TJ Spartak Vlasim
18
Bře

Turnaj v Don Giovanni aneb propast v garáži

Zdravím vás v tomto nepříjemném období. Ano, vím, že uplynula dlouhá doba od odehrání tohoto turnaje a že již určitě musíte znát všechny podrobnosti ohledně něj, ale chtěl bych vám to také popsat z vlastní perspektivy. Alespoň si budete moci něco přečíst v tomto ,,nehrajícím období“… :-)

Všechno to začalo v pátek přesně před měsícem (14. 2.). Byla 5. hodina ve škole a já jsem se spolu se svým nejlepším kamarádem snažil před mračícím se profesorem dějepisu obhájit naší prezentaci o křížových výpravách. Bylo mi jasné, že jsem hned ze začátku vykročil špatným krokem, když jsem zapomněl zmínit jistou tureckou výhru nad křesťany během arabské expanze v 11. století. Pro neznalce dějepisu, mezi které rozhodně nepatří Tomáš Ludvík, seldžučtí Turci byli něco jako pravá ruka Arabů v té době. Proto, když jsem přednášel o 1. křížové výpravě, jsem se snažil vylíčit historii co nejatraktivněji, aby se to panu mrzoutovi líbilo. A tak jsem mluvil a mluvil … když najednou zazvonilo na konec hodiny. Díky bohu! Plán vyšel. Nejen, že nás pan profesor pochválil, ale dokonce i někteří spolužáci nás pochválili za skvěle zpracovanou prezentaci. Mé srdce se dmulo pýchou. Naposledy jsem se takhle cítil, když během 5. kola na ME v Bratislavě můj soupeř po 5hodinové partii bouchnul do stolu a nevrle mi přijmul remízu, když nemohl proniknout přes moji pěšcovou blokádu. :-) Je důležité si uvědomit, že byl mnohem silnější než já. Nicméně zpátky k tomu důležitému. Když jsem se válel ze schodů na další hodinu, nafouklý jako fotbalový míč Kuby Vojty, došlo mi, že za hodinu mám vlastně hrát první kolo turnaje v Don Giovanni. V té chvíli mi srdce spadlo až do hlubin, do kterých se vydává neznámý s Vergiliem v Božské komedii od Danteho Alighieriho. Věděl jsem, že jsem se na turnaj dostatečně nepřipravoval. No což. Toho bohdá nebude, aby český hráč z boje utíkal! A tak jsem se vypakoval ze školy, tedy samozřejmě jsem nejdříve zašel na oběd, zatímco spolužáci měli hodinu matematiky, a vydal se na stanici metra Želivského, kde se nachází tento impozantní hotel.

Kolo toho dne začínalo od dvou, jestli mi paměť slouží dobře, což je diskutabilní. Když jsem dorazil, bylo půl druhé a už tam na mě čekal Kuba Vojta, který u nás celý tento týden s Tomášem Ludvíkem přespával. Pokecali jsme o životě, jak to velcí kluci dělávají, a najednou jsem měl velmi dobrou náladu. To jsem ale ještě neviděl nasazení.

Hrál jsem na 96. šachovnici s mistrem sázavského šachu panem Feierfeilem (promiňte mi toto označení, jestli tento článek čtete, doufal jsem, že by se vám mohlo zalíbit :-) ). V ten moment jsem nevěděl, co znamená hrát na 96. šachovnici, a tak jsem bezstarostně vykročil do hracího sálu nevědouce, že je pouze jeden z nich. Jakmile jsem v sálu nenašel šachovnici 96, bylo mi něco podezřelé. Naštěstí jsem při vchodu narazil na svoji mámu, moji zachránkyni jsem si v ten moment myslel, která pracuje v Rádiu Svobodná Evropa hned vedle hotelu Don Giovanni (řekl bych tak 154 kroků). Teď ale nastává ta smutná část příběhu, tak si připravte kapesníček. Bylo mi řečeno, že musím jet výtahem o dvě patra dolů do garáže, kde se nachází posledních 40 šachovnic. Nemohl jsem věřit vlastním sluchům. Nevěřícně, ale bez námitek jsem nastoupil do výtahu a připadal jsem si jako François Villon, když ho vyhnali z Paříže v roce 1463. Dorazil jsem na místo. ,,Místnost“, jestli se tomu tak dá říkat, byla docela veliká podzemní garáž a dokonce musím podotknout, že relativně dobře vyteplená a čerstvým vzduchem zaopatřená. Moje prvotní překvapení zmizelo a vystřídalo ho příjemné uspokojení, i když to možná zní až smutně. Usedl jsem za svoji šachovnici, za chvíli jsme si se soupeřem podali ruce a začalo se hrát.

Voříšek J. – Feierfeil J.

Můj soupeř byl v této pozici asi natolik zaskočen mojí novou černohnědou košilí, že zahrál tah 23… dxc4?? načež přišlo 24.Dxd8 Dxf3 25. Dxf8+ Kxf8 a 26. gxf3. Odtud jsme již hráli pouze pár tahů, jelikož černý má celou věž méně.

Na obranu pana Feierfeila ale musím konstatovat, že má slova jsou možná příliš silná. Celou partii mi tolik zatápěl, jako kdyby chtěl pohánět jadernou elektrárnu. Musím říci, že sehrál velmi úctyhodnou partii a spíše já jsem ten, kdo by se měl za partii stydět.


Partie v garáži

Kolem šesté hodiny večerní dohrál i Kuba. Svého soupeře naprosto ,,přepásoval“. Následně jsme jeli domů. Tento večer se k nám nepřidal ještě Tomáš Ludvík, který u nás měl také přespávat, jelikož simuloval kašlík a bylo mu nakázáno přespat v hotelu. Ale to mu nijak extra nevadilo. :-) Já s Kubou jsme se zatím plahočili domů a následně šli spát.

Uznávám, že kdybych takto líčil každý den, konce bychom se nedočetli. Proto ke každému dalšímu dnu připojím pouze diagram ze své partie a nějakou krátkou poznámku.

Sobota 15. února – Den naprosto zmínění zbytečný

Partie z tohoto dne jsem sehrál s Alexandrem Sokolovem, velkým útočníkem, který ale zabředl do křoví tupých pozic. Hra to bylo vskutku poklidná, a proto v diagramu ukazuji snad jedinou taktickou možnost, která se nacházela v jedné podvariantě.

Sokolov A. – Voříšek J.

Zde to vypadá na klasickou pozici s izolovaným pěšcem. Bílý obsadil pole před pěšcem jeho skvostnými koni a dalo by se říct, že si může položit nohu přes nohu, zapraskat klouby na rukou, podívat se na mě s úšklebkem v obličeji a dokonce možná i říci: ,,Přeju hodně štěstí“, ironickým hlasem a odejít na párek s úsměvem na rtech. V tento moment je pozice nabitá taktickým nábojem a černý zde jednoduše může 17…Jxd4 18. Jxd4 Sxd4, a pokud by bílý zde vzal nyní věží, jak určitě by určitě plánoval, kdyby šel na ten párek, 19.Vxd4, přijde Jxc3 20. bxc3 Sxe2 a bílý sice dobere pěšce na d5, ale jeho pozice se blíží k remíze. Proto musel na d4 dobrat pěšcem a hrálo se dál.

Pozn.  Věděli byste, kolik mléčných zubů má pes? Předpokládám že ne, ale možná mezi vámi jsou nějací znalci anatomie psů. Nicméně ukázalo se, že Kuba Vojta je v tomto oboru velký znalec a na tuto otázku ve vědomostní hře Dobyvatel odpověděl 28, což je správná odpověď. :-)

Neděle 16. února – Šachy aneb cesta tam a zase zpátky

V tento den jsme měli s Kubou ,,dvojkolo“. Ráno jsme jeli do Vlašimi se utkat s DP Praha a odpoledne jsme se vraceli zpět do Prahy. S DP Praha jsme bohužel prohráli.

Voříšek J. – Molenda M.

V tento moment se již nacházíme u konce partie. Soupeř byl natolik zaskočen mojí novinkou v zahájení, která byla mimochodem novinkou i pro mě, že odevzdal pěšce a nyní bojuje o záchranu jako stařec v Hemingwayově knize Stařec a moře. Černý nyní zahrál 23…f5, což je asi ten správný tah, ale stejně vede do prohry. Lákavě ale za černé vypadá 23…Jxd2, ale po 24.Jf6+ Kh8 25. Jxe8 Jxb3 26. Dxe5+ f6 27. Dd6 Vxe8 28. Dxf6+ Kg8 a 29. cxb3 černý stojí na prohru. I když možná dobere pěšce na b3, pěšci na a5 nezabrání v postupu.

Pozn. Hra Dobyvatel se ukázala jako účinný protijed proti Kubově neustálé touze povídat. Začali jsme aplikovat každý večer. (Nic proti tobě Kubo, tak to prosím neber. Tvé vyprávění často velmi rád poslouchám, ovšem někdy to trochu přeháníš. :-) )

Pondělí 17. února – Tři prasátka ve slaměném domečku

V pondělí jsem nešel do školy. Sláva! A tak jsme u nás zůstali všichni tří: já, Kuba a Tom. Toho jsme využili a šli jsme si na místní hřiště zahrát fotbal. Tradičně se mi povedlo někoho trefit do hlavy. Mojí obětí byl tentokrát Tom. Ještě jednou se omlouvám…

Petrov N. – Voříšek J.

 

Soupeř byl tak o tři třídy lepší než já. Mno… nebyl to žádný loupák. :-) Nicméně chtěl jsem vám ukázat, jaký mi to dal nádherný mat. Dokáže ho najít? První tah je věží.

(32. Vxe6 Dxc5 33.Vxe8+ Vxe8 34. Dxf7#)

Pozn. Tento den je prvním dnem, kdy Kuba Vojta přišel na novou strategii. Jakmile mu došla slova, začíná si zpívat, a to i přes to, že hned vedle něho si lidi čtou knížky. Ostatním to možná přišlo velmi otravné, já ale musím konstatovat, že rád poslouchám hudbu ke své četbě. :-) I když to zní tak o dva půltóny falešně. :-)

Úterý 18. února – 2. dějství

Obhajoba dějepisné prezentace pokračovala… Naštěstí tentokrát bez problémů. Kéž by tak bezproblémová byla i moje partie, kde jsem si připadal jako Alex, když ho chytili fízlové ve známém románu od Antonyho Burgesse.

Voříšek J. – Kulhánek T.

Se svojí kapucí na hlavě mě soupeř celou partii děsil, až jsem nakonec před pár tahy zahrál strategickou chybu f3?, která naprosto oslabuje černá políčka u krále. Kdyby tohle byly živé šachy jako v Harry Potterovi a já byl král, tak svému kolegovi za šachovnicí asi vypíchnu oči. Nicméně v tuto chvíli černý neváhal se silným tahem 34…e5!, po kterém bílého pozice stojí za starou grešli. Mohl ještě zkoušet 35.Db3, ale po 35…e4 tomu také nějak nevěřím…

Středa 19. února – Fotbal, šachy, spaní

Hentzhen T. – Voříšek J.

Zde se musím pochválit za tah 19…g5, který brání bílému koni v postupu a omezuje pozici. To jsem zabiják, co ?:-)

Čtvrtek 20. února – Lenost, šachy, spaní

Kvůli lenosti jsme ve čtvrtek nešli již tradičně hrát fotbal, jelikož jsme se při snídani začali koukat na Labyrint: Útěk a prostě jsme to museli dokoukat. :-)

V partii z tohoto dne ale nestojí nic za zmínku, a neberte to tak, že jsem to opravdu zpackal, což jsem tedy zpackal, ale soupeř mě prostě a jednoduše přehrál. Byl silnější a já jsem hrál podprůměrně…


V hlavním sále to vypadalo výrazně lépe než v garáži. :-)  

Pátek 21. února – Zpátky do školy

Dneska už jsem zase šel do školy, protože bylo mi zakázáno nejít. Nicméně odpolední kolo začínalo od 14h, takže po 5. hodině jsem ze školy uprchl jako Romeo z Verony a jel jsem na kolo. :-)

Bochnička V. – Voříšek J.

Zde bílý dopustil černého výpadu 16…Je4, čímž ztrácí jednoho pěšce. Po 17. Sxe4 dxe4 jezdec nemá lepší pole na uhnutí než na 18.Jd4, kde je ale v menšině a bílý proto ztrácí pěšce.

Pozn. Kuba Vojta následujícího dne ráno stanul před volbou: má si dát k snídani tvarohový, nebo makový závin? Byla to pro něho vskutku zapeklitá volba, jelikož jak jsme se zpětně dozvěděli, ani tvaroh, ani mák nemá moc v oblibě. Dilema skončilo tím, že snědl dva rohlíky se šunkou.

Sobota 22. února – Rozloučení

Promiňte mi zde moji lenost. Již nejsem schopen zde zkopírovat pozici z poslední partie. Doufám, že vám bude stačit, že jsem ji prohrál. Nicméně přijde mi, že bych neměl opomenout závěr.

Ani nevíte, jak jsou závěry důležité. Před asi týdnem jsme ve škole začali ve stylistice probírat úvahy, a poté, co jsme si pár věcí zapsali, paní profesorka nám rozdala anonymní práci jednoho z jejích studentů a naším úkolem bylo v ní vyhledat chyby. Chyběl mu závěr. Ale jinak byla práce bravurně zpracována. Pokusím se této chyby vyvarovat. :-)

Závěrem bych rád uvedl, že strávený čas spolu s Kubou a Tomem byl opravdu nezapomenutelný a doufám, že příští rok tomu bude stejně tak. Kubovi se turnaj velmi vydařil, a to mu z celé své duše přeji. U Toma je tomu bohužel naopak, ale bylo mi řečeno, že hned po turnaji začal hrát zase velmi kvalitně, a proto věřím, že ztracené ELO body rychle nabere zpět. Mně samotnému se turnaj také docela povedl a jsem za to nesmírně rád.

Doufám, že se vám moje perspektiva aspoň trochu zalíbila a nebyli jste u čtení znuděni, ale musím zde podotknout, že nejsem zrovna nejlepší ,,písař článků,, jako například Tom nebo Patrik.

Buďte zdraví a čilí a doufám, že se po tomto období zase v pořádku uvidíme.

Výsledky na chess-results

Stránky turnaje

(autor článku: Kuba Voříšek)

12 komentářů na “Turnaj v Don Giovanni aneb propast v garáži”

  1. 1
    Kuba Vojta píše:

    Neskutečný, prostě neskutečně, krásně napsaný článek. To se ti povedlo Kubo 8-) :-D

    Dobyvatel – „Kdo umí, umí“ ;-)

  2. 2
    Tom píše:

    Příjemné čtení, díky Kubo! :-D

  3. 3
    visvi píše:

    Kvalitní kubismus :-!

  4. 4
    Zoltán píše:

    No smékám klobouk Kubo

    Neviem či si lepší hráč šachu, alebo lepší spisovateľ, alebo si asi oba !
    Gratulujem !
    Zoltán

  5. 5
    Jáchym Šmolík píše:

    s garáží nemůžu jinak než souhlasit
    článek byl super!
    :-D

  6. 6
    bohouš z buše píše:

    i z buše chválím kvalitní kubismus

  7. 7
    Vlada píše:

    Přečetl jsem toliko jednu třetinu a jsem nadšen, už se těším na zbytek. Parádní článek. Jen se divím, že Tom nad ním tak jasa, tenhle literární skvost určitě odradí případně zájemce o psaní dalsich článků včetně mě ;-)

  8. 8
    Maťa píše:

    Zajímavé čtení, pro mě nejen zábavné, ale i užitečné. Jednak mi Kuba zmínkou o Villonovi připomněl, že už mám doma delší dobu z knihovny půjčenou knížku Navzdory básník zpívá, která vypráví právě o životě tohoto básníka (otázka je ale, kdy to vůbec půjde vrátit); no, a taky už teď vím, jak umlčet Kubu Vojtu :-) . Takže Dobyvatel, to jsme hodně hráli ve Vsetíně 2015, jestli je to teda ono…

    Jinak mě zaujalo označení Jiřího Feierfeila jako „mistra sázavského šachu“. Pan Feierfeil, pokud vím, hraje celý život za oddíl, jenž v současné době nese název Jawa Brodce a sídlí v Týnci nad Sázavou (za mého mládí se jmenoval Jawa Zbořený Kostelec). Akorát si před lety pro jakési neshody „odskočil“ na nějaký čas do Benešova. Při kontrole článku jsem si nebyl jistý, zda se Kuba spletl a myslel si, že je mistr Feierfeil ze Sázavy, anebo to bere tak, že je legendou celého Posázaví :-) . Druhá možnost se mi líbila víc, tak jsem to tam nechal. Ono i na celém okrese bychom těžko hledali větší legendu :-) .

  9. 9
    Tom píše:

    Myslím, že mistr posázavského šachu býval Prochy, ale když je teď v Jihlavě, tak to označení patří po právu Jirkovi. :-)

  10. 10
    František píše:

    Článek se mi moc líbil, děkuju i za literární tipy v něm obsažené.

  11. 11
    Kuba V. píše:

    Děkuju všem za velmi pozitivní odpovědi. Moc si toho cením :).

  12. 12
    Richard, Sr. píše:

    Úžasné! Jasný kubismus střihnutý vořechismem, velmi kvalitné napsáno :-) Šachové části jsem si sice moc neužil, ale ze zbytku musí Patrikovi vstávat vlasy na hlavě, jak moc velká konkurence mu vyrostla.

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 

© 2020 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist