TJ Spartak Vlasim
24
Říj

Mé první zkušenosti a zážitky z Extraligy

„Vlašim mě vzala do extraligy? To není možný, ne?“ Tohle jsem si říkala, když Maťa poslal e-mailem sestavu družstva pro nejvyšší dorosteneckou soutěž. Doteď si pamatuji, jak jsem byla překvapená a nemohla jsem tomu uvěřit. Od 6. 10. do 7. 10. 2018 se hrála úvodní čtyři kola extraligy mládeže v Poličce. Naše vlašimská výprava ve složení Kuba Voříšek, Kuba Vojta, Vojta Dudek, Kryštof Křížek a já jela už v pátek 5. 10. a na místo nás doprovázel Maťa. Filip Šolc, náš host, dorazil až v sobotu. No a jak naše cesta probíhala? Všechno to začalo tím, že Maťa, Kuba Vojta, Kryštof a já jsme měli sraz v Benešově u pokladen na vlakovém nádraží. Kryštof tam byl první, já druhá a Maťa s Kubou poslední. Všichni jsme se poté přesunuli do „našeho“ vlaku, kterým jsme odjeli do Prahy.

V průběhu cesty zpívali nějací vožralové z vedlejšího kupé a Maťa k tomu poznamenal: „Kdyby byl tady Vojta Dudek, tak by nadával, jací jsou to nezdvořáci.“ Také vedle mě seděla nějaká mladá paní, která se mě zeptala: „Vy jste nějaký klub nebo co?“ Já jen přikývla a ona se ptala dál: „A jaký?“ „Jsme šachový klub,“ odpověděla jsem jí. Paní s údivem na tváři přikývla a dodala: „No já šachy jsem nikdy nepochopila  (slovosled odpovídá originálu. pozn. aut.).“ I ve zbývající části cesty chtěla s námi navázat kontakt, a tak se pořád něčemu divila a smála, když jsme si povídali, a Maťa si myslel, že něco říkám pořád já, tak se vždy otočil na mě a já opakovala a opakovala: „To jsem neřekla já.“ Zrovna jsme projížděli kolem několikera poštovních aut a ta paní přes celé kupé vykřikla: „Týjo, těch je!“ Maťa se opět na mě otočil a řekl: „Je jich hodně, viď?“ Načež já pobaveně dodala: „Maťo, to já neřekla.“ :-) Maťa pochopil, že to říká ta paní vedle mě a začal se smát. V Praze jsme vystoupili a k naší výpravě se přidal Vojta, který do Prahy přijel jiným vlakem.

Na další vlak, který jel do České Třebové, jsme čekali dvacet minut. Ve vlaku jsme nenašli žádné volné kupé, a proto jsme zůstali na chodbě, kde Kuba s Kryštofem si podle Mati, cituji, „lehli jako prasnice.“ :-) Vojta se vmáčkl k nějakým lidem v kupé a já s Maťou jsme stáli. Uběhla hodina a mezitím jsme pořád uhýbali většinou starším lidem, kteří se drali na záchod, nebo toužili vystoupit. Bylo to trochu únavné, a i když se jinak takto nevyjadřuji, neudržela jsem se a okomentovala celé okolní dění slovy: „Proč se pořád tady cpou báby a dědci!“, za což se všem spolucestujícím dodatečně omlouvám. :-) Vlak nabíral zpoždění, a to znamenalo, že nestíháme přípoj do Svitav.

V České Třebové na nás čekal Kuba Voříšek, který kvůli extralize neodehrál poslední tři kola soutěže OPEN Tatry, za což mu děkujeme. Vlak do Svitav jsme skutečně nestihli, ale zastihli jsme Kubu Voříška, jak na nás čeká se svým opravdu, opravdu, ale opravdu přecpaným zavazadlem. Na další vlak jsme museli čekat hodinu. Čas jsme si krátili posezením v kavárně, kde si Maťa nemohl nechat ujít místní kávu. :-) Vojta také začal líčit zážitky z fotbalového zápasu, který sehrál se svým týmem. Jeho vyprávění asi správně neocením, protože fotbalu nerozumím, jen vím, že je tam útočník, brankář, kope se do míče, a kdo dá nejvíce gólů, tak ten vyhrál. A tak jsem na místě pro jistotu jen přikyvovala, že tomu absolutně rozumím. :-) Hodina zmizela rychle jako obsah Maťova šálku s kávou a my měli nastoupit do vlaku, jenže Vojta nám vesele oznámil, že si potřebuje nutně koupit něco k jídlu. Oznámil, odešel ukořistit potravu a my čekali, až se vrátí. Po chvíli jsme se koukli na hodiny a s hrůzou zjistili, že nám vlak jede za tři minuty. Na další jsme opravdu čekat nechtěli. Po minutě jsme naštěstí Vojtu viděli, jak se ležérním krokem k nám vrací. Bohužel pro něj bez úlovku, tedy alespoň myslím, že se mu nic na nádraží ulovit nepodařilo. :-) Vlak jsme stihli v pohodě.

Během cesty do Svitav se nic zvláštního nedělo a vlak, který mířil do vysněné Poličky, jsme stihli také bez problémů.

Do Poličky jsme dorazili kolem 19.00 a na místě jsme potkali pána, který nám předal klíče od našich pokojů. „Víte, kde je vaše ubytování, nebo potřebujete pomoci?“ optal se Mati ten pán. „Nějak tam trefíme,“ zněla Maťova odpověď a všichni jsme se ušklíbli. Ani nevím proč. :-) Skepse vůči navigačním schopnostem Maťi byla neopodstatněná, protože nás Maťa bez bloudění zavedl na správné místo a my se mohli ubytovat. Hned nato jsme odešli na večeři. Všichni měli nějakou mikinu či bundu, jen já ne. Mně bylo teplo. Maťa mi proto otcovským tónem řekl: „Kamčo, dojdi si pro nějakou bundu, venku je zima.“ Já na to: „Mně je ale teplo.“ „Až ale přijdeme z večeře, bude zima.“ „Mně bude teplo.“ „Vezmi si tu bundu!“ Nechtěla jsem dále odmlouvat a tak jsem si ji raději vzala. Protože bylo celkem pozdě, většina restaurací měla v tuto dobu zavřeno. Šli jsme nejprve do jedné restauračky, kde nám řekli, že už se nevaří. V další se pro změnu také nevařilo. Po pár minutách bloumání s čím dál tím hlasitějším kručením v břiše jsme konečně objevili nějakou restauraci, kde to vypadalo nejen nádherně, ale hlavně v ní kupodivu i vařili. Musím napsat, že jídlo bylo nadstandardní kvalitou i množstvím. Svou porci jsem ani nesnědla celou, něco jsem dala Maťovi a něco nechala. Maťa se mě při placení ptal, kolik mám peněz na kartě, kterou jsem platila, a já mu jen odpověděla: „Maťo, tohle se neříká.“ Bála jsem se, že by zvládl ještě jednu porci z mého kapesného. :-)  Po návratu z restaurace jsme si popřáli dobrou noc a rozešli jsme se do svých pokojů, abychom se vyspali na zítřejší dvoukolo.

V sobotu ráno jsem se podle svého mínění vzbudila celkem brzy. Nevěděla jsem, kolik je hodin, protože den před odjezdem na extraligu jsem roztřískala mobil, což se mi nikdy předtím nepovedlo. S Maťou jsme se připravovali na soupeřku, se kterou jsem měla hrát, ale před zahájením kola si proti mně sedl nějaký kluk. Maťa mi pak oznámil, ať se moc nedivím, že vlastně nehraju s tou soupeřkou, ale že hraju s tím klukem naproti. Náš tým v prvním kole zvítězil 5:1 proti Frýdku Místku B. No a hádejte, kdo jediný prohrál? Můžete jen jednou. :-) Následoval oběd, kde nám naservírovali kuřecí plátek s hranolky. Zatímco všichni byli nacpaní až k prasknutí, Maťa to okomentoval slovy: „Já bych si klidně ještě dal, bylo toho docela málo.“ :-) Ve druhém kole jsme zvítězili těsně 3,5:2,5 s Frýdkem Místkem A. Zase jsem prohrála a byla jsem z toho smutná i naštvaná, protože jsem udělala strašlivou hrubku. Ostatní v mém týmu soupeře prostě sekali. Nic zvláštního se jinak nestalo, jen Kuba Vojta nás motivoval, že pokud vyhrajeme všechny čtyři zápasy, zve nás všechny na pohár.

V neděli jsme usedli proti Interchessu a vyhráli 5:1, přičemž jsem konečně zaznamenala svoji první remízu. Mohla jsem však partii i vyhrát.

Za Maťou prý přišla trenérka Interchessu a říkala mu: „Jak to děláte, že máte ve vašem týmu samé šikovné holky?“ Když mi tohle Maťa oznámil, nevěřícně jsem se na něj podívala a řekla: „Se asi spletla, ne?“ :-) V posledním kole jsme zaznamenali svou první prohru nejtěsnějším způsobem (2,5:3,5) proti Slavii Orlové. Průběh zápasu byl následující: Filipu Šolcovi se nedostavila soupeřka a Maťovi prý říkal: „Já chci, aby soupeřka přišla, chci si zvýšit Elo.“ Jeho protihráčce bylo prý špatně a k partii se dostavila asi po hodině. Nejprve tedy prohrál Vojta a hned nato zaznamenal prohru i Kuba Voříšek. Za několik minut vyhrál Kuba Vojta i Kryštof. Dohrávám já s Filipem. Je potřeba, abychom oba vyhráli, jenže Filip prohrává a dohrávám tak jen já. Maťa mi říká, že se musím pokusit vyhrát, aby zápas skončil alespoň remízou. Snažím se vyhrát, ale v časové tísni udělám chybu, po které se zahrají ještě dva tahy, a soupeř mi nabízí remízu, kterou přijímám. Sice jsme prohráli, ale i tak 9 bodů z 12 je úžasný výsledek.

No a teď už nás čekala jen cesta domů. Z Poličky jsme jeli do Svitav a ze Svitav do Prahy. Vlak byl tak nacpaný, že volná místa tu skoro nebyla. Já jsem řekla: „Tak budeme stát, ne?“ „Nějak se přes lidi prorvem a najdem místo.“ Po několika vteřinách se našla nějaká sedadla, kde si sedl Vojta a Kryštof. „Hele Maťo, nebudeme raději stát?“ „Nene, jdi dál.“ Nakonec jsme došli do kupé první třídy, kde jsme si já, Maťa a Kuba Vojta sedli a doufali, že nepřijde revizor. Hlavně lístky měl u sebe Maťa, takže Vojta, Kryštof a Kuba Voříšek, kteří seděli v úplně jiném kupé, by museli revizora přesvědčovat, že lístky má náš kapitán a že tento kapitán není žádná smyšlená pohádková postava, která jim platí cestu, a že ho revizor zvládne v nacpaném vlaku najít. „Kdybyste viděli, že by náhodou někoho vyhazovali z vlaku,“říkal Maťa mně a Kubovi, „tak mi to řekněte.“ :-)

Revizor přišel asi po hodině jízdy a k našemu úžasu požadoval od nás jízdenky. My jsme první třídu zaplacenou neměli, a tak Maťa nasadil ještě užaslejší výraz, kterým dával najevo, jak ho šokuje, že se první třída platí. :-) Jeho výraz na stoprocentní slevu nestačil, ale revizorovi se ho zželelo a dal nám jízdenky za dobrou cenu. V Praze jsme se rozloučili s Kubou Voříškem, který jel jiným vlakem domů, a my vyrazili směrem k Benešovu. V Benešově jsem se rozloučila se zbytkem vlašimské výpravy a odjela s taťkou domů. V autě mi taťka řekl, že se první den bál, aby moji spoluhráči neříkali, že podávám výkon, který by jako člen výpravy odvedl i nehybný hadrový panák, ale pochválil mě, že druhý den byl mnohem lepší a hadrový panák vycenil na soupeře zuby. :-)

Víkend jsem si užila a jsem hrozně vděčná za to, že můžu hrát extraligu mládeže. Chtěla bych moc poděkovat našemu vedoucímu výpravy, Maťovi, že se o nás postaral a povzbuzoval nás.

Výsledky Extraligy na chess-results

(Autorka článku: Kamča Steinová)  

6 reakcí na “Mé první zkušenosti a zážitky z Extraligy”

  1. 1
    Petra píše:

    Kami, není ten článek krapet krátkej? :-)
    Ne, hezký to máš.

  2. 2
    Tom píše:

    Pěkný článek Kamčo. A i dobrý výkon v šachách, měla si (a v dalších kolech ještě budeš mít) proti sobě silné soupeře.

  3. 3
    Patrik P. píše:

    Kamčo, napsala jsi velmi pěkný článek! Pobavil jsem se u něj. :-) Vojta už je jako Maťa. Ten si taky vždycky vzpomene těsně před odjezdem, že si chce jít ještě něco dát. :-D

  4. 4
    Jarda P. píše:

    Já si hned vzpomněl, jak jsme také v pátek večer při poslední akci v Poličce hledali restauraci, kde nám dají něco k jídlu. Kamila to popisuje, jako by tam tenkrát byla s náma :-) . Jinak hezký článek.

  5. 5
    Maťa píše:

    Pěkný! Škoda, že v partii v článku Kamila neproložila výměnu na g7 mezišachy 18…Dxa2+ 19.Kc1 Da1+, to byla pozice na výhru, což by byl pro ni moc pěkný skalp – soupeř je mj. letošním účastníkem MČR v H 12 v Koutech nad Desnou, a to už něco znamená. Ale ani remíza není špatná.

    Jinak o tom fotbale víš, Kamčo, víceméně všechno. Tvůj popis („Vím, že je tam útočník, brankář, kope se do míče, a kdo dá nejvíce gólů, tak ten vyhrál.) je téměř vyčerpávající, dodal bych jen, že se hraje na dva poločasy a nejlepší je Slavie :-) .

  6. 6
    Kamča píše:

    Děkuji všem za pozitivní komentáře. :-)

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
chci víc smajlíků...
 

© 2018 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist