TJ Spartak Vlasim
03
Pro

Pro taneční cokoliv

Jak už to tak pár let bývá, na začátku listopadu se sjeli do Špindlerova Mlýna šachoví junioři a juniorky, aby bojovali o postup na MČR juniorů, které nejspíše bude jako každý rok v březnu v Koutech nad Desnou. :-)  Tedy abych to upřesnil, tak junioři bojovali o postup a juniorky již měly na rozdíl od juniorů finále, a tak soutěžily již o postup na ME, apod….  Vlašim jsme tam reprezentovali já, tedy Kuba Voříšek, v kategorii H18 juniorů a Anežka Vlková v kategorii D20 v dívčím finále. Po devítikolovém souboji se nám oběma nakonec povedlo umístit se v první desítce, a to sice já na desátém místě a Anežka na devátém místě, z čehož tedy Anežka neměla moc dobrý pocit, možná oprávněný, ale i tak mi to přijde jako skvělý výkon za nás oba. :-) Rád bych vám zde povyprávěl o různých historkách, které se na polofinále udály, bohužel však jsem se tamějšího kolektivu lehce stranil a s tátou, se kterým jsem tam byl, jsme po většinu času chodili po horách, nicméně mohu vám to povyprávět aspoň ze své perspektivy. :-)

Sobota 9. listopadu

První turnajový den začal dlouhým pohledem na budík, který vyzváněl o půl deváté. :-) Postupně jsme se s tátou nasnídali a vydali vstříc Špindlerovu Mlýnu, kde se od 16:15 hrálo první kolo. Naší první zastávkou bylo vlakové nádraží v Hostivaři, kde jsme nabrali Anežku, která již od půl osmé byla na cestě z Kralovic. Podruhé jsme v Praze ještě zastavili na manuální myčce aut, kterou táta každoročně zneužil k tomu, abychom mu za to, že nás veze, vyluxovali auto. Zdržení to bylo vskutku krátké a během 15 minut jsme byli zase na cestě. Po hodině a půl jsme dorazili do Vrchlabí, což je město těsně pod Špindlerovým Mlýnem v nížině, a kde jsme také strávili pauzu na oběd. Po krátké chvíli jsme na náměstí vyhledali vhodnou restauraci a usedli v její přední části. K obědu jsem se rozhodl pro prosté špagety, táta si dal jakýsi řízek a Anežka zvolila Caesar salát, který jsem měl možnost ochutnat a byl vskutku delikatesní. Poté, co jsme tedy dojedli, jsme nasedli zpátky do auta a dojeli zbylý kus do Špindlerova Mlýna. Jelikož kola začínalo až za dvě hodiny, rozhodli jsme se s tátou jít ještě na krátkou procházku vstříc Výrovce, což je chata v sedle nad chatou, ve které se turnaj konal. Abych to tedy ale už neokecával, tak v 16:15 začalo první kolo, které se nám s Anežkou povedlo a oba jsme zdatně vyhráli. :-) Poté následovala již jen večeře a odpočinek na další den.

Neděle 10. listopadu

Jelikož minulý den bylo astrology předpovězeno dobré počasí, rozhodli jsme se s tátou, že se vydáme autobusem na Špindlerovu boudu a z ní to sejdeme zpátky do Svatého Petra, což je část Špindlerova Mlýna, ve které se turnaj také hrál. Anežka šla s námi.

Výlet to byl velmi povedený. Nahoře na Špindlerově boudě bylo nádherně, když jsme se na ní pomocí autobusu dostali. Jelikož trasa byla skoro celou dobu z kopce, cesta nám rychle utekla a povídání o seriálech a astronomii tomu také pomohlo. :-) Na hotel jsme to stihli ve 12:30, a tak jsme šli rovnou na oběd. Po obědě následovala příprava na partii a následně již samotné kolo. Já jsem hrál s Rudou Junem a Anežka s Rosenbaumovou Leou. Při této partii jsem byl velmi hendikepován, protože jsem spěchal na své taneční v Praze, které byly od půl osmé (byla to prodloužená). Plán byl takový, že se pokusím nabídnout Rudovi rychlou remízu a doufajíce, že mi ji Ruda vezme, budeme moct odjet ze Špindlu s předstihem a taneční se nám tak podaří stihnout.

Naneštěstí po tahu černého 15… e4? nebylo již cesty zpět a partii jsem musel zkoušet bílými na výhru, což se mi i nakonec povedlo. :-)  15…e4 je pro černého velká chyba, jelikož oběť pěšce nevychází. Po prostém 16. Sxe4 Ve8 a 17. Jd2 bílý jednoduše stihne zahrát rošádu a pozice je pro něj více méně lepší. Jak jsem tedy řekl, partii se mi podařilo vyhrát, avšak v jen tak tak přijatelném intervalu. V 17:30 jsem dohrál partii a 17:35 jsme již byli na cestě zpátky do Prahy. Na taneční jsem to nakonec nestihl načas, ale hodinové zpoždění bylo skoro zanedbatelné. :-) Prodloužená pro mě byla i tak hodně zajímavá.

Pondělí 11. listopadu

Třetí turnajový den začal dlouhým pohledem na budík, který vyzváněl v půl deváté. :-) Jelikož prodloužená skončila až v jedenáct večer, nebyl jsem zrovna vyspalý, ale to jsem dospal cestou zpátky. Do Špindlu jsme se dostali okolo půl jedné, a tak jsme rovnou zašli na oběd a poté jsem se už šel připravovat na Slováka Kiliána, se kterým jsem hrál. Kolo začínalo od půl třetí, takže jsem na přípravu neměl moc času, ale nějak jsem to stihl a v půl třetí už zasedl k šachovnici. Anežce se tohle kolo zadařilo a vyhrála, já jsem pouze remizoval, ale se silnějším soupeřem mi to stejně připadalo jako dobrý výsledek. :-)

Úterý 12. listopadu

V úterý nás čekalo dvojkolo, a proto nebylo možné jít na jakýkoli výlet. Dopolední kolo začínalo již v půl deváté a všichni byli takoví strašně ospalí, včetně mého soupeře Martina Simeta :-) , se kterým jsem hrál bílými. Anežka hrála s Gřesovou Zuzanou, se kterou bohužel prohrála. Nicméně ukázalo se, že jsem byl ospalý i já, jelikož jsem přehlédl úplně jednoduchý taktický úder, který mi mohl vyhrát partii…

19. Jxc5 získává bílému jednoduše pěšce, protože pokud to černý vezme 19…dxc5 20.Dxd7 Jxd7 21.Jxc7 a bílý má pozici s pěšcem navíc. Partie se mi bohužel kolem časové kontroly sesypala a nakonec jsem ji prohrál. Nějaké šance jsem tam ještě měl, ale nebylo jich moc. Protože jsem dohrál celkem pozdě, zbyl čas pouze na rychlý oběd a následně krátkou přípravu na odpolední kolo, kdy jsem se měl černými kameny utkat s Janem Ptáčkem. Anežka hrála se Štastnou Martinou. Nevím, jakou partii měla Anežka, ale nakonec s Martinou remizovala. Mě v partii soupeř ze začátku překvapil, a tak jsem se rozhodl, že půjdu prostě do vyrovnané koncovky, kde ho převálcuju. :-) Naši králové se nakonec střetli v jezdcové koncovce, kterou soupeř nezahrál zrovna chytře a pomocí lehkého taktického překouknutí se mi povedlo jezdcem se dostat do soupeřovy pozice a partii vyhrát.

Poslední tah bílého 41. Jf2 nebyla zrovna nejchytřejší volba, ale pořád drží remízu, pokud následující tahy zahraje správně. 41… a4! 42. b4 42…Jb3 zde bílý nemůže černého koně vzít, protože následně by přišlo a3 a bílý nemůže zastavit povýšení černého pěšce na dámu. Stále ale mohl pozici držet, kdyby a3 zahrál ve 43. tahu sám. Poté to má černý ještě těžké. Nicméně 43. Jd3? je již chyba, jelikož černý zahraje 43…a3 a bílý má již problémy a během chvíle partii i prohrál. Po partii se mě soupeř ptal, kde si myslím, že jezdcovku zkazil, tak jsem mu na to řekl, že ani já nevím, :-) ale nejspíše to zavinily jeho postupně čím dál více pasivní tahy.

Středa 13. listopadu

Středeční ráno se vskutku velmi lišilo od ostatních předešlých, jelikož přes noc nám napadla tak tuna sněhu. :-) S tátou jsme vstali brzo a původně jsme chtěli vyrazit na Labskou boudu, ale při snídani jsme zjistili, že lanovka, která by nás vyvezla na půl cesty má zrovna rekonstrukční období, a tak jsme museli naše plány lehce přeplánovat. Nakonec jsme se rozhodli, že vyrazíme na již zmíněnou Výrovku a zní se následně obloukem vrátíme zpátky na hotel. Ani si nedokážete představit, kolik tam bylo napadaného sněhu. :-) A pořád ho přibývalo! Ale nějak jsme se na tu Výrovku vyšplhali a poté jsme postupně po hřebenových cestách sestoupali zpátky dolů. V půli cesty jsme sice zjistili, že to trochu nestíháme, ale pomocí zkratky po sjezdovce Svatý Petr, jsme to na hotel na tu půl jednou stihli. :-)  

Když jsme přišli, cítil jsem se opravdu vyčerpaně, ale ukázalo se, že mi to možná při partii i pomohlo. Šesté kolo Anežka hrála s Bartošovou Hanou a po dlouhém boji se jí podařilo vyhrát. Já jsem hrál na osmé šachovnici s jistým Lukášem Františkem. Na soupeře jsem při přípravě nenašel žádné partie, a tak jsem bílými byl připravený na cokoliv. Soupeř na mě nakonec zahrál Caro-Kann, což si myslím, nebyla vhodná volba. :-) Soupeř mi vlítl do jedné super ostré varianty a během dvou a půl hodin prohrál. Ale nakonec to nebylo kvůli mému taktickému oku, ale kvůli jeho neopatrnosti. V půli partie se mu dokonce povedlo dostat i do pozice, kterou vidíte na obrázku.

V pozici má sice pěšce méně, ale i tak velkou šanci to zremizovat. Nicméně ve 22. tahu udělal velikou chybu, která ho stála partii. Nejlepší možnost za černého je nejspíše představit střelce 22… Sc5 23. b4 Vhd8 24. Vxc5 Kb6 a černý má ještě šance kvůli aktivitě jeho krále. 22… Kb7?? je ale hrubá chyba. 23. Vb3! Ka6 24. Vc6 Ka5 25. Vxd6 a černého pozice je na vzdání. Soupeř to nejspíše uznal také a během dvou tahu se vzdal.

Čtvrtek 14. listopadu

Ve čtvrtek bylo ráno pod mrakem. Nicméně ani to nás nezastavilo, abychom někam vyrazili na výlet. :-)  Po snídani jsme se pořádně vybavili a razili již po známé cestě na Výrovku, odkud jsme plánovali jít na Luční boudu. Když jsme vyšli na Výrovku, mračna se protrhla a naskytl se nám výhled na dolinu pod námi. Byl to vskutku vzrušující výhled. Bohužel, když jsme začali stoupat vstříc sedlu, ze kterého jsme následně sešli na Luční boudu, dostali jsme se do husté oblačnosti, a to byl přesně ten správný moment na povídání o vlhkosti a jak vlastně fungují mraky. Táta je obecně velmi chytrý na fyziku a vysvětlil mi to na výbornou. :-) Po výšlapu do sedla, kde se mimochodem také nachází malá kaplička na úctu obětem Krkonoš, jsme sestoupali na Luční boudu, kde jsme si dali ve vyprázdněné reštice teplý čajík. :-) Po lehkém občerstvení jsme se vydali nazpět po stejné cestě, jelikož cesta, kterou jsme původně chtěli jít, byla zavalená tak hodně, že ani nebylo vidět, kudy vede. Když jsme sešplhali na úplný start výpravy, tedy na hotel, dali jsme si oběd a mě čekala příprava na Jonáše Ereta. Anežka ten den hrála s Aničkou Lhotskou, se kterou vyhrála. :-) Po krátkém relaxu jsem již byl nucen odejít na partii, kde jsem započal nejspíše jednu z nejhorších partií turnaje.

Na šachovnici vidíme pozici chvíli poté, co jsem opravdu nešikovně ztratil kvalitu a zde zahrál bílý velmi hezký tah, který jsem přehlédl a který bílému zaručuje vyhranou koncovku s kvalitou navíc. Jestliže by bílý nyní vzal koně 24. dxc5 přišlo by 24…Vxf8 a pokrytí pěšce 25.Da3 je již chyba kvůli 25..f4! a bílý je pod nepříjemným útokem.  Ve 25. tahu by bylo lepší, kdyby zahrál 25.Sa4, čímž by mi vyměnil velmi silného střelce. Černý má ale i tak velké šance otravovat svého soupeře. Nicméně po 24. Da3! černý je donucen zahrát 24…Vxf8 25.Dxc5 Dxc5 26. dxc5 a po 26…Vc8 černý sice dobere pěšce, ale bílý má již velmi pohodlnou pozici…

Pátek 15. listopadu

Po včerejší prohře jsem byl trochu smutný, a tak jsme si lehce přispali a na snídani šli až kolem půl deváté. Také jsem již z unavenosti nechtěl jít na nějaký dlouhý výlet, a proto jsme se vydali na krátký výlet kolem celého Špindlu, kde asi nic nestojí za zmínku.

Když jsme se vrátili, denní cyklus se již po několikáté opakoval a kolem půl třetí jsme zase zasedli za své stoly, kde naproti mně seděl David Gloser a proti Anežce Karin Němcová. S Davidem jsme měli pouze dvanáctitahovou partii, ale mně to připadalo jako velmi dlouhá partie. :-) V zahájení mě David překvapil Severským gambitem a já jsem z toho byl tak vytočen, že jsem nevyužil nabízené výhody a celou ji promrhal na jedné kombinaci, která mi nevycházela a po které jsem stál tak špatně, že jsem nabídl remízu a soupeř mi ji díkybohu vzal. Anežka bohužel s Karin docela rychle prohrála, kvůli blbému přehlídnutí…

V pozici na obrázku mám bílé figury, ale ukazuju to ze strany černého, aby byla výhoda černého lépe vidět. Právě v tento moment jsem nabídl remízu a soupeř mi ji přijal, což nebylo moc moudré rozhodnutí. Nejenom že má velmi aktivního koně na f4, ale vypadá to také, že útok na královském křídle se černému velmi rychle povede rozjet. Mimochodem má i pěšce navíc. Dva dvojpěšci černému zas tolik nevadí, protože bílý na ně nemá jak zaútočit. Černého král je také relativně v pohodě, jelikož bílý nedokáže otevřít f-sloupec. Pozice není ještě zdaleka vyhraná, ale má k tomu velmi blízko.

Sobota 16. listopadu

Závěrečné kolo se konalo od 8:30, a abych se vám přiznal, moc vstávat se mi nechtělo. Stačilo vůbec to, že jsem hrál s Markem Otrubou. Anežka hrála poslední kolo s jeho sestrou. :-) Nakonec jsme vyhráli Vlašim vs. Říčany 1,5 – 0,5. Já jsem vyhrál, Anežka remizovala.

V partii s Markem jsem měl černé a hrála se Francie s Jc3. Po vyměnění pár figur jsme se dostali do téhle pozice, kde Marek zahrál 13. Df4, což není zrovna šťastný tah. Po jednoduchém 13…f6 14. Dh4 bílý přehlédl možnost 14…g5, kdy po 15. Dh5 černý jednoduše vezme pěšce 15…Jxe5 a má pěšce více. Abych se ale zase tolik nechválil, po pár tazích v partii jsem dal Markovi velmi dobrou možnost, kterou mohl aktivizovat svého koně tak, že by to vynahradilo ztraceného pěšce. Naštěstí Marek tuto možnost přehlédl.

Po dohrání zbýval již pouze oběd a vyhlášení. Protože jsme vezli domů i Karin, které se podařilo umístit na druhém místě, počkali jsme na vyhlášení a až poté jsme odjeli domů. Na vyhlášení se mi nakonec i vyplatilo zůstat, jelikož oceňovali prvních deset hráčů a já jako 10. jsem si tuto cenu zasloužil. :-) Anežka ze svého umístění nebylo moc nadšená, ale mně přijde, že ani 9. místo není na finále juniorek k zahození. :-) Cesta domů odběhla velmi rychle a během krátké hodiny a třičtvrtě jsme pokecali a za poslechu různých českých stand-up komediantů, jako například Šimka a Grossmanna, jsme se i zasmáli. :-)

Za mě to byl velmi supr turnaj a jsem rád, že jsem si ho mohl zahrát. Doufám, že si ho budu moct zahrát i další rok. Krkonoše jsou prostě nádherný hory a oblast u Špindlerova Mlýna je ta vůbec nejhezčí. Ještěže máme nějaký turnaj právě v těchto končinách. :-) Jinak jestli byste se chtěli dozvědět o věcech, které jsem já zde neuvedl, protože jsem se jich neúčastnil, doporučuji si přečíst zprávu o polofinále od Slováka Kiliána.

Pozn. Pro pobavení:

Jak už bylo řečeno v jednom článku o polofinále, Saša Skalský je prostě kouzelník. Na polofinále přijel s úmyslem rozšířit mezi šachovou komunitou jisté nebezpečné cvičení, tzv. holotrop. Více o něm se dozvíte ve článku od Kiliána. :-) Nicméně ve zkratce je to cvičení, které má navozovat jisté vidiny, jež lze vnímat i jako sny. Člověk se při něm dostane do stavu, kdy ztratí vědomí a přestane ovládat své tělo, které jestli není někým přidržováno, spadne volným pádem zrychleným na zem. Jakmile ztratí vědomí, začne vidět právě již zmíněné vidiny, a i přesto, že tento stav trvá okolo necelých 5 sekund, lidem, kteří to vyzkoušeli, to může připadat i jako hodina či dvě. Já sám jsem toto cvičení nezkoušel a to, co tady píšu, jsem neviděl, ale i tak mi to přijde velmi nebezpečné.

Výsledky

Stránky Polofinále juniorů

(autor článku, Kuba Voříšek)

2 komentáře na “Pro taneční cokoliv”

  1. 1
    Patrik P. píše:

    Kubo, děkuji za přiblížení týdne ve Špindlerově Mlýně. Takhle výletně by se mi taky líbilo ho strávit.

  2. 2
    Saša Skalský píše:

    To není záměr, aby se padalo na zem, tam je snaha vždycky ty lidi chytnout, ale ne vždycky to vyjde :-D

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 

© 2019 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist