Druhý díl svého vzpomínání na sezonu 1996/1997 jsem zakončil osmým kolem, a tak třetí část se bude věnovat závěrečným třem zápasům. Původně jsem zamýšlel, že tento díl bude poslední, ale po nespočetných přáních fanoušků nakonec vypotím i pokračování číslo čtyři.

V 9. kole jsme hráli na půdě rezervy Říčan a na rozdíl od předchozích zápasů jsme vyhráli bez větších nervů. Sice to skončilo opět pouze 4,5:3,5, ale na šachovnicích jsme měli více bodů.  Je velká škoda, že se nedochovala partie Ondry Matějovského s paní Voráčkovou, kdy předseda obětoval obě věže a k tomu střelce a dal soupeřce mat posledními dvěma figurami, které mu na šachovnici zbyly. Maťa doteď tvrdí, že to byla nejhezčí partie, jakou kdy sehrál. Pěkně zahráli na zadních deskách Dan Houdek s Jirkou Prokopem a jejich 1,5 bodu hodně pomohlo.

Doležal R. st. (2017) – Vojta T. (2167) – pozice po 38. tahu černého:

Na tuhle partii jsem si vzpomněl rychle, poněvadž mě tehdy zaujala dost nečekaná vycházka bílého krále.   39.Kg3? Vrchní velitel se jde podívat, jak probíhají boje na pravém křídle. Po 39.a3 by se hrála rovná pozice. 39…Dc7 40.Jd1 f5! 41.Kf3? Po obhlédnutí situace se měl král rychle vrátit do svého velitelského stanu tahem 41.Kh2. Tah v partii se rovná asistované sebevraždě. 41…Vf8 42.Vf2 fxe4+ 43.Kxe4 Vxf2 44.Jxf2 Vxc3 45.De2 Dd6 a bílý zabrání matu jen za cenu velkých ztrát. 0-1

Velkou bojovnost jsme pak prokázali v kole desátém. Během chvilky jsme totiž prohrávali 0-2, ale i tak jsme dokázali zápas otočit. Na nečekaném začátku se podílel Jirka Prokop, který nastavil figuru v 7. tahu, a hlavně pak Honza Stoklasa. Ten přišel na partii pozdě a v dost veselé náladě (nejspíše rovnou z nějakého nonstopu ) a na tu hrůzu, co sehrál, určitě už dávno zapomněl. Já mu ji ale díky kronice Kutné Hory připomenu.

Tohle bylo velké vítězství a již jen krůček nám chyběl k  historickému postupu Vlašimi do 2. ligy. Dobojováno ale nebylo, sice jsme měli v čele soutěže 2 body náskok, ale na naše zaváhání čekaly Havlíčkův Brod (měl lepší skóre) a Benešov (ten měl skóre lehce horší). A dočkali se …

Po příjezdu do Poděbrad k závěrečnému zápasu divize vládla v našem týmu veselá nálada, což je vidět i z těchto mizerných (ale i ty jsou lepší než žádné) fotek:

Vlevo Pavel Vojta a Honza Stoklasa (Klobouk zakrývá čerstvě vyholenou hlavu, Honzův oblíbený pokřik: „S lysou hlavou do ligy“ zazněl samozřejmě i v Poděbradech ).

 
Zleva: Miroslav Vyhnal (fanoušek). Ondra Matějovský, Pavel Vojta, František Innemann, Míra Lalouček

Při utkání už nám úsměv tuhl (na fotce Arnold Krischke) …

A na konci už to bylo jen k breku …  

Důležité utkání jsme vůbec nezvládli a zaslouženě prohráli. Přeci jen nám to štěstíčko asi nemohlo vydržet věčně, v průběhu sezony jsme několikrát těsně vyhráli a tentokrát to prostě nevyšlo. Nejvíc z toho byl frustrován Arnold, který prohlásil, že přestupuje, a kdyby byl poblíž nějaký strom, tak by se na něm nejspíše oběsil.

Zdálo se být všechno ztraceno a že se sen o prvním postupu Vlašimi do 2. ligy rozplynul. Po cestě z Poděbrad jsme se pokusili zjistit výsledky našich konkurentů (což nebylo zdaleka tak snadné jako teď, o mobilním telefonu se nám tehdy mohlo zdát, stejně jako o lize ). První zpráva byla příznivá, Benešov překvapivě prohrál v Nymburku (předstihl by nás, kdyby vyhrál 6:2 a více). A naprostou euforii vyvolal druhý telefonát, při kterém jsme zjistili, že Havlíčkův Brod (stačila by mu jakákoli výhra) nedokázal porazit předposlední Říčany“B“.  Na 4:4 vyrovnal v 80tahovém maratonu pan Vogl, za což mu i po 24 letechs děkuji.

Asi nemusím zdůrazňovat, jak spontánní radost jsme tehdy měli. Bezprostřední oslava ve vlašimské restauraci U Blanických rytířů prostě neměla chybu.

Honza Stoklasa a František Innemann (vlevo Stanislav Vojta)

Zleva: František Innemann, Honza Stoklasa, Pavel Vykouk, Ondra Matějovský, Míra Lalouček, Arnold Krischke, Pavel Vojta, Josef Měchura (schovaný), Tomáš Vojta

Konec třetího dílu … pokračování příště.

(autor článku: Tomáš Vojta)