aneb pohádkový příběh…

Marie Filipová

Po prvenstvích v Okresním a Krajském přeboru v Benešově a Neratovicích čekala kluky z vesnické Základní školy a Mateřské školy z Načeradce šachová premiéra na Republikovém přeboru základních škol a gymnázií ve Vyškově na Moravě. Turnaj se konal ve dnech 30. – 31. 3. 2010 v prostorách Hotelu Dukla, kde jsme byli i ubytováni. Do Vyškova nás ochotně dovezl Zdeněk Studnička z Pravonína, cesta byla tedy pohodlná a příjemná, stejně dobrá byla i nálada všech soutěžících. Včasný příjezd nám umožnil v klidu se ubytovat. Pokoje byli pěkné, čisté, s televizí, připojením na internet po celém areálu.

Po půl jedné následoval přesun do hrací místnosti, kde jsme byli zaregistrováni, a kluci si mohli rozehrát přátelské partie. Naši nastoupili v sestavě: Lukáš Filip (kapitán), Vojtěch Filip, Patrik Studnička, Michal Sibal a Lukáš Svoboda (náhradník). Pořadatelky z DDM Vyškov měly hezky vyzdobený nejen sál, ale i vstup do hotelu. Na stolech pod šachovnicemi sněhobílé ubrusy navodily opravdu sváteční atmosféru.

Kapitán Lukáš Filip

Nakonec se zaregistrovalo 27 družstev z celé republiky. Zkontrolovány byly soupisky. Vydána startovní listina, kde bylo družstvo z Načeradce dle průměrného ela na 11. místě. Ze Středočeského kraje reprezentovalo ještě družstvo ZŠ a MŠ Dolní Kralovice se startovním číslem 5. a 2. ZŠ Říčany na 10. příčce.

Rázem půl druhé bylo zahájeno! Českou hymnou, jak jinak? Pak následovalo uvítání Jaroslavou Kováčovou, Mgr. Ludmilou Novákovou, ředitelem MKS Vyškov, ředitelem hotelu, všichni popřáli dětem hodně úspěchů a následovalo představování rozhodčích Radky Slepánkové a Stanislava Vémoly, jmenována byla námitková komise, ve které jsem měla čest „zasednout“ i já. Pak už patřilo slovo hlavnímu rozhodčímu Miroslavu Hurtovi, rozhodčímu FIDE, který připomněl šachistům nejdůležitější zásady rapid šachu, následovalo upozornění na vypnutí mobilů a turnaj byl prohlášen za zahájený.

Pan Vémola přečetl rozlosování, šachisté zasedli ke svým šachovnicím, podání ruky, spuštění šachových hodin a první tahy. Na podobné soutěži jsme byli poprvé, ono je toho pro naše šachisty hodně poprvé, hrajeme závodně teprve 27 měsíců. Neklademe si vysoké cíle. Na tomto měli za úkol udržet startovní pořadí, tedy 11. místo. A světe, div se! Oni byli po prvním kole druzí, po druhém dokonce první, pak dvakrát třetí, po pátém šestí, po šestém pátí, následujícím třetí! A toto umístění už udrželi!

Pohled do hracího sálu

Zařadit se za ZŠ a MŠ Boršice (loňského vítěze), za ZŠ Unesco Uherské Hradiště, tak to je opravdu veliký a nečekaný, ovšem příjemný, úspěch. ZŠ a MŠ Dolní Kralovice skončila na 14. a 2. ZŠ Říčany na 11. stupínku. Sklidili jsme, kromě bronzových medailí, ještě 1. místo za třetí šachovnici, kterou hrál Patrik Studnička, a 3. místo za druhou šachovnici, kde hrál Vojtěch Filip. Lukáš Filip hrál výkonem 1572, Vojtěch Filip 1706, Patrik Studnička 1573 a Michal Sibal 1244.

Za zmínku stojí u Lukáše Filipa, že porazil Petra Jana (1840) z GY Jana Keplera Praha, v 5. kole v jasně remízové pozici s Ta Van Duyem (1731) z Podkrušnohorského gymnázia Most udělal v posledním tahu takovou hrubku, která znamenala prohru. Chybu udělal i v posledním kole, kdy hrál s Rudolfem Zezulou (1951) z GY Zastávka u Brna, ale to už byl psychický tlak tak veliký, že není divu, protože až do posledního kola nebylo rozhodnuto o prvním a druhém, ale dokonce ani o našem třetím místě (za nás hráli šachisté z Říčan, potřebovali jsme, aby ubrali Táboru 1,5 bodu, a to se povedlo), tak není divu. Pod stejným tlakem hrál předposlední partii i Michal Sibal s Lenkou Slabou z Boršic. Ve střední hře měl převahu, soupeřka nabízela remízu, Michal dostal pokyn hrát dál, pak to pokazil, pak nabízel remízu Michal (měl horší čas), ale Lenka dostala pokyn hrát dokonce – buď a nebo …, protože obhájci titulu měli skóre 1 : 2 (Patrik a Vojta vyhráli). A ona ta časovka Boršicím vyšla! Jejich trenér sám říkal, že spravedlivá by byla remíza, ale že ten bod nutně potřebovali, jinak by byli druzí. Tak takovéto napětí jsme měli možnost prožívat. No, a Vojta Filip (2. šachovnice) a Patrik Studnička (3. šachovnice), ti hráli opravdu dobře. Ze 124 šachistů se Patrik umístil na 4. (7,5 bodu) a Vojta na 7. místě (7 bodů).

Kluci vzorně reprezentovali nejen Základní školu Načeradec, obec Načeradec, jejíž znak nosili na drezu, ale i svůj mateřský Šachový klub Pravonín (všichni jsou z tohoto ZÚ), Městský dům dětí a mládeže Vlašim, který materielně zabezpečuje tento klub, ale i TJ Spartak Vlašim, kde jsou všichni registrováni, a v neposlední řadě i svého trenéra Ondřeje Matějovského.

Družstvo ZŠ Načeradec s bronzovými medailemi

A nyní ten pohádkový příběh! 11. 1. 2008, tak to je datum, kdy jsme měli první schůzku Šachového klubu Pravonín. Sháněli jsme prostředky na vybavení, kde se dalo. Sháněli jsme šachovou literaturu. Seznamovali se se šachisty z Vlašimi, kteří nad našimi naivními otázkami někdy kroutili hlavou. Neznali jsme vůbec nějaké braní mimochodem, neznali jsme skoro vůbec nic! Jen kluci rádi hráli a hrát chtěli. Sjezdila jsem s nimi spoustu turnajů, stále končili na posledních místech ve výsledkových listinách. Sem tam se podařil někomu ojedinělý úspěch. Pak byl zahájen další ročník  Regionální žákovské ligy SE, tam se začali někteří prosazovat, někteří šachu nechali. Tlak na Ondru Matějovského (předseda Šachového oddílu TJ Spartak Vlašim) jsem zesílila, protože moje vědomosti byly u konce, nutně jsme potřebovali kvalifikovaného trenéra, neměla jsem dětem už co nabídnout. Možná v některých viděl talent a začal pokročilé šachisty trénovat u nás on sám. Nejezdí úplně pravidelně, mnozí by potřebovali individuální přístup, ale přece jen bydlení na vesnici vzdálené od Vlašimi 12 km, dojíždění do školy do stejně vzdáleného Načeradce, ale na druhou stranu, to neumožňuje. Ale úspěchy se začínají dostavovat. Patrik Studnička a Vojta Filip jsou opravdu talentovaní, budou-li na sobě pracovat tak jako dosud, tak o nich ještě uslyšíme. Kluky šachy baví, hrají je rádi, hodně trénují i doma. Lukáš Filip má zájem o trenérskou práci, našel si čas na školení a získal osvědčení o odborné způsobilosti pro trenéra šachu 4. třídy, chce trénovat ty nejmenší. A to, že kluci, po dvou letech práce, obsadili na republikové úrovni 3. místo, tak to je odměna nejen pro ně, ale i pro jejich rodiče, učitele, trenéra i pro mě.

Lukáš Filip, Michal Sibal a Lukáš Svoboda jsou deváťáci, tak už si podobnou soutěž nezahrají, ale určitě budou na tu letošní vzpomínat rádi. Přála bych vám všem vidět jejich upřímnou radost! Oni nevýskali, neskákali, ale stáli v hloučku a stále si jeden přes druhého vykládali, co a jak se jim nepovedlo, co povedlo, pak se pyšně svlékli do školních dresů a šli si pro zaslouženou odměnu! Kluci, děkuji Vám!

Výsledky turnaje

Fotky 1  2  3