TJ Spartak Vlasim
15
Čvc

Studie o šachizaci valašské metropole

Patrik Pýcha

Úvod

Pro níže vypracovanou studii zabývající se sociální interakcí v šachovém prostředí a jejími vlivy na okolí byli vybráni tito lidé: Ondřej Matějovský (dále Maťa), Ivo Hradecký, Petr Havelka, Vít Moravec, Anežka Vlková, Nela Pýchová, Patrik Pýcha, Martin Horák, David Zvára a František Helebrand. Svou účast na poslední chvíli z důvodu nemoci odřekl Jiří Rýdl. Sběr dat se uskutečnil ve dnech 3. – 11. července2015 v obci Vsetín na Valašsku.

 
Výhled na Vsetín (FOTO: já)

Debata o nestandardních lidech

Letošnímu turnaji na Vsetíně předcházel můj neobyčejný rozhovor s Maťou o standardních a nestandardních lidech, který zpětně ve světle turnajových událostí vyznívá značně komicky. Stejně jako v předchozích letech se naše výprava měla zabydlet v domě jedné milé vsetínské rodiny, o jejíž velkorysosti a odvaze ubytovat u sebe početnou skupinu šachistů píšu každý rok. S přibývajícími pozoruhodnými událostmi je však nutné za tuto obrovskou laskavost děkovat stále větším počtem superlativů. Předpokládám, že je každému jasné, jak výše zmiňovaná debata s naší okupací Zádrapových souvisí.

 
Náš úžasný hostitel, Radek Zádrapa
(FOTO: já)

Děje se ve virtuálním světě Facebooku.

Maťa: Jedinej standardní člověk v tom baráku bude ze šachistů Radek.

S Maťou jsme řešili, kdo se vymyká standardům a kdo jim je nejblíž. Samozřejmě jsme neopomenuli ani sami sebe. Nakonec však celé téma skončilo u přirozené filozofické otázky, co že to vlastně standard je. A tak jsme se také shodli, že výraz standard je subjektivní a souvisí s dobou a určitou společností spíše než s konkrétními lidmi. Přesto se domnívám, že v souvislosti se Vsetínem je možno mluvit o šachizaci prostředí, což je sice slovo, jež neexistuje, ale každopádně vystihuje nejlépe to, co mám na mysli.

 
Na šachizaci se podílel každý, včetně seriózního účetního Petra Havelky (FOTO: Nela)

Vsetínská nej

Jak už bylo naznačeno v úvodu, počet interesantností oproti minulosti exponenciálně vzrostl. Některé z nich jsem vybral a níže popsal.

Nejbláznivější sázka

Dokázali byste celý týden nevzít do úst ani sousto? Přesně o to se málem vsadil Maťa při cestě do Vsetína. Rozhodně tvrdil, že zvládnout sedm dní nejíst není žádný problém a skoro to vypadalo, jako by dělal takové věci běžně. Nakonec však k uzavření sázky nedošlo a Maťa zůstal jídlu během turnaje věrný jako obvykle.

 
Maťa si dopřává zmrzlinu (FOTO: já)

Nejdůraznější stížnost

Možná si ještě někdo vzpomene na mou palačinkovou aféru, jež se udála na turnaji v Klatovech v roce 2008. Pamatuji si dodnes, jak jsem tehdy zabodával vidličku do stolu a trousil naštvaně různé poznámky. V kontaktu s obsluhou jsem však zachovával chladnou hlavu. V tomto ohledu mě letos Franta překonal o 1000 procent.

Franta právě přiložil mobilní telefon k uchu. Děje se v nedělních večerních hodinách ve velkém altánku na zahradě hostitelů šachové bandy.

Franta (s výrazem zabijáka ve tváři): Nerušim Vás?!

Přesně touto větou s výhružnou intonací otevřel Franta telefonní rozhovor s jedním ze zaměstnanců restaurace U Trpaslíka, když mu ani po více než hodině nepřivezli objednanou pizzu. Následovala velice ostrá stížnost, po níž pizza rychle dorazila. S Davidem jsme si ale říkali, že po něčem takovém bychom onu pochoutku raději nejedli a našim hostitelům jsme doporučili, aby si v budoucnu pizzy nechávali doručovat k sousedům.

Nejhorší los

Asi nejhoršímu losu čelil na Vsetíně Vítek. Během turnaje se potkal s Petrem, s Maťou, s Ivemi i se mnou. Vlastně tak obehrál všechny své spolubydlící a ještě stihl zabrousit ke mně do suterénu. Vítek získal z těchto čtyř partií 3 body. Remízy ztratil s Petrem a s Maťou.

 
Derby Petra s Vítkem skončilo remízou (FOTO: já)

Nejpřísnější trenér plavání

Plavání sice vůbec nesouvisí s našimi aktivitami na Valašsku, nikdo vlastně mimo sprchu, umyvadla nebo déšť do styku s vodou nepřišel, nicméně mě velmi zaujala historka o jednom vsetínském trenérovi, kterou nám vyprávěl Radek. Princip byl velice jednoduchý. Komu plavání nešlo, byl strkán velkou tyčí ke dnu, aby ze sebe vydal maximum. Ještě že v šachách nic takového nelze uplatnit…

Nejvyšší zdolaný strom

Při lovení kešek se opět ukázalo, že Petr je pro jejich získání schopen udělat opravdu cokoli. A pokud usoudí, že je dosažení cíle nad jeho síly, dá všanc i život druhého člověka. Petr navíc v našem případě zneužil skutečnosti, že Davidovi chybí pud sebezáchovy, což se ostatně projevuje i v jeho šachových partiích. O výšce stromu a nepříliš pevně vyhlížejících větvích, po kterých David lezl, si můžete udělat představu na fotografiích.

 
Petr sleduje stromolezce Davida (FOTO: já)

Nejlepší kouzelnický trik

Věřte, nevěřte! Představte si, že takhle já, Nela a Maťa sedíme v pokoji na posteli. Anežka leží. Maťa staví na šachovnici nějaký diagram, Nela drží v ruce sáček s malými křupavými rohlíčky a já cintám nějaké nesmysly. Zničehonic drží Maťa v ruce místo figurky jeden z oněch rohlíčků a chce ho schroupnout. Přitom v předcházejících okamžicích ani jeden ze zbývajících aktérů nezpozoroval, že by Maťa byť jen natáhl ruku k sáčku, dokonce ani Nela, která ho držela v ruce. Je to vůbec možné? Dokáže snad vlašimský předseda teleportovat předměty z jednoho místa na druhé? Jde o způsob, jak zvládá všechny své šachové aktivity? Nebo se nabízí racionálnější vysvětlení?

 
Maťův uhrančivý pohled (FOTO: Nela)

Nejtěžší kvíz

Nejzapeklitější hádanku poslední doby některým z nás předložil Ivo. Vše začalo nevinným napsáním jeho jména do internetového vyhledávače. Následně byly nalezeny staré školní fotografie, a tudíž jsme skončili soutěží, kdo malého Iva na společných snímcích najde. Nedokázal to nikdo a nakonec jsme byli nuceni se poddat.

Nejméně vhodně oblečení turisté

Se svými tričky a šortkami jsme s Frantou asi na pátečním výšlapu na Radhošť neměli konkurenci. Nutno říci, že v konfrontaci s ledovým vichrem a teplotou klesající k 8 stupňům Celsia jsem musel i já uznat, že je fakt kosa.

 
Franta se schovává před nepřízní počasí (FOTO: Ivo).

Nejhorší výběr oběda

Je parné nedělní poledne. Děje se v restauraci U Trpaslíka. Šachová banda je rozesazena kolem velkého stolu. Přichází servírka a ptá se Anežky na přání.

Anežka: Já si dám ten Oblíbený salát.

Maťa (směrem k servírce): A koresponduje to jídlo s názvem?

Servírka: No podruhé si to už většinou nikdo nedá.

Co se jen prohánělo Anežce hlavou, když si jednoho krásného dne objednala v restauraci salát s přívlastkem oblíbený? Těžko říci. Každopádně si po jeho obdržení uvědomila, že z ingrediencí vypsaných v jídelním lístku vlastně většinu nejí. Když se Anežka poměrně úspěšně pokusila rozdat ostatním strávníkům alespoň olivy, vyjedla pár kuřecích kousků, nasoukala do sebe několik salátových listů a nakonec nechala celou mísu ležet ladem. Výše zmíněné servírčino proroctví se tak vyplnilo.

 
Anežka se závislým Maťou v restauraci U Trpaslíka (FOTO: já)

Nejvíce šokující událost

Když ve středu večer moje nálada nebezpečně zakolísala, byla mi na dálku od Honzy Sadila poskytnuta rada, ať se jdu proběhnout. Prvně jsem si myslel, že se asi zbláznil, jelikož běh zrovna v lásce nemám a nikdy jsem ho dobrovolně neprovozoval. Nechápu, co to do mě vjelo, ale nakonec jsem se zvedl z matrace a skutečně do nočního Vsetína vyběhl. Musím říci, že běžecká terapie u mě skvěle zafungovala a alespoň na dalších pár hodin mou hlavu dokonale pročistila. Následujícího dne se ke mně přidal David, a dokonce i Maťa. Kdo ví? Třeba příští rok poběží celá výprava.

Zadýchaný a zpocený Maťa, následovaný zadýchaným a zpoceným Patrikem, vchází do pokoje, kde se na něj potutelně usmívají Petr s Ivem.

Maťa (zadýchaně): To byl ale kravskej nápad!

 
Maťa se zatím věnoval spíše teorii než praxi, ale prý se to brzy změní (FOTO: já)

Největší glosátor

Je pozdní nedělní dopoledne. Děje se v kopci vedoucím ke vsetínskému zámku. Nela se věší na Maťu, Anežka přihlíží.

Maťa: Copak jsem nějaký tažný zvíře?

Nela: Hm.

Anežka(klidně): Vůl.

Největším glosátorem, či lépe glosátorkou, byla trochu překvapivě vyhlášena Anežka. Neuvěřitelné slovní údery rozdávala průměrně jednou za hodinu a je velká škoda, že jsem si je všechny nezapisoval. Jediným Anežčiným konkurentem v oblasti glosátorství byl na Vsetíně snad jen Petr.

Nejabsurdnější šachová prohra

Do historie se díky svému závěru patrně zaryje silným písmem Maťova partie z 5. kola, kdy čelil za šachovnicí Petru Koutnému. Maťa je známý svými procházkami, ale kdo by čekal, že si ji udělá i s necelou minutou na hodinách? Stalo se, avšak ještě to nemuselo skončit katastrofou. Jenže Maťa si po návratu vůbec nevšiml, že už je na tahu, až nakonec z úst jeho protivníka zaznělo ono slovo, jež je noční můrou mnoha šachistů – čas.

Nejvíce se válející člen výpravy

Děje se v malém pokojíčku. Maťa pohlédne na válející se Anežku.

Maťa: Anežka by chtěla být hadem, protože když had jde, tak při tom leží.

Nejvíce naváleno měla během pobytu na Vsetíně jednoznačně Anežka. Lehla si kdykoli a kdekoli to bylo možné, třeba i uprostřed silnice uprostřed dne. V závěru týdne ji pak lenivost ovládla natolik, že házela láhev s pitím z kopce dolů, aby ji nemusela nést.

 
V levé dolní části snímku vidíte nejčastější Anežčinu pozici těla (FOTO: já)

Šachové zážitky

Jubilejní 40. ročník vsetínského turnaje přivítal i díky navýšení cenového fondu rekordní počet účastníků a na rozdíl od minulých let, kdy se hrálo v ALCEDU, což je místní středisko volného času, našel zázemí ve velkém klimatizovaném sále Kulturního domu Vsetín. Celá akce byla skvěle zorganizována, a tak věřím, že nebyl žádný důvod k nespokojenosti. Z klíčových postav turnaje jmenujme Radka Zádrapu, Vlastimila Straděje, Dominika Paráka a Josefa Kovaříka, jimž děkujeme za příjemně strávený šachový týden.

 
Vsetínský starosta Jiří Čunek vítá účastníky turnaje (FOTO: já)

 
V sále bylo možno zhlédnout výstavu fotografií z předchozích ročníků, kde nechyběly ani snímky, které s námi Radek nafotil v roce 2013 ve svém fotoateliéru (FOTO: já)

 
V prodeji byla i turnajová trička (FOTO: já)

 
Maťovy a Neliny ruce byly ve městě všudypřítomné (FOTO: Nela)

 
Dům kultury (FOTO: Nela)

Národní Open

Mezi 69 účastníky slabšího ze dvou turnajů bojovala Anežka Vlková (1635), jež se po celou dobu pohybovala na nejvyšších šachovnicích. Přestože jí ke konci došel dech, podala celkově výborný výkon, o němž svědčí například drtivá výhra nad Emilem Macurou (1992) v druhém kole. Anežka uhrála během 9 kol 5 bodů a skončila na 17. příčce.

 
Anežka Vlková (FOTO: Nela)

FIDE Open

Hlavní turnaj čítal 80 hráčů. Startovní pole bylo přeplněno titulovanými mistry, a tak si nikdo z nás asi nemohl dělat zálusk na nejvyšší pozice. Přesto jsme se na Vsetíně určitě neztratili a některým chybělo k dosažení druhé desítky velmi málo.

Děje se před vchodem do velkého sálu. U nástěnky stojí neznámé dítko se svým tatínkem a rukou ukazuje na nějaké jméno ve startovní listině.

Dítko (se zájmem): Hele, tati, záchodová mistryně!

Nemohlo jít pochopitelně o nikoho jiného než o WCM Nelu Pýchovou (1992), která za svůj titul zatím sklízí spíše posměch než obdiv. Na Vsetíně každopádně dosáhla nejvýše z naší výpravy, když s 5 body obsadila 22. místo. Pokud bude pokračovat v kvalitní hře, jakou zde předvedla, snad se brzy prostřední písmeno změní na F, nebo dokonce I, a posměváčci tak budou mít navždy utrum.

 
GM Tomáš Polák rozhodně neočekával, že se v první partii proti Nele tolik zapotí (FOTO: já)

O místo za Nelou skončil se stejným bodovým ziskem David Zvára (2116). David zahrál přibližně podle papírových předpokladů, ale každopádně se může pochlubit dvěma cennými remízami s FM Vladimírem Karlíkem (2307) a FM Jakubem Rabatinem (2317).

 
David Zvára (FOTO: já)

O další příčku dozadu a opět se stejným počtem bodů se umístil Vítek Moravec (2233). Tomu vůbec nevyšel vstup do turnaje, avšak nakonec se ještě zvedl, a dokonce si připsal cenný skalp IM AndrejseStrebkovse (2356) z Lotyšska. Celkově však asi Vítek se svým výkonem spokojený nebude.

A do čtveřice 5 bodů jsem vybojoval i (2049). Vzhledem k horšímu pomocnému hodnocení jsem se už do třetí desítky nevešel a patří mi 31. místo. Přestože jsem v průběhu turnaje dvě partie naprosto zahodil, se svým výkonem jsem spokojený. Cením si především vybojované remízy s IM Hannesem Ganausem (2283) z Rakouska a dobře sehrané zajímavé partie s Jakubem Stančíkem (1966).

Patrik Pýcha (2049) – Martin Húsek (1900) – pozice po 26. tahu černého

 

Svým posledním tahem se můj soupeř dopustil prohrávající chyby. Přišlo 27. Jf5+! Kf6 28. Dxg5+ Kxg5 a 29. h6! Bílý pěšec nejde zastavit a projde až do dámy. Ještě se stalo 29. … gxf5 a 30. h7, načež se černý vzdal. 1-0

 
To jsem já (FOTO: Nela)

Velmi dobrý turnaj má za sebou také Martin Horák (1927). Uhrál sice o půl bodu méně než předchozí čtveřice a dosáhl jen na 36. pozici, ale jeho výsledek je vzhledem k síle soupeřů pravděpodobně nejhodnotnější. Nejcennější vítězství si Martin připsal v partii proti FM Vladimíru Karlíkovi (2307).

 
Martin Horák (FOTO: já)

Maťa (1968) uhrál 4,5 bodu a obsadil 39. příčku. I zde můžeme mluvit o velmi pěkném výkonu, protože si náš předseda připsal několik cenných remíz a se slabšími soupeři neztratil ani půl bodu. Jak bylo popsáno výše, Maťa měl velké problémy s časem. A to i přesto, že například při jednom pozdním příchodu pan rozhodčí vyčkal se zahájením kola do doby, než Maťa dorazí, aby ho mohl představit jako prodejce šachové literatury.

Ondřej Matějovský (1968) – Vít Moravec (2233) – pozice po 14. tahu černého

 

Maťa zde mohl Vítkovi zasadit krásný úder 15. Je5!! Po 15. … Sxd1 16. Sa6+ Kb8 17. Jed7+ Dxd7 18. Jxd7+ Ka8 19. Sxf4 gxf4 20. Vaxd1 se pozice černého rozpadá. Nedostačující je také například 15. … Jxe5 16. dxe5 Dxc5 17. Dxg4+, načež se vůdce černých figur opět nachází v neřešitelných nesnázích. V partii se ale stalo 15. Sa6+ Kb8 16. Jb7 Dd7 17. Jc5 s remízou opakováním tahů. 0,5-0,5

 
Široko daleko už jen Maťa (FOTO: Nela)

Příliš se nedařilo Ivovi Hradeckému (2028), jehož hlavním problémem asi zůstává to, že nedokáže dotáhnout do konce nadějně rozehrané pozice. Se 4,5 body skončil na 44. místě.

 
Ivo Hradecký (FOTO: Nela)

Průměrný výkon podal Franta Helebrand (1841). Vybojoval 3 body a dosáhl na 65. příčku. Za zmínku stojí jeho výhra proti Petru Zajíčkovi (1974) v druhém kole. Franta by potřeboval trochu ovládnout svou zbrklost, jež je podle mého názoru jeho hlavní překážkou na cestě k dalšímu růstu.

 
Franta Helebrand (FOTO: já)

Věrný své pověsti zůstal na Vsetíně Petr Havelka (1823), když si na své konto připsal šest remíz. V součtu mu 3 body stačily na 71. místo. Na Petrovu obhajobu uvedu, že v jedné ze svých partií obětoval zajímavě figuru, bohužel poté nepokračoval nejlépe a partii prohrál.

 
Nela Pýchová se svými dvěma tisíci za nejlepší ženu a nejlepšího hráče s ratingem pod 2000 (FOTO: já)

Soutěž družstev

V rámci obou vsetínských turnajů byla vyhlášena soutěž družstev, do níž se započítávaly tři nejlepší výsledky hráčů z jednoho oddílu. Nejnižší součet umístění udržela Beskydská šachová škola Frýdek-Místek, za kterou jsme zaostali těsně o tři místa.

Bleskový turnaj

Ve čtvrtek dopoledne se tři členové naší výpravy zúčastnili bleskového turnaje, který se hrál v podloubí Kulturního domu. Velkého úspěchu dosáhl v silné konkurenci vybojováním 4. místa Martin, neztratili se ale určitě ani Franta s Anežkou. Franta na bleskovce také řekl pár slov místní televizi, jež byly posléze použity pro jednu z reportáží o turnaji.

Horko, sucho, nicnedělání

Děje se během sobotního kola před Kulturním domem Vsetín. Maťa zastavuje Patrika, který už dohrál a chystá se odejít do domu hostitelů šachové bandy.

Maťa: Jestli tam Anežka nebude, okamžitě vyvolej paniku!

 
Horko… (FOTO: Nela)

První polovina týdne se nesla ve znamení slunečných dnů, strašného vedra, dusna, potu, úpalů, zápalů, dopalů, výpalů, vařících se hlav a tak dále a tak dále. Není divu, že chování některých šachistů zdálo se být zmatené, nelogické, uspěchané, přehnané… No zkrátka omluvme všechny divnosti, o nichž už byla řeč, tlakovou výší, jež se usadila nad střední Evropou a přinesla s sebou vlnu žhavého vzduchu.

Nemusím asi nikomu vysvětlovat, že jsme během oněch prvních pár dní žádnou velkou fyzickou aktivitu neprovozovali. Jediný Ivo se v úterý vydal na cyklistický výlet údolím Bečvy, zmínit pak mohu ještě Petrovo sbírání krabiček mezi pondělními partiemi a Maťův, Anežčin a Nelin nedělní výstup ke kostelu, kde se první dva jmenovaní zúčastnili bohoslužby a odkud Maťa odešel těsně před odevzdáváním finančních příspěvků. Nela si raději sedla do parku a začetla se do Bídníků.  Nevím, zda trpí ekleziofobií, ale každopádně stále opakovala, že jí kostely nedělají dobře.

 
Nela sledovala celé dění z uctivé vzdálenosti (FOTO: Nela)

Jinak se toho opravdu moc nedělo. Já jsem jako jeden z mála vstával velmi brzy a chodil se vzdělávat do malého zahradního altánku. Také jsem netrpělivě čekal na výsledek nedělního referenda v Řecku, bouřícího se proti zlovůli bank a věřitelů, což bylo jedno z témat, o nichž jsem si povídal i s našimi hostiteli. Asi nejnáročnější fyzickou činnost, již jsem vyvinul, bylo sbírání ostružin, za které jsem byl obdarován několika hrachovými lusky. Na tomto místě bych poznamenal, že Maťa údajně jednoho dne pomáhal s taháním stokilových trámů. Na vlastní oči jsem to však neviděl.

 
Ranní četba v malém altánku (FOTO: Nela)

Z dalších aktivit jmenujme ještě volné blicky ve velkém altánku a pak je tu také závislost některých členů výpravy na online hře Dobyvatel, která způsobila, že jsme se opět o kus přiblížili ke katastrofální ztrátě nefalšovaného fyzického kontaktu. Letos jsme nehráli Aktivity, Bang ani jinou podobnou hru. Nejvýznamnější událostí první poloviny týdne byly pravděpodobně Ivovy narozeniny, které slaví 5. července.

 
Martin s Frantou blicají ve velkém altánku (FOTO: já)

 
Budou z Gábinky a Amálky Zádrapových jednou nadějné šachistky? (FOTO: já)

O strachu

S Anežkou jsem jednoho večera mluvil o jistých iracionálních děsech, kterých se obáváme. Díky našemu rozhovoru jsem si oddychl, protože jsem zjistil, že nejsem vůbec divný, když například zhasnu večer světlo u dveří a rychle běžím do postele na druhé straně místnosti, aby mě nic nečaplo. Dále jsme mluvili třeba o tom, jak se člověk překryje peřinou včetně hlavy, aby získal větší pocit bezpečí, že na něho nic nemůže. Shodli jsme se rovněž na děsivosti zrcadla na chodbě, do něhož je lepší se v nočních hodinách nedívat. Co kdyby se tam něco objevilo?

Nevím, zda podobné neopodstatněné věci dělají i jiní lidé, ale řekl bych, že ano. Každopádně šlo o velmi zajímavý rozhovor, který bude v budoucnu jistě zajímavé s někým dalším hlouběji rozvíjet.

Šachisté v zoologické zahradě

Děje se v kuchyni hostitelů šachové bandy. Kolem stolu sedí či stojí několik postav. Maťa má zapnutý notebook a předčítá informace o zlínské zoologické zahradě. Náhle se podívá na Nelu s Anežkou.

Maťa: Společnost dělají savcům nepřehlédnutelné krůty domácí. No tak to aby si vás tam nenechali!

 
Jdeme na zvířátka! (FOTO: Ivo)

Středeční výlet do Zoologické zahrady Zlín, zvané také ZOO Lešná, byl letos jediným společným projektem naší výpravy. Vyrazili jsme poměrně časně a Maťa nám v autě říkal, že jestli dorazíme do Lešné před otevírací dobou, dá Ivovi pěstí. Na místě jsme sice byli dřív, leč rvačky jsme se nedočkali, jakkoliv Nela svého trenéra v jeho násilných intencích podporovala.

Zoologická zahrada se mi velmi líbila. Výběhy jsou velice hezky uspořádány podle tematických okruhů a vše je zasazeno mnohem blíž přírodě, než jak je tomu například v Praze.

 
V obchodě se suvenýry jsem si koupil skákacího pavouka (FOTO: Nela)

Děje se v tropickém pavilonu Yucatan. Maťa s Anežkou stojí před zeleným houštím.

Maťa (ukazuje do křoví): Hele, támhle se to nějak hejbe. Tam bude asi ta opice.

Neobjevila se však žádná opice, nýbrž nebohá zaměstnankyně zoologické zahrady. Opice, konkrétně chvostany, jsme však viděli také a jednoznačně byli jednou z největších atrakcí při naší návštěvě.

 
Páni a dámové, seznamte se s chvostanem bělolícím! (FOTO: Nela)

Co trumflo chvostany, byli rejnoci. Zde jsme je totiž mohli pohladit, a dokonce nakrmit. Do krevet, kterými se tito roztomilí vodní živočichové živí, investoval Maťa téměř stokorunu. Zážitek za to ale určitě stál. Krmení probíhalo tak, že jste strčili rozevřenou dlaň s krevetou do vody, rejnok připlul, přisál se na ruku a krevetu do sebe vsál. Přestože rejnoci nemají zuby, tvrdila Nela, že ji jeden z nich kousl, což bylo ale způsobeno špatnou polohou ruky, kvůli které zvířátko začalo Nele nasávat i prsty.

 
Krmení rejnoků (FOTO: já)

V ZOO jsme viděli dlouhou řadu dalších krásných a zajímavých živočichů. Ivo, jenž jako jeden z mála četl pozorně tabule s informacemi o zvířatech, nám pak vyprávěl různé zajímavosti. Pamatuji si například povídání o zoborožcích, kteří se zazdívají vlastním trusem.

 
Žirafu pozná asi každý (FOTO: Nela)

 
Roztomilé surikaty (FOTO: Nela)

 
Hyena skvrnitá – moc hezký pejsek (FOTO: Nela)

Já, Maťa, Nela a Anežka jsme se na závěr ještě projeli po ZOO vláčkem. Nešťastníkem výletu se stal Ivo, který ztratil a nenašel filtr od svého fotoaparátu.

 
Zastávka v japonské zahradě (FOTO: Ivo)

 
Děti si hrají (FOTO: Petr)

Pozor na oxid uhličitý

Ve čtvrtek jsme se já, Petr a David vypravili do Zbrašovských aragonitových jeskyní v Teplicích nad Bečvou. Zajímavostí tohoto jeskynního systému je jeho teplota, která přesahuje po celý rok 14 stupňů Celsia, a tudíž ho činí nejteplejším v České republice. Horko má na svědomí oxid uhličitý, jenž se v hlubších partiích vyskytuje v natolik vysoké koncentraci, že by v nich člověk nemohl dlouho přežít.

 
Tudy ne! (FOTO: já)

Aby nám průvodkyně dokázala, že oxid uhličitý není pouze strašákem pro turisty, pustila po provázku do propasti pod námi zapálený kahan, který skutečně asi po dvou metrech kvůli nedostatku kyslíku zhasl. Jinak jsme ještě viděli například koblihovou síň, jeskyni smrti, těhotný krápník nebo kouzelné jezírko, v němž je prý voda, která dokáže zvětšit libovolnou část těla. Petr se také zúčastnil soutěže o správné spočítání zvláštních gejzírových krápníků, ale neúspěšně. Na závěr prohlídky průvodkyně zhasla, abychom viděli, jak interiér jeskyně vypadá bez světla. Všude byla tma.

 
Koblihová stěna (FOTO: já)

 
Gejzírové krápníky (FOTO: já)

 
Pokus s udušením ohně (FOTO: já)

Po absolvování prohlídky jeskyní jsme se vydali ještě k Hranické propasti, jež je se svou odhadovanou kilometrovou hloubkou možná nejhlubší zatopenou propastí na světě, a po cestě zpět na Vsetín sesbírali několik kešek. Do tohoto výletu zařadíme rovněž zmiňovaný nebezpečný strom, do jehož koruny David neohroženě vyšplhal.


Hranická propast (FOTO: já)

Maťa s Nelou si ve čtvrtek zahráli tenis a Martin, Franta a Anežka se zúčastnili již zmiňované bleskovky.


Maťův silný tenisový postoj (FOTO: Nela)

Hora boha Radegasta

Pátečního výšlapu na Radhošť jsme se zúčastnili já, Petr, Ivo, David a Franta. Po cestě se nám naskytly pěkné výhledy do okolní krajiny, viděli jsme boha Radegasta, navštívili kapli svatého Cyrila a Metoděje a Petr opět sesbíral nějaké kešky. Pro jednu z nich vyslal Frantu na strom a mě zároveň urazil, když mi řekl, že pro mě má připravenou velkou krabici ležící na zemi. Přitom je jasné, že zdolat tento strom by nečinilo příliš velké problémy ani mně. Hlavní nepříjemností pro mě však nebyly Petrovy vtípky, nýbrž ona strašná zima, která mě a Frantu zastihla kvůli nedostatečně teplému oblečení.


Kamenné věžičky (FOTO: já)


Bůh Radegast (FOTO: já)


David s Frantou hledí do dáli (FOTO: já)


Fotka s Cyrilem a Metodějem (FOTO: Ivo)

Maťa s Nelou den před odjezdem opět vyrazili na tenis, tentokrát se k nim navíc přidala Anežka.

Děje se u dveří do koupelny v domě hostitelů šachové bandy. Nela zjistila, že poslední kolo hraje s Davidem a jedná tak, jak ji naučil v předchozím dějství její trenér Maťa.

Nela (hrozí Davidovi pěstí): Davide, jestli mě zejtra připravíš o litr…

Tak končí naše komédie…

Zdá se, že moje zevrubná studie dospěla ke svému konci. Závěr je jasný. Valašskou metropoli jsme šachizovali úspěšně! Pokud chcete přispět vlastními poznatky, upravit, opravit, doplnit, vyvrátit, přijít s novou hypotézou či teorií a prostě co vás napadne, pochopitelně máte možnost. Jistě dojde k obohacení na všech stranách.

Na závěr bych chtělještě jednou vyjádřit obrovské poděkování našim úžasným hostitelům, Radkovi a Míše Zádrapovým. Snad jsme jim nedělali moc ostudu a rádi nás přivítají i příště.


Tak zase za rok? (FOTO: já)

Výsledky na chess-results

Fotky

Stránky pořadatelů

Komentovaná partie GM Krejčí – Moravec

12 komentářů na “Studie o šachizaci valašské metropole”

  1. 1
    Patrik P. píše:

    Pokud jde o tu hyenu, přečetl jsem si, že je ve skutečnosti příbuzná s šelmami kočkovitými, přestože připomíná spíš psa. :-)

  2. 2
    Petr H. píše:

    Výborný článek jako vždy!
    Akorát tu soutěž v hádání jsem vyhrál !!! Společně s jedním chlapečkem jsme se netrefili jen o několik krápníků. Že jsme si odvážili tipnout jen my dva, to nikdo nemusí vědět :-)

  3. 3
    Jarda P. píše:

    Parádní článek. Patrik v něm na každýho něco „prásknul“ :-) .

  4. 4
    Patrik P. píše:

    Petr H.: Možná jsi ji vyhrál, ale řešitel jsi byl neúspěšný. ;-) :-)

    Jarda P.: Něco by ještě v záloze bylo, ale bude lepší, když některé věci zůstanou na Vsetíně.

  5. 5
    Pavel Holásek píše:

    Případová studie je skutečně příhodný žánr!

  6. 7
    Robin píše:

    :-D :-D :-D :-D :-D

  7. 8
    Maťa píše:

    Lukáš Vonderka: Výstižnější by ale byly „neposlušné pantofle“… :-)

  8. 9
    Richard, Sr. píše:

    Konečně zase šachový článek, kterému rozumím a dost jsem se pobavil. Do Lešné musíme taky na krmení rejnoků a hlazení chvostana po chvostě. To musí být těžký adrenalin.

  9. 10
    Maťa píše:

    Na stránkách Zbrojovky Vsetín jsem se dnes dozvěděl smutnou zprávu: http://www.sachy-vsetin.cz/445-odesel-vlastik-stradej.html.

  10. 11
    Jarda P. píše:

    Smutné a nečekané :-( .

  11. 12
    Maťa píše:

    Pro mě též nečekané – pan Straděj působil velmi čile. V květnu v Jánkách chodil na túry, a když jsem v červenci ve Vsetíně sháněl tenisový kurt, tak jsem v rozpisu zamluvených hodin viděl několikrát v týdnu jeho jméno.

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 

© 2020 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist