TJ Spartak Vlasim
17
Čvn

Mitropa Cup 2019

Ve dnech 26. 5. – 4. 6. 2019 jsem se spolu s dalšími českými reprezentanty účastnila Mitropa Cupu. V loňském roce jsme se podívali do roztomilého přímořského městečka Le Castella v Itálii, letos byla řada na Slovinsku. K šachovnicím jsme zasedli v lázních Radenci, co by kamenem dohodil od rakouských hranic.

Naše cesta začala v neděli dopoledne, kdy jsme všichni společně vyrazili mikrobusem z Brna. Ráno předtím se mi ještě stihla stát velmi nemilá věc – byly mi odcizeny boty. Naštěstí jsem měla ještě jedny náhradní. Což se ale nakonec ukázalo jako relativně nepotřebné, protože jsem ve Slovinsku zjistila, jak velmi pohodlné je boty vůbec nepoužívat. Plus jsem se také šla hned druhý den projít v deštivém počasí a mým záchranným botám pak chvilku trvalo, než uschnuly.

Ve složení ženského družstva došlo od loňska ke změnám. Stejně jako v minulém roce jsem hrála já (1. šachovnice) a Sofie Přibylová (4. šachovnice), ale zbytek týmu se značně omladil. Na druhé desce nás reprezentovala Karin Němcová a na třetí Anna Marie Koubová. Naším kapitánem zůstal Petr Hába. Také náš elový průměr se nějak smrsknul. Změnou také bylo, že letos jsme neměly náhradnici, tudíž každá z nás musela hrát všechny partie. Oproti Itálii to pro mě byl velký rozdíl, protože tam jsem měla v podstatě stejně dní hrajících a nehrajících, také kvůli tomu, že přijelo málo družstev. Tentokrát jsme měly jeden volný den, díky tomu, že se jeden tým nedostavil. Českému družstvu vyšel krásně přesně na polovinu turnaje. Co se týče mužské kategorie, našimi reprezentanty byli, podle šachovnic, Thai Dai Van Nguyen, Jan Vykouk, Tomáš Kraus, hrající kapitán Štěpán Žilka a Jan Miesbauer.

Velmi oblíbenou „atrakcí“ se stal hotelový bazén. Nebylo výjimkou, že jsem tam mohla být spatřena klidně třikrát za den. Nikdo nesdílel můj entusiasmus pro to, chodit si zaplavat hned po otevření (7 hodin) ještě před snídaní, takže v tuto dobu mi většinou dělalo ve vodě společnost několik lázeňských hostů v pokročilém věku, často cvičících určitou podobu aerobiku. Část jednoho bazénu byla venkovní, což bylo výhodné hlavně v prvních dnech, protože i přesto, že v něm byla teplá voda, lidem se do deště nechtělo. Takže většinu osazenstva tohoto bazénu často tvořila jen česká výprava.

Já s Aničkou jsme si hned první den vytvořily tradici, kdy jsme se každý den po obědě, před partií, šly projít do „nejvzdálenějšího“ (opravdu nebyl tak daleko) a největšího supermarketu v Radenci, jménem Jager. A musím říct, že já jsem opravdu prohrála pouze v jediný den, kdy jsme na toto magické místo nedoputovaly, a nějakou dobu to vypadalo, že to tato spojitost bude fungovat i pro družstvo. Také jsme si s Aničkou našly nového kamaráda, pana Sašu z Moskvy, to je tak jediné, co jsem mu rozuměla, když se s námi dal ve výtahu do řeči. Pokud mě naučily čtyři roky ruského jazyka na gymnáziu něco, tak to, že nerozumím pomalu ani slovo. Oprava, ještě jsem rozuměla, že poznal, že jsme Slované.

Další zamýšlenou aktivitou byla návštěva místní zoo. Ale po zjištění, že je otevřena pouze v pátek, v sobotu a v neděli, a jen od 12 do 17, i moje nadšení trochu opadlo. Volný den jsme sice měly zrovna v pátek, ale to jsme nakonec vyrazily s Karin na „výlet“ na kole. „Výlet“, protože tato expedice byla vypravena za určitým cílem, poměrně důležitým. Karin se totiž rozpůlila nabíječka a v Radenci novou sehnat nešlo. Město Murska Sobota bylo vzdáleno jen necelých 10 kilometrů, ale tušily jsme, že problémem může být najít elektro, které bude mít onu náhradní nabíječku. Měly jsme pravdu. A vzápětí se ukázalo, že hlavolamem bude dokonce najít elektro jakékoliv. Naším průvodcem totiž byly Google Mapy, které nás nejdříve zavedly do klidné obytné čtvrti, kde jsme zazvonily na rodinný domek, v němž paní neuměla ani slovo anglicky a nevypadala, že by věděla něco o počítačích. Podobným způsobem jsme objeli celé město, až jsme po dvanácté hodině dopolední zaparkovali na doporučení místního prodejce telefonů před velkým obchodem s elektronikou. „Pauza na oběd od 12 do 13“, zvolala Karin. Tak jsme si ji udělaly taky. Elektro nabíječky opravdu měli, bohužel ale žádná nepasovala. Dostaly jsme tedy další doporučení. Výprava byla nakonec úspěšná a celý náš tým se mohl i po zbytek turnaje připravovat. Cenou byla jen spálená kůže, pro některé bolavé koleno, pro některé rozbité a černé ruce od nasazování spadlého řetězu. Naštěstí půjčená kola nepřišla k újmě, i když v okamžiku, když jsem za sebou slyšela smyk s následným řinčením padajícího kola a člověka, silně jsem o tom zapochybovala. Přežily jsme. A byly jsme také obohaceny výhledem na krásnou slovinskou přírodu. Další bazén před večeří a po večeři by mi stejně všechno vynahradil.

Oblíbeným večerním programem, kterého se často účastnila i většina týmu kluků, byla hra Krycích jmen. S lítostí musím oznámit, že mám pocit, že většinou vyhrál tým, jehož součástí byl Jenda Vykouk. Asi proto si pamatuji tu neskonalou radost, když jsme proti sobě bojovali jako kapitáni, a byl to můj tým, kdo vyhrál.

Pokud se týká šachových výkonů, hodnocení bych nechala na trenérech, kapitánech, případně konkrétních hráčích. Ale když se podíváme na „papírovou“ stránku – naše umístění oproti nasazení (5. místo, stejný bodový zisk jako čtvrtí), kdy dvě kola před koncem to vypadalo ještě lépe, také jsme všechny připsaly na elo – řekla bych, že jsme hrály relativně dobře. A druhé místo kluků asi mluví za vše.

Pro mě byl turnaj velmi povedený a užitý, šachově i nešachově. Jen, jak víme, je škoda, že v turnaji nebyl ještě desátý tým a nehrálo se 9 kol.

Na závěr ještě pár ukázek z našeho bojiště. Pokud se zde najdou nadšenci pro trojpěšce, doporučuji přehrát si partie Aničky Koubové. Tato struktura není v partiích moc častou formací, ale naší reprezentantce se v Radenci objevila na šachovnici hned dvakrát, a v obou případech soupeřce, a jednou zůstal až do konce partie. Pro pokochání:

Sáňková Stella (SVK) – Koubová Anna Marie

Pozice po 17. tahu bílé, posledními tahy byla výměna Sxc3 bxc3. Bílá tak má sice pěšce navíc, ale vinou trojpěšce a izolovaného pěšce na e sloupci jich má spoustu slabých. Na druhou stranu má teď díky němu krytých několik centrálních polí. Bílá se zdvojila na d sloupci, černá na sloupci e a partie skončila ve 31. tahu věčným šachem v dámské koncovce.

Koubová Anna Marie – Uhr Zala (SLO)

Pozice po 9. tahu černého. Tentokrát trojpěšec vydržel jen tři tahy, protože v následujícím tahu přišlo 10. Jxc4, ale kdyby od černé přišlo 9. … Sxa3, mohli jsme se kochat ještě velice dlouhou dobu, škoda.

Naše partie nebyly bohaté na nějaké velké taktické obraty a zvraty, ale Karin se v 7. kole podařil hezký taktický úder.

Němcová Karin – Afraoui Anaelle (FRA)

Pozice po 35. tahu černé. Bílá stojí vyhraně, ale jedinou relativně okamžitou výhrou je 36. ???

36. Je6. Po braní přijde černý o důležitého obránce – střelce na e8 a následným matům nezabrání (36. … fxe6 37. Sxe6+ Sf7 38. Dg6+ …). V partii přišlo 36. … Sf6 37. Jg5 Dxe4??? se vzdáním o dva tahy později. Černá se ještě mohla „bránit“ 37. … Sxg5 (viz diagram).

38. Dxg5+ Kf8 39. Dh4 (hrozí matem a zároveň kryje pěšce na e4) Kg7 40. Vf1 s dalším Vf3 –> Vg3 s matem.

Příklad toho, jak je důležité zvolit správnou obranu, se ukázal v partii Aničky ve třetím kole. Její soupeřkou byla mladičká maďarská reprezentantka, která, jak se ukázalo i dále v turnaji, nedokáže něco neobětovat.

Koubová Anna Marie – Gaal Zsoka (HUN)

Pozice po 14. tahu černé, která obětovala střelce na g4. Černá má za figuru dva pěšce a značnou kompenzaci. Při správné hře by ale měla bílá stát mnohem lépe. Jezdec na b6 je zatím mimo hru, stejně tak věž na a8. Druhá věž se po f5 brzy rozehraje a střelec míří na silné pole e5. Proto je správným tahem Sf4 – vylepšuje střelce, kryje h2 a e5, případně napadá d6. Po 15. Sf4! by měla sice černá určitou kompenzaci, ale pozice bílé by byla poměrně pevná.

V partii přišlo 15. Jf3. (Po 15. … f5 by měla lépe stát spíše černá.) Přišlo ale 15. … Se5? a partie se zase otáčí, následovalo 16. Vfe1 f5. (Teď by se bílé po 17. Jxe5 zase zlepšila pozice. Pokud vezme koněm, stáhne se z útoku figura a bílá se zkonsoliduje. Pokud 17. … dxe5, střelec se posadí na krásné pole 18. Sc5, odkud kryje f2 a bílá dáma může po třetí řadě do obrany.) Partie pokračovala 17. c5 fxe4 18. Jxe4 Jd5 (viz diagram).

Po výměnách na polích e5 a f3 dala černá věčný šach a partie skončila remízou.

Občas se říká, že pokud volíme mezi jen několik málo možnostmi, je naše rozhodování lehčí. Ale opak může být pravdou. Jf3 a Sf4 vypadají na první pohled jako rovnocenné možnosti, ale skrývá se za nimi rozdíl, který může rozhodnout o výsledku partie.

Já jsem si na Mitropě „libovala“ ve střelcových koncovkách (Gueci, Havanecz). Takže pokud se chcete podívat, jak se dá tempovat se střelcem, můžete se kouknout na tyto dvě partie. Já už z nich měla mžitky před očima. :-) A vůbec, střelci byli všude (Unuk).

Výsledky

Stránky pořadatelů

(autorka článku: Nela Pýchová) 

5 komentářů na “Mitropa Cup 2019”

  1. 1
    Jarda P. píše:

    Ta Nela se nám nějak rozepsala ;-) .

  2. 2
    Patrik P. píše:

    Pěkné. :-)

  3. 3
    Rene píše:

    Pěkný článek :)

  4. 4
    Maťa píše:

    Také se mi článek líbí a stejně jako v případě Jardy mě překvapil jeho rozsah, zvlášť když vím, že Nela moc času mezi Mitropou a MČR neměla…

  5. 5
    bohouš z buše píše:

    Pěkné, pěkné (chudák Karin), držím palce na MČR.

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 

© 2019 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist