TJ Spartak Vlasim
13
Kvě

Střípky z archivu – sezona 2001/02

Zázrak aneb nikdy se nevzdávej! :-) Tak mi sezona 2001/02 navždy utkvěla v paměti. Ještě dvě kola před koncem jsme byli poslední, přesto jsme se po neskutečně napínavých a šťastných zápasech dokázali ve 2. lize zachránit. Na to se prostě nezapomíná! :-)     

Jak bylo v těchto letech zvykem, pendlovali jsme mezi krajským přeborem a 2. ligou. V sezoně 2001/2002 jsme byli po vítězství v KP (tehdy se tomu říkalo divize) nováčkem 2. ligy a jako obvykle se nám moc šancí na záchranu nedávalo. Papírově jsme měli druhý nejslabší tým. A tomu odpovídal i začátek soutěže. Od Plzně Letná jsme doma schytali debakl 1,5:6,5 a třeba takto dopadl Ondra Mejzlík:

Blecha M. (2138) – Mejzlík O. (2084) – pozice po 14. tahu černého:

15.Jxc6! bxc6 16.Sxf6 gxf6 18.Dh5 a černý se před matem vzdal. 1-0

Další dva zápasy jsme prohráli shodně 3,5:4,5, nejprve s Plzní Bolevec a pak v Písku. V Písku nám nepomohlo ani vedení 2:0. A nedařilo se nám ani nadále. Ve 4. kole nám Sokolov za stavu 2,5:2,5 nabídl 3 plichty, což jsme odmítli a nakonec prohráli 3:5. 0 bodů po 4 kolech vypadalo opravdu děsivě.  V dalším kole jsme vedli nad Domem armády 4:1, přesto zápas dopadl 4:4. Nedařilo se zejména Standovi Pecháčkovi, který v úvodních 5 kolech neuhrál ani půlku (pak si dal zápas pauzičku a udělal 4 z 5 :-) ).  

Obrat k lepšímu nastal po vánočních svátcích, v prvním lednovém zápase jsme udolali Vyšehrad“D“ 4,5:3,5, přestože jsme rychle 2:0 prohrávali. Jenže to byl jen takový záchvěv. Stejným poměrem dopadl i další zápas, bohužel ale pro soupeře z Domažlic. Po remíze s Líněmi v 8. kole jsme zůstávali poslední a zdálo se, že nám nepomůže už ani svěcená voda. Zejména když se nám nedařilo ani proto béčku Tábora.

Hašek V. (2104) – Horák V. (2004) – pozice po 61. tahu černého:

Prohráváme 4:2 a nic nenasvědčuje tomu, že by domácí měli přijít o 2 body za vítězství. Jenže právě v tuhle chvíli se začaly dít věci, na které rád vzpomínám i po takřka 20 letech. :-)   V úplně remízové pozici si pan Hašek nechal dát 1tahové vidle 62.Jd2?? Sg5+ a my jsme nakonec vybojovali bod za remízu 4:4. Ta sice nic nezměnila na tom, že jsme byli stále poslední, ale zůstávala alespoň jiskřička naděje na záchranu. Tabulka vypadala takto (za vítězství se udělovaly 2 body):

 

A pak přišel na řadu legendární zápas s Příbramí. K jeho podrobnému popisu si vypůjčím slova Ondry Matějovského, která publikoval v pozvánce na vzájemný zápas v roce 2010:

V závěru pozvánky na nedělní souboj mi dovolte jednu malou vzpomínku na poslední vzájemné střetnutí elitních týmů Vlašimi a Příbrami. Došlo k němu před 8 lety, konkrétně v 10. kole 2. ligy–jih v neděli 24. 3. 2002, a byl to možná nejkurióznější zápas, v jakém jsem kdy hrál. Než se pustím do líčení průběhu a především „předprůběhu“ utkání, předznamenám, že zatímco Příbrami tehdy už o nic nešlo, my jsme (stejně jako letos) potřebovali nutně vyhrát – jen to nám dávalo šance na záchranu v přímém souboji posledního kola v Českých Budějovicích. 

A nyní už k samotnému dění před zápasem. Myslím, že všechny nezasvěcené do děje nejrychleji dostane, když sem přepíši poznámky obou kapitánů – málokdy je celá zadní strana zápisu o utkání popsána, navíc už před zahájením: :-)

Vzhledem k tomu, že v místnosti byla naměřena teplota na dvou místech v 10.00 16°C, což nepovažujeme za způsobilé podmínky ke hře, odmítáme k zápasu nastoupit. Návrh, že teplotu změříme v 11.00 hod. a v případě vyhovujícího stavu budeme hrát, za předpokladu, že ztracený čas půjde k tíži domácích, byl kapitánem domácích odmítnut. Poznamenáváme, že celá hrací místnost byla stísněná a vstup do místnosti i pohyb po ní vyžadoval překračování vysokých trámů. Vlašim 24. 3. 2002, kapitán ing. Trmal

Uznáváme, že teplota není ideální, ale podle našeho názoru je dostačující, nehledě k tomu, že v hrací místnosti hřeje topení a je předpoklad, že teplota bude stoupat. Co se týká stísněných prostorů, zde nevidíme žádný problém: odehráli jsme zde řadu zápasů a nikdo si nestěžoval. Vojta T. (kapitán Vlašimi) 

A ještě stručná poznámka rozhodčího Ladislava Blažka z Benešova: teplota: 10.00 – 16°C, teplota 11.00 – 18°C. Utkání začalo v 11 hodin.

Citace kapitánů i rozhodčího plně vystihují, co se před zápasem dělo. Hrací místnost jsme tehdy měli v MěDDM v klubovně na půdě a výjimečně nám toho dne zapomněli zatopit. Nápravu jsme zjednali ihned a topení začalo hřát již před desátou – že půjde teplota rychle nahoru, bylo naprosto evidentní, všichni si pamatujeme, že místnost nebyla zrovna velká a vytopila se celkem snadno… Proto dodnes nechápu, proč Příbramští dělali takové obstrukce, a jejich snahu využít situace ke své obrovské výhodě (hodinu k dobru) považuji za nesportovní a u nikoho jiného jsem se s tím dosud nesetkal. Asi už jsme všichni někdy hráli v podobných podmínkách a často i celý zápas (zde jeho větší část proběhla v teplotě nad 20°C). K tomu bych ještě dodal, že ani dnes nevím, kolik stupňů by mělo v hrací místnosti být. Pan Sládek mi později říkal, že podle něj by 16°C mělo stačit, a pokud je k dispozici sprcha (což v MěDDM byla), stačí i 14°C. :-)

Jak napovídá poznámka rozhodčího, pan Blažek po dlouhých dohadech, během kterých občas padlo i nějaké to ostřejší slůvko, nakonec rozhodl, že se začne s hodinovým skluzem a s rovnými výchozími časy. Emoce šly stranou, horké hlavy vychladly a bylo zahájeno. Po nějakých 2 minutách hry najednou do ticha hrací místnosti náš hráč Honza Stoklasa nahlas pronesl hlášku dne: „Kurva, tady je ale kosa!“ :-) Myslím, že tím napjatou atmosféru dost uvolnil, a poté už se hrál velmi zajímavý zápas, ve kterém jsme ale dlouho tahali za kratší konec…

Po 4 hodinách hry svítil na pomyslném ukazateli skóre stav 3:3 a dohrávaly se partie Pinc–Pecháček a Hlaváček–Matějovský. Standa odolával pravidelným nabídkám remízy a zkoušel vyhrát, má pozice ale byla zcela v troskách a nebylo pochyb, že prohraju. Spoluhráči už se smířili se sestupem do KP (4:4 by nestačilo, jak jsem psal) a odešli zapít žal do Plzeňské krčmy na Žižkovo náměstí. Přišli tak o velký šachový zázrak…

Hlaváček K. (1840) – Matějovský O. (1884) – pozice po 51. tahu černého:

Tahal jsem už jen ze setrvačnosti a také proto, abych nenechal Standu hrát samotného. 51. tahem jsem zkusil poslední fintu … 52. Kh5??? A ono to vyšlo! Ještě dnes si vzpomínám, jak mi bušilo srdce, když soupeř opatrně pokládal krále na h5. Po nějakém „normálním“ tahu (52. c4, 52. Kg5…) bych už partii vzdal. 52…Vb5+ a vzdával naopak bílý, protože dostává mat na h4…

A aby té radosti nebylo málo, tak ve chvíli, kdy Karel Hlaváček táhl králem na h5, dostal Standa Pecháček další nabídku remízy. Samozřejmě přijal, vyhráli jsme 4,5:3,5. Holt jsou věci mezi nebem a zemí … nebo tehdy Příbram potrestala sama bohyně Caissa?

Tak tolik slova Mati. Po tomto úžasném zápase ale byla před námi další výzva, a to ještě mnohem větší. V přímém souboji o záchranu vyhrát na půdě nejsilnějšího týmu 2. ligy! A zázrak pokračoval. Po skvělém výkonu jsme porazili i České Budějovice 4,5:3,5 a ligu zachránili. Při 5 remízách rozhodli o výhře v mimořádně dramatické partii Michal Volák (který do té doby nevyhrál ani jednou) a Ondra Mejzlík.

U ročníku 2001/2002 mám poznámku, že to byla skvělá sezona. Byla prima parta lidí, a i když se nám povětšinou nedařilo, všichni chtěli hrát (soutěž jsme odehráli v pouhých 11 lidech) a bojovali až do konce! Třeba i proto nám Caissa nastavila na konci svou vlídnou tvář. :-)  

(autor článku: Tomáš Vojta)

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 

© 2020 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist