TJ Spartak Vlasim
22
Bře

Koutecké letopisy: Pes, čaroděj a sníh

Příběh, který vám budu vyprávět, začíná v pátek 8. března 2019. Začíná velmi pozvolna. Několik dětí nastupuje v Kolíně do rychlíku. Vlak se rozjíždí a pak uhání stále vpřed, až po několika hodinách dorazí na místo, odkud už není možné pokračovat dál. Když děti vystoupí, ocitají se ve zcela jiném světě. Dostaly se do země bílých a černých polí, obrovitých psů, čarodějnic a strmých hor, jimž vévodí velký bazén na zasněžené střeše světa. Na jeden týden se opět neuvěřitelné stává skutečným a vše reálné velmi vzdáleným. Následující den je v hotelu Dlouhé Stráně zahájeno Mistrovství ČR mládeže v šachu a šachobijci se vydávají do boje.

Tento příběh věnuji svým šachovým přátelům a C. S. Lewisovi, který dokázal, že skříň se může stát branou do jiného světa.


Svět

Kapitola I: Probouzení Anežky Vlkové

Úvodní kapitolu věnuji Anežce Vlkové a Becky Albertalliové, která ukázala, proč je důležité najít odvahu být odlišný.

Ve FIDE Openu, určeném pro hráče, již už nejsou středem šachového zájmu, jsme se představili já a Anežka Vlková. Mně (2027) se díky třem výhrám v prvních třech kolech podařilo přilepit na čelo turnaje, které už jsem do konce týdne nepustil z dohledu. „Vůbec nechápu, jak můžu mít tři ze tří,“ podivoval jsem se po třetí vyhrané partii. Maťa pohotově zareagoval: „To já taky ne.“ Ještě nikdy se naproti mně v doprovodných turnajích při různých mistrovstvích nevystřídalo tolik silných soupeřů. Po triumfálním úvodu a jednom zaváhání jsem si na své konto připsal ještě pět remíz, mimo jiné s vítězkou turnaje WGM Olgou Sikorovou (2241). S narůstající únavou se sice mé partie začaly zkracovat a postupně se z nich vytratila bojovnost, avšak s konečným výsledkem nemohu být nespokojen. Získal jsem 5,5 bodu a obsadil 6. místo.

Zatímco o výsledcích mých partií se většinou rozhodovalo až v koncovkách, Anežka (1951) obvykle po svých soupeřích metala blesky už od zahájení. Přitom se každé ráno při pohledu na její bezvládně ležící tělo zdálo, že se do začátku kola nestihne ani probudit. O Anežčině nekompromisním stylu svědčí i skutečnost, že ani jednou neremizovala. Pětkrát triumfovala, čtyřikrát naopak padl její král. Po dobrém výkonu se vyšplhala na 10. místo. Část tajemství jejího úspěchu odkryl Maťa: „Od chvíle, co Anež zapisuje mou propiskou, soupeře kosí.“Z Anežčiných partií jsem vybral jednu ukázku.

Anežka Vlková (1951) – Matěj Kupsa (1987) pozice po 18…Vae8

 

V pozici na diagramu vyhrává všelicos, Anežka však nachází nejhezčí řešení: 19. Sf6! Střelec je nedotknutelný kvůli matu na h6, který je navíc okamžitou hrozbou. 19…Kh7 20. Dg5 Sxf6 21. Df5+! Na dobrání střelce je dost času. 22…Kg7. Po jiných tazích by byla zkáza černého ještě rychlejší. 22. Jh5+ Kf8 23. Jxf6 Jd4 24. Dh7 Vg6 25. Dh8+ Ke7 26. Dxe8+ Kxf6 27. h5 Vh6 28. Df8 Vh7 29. Dxd6+ Je6. Anežka má kvalitu navíc a jasně vyhranou pozici. V 36. tahu dá mat. 1-0

Kapitola II: Padesát odstínů trenek

Druhou kapitolu věnuji červené knihovně a E. L. Jamesové, která uspokojila své nejtajnější tužby prostřednictvím psaní knih.

Když se kanadský zpěvák Shawn Mendes zapojil do reklamní kampaně pro značku spodního prádla Calvin Klein, vyvolalo to u jeho fanoušků a fanynek samozřejmě rozruch. Příznivci sympatického a pohledného zpěváka vytáhli na sociální sítě a zbořili internet. Mladou hvězdu zasypali lavinou kuriózních komentářů. „Shawnem Mendesem bych se klidně nechal uškrtit,“ napsal jeden mladík, jenž rozhodně nezůstal se svou masochistickou představou osamocený. „Otěhotněla jsem jenom z pohledu na Shawnovu fotku,“ přidala se dívka s pozoruhodným uživatelským jménem. Brzy následoval nespočet dalších komplimentů.

Když se jeden z členů výpravy zeptal, co se skrývá pod jménem Calvin Klein, vyobrazeným na stránce časopisu, došlo k zajímavému sledu událostí. Vzešla z něj jednoduchá hra, jež má jediné pravidlo. Kdykoli má na sobě někdo jen trenky, ostatní na něj musí ukázat a vykřiknout: „Shawn Mendes!“ Jakmile byla hra poprvé vyzkoušena, došlo k zrychlení převlékání a rovněž začala být více využívána koupelna.

Pokoj

Na pokojích zkrátka vládla veselá nálada a během týdne nebylo třeba řešit žádné velké prohřešky ani problémy. Roztržitější povahy sice občas zapomínaly zamykat pokoje, ovšem vedoucí výpravy si s tím příliš těžkou hlavu nedělal: „Nezamykáte pokoje. Mám tady spoustu věcí, třeba počítač. Musíte zamykat. Já bych teda byl docela rád, kdyby mi ten počítač ukradli, ale…“

Kapitola III: Absurdnin                                                                           

Třetí kapitolu věnuji Maťovi a Zdeňku Jirotkovi, který si liboval v absurdních situacích.

Pokusy zahrát si bowling v blízkém lyžařském areálu tentokrát naprosto selhaly. Když se Maťa pokoušel zamluvit dráhu, obsluha působila velmi zmateně. Člověk na druhé straně telefonního spojení si nebyl jistý, kdy mají otevřeno, ba dokonce nevěděl, co je zrovna za den. Hovor nakonec zprudka ukončil. Naštěstí jsme měli i jiné možnosti.

V neděli se naším cílem stal bowling v Loučné nad Desnou. Na výsledkovou tabuli nebylo možné napsat naše jména, a tudíž byla všem přidělena čísla. „Já si strašně špatně pamatuju jedničku,“ stěžoval si hned Maťa na přiřazené číslo. Pak dodal: „Kdo bude poslední, vymění mi tkaničky u bot.“ Nikdo příliš nezazářil, což dokázal využít k útoku na zlato Kryštof. Naházel 103 bodů. Těsně za ním jsme se 100 body následovali já a Maťa.

Bowling

Podruhé jsme si zahráli bowling v pátek, kdy se část z nás vypravila do Šumperka. Maťa si s sebou vzal na převlečení šortky, což odůvodnil výrokem, jejž nemohl nikdo rozporovat: „V kalhotech 200 nenaházim.“ Bowlingovému klání předcházelo kratší pátrání. Během něho jsme pronikli až do útulného dětského koutku v suterénu, který byl plný malých dětí a jejich maminek. S jejich pomocí se nám podařilo najít správný vchod, a tak shazování kuželek mohlo začít. Dráhu jsme měli rezervovanou pouze na hodinu, ale Maťa přišel na to, jak si zahrát co nejvíc: „Budeme házet striky, pak toho stihneme víc.“ Tentokrát jsem se díky 123 bodům radoval z vítězství já, za mnou skončil se 102 body Kuba Voříšek a k bronzu to společnými silami dotáhli Maťa s Blankou. Naházeli 78 bodů.

Kapitola IV:Společnost pyžamových jednorožců

Čtvrtou kapitolu věnuji Pepi Dudkové a Selwynu E. Phippsovi, který je odborníkem na jednorožce.

V kategorii dívek do 12 let se statečně bila o cenné kovy Pepi Dudková (1393), hájící barvy Brodců. Navzdory nepřesvědčivému úvodu se dokázala čtyřmi výhrami v řadě dotáhnout na čelo turnaje a kolo před koncem se držela na stupních vítězů. Ne vždy byl Maťa z jejích výher nadšený. „A ty nejsi rád, že jsem vyhrála?“ podivovala se Pepi po příchodu do restaurace. „Jsem, ale mohlo ti to trvat dýl, teď zas nic neudělám,“ vysvětlil Maťa vlídně. Poslední kolo Pepi bohužel nezvládla a prohrála, avšak i zisk 6 bodů a obsazení 6. místa lze považovat za pěkný výsledek. Maťa podotknul, že Pepi se zlepšuje, ale ještě potřebuje získat více zkušeností z turnajů ve vážných partiích.

Mladá brodecká naděje si získala naše srdce nejen svým šachovým uměním, ale také roztomilým jednorožčím pyžamem, které se ihned stalo předmětem různých neuvážených prohlášení. „Mohl bych se vsadit, že když uděláte nějaké kolo brutálně moc bodů, tak v tom půjdu na snídani,“ napadlo například Maťu. Slabší chvilku jsem si vybral i já: „Jestli Kryštof získá medaili, vezmu si to poslední den na sebe. Vlastně se na to docela těším.“ Kromě Pepi si ale nakonec nikdo další její noční úbor neoblékl.

Jednorožec

Mezi chlapci do 10 let se představil Míša Stein (1300) ze Šachové školy STAMAT. Světlé okamžiky střídal s temnějšími a podle Mati zahrál na své možnosti. Z devíti partií vydoloval 3,5 bodu a v konkurenci 24 malých talentovaných šachistů se dostal na 19. příčku. Míša dlouhodobě předvádí solidní výkony a má potenciál se dále zlepšovat. Pokud se mu v budoucnu podaří přizpůsobit svou hru lépe tempu vážných partií, jistě se dostaví ještě lepší výsledky. Míša si v Koutech zahrál také bleskový turnaj a simultánku.

Kapitola V: Volání sněhu

Pátou kapitolu věnuji Kubovi Voříškovi a Jacku Londonovi, který se snažil žít svůj život naplno.

V úterý byla zorganizována horská expedice k horní nádrži přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně. Za zrod této báječné tradice vděčíme Voříškovým, ke kterým se postupem let přidávali další odvážlivci. Letos se výletu nezúčastnili Steinovi a Kuba Vojta s Anežkou, již dali přednost procházce do Loučné. Možná je odradilo Maťovo rozporuplné zhodnocení trasy: „Není to moc náročný, jen ten výstup a sestup.“ Ostatní zamířili vzhůru k výšinám.

Počasí nám přálo. Když jsme vyjeli lanovkou na Medvědí horu a začali stoupat směrem k nádrži, otevřely se nám krásné výhledy na zasněžené Jeseníky. Ač cesta v závěrečném úseku naprosto zmizela pod pokrývkou sněhu, a tudíž bylo jasné, že sem v posledních hodinách žádná lidská noha nevkročila, neohroženě jsme se brodili dál. Nakonec jsme stanuli před majestátní vodní plochou na vrcholu hory. Pochopitelně jsme si nezapomněli udělat selfie, jež se však nepovedlo zcela podle očekávání. Až po návratu do údolí si někdo všiml, že na snímku chybí Vojta, ačkoli stál při focení hned vedle ostatních.

Selfie

Pro sestup dolů všichni překvapivě zvolili obávanou zkratku. Názory na ní se obvykle různí podle toho, jak vhodně se člověk oblékl. Já se mohu pochlubit tím, že jsem po šesté nezopakoval stejnou chybu a poprvé v historii jsem si do Koutů přivezl vhodné zimní oblečení. Díky němu pro mě konečně bylo válení se ve sněhu nezapomenutelným zážitkem v pozitivním smyslu slova.Zdolávání závěrečného sešupu se stalo fascinující přehlídkou různých originálních stylů. Vojta se položil do sněhu, jako kdyby sjížděl vodní peřeje v nafukovacím člunu, Kryštof se vrhl ze svahu po břiše jako tučňák a Maťa připomínal člověka, který se pohodlně rozvaluje v křesle. Díky roztaženým nohám se nerozjel příliš rychle, neboť před sebou hrnul kopu sněhu.

Poslední zkoušku pro naši expedici představovala sjezdovka, vedoucí zpět do údolí. Na jejím konci dostali největší blázni možnost pustit se dolů po vyježděné a zledovatělé ploše pod lyžařským vlekem. Pocity ze smrtící jízdy shrnul nejlépe Vojta: „Bál jsem se o svůj život!“


Jízda

Kapitola VI: Kuba a továrna na čokoládu

Šestou kapitolu věnuji Kubovi Vojtovi a Roaldu Dahlovi, pro kterého byla nejdůležitější věcí na světě laskavost.

V kategorii chlapců do 14 let měla vlašimská výprava dvě medailová želízka – Vojtu Dudka a Kubu Vojtu. Vojtovi (2025) nevyšel především prostředek turnaje, kdy si připsal dvě prohry za sebou. Porážky ho rychle vyřadily z bojů o medaile i přímý postup pro příští rok, a tak ani nemá cenu příliš kritizovat jeho rychlou remízu v 7. kole. Vojta uhrál 4,5 bodu a skončil na 12. příčce. Z hlediska papírových předpokladů podal podprůměrný výkon. Musíme ovšem vzít v potaz, že MČR mládeže je velmi těžká disciplína a čísla za jmény mnohdy vůbec neodpovídají skutečnému rozložení sil v turnaji.

I Kubovi (2125) se vinou prohry ve 4. kole brzy zkomplikovaly plány na zopakování loňského medailového snu. Na rozdíl od Vojty se oklepal včas, a tak měl ještě před posledním kolem teoretickou šanci dostat se na stupně vítězů. Třebaže už to nevyšlo, vlašimský borec určitě nedosáhl špatného výsledku. Vybojoval 5,5 bodu a obsadil 7. místo. Domnívám se, že je Kubu v kritických okamžicích potřeba více a především bezpodmínečně podpořit, protože obavy z případného neúspěchu někdy v průběhu partií příliš narušují jeho schopnost se koncentrovat.Souboj, v němž jeho soustředěnost rozhodně nepolevila, svedl v 5. kole.

Jakub Vojta (2125) – Filip Nezval (1847) pozice po 22…fxg6

 

23.Jxg6! Oběť figury je pro tábor roztroušených černých figur zničující a Kubův soupeř bude brzy nucen vrátit materiál zpět i s úroky. 23…hxg6 24. Dxg6+ Kh8 25. Sg5. Nejjednodušeji vedlo k výhře 25. Sf4, načež okamžitě padne buď střelec na e5, nebo věž na e8. 25…Db6. Cukat se ještě černý mohl po 25…Va6. 26. Dxb6. 26. Df7 vyhrávalo rychleji, náš hráč se však raději rozhodl pro elegantní přechod do vyhrané koncovky. 26…Jxb6 27. Vxe5! Vxe5 28. Sf6+ Kg8 29. Sxe5. Kuba získal dva pěšce a v 50. tahu přetaví materiální výhodu v celý bod. 1-0

Pokud jde o stravování, Kuba byl v naší výpravě raritou. Neobjednal si snídaně, obědy ani večeře, avšak o hladu nezůstal. Na pokoji vyvrásnil horu sladkostí. Své fanoušky na sociálních sítích před začátkem turnaje informoval, že sice plánuje zhubnout, ale pochopitelně musí nejprve spořádat, co má v kufru. Nevyvážená strava, které Kuba holdoval na počátku týdne, neměla zrovna pozitivní vliv na jeho zažívání. Není divu, že si v Koutech neustále prozpěvoval dva verše z Maťovy oblíbené písničky: „Vyjel jsem si v neděli na rodinnej výlet, začalo mi v kalhotech prapodivně střílet.“

Kapitola VII: Hodiny trýzně

Šestou kapitolu věnuji Virginii Woolfové a Michaelu Cunninghamovi, který je autorem mé nejoblíbenější knihy.

Ve středu jsme se ocitli ve Velkých Losinách. Na návštěvu místa, které se na konci 17. století stalo svědkem monstrózních čarodějnických procesů, se každoročně nejvíc těší Maťa. Čarodějnice mají v jeho srdci zvláštní místo. Nemohl o nich přestat mluvit už před odjezdem do Jeseníků, kdy nám dokonce předvedl, jak se létá na koštěti. U pomníku věnovaném obětem řádění Bobliga z Edelstadtu, vypočítavého inkvizitora, posluchačům přednesl své rozsáhlé znalosti o tématu čarodějnictví. Jáchym Hrbek, který se k naší výpravě ve středu připojil, se po Maťově přednášce nedůvěřivě dotázal“ „Počkat! To se fakt stalo?“ Odpočinkovou procházku jsme zakončili v cukrárně.

Když jsme později stáli na nádraží a čekali na příjezd vlaku, pochmurný den se náhle rozjasnil a v dáli se objevila duha. „To kdyby viděl Boblig!“ zvolal Maťa. Stejně jako prchavé okamžiky štěstí, jež činí naše životy snesitelnými, se i zázrak přírody rychle rozplynul v mrholícím oparu.

Duha

Kapitola VIII: Smrt na Desné

Osmou kapitolu věnuji milovníkům detektivek a Agathě Christieové, která si právem vysloužila přezdívku královna zločinu.

Ve čtvrtek se vlašimská výprava po šestileté odmlce vrátila do šumperského divadla, aby zhlédla hru Pes baskervillský, založenou na stejnojmenném románu Arthura Conana Doyla. Při poslední návštěvě vlašimští šachisté přepsali historii, když dostali možnost sledovat představení přímo z jeviště a nakonec se stali jeho nedílnou součástí. Tentokrát jsme sice seděli v hledišti, ale na skvělém zážitku to nic nezměnilo.

Když se sálem začalo rozléhat děsivé vytí a ve tmě se rozsvítily červené oči, dostavil se u některých z nás neodbytný pocit, že už jsme podobnou situaci kdysi zažili. A nešlo jen o pocit, vlašimská výprava totiž narazila na démonické stvoření v roce 2012 během Mistrovství Čech mládeže v Hrdoňově. Při procházce podél lipenské přehrady nás náhle obestoupila mlha, ze které se vynořil přízrak obrovského psiska. V dálce jsme pak zpozorovali dvě tajemné postavy, sedící nehybně v malých loďkách, jež se k sobě pomalu přibližovaly. Raději jsme se potichu odplížili pryč.

Stát se svědky souboje mezi pány Holmesem a Stapletonem za zdmi divadla se zdálo být mnohem bezpečnější. Zvolená adaptace navíc měla spíše komediální nádech, a tak nás brzy místo zběsilého bušení srdce přemohl smích. V roli podlého entomologa exceloval Petr Komínek, ikona místního divadla, který nás před sedmi lety okouzlil svým ztvárněním postavy výstředního sluhy Saturnina. Detektivní zápletka vyvrcholila dekapitací nebohého psa, který připomínal spíše obřího medvěda, načež se jeho zlotřilý pán utopil v bažině. Maťa si oddechl a pravil: „No, skoro jsem se dneska bál, že to Holmes nevyřeší a zlo zůstane nepotrestáno.“

 

Ikona

Kapitola IX: Nekonečně se opakující příběh

Devátou kapitolu věnuji Kryštofu Křížkovi a Michaelu Endemu, který bezmezně věřil v sílu dětské představivosti.

V kategorii dívek do 16 let si zahrála Kamča Steinová (1378). Celý týden podávala poměrně stabilní výkony, se slabšími soupeřkami se jí obvykle dařilo bodovat, silnějším protivnicím naopak většinou podlehla. Vybojovala 4 body a obsadila 14. pozici, což považuji za slušný výsledek.

Naší velkou medailovou nadějí byl mezi chlapci do 16 let Kuba Voříšek (2077), vůbec se mu však nedařilo. Do turnaje vstoupil s dvěma nulami a prvního vítězství se dočkal až v páté partii. Nakonec uhrál 4,5 bodu a skončil na 15. místě. Jakkoliv bylo pro našeho reprezentanta letošní selhání bolestnou zkušeností, je důležité si uvědomit, že z dlouhodobého hlediska jeden výbuch nic zásadního neznamená. Kuba se bude bít o svou šachovou pověst i nadále.

Ve stejné kategorii se blýskl skvělým výkonem Kryštof Křížek (1804), který se mohl mistrovství zúčastnit díky divoké kartě. Pokud někdo před začátkem turnaje pochyboval o tom, zda si ji zasloužil, jeho nejistota byla rychle rozptýlena. Kryštof si po úvodní prohře připsal čtyři výhry v řadě, a v polovině týdne dokonce figuroval na medailových pozicích. Závěr turnaje mu bohužel nevyšel, přidal už jen jednu remízu a s 4,5 body klesl na 10. příčku. Přesto jde o výborný výsledek. Hezky se Kryštofovi podařilo otočit původně prohranou partii v 2. kole. 

Matěj Hurtík (1959) – Kryštof Křížek (1804) pozice po 39…h4

 

Bílý promarnil své šance na vítězství a nyní se právem začíná děsit přibližující se černé pěchoty. 40. Jb1?? K remíze vedly pouze dva tahy – 40. gxh4 nebo 40. Ke2. 40…c2 41. Jc3+ Ke5 42. Kd2 g4! Kryštof si díky průlomu vytvoří dalšího volného pěšce, kterého už bílý nedokáže zastavit. 43. Je2 gxh3 44. gxh4. Aniž by si ještě nechal ukázal 44…f4, pokládá Kryštofův soupeř svého krále. 0-1

Když jsme v říjnu na Mistrovství Čech mládeže v Harrachově zasedli s Kryštofem k první přípravě na soupeře, mnohé věci se zdály být nepředstavitelné. O necelých pět měsíců později se staly představitelnými. Od začátku jsem v tebe věřil, Kryštofe. Doufám, že na konci v sebe věříš i ty.

Inspirace

Kapitola X: Nevděčník

Závěrečnou kapitolu věnuji nevděčníkům a Molièrovi, kterého velmi bavilo vysmívat se špatným lidským vlastnostem.

Příběh, který jsem vám vyprávěl, končí v sobotu 16. března 2019. Končí velmi náhle. Stejní človíčci, již o týden dříve vpadli s dychtivým očekáváním do kouzelného světa, se nyní jeden po druhém vytrácí ze slavnostního zakončení turnaje. Někteří z nich chtějí mermomocí stihnout vlak, do něhož není nezbytně nutné nastoupit. Remcají. Nemají zájem o další medaile, na tři stejné už přece doma sedá prach. Zapomněli na opojný okamžik, kdy do světa šachovnic vstoupili poprvé. Přivykli mu. Nevděčníci zpupně shlížejí na nešťastníky, kteří se marně snaží dostat na jejich místo. Nemůžeme najít jednoho člena výpravy. Začínám doufat, že nám vlak ujede, pak se však i poslední osoba vynoří z davu. Spěcháme s kufry pryč. Vztek se vylil z břehů a lítost otrávila vzduch. Ač se náš čas ještě nenaplnil, příběh, pokřivený zločinem, nás vyplivne ven.

Výsledky

Fotky

Stránky mistrovství

(autor článku: Patrik Pýcha)

11 komentářů na “Koutecké letopisy: Pes, čaroděj a sníh”

  1. 1
    Jarda P. píše:

    Další moc pěkná kapitola do knihy Šachové Kouty :-) .

  2. 2
    Blanka píše:

    Další moc hezký Patrikův článek. Díky za něj :-)

  3. 3
    radek píše:

    Píšící šachista nebo šachující spisovatel? – toť otázka.

  4. 4
    Tom píše:

    Je fajn, že se Patrik rozhodl článek o letošním MČR mládeže napsat. Jako vždy je moc pěkný a po přečtení mě skoro mrzí, že jsem se letos do Koutů nedostal. :-)

  5. 5
    Patrik P. píše:

    Děkuji za reakce na článek. Snad je ještě někdo čte.

    @3 Stát se spisovatelem byl můj dětský sen, o který možná ještě v budoucnu začnu usilovat. Šachující spisovatel by byl fajn.

  6. 6
    AdolfR píše:

    dobre von, ten Patrik

  7. 7
    Maťa píše:

    Radek (3): Myslím, že Patrik je lepší spisovatel než šachista :-) . A rozhodně to nemyslím tak, že by hrál šachy špatně, vím, že je silnější hráč než já (což teda není takové umění :-) ). Myslím to tak, že píše čím dál tím lépe. Článek je skvělý a chystám se ho podrobně okomentovat … počítám, že nejpozději v pátek najdu čas…

  8. 8
    Kuba Vojta píše:

    Moc krásný článek Patriku. Akorát mě neodradilo Maťovo přeřeknutí.Protože jsem na té poradě ani nebyl. :-D Ale odradila mě drahá lanovka. :_( A jelikož jsem nahoře byl už několikrát, tak mě to ani nevadilo. :-)

  9. 9
    Kamča píše:

    Moc hezký článek! :-)

  10. 10
    Jukelník píše:

    Maťo, který pátek jsi měl na mysli?

  11. 11
    Maťa píše:

    Ten minulý, jsem holt ve skluzu a moc nestíhám, aspoň přiznání jsem včera na FÚ stihnul. Myslím ale na to :-) .

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 

© 2019 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist