívá dobře, navíc přece jen nejsem úplnej salát) a který by nás býval dostal na koně a Kutnohoráky naopak pod tlak, bylo vše najednou úplně obráceně – to musela být pro soupeře velká psychická vzpruha! Prostě takhle rozehrané partie se můžou třeba nevyhrát, ale neměly by se prohrát :-( ..

  3. 3
    Honza Šťastný píše:

    …ale řekl jsem si, že než se tím furt užírat, že si z toho radši udělám trochu srandu :-) – líp se to pak „tráví“ :-)

  4. 4
    Jarda P. píše:

    Super článek, hotový román :-) , jen škoda, že to není o vítězném zápase, tak to bude snad příště.

  5. 5
    Maťa píše:

    Taky jsem se skvěle pobavil, a to Honza před odjezdem z Vlašimi říkal: „Článek napíšu, ale tentokrát velmi stručný!“ :-)

    V té mé partii jsem špatně odhadl výslednou koncovku po zápletkách na konci střední hry – zdálo se mi, že i přes soupeřovu dvojku střelců rozhodnou jeho slabí pěšci, které postupně dobudu. Analýza se soupeřem tuto „pravdu“ potvrzovala (získával jsem v ní velkou výhodu), ale objektivní nebyla – počítač hodnotí koncovku jako vyrovnanou, Tomáš Vojta taky (navíc s dodatkem, že by to hrál raději za černé)… Každopádně nakonec rozhodly moje velké chyby v časovce a byla to (další) zasloužená prohra.

    Ještě bych poopravil pořadí dohraných partií – skóre otevřela Davidova porážka. Jinak ten Vláďa Horák si mezi námi mladíky (na obou stranách) musel opravdu připadat jako veterán z první světový :-D .

  6. 6
    Honza S. píše:

    Teda úžasnej článek, směju se ještě teď…. body sice zatím nemáme ale humor nám nechybí a to je důležitý!

  7. 7
    Jarda Daneš píše:

    Úžasný článek Honzy, nakonec ještě udělám kariéru u divadla a v dabingu:-)Musím složit poklonu – sehrál jsem ve Svešnikovovi zhruba 100 partií , ale poprvé jsem byl takto zaskočený a bezradný. Teď po přehrání zhruba 20 partií na dané téma vím, jak to přibližně postavit, ale není to příjemné , čili Jg6 přestanu hrát úplně. .
    Znovu opakuji, Vlašim se bez problémů udrží , vidím minimálně 3 hroby: Bakov, Pardubice, Kolín . To je 9 bodů + krabice Kolalokovy limonády:-)My jsme na tom hůř , ale snad porazíme Neratovice a Liberec a bude to stačit

  8. 8
    Honza Šťastný píše:

    Honza S: no otázkou jest, jak dlouho nám ten humor vydrží:-)..

    Jarda: noo, osobně bych dal radši přednost variantě mít už 7 bodů a vyslosování jako vy než mít to naše jen se čtyřmi:-(..Ale snad se nakonec zachrání oba mančafty, kéž by!

  9. 9
    Tom píše:

    Tak jsem se konečně dostal k tomu, že jsem si v rychlosti projel partie proti Kutné Hoře. Udělám z nich malý článeček, do kterého přihodím i svou partii z Extraligy. Zveřejním někdy zítra večer.

    Ten závěr na 1.desce nemá Honzo chybku :-)

    A Pavle ta partie je opravdu hrozná. Víš o tom, že jsi mohl přijít o čistou figuru už v 11.tahu? 11…Sxe4 12.Sxe4,Jxc5 0-1 To bude chtít v sobotu vylepšit! :-)

  10. 10
    Honza Šťastný píše:

    …joo, koukal jsem, ze i Mod alias Martin Vacek na 63+1 v clanku o nastavajicim zapase Hradce s KH nezapomnel zminit, kterak na 1.desce Danes pekne zmatil Stastneho:-)..Vrrr, jestli ho dostanu do sparu v poslednim kole, tak uvidi:-)!

  11. 11
    Tom píše:

    Tvůj diagram Honzo je ozdobou mého zítřejšího článku. Tak doufám, že až se ti v sobotu dostanu do spárů, tak že to přežiju :-D

  12. 12
    Maťa píše:

    Jardovi se mat povedl, to musíme uznat. Však také někteří hráči Kutné Hory přímo v hrací místnosti zatleskali :-) .

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
chci víc smajlíků...
 

© 2018 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist