TJ Spartak Vlasim
14
Kvě

Jak jsem poznal šachy – část první

Jarda Pýcha

Myšlenka začít psát tento článek se ve mně zrodila v době, kdy jsem se kvůli problémům se zády delší čas jen tak „válel“ doma a měl víc času na vzpomínání a přemýšlení. Při pročítání starších článků na vlašimském šachovém webu a při pohledu na své děti, které pomalu přestávaly být malým Patrikem a Nelinkou, jsem si začal uvědomovat, jak ten čas strašně letí. Ne že bych tu chtěl nějak nostalgicky vzpomínat, ale prostě mě jen tak napadlo, že už to nějaký ten „pátek“ je, co nám šachy tak trochu (spíš hodně) změnily život, že vlastně už nějakou dobu věnujeme notnou část našeho volného času převážně této královské hře, i když já s manželkou Ivetou pasivně. Prostě čas, kdy se z nás stali rodiče mladých šachistů. Nechci zde popisovat nebo hodnotit výkony za šachovnicemi, chci se spíše zmínit o vstřebávání šachového prostředí a dění v něm od úplného počátku poznávání našeho i toho dětského.

Kdy to tedy vlastně vše začalo? V roce 2005 se Nela loučila s dolnokralovickou mateřskou školkou a za námi přišel v té době pro nás zcela neznámý Jirka Mejzlík, že ve školce už nějaký čas učí děti základům šachů, a jestli Nela bude pokračovat i po nástupu do první třídy. Trochu nás to sice překvapilo, netušíce, že se něco takového v Kralovicích provozuje, ale Nelu jsme, stejně jako Patrika, do šachového kroužku přihlásili. „No prostě další  kroužek“, říkali jsme si, to jim určitě neuškodí a aspoň budou mít nějakou bohulibou činnost. Jinak jsme tomu nějaký hlubší význam nepřikládali. Já osobně do této doby žádný zvláštní vztah k šachům neměl, jako děti jsme sice figurkami tahali, s odstupem času bych to však jako hraní šachu asi nenazýval. Mezi mé záliby patřily hlavně sporty, při kterých se vyžaduje více pohybu, a byl bych tehdy mnohem radši s dětmi objížděl fotbalová hřiště. Ale šachy jsem postupně začal respektovat a mít je dokonce i rád, a dnes toho   rozhodně nelituji.


První vysvědčení dostala Nela už ve školce…

Ty začátky ovšem rozhodně jednoduché nebyly, Nelu nebylo možné donutit usednout na turnajích za šachovnici, i přesto, že šachům se na začátku školní docházky věnovali i mnozí její spolužáci. I Patrik měl v té době o své účasti na turnajích jasno, a tak Jirkovi Mejzlíkovi možná ještě dnes v uších zní jeho rezolutní prohlášení: „Pane Mejzlíku, na kroužek chodit budu, ale na žádný turnaje jezdit nikdy nebudu“. Patrik své předsevzetí nakonec nesplnil a na rozdíl od Nely odehrál tehdejší ročník Regionální žákovské ligy. Já jsem v té době neměl o šachových soutěžích žádný přehled, ale když nám Patrik s medailí na krku za umístění ve své kategorii RŽL sdělil, že tohle je jeho nejšťastnější den v životě, bylo jasné, že už jen pro to, vidět své dítě takhle šťastné, to má smysl vše absolvovat.


Patrikova první medaile                

 
Jedna z prvních žákovských lig

V roce 2006 jsem s Patrikem absolvoval jeho první MČ ve Sloupu v Čechách, jako rodina jsme poprvé poznali kouzlo Zaječic, kde si Patrik zahrál dvojičky s Nelinou spolužačkou Natálkou Vernerovou, ale hlavně Patrik poprvé vyrazil bez nás na několik dní z domova. Jako mladší žák byl nominován do družstva Vlašimi na MČRD mladších žáků (Zvára D, Hrdina, Jelínek, Vopěnka Š., Hatašová, Zvára F., Pýcha) ve Stráži pod Ralskem. S mírnou nedůvěrou jsme ho pouštěli, přeci jen trochu krok do neznáma, z kroužku znal jen Lukáše Jelínka a Štěpána Vopěnku, někdy to ale přijít muselo a aspoň se seznámí s dalšími dětmi z oddílu. Přeci jen zatím jsem bral Kralovice tak nějak samostatně a ani jsem se o nějaké podrobnější dění zvlášť nezajímal. Patrikův telefonát z místa konání: „Panu Mejzlíkovi došel na dálnici benzín a 2 km pro něj běžel“ nebo „Lezli jsme po skalách a bylo to hodně nebezpečný, to by mamka nezvládla“ příliš důvěry k vedoucím nevzbuzoval, v každém případě přijel Patrik v pořádku a velmi spokojen, až nadšen.

 
Zvára D., Hrdina, Jelínek, trenér Ondra Matějovský, Hatašová, Vopěnka, Zvára F., Pýcha – Stráž 2006

Na podzim pomalu s trochou donucení začíná s turnaji i Nela, v té době už bohužel většina jejích spolužáků šachům neholduje, další Zaječice si ještě stihla zahrát s Natálkou, ale i ta postupně končí, trochu paradoxně v době, kdy Nela vlastně teprve začíná. Vůbec rok 2007 je takovým tak trochu rokem zlomovým, hlavně pro Nelu, ale vlastně i pro mě. Nela postupně nachází k šachovým partiím cestičku, účastní se MČR8 ve Frýdku-Místku, začíná se prosazovat nejen v regionální lize, ale i v krajském měřítku, hlavně však získává na MČ v Sedlčanech svou první větší medaili za druhé místo v dívkách do 10 let za pro mě v té době zcela nedostižnou Jitkou Jánskou.


Účastnice MČR8 2007 ve Frýdku-Místku. Dnes už jsou z malých holčiček slečny.


S Natálkou si Nela ještě zahrála i na žákovské lize v Čerčanech.

 
MČ 2007 Sedlčany: 1.Jánská, 2.Pýchová, 3.Doležalová

V družstvu mladších žáků vystřídala na pozici mladšího žáka Patrika a i já jsem poprvé vyrazil společně se svými ratolestmi do Stráže na MČR poznávat atmosféru mistrovských soutěží a sám se seznámit s ostatními dospělými, kteří vlastně pravidelně doprovázeli vlašimské družstvo. Jirku Mejzlíka jsem samozřejmě znal, Ondru Matějovského jsem sice znal z dětství, ale nikdy jsme se nijak nekamarádili a vůbec jsem netušil, že právě on je hlavní kápo vlašimského oddílu. Za Vlašim pravidelně hostovala Míša Hatašová, kterou doprovázel táta Radim, a většinu akcí ať s Davidem nebo Filipem absolvoval i Pepa Zvára. Myslím, že už tenkrát jsme si povahově docela sedli a v budoucnu jsme absolvovali mnoho, většinou podařených akcí. Co mě ale nejvíce potěšilo, bylo naprosto bezproblémové zapadnutí Patrika a Nely do party starších dětí, kdy se ani největší tehdejší hvězdy nad nikoho nepovyšovaly a snad nikdy jsem nebyl svědkem, a to ani později, že by jeden druhému třeba vyčítal porážku. Prostě výborná parta, která se myslím stala typickým znakem všech vlašimských družstev i v budoucnu a do které nebyl pro nikoho dalšího problém se zařadit.


Pohoda na výletě na Kokořínsku (z hráčů chybí Míša Hatašová).


Hrací sál ve Stráži. Pepa Zvára kontroluje správné tahy Lukáše Jelínka. Nela měla už tenkrát problém s vlasy :-) .

Já jsem touto akcí vlastně odstartoval svůj aktivnější postoj k šachovému dění a začínal jsem být stále větším fanouškem. Třeba zrovna soutěží družstev žáků do 12 let jsem se (a většinou i s Ivetou) zúčastnil pokaždé až do „zestárnutí“ našich ratolestí, ať už přímo MČR, nebo krajských přeborů. Myslím, že dnes už mohu i já trochu hodnotit, a tak si dovolím napsat, že tato soutěž  má v sobě nepopiratelné kouzlo, díky tomu, že   děti ještě tolik neodmlouvají, je na nich vidět radost z výhry i zklamání z prohry a jezdí s nimi vzhledem k věku i více doprovodu, který samozřejmě atmosféru dotváří.

V březnu 2008 končí Nela na MČR10 na Seči na pěkném 5. místě a tak trochu se možná dostává do podvědomí veřejnosti. Spolu s Patrikem jsou členy úspěšného družstva mladších žáků na MČR v Kyjově (6. místo), určitě jednoho z nejpovedenějších turnajů, které jsem absolvoval, i když i následné turnaje v Sezemicích a opět v Kyjově patřily mezi ty vydařené.

 
Moje jedna z nejpovedenějších akcí – Kyjov 2008 – před turnajem

 
Nela si potrpěla na velké množství plyšáků :-) .                                                                                

 
V Kyjově 2008 byl početný doprovod.


V Sezemicích v roce 2009 nás také bylo dost :-) .

Patrik absolvoval též první zápasy v 1. lize dorostu. V květnu oba vyrážejí poprvé do Janských Lázní, na turnaj, který od té doby našel stálé místo v jejich šachovém kalendáři, stejně jako červencový OPEN Klatovy a později OPEN Vsetín. Často jsme se též účastnili oblíbených jednodenních turnajů v Praze.


Turnaj kosmonautů 2008

 
Memoriál Růženy Suché-Dobiášové 2008                               

Na konci června jsme až do roku 2010 samozřejmě jako vždy absolvovali krajský přebor v Sedlčanech, pořádaný ve spolupráci vlašimského a sedlčanského oddílu, který byl vždy příjemně stráveným víkendem na konci sezóny a jehož průvodcem byl věčně vtípky sršící Petr Havelka. Vůbec konec května a červen byly asi tím nejpříjemnějším šachovým obdobím roku. Dvanáctky, Zaječice a krajský přebor, to byly akce v podstatě alternující nějakou naši dovolenou, na kterých jsme se sešli s příjemnými lidmi a řádně si vše užili.


KP v Sedlčanech – nejdřív práce …

 
… potom zábava :-) .

 


Páteční táborák a bydlení ve srubech, to jsou tradiční Zaječice, mající své kouzlo dodnes.

Podzimní MČ2008 na Seči přineslo Patrikův největší individuální úspěch, když zde tak trochu senzačně skončil na 3. místě a oproti předpokladům a očekávání medailových umístění Davida a Robina to byl právě Patrik, kdo medaili pro Vlašim vybojoval. Za jeho úspěch patřil dík kromě Jirky Mejzlíka i Ondrovi Matějovskému (Maťa), který se na Seči Patrikovi vlastně poprvé věnoval. Zde jsme se také dohodli, že pro další výkonnostní růst Patrika i Nely je nutno postoupit na další metu, a tak oba začali navštěvovat kroužek pokročilejších dětí ve Vlašimi a Maťa se jim začal též věnovat individuálně. Jirka Mejzlík rozhodnutí schvaloval a patří mu obrovský dík za to, že děti k šachům přivedl a dal jim potřebné základy. Myslím, že Patrik s Nelou, a vlastně i my, měli obrovské štěstí, když se jejich začátky trefily do Jirkova šachově nejplodnějšího období, kdy s nimi absolvoval téměř všechny akce a nebyl pro ně jen trenér, ale hlavně taková „šachová máma“, na akcích připravoval snídaně, večeře, staral se o zábavu a dětem dělal, co jim na očích viděl.

 
Vlašimská výprava i s „bronzovým“ Patrikem                                         

 
S Jirkou Mejzlíkem v Javořických jeskyních

Na podzim si ještě Nela přivezla stříbrnou medaili z MČ10 v Táboře, ale nás už přeci jen víc zajímalo, jak si povede v celorepublikové konkurenci na MČR 2009 v březnu v Koutech nad Desnou. Zatímco u Patrika byla už samotná účast na této akci veliký úspěch, u Nely jsme přeci jen nějaké ambice měli. Stále bylo z okolí slyšet, že je to akorát 10 let, co poslední republikovou medaili pro Vlašim vybojoval Ondra Mejzlík, a že by to mohlo tedy letos vyjít. Nele se turnaj povedl, skončila bez porážky na druhém místě za Jitkou Jánskou a tolik zmiňovaná medaile pro Vlašim se stala realitou a – s trochou nadsázky řečeno – tím odstartovala zlatou éru vlašimského mládežnického šachu. S Ivetou jsme byli tomuto úspěchu přítomni přímo na místě a musím říct, že jsem byl na obě své ratolesti patřičně hrdý a často z očí ukápla i nějaká ta slza štěstí.

 
Tehdy byla i jedna medaile pro Vlašim veliký úspěch…                                       

 
Nela – vicemistryně republiky D10 2009

Co mně ale nejvíce imponovalo, byla obrovská podpora na vlašimském webu … (pokračování v neděli) :-)

11 komentářů na “Jak jsem poznal šachy – část první”

  1. 1
    Vláďa píše:

    Sqela rekapitulace. Uz se tesim na pokracovani.

  2. 2
    Tom píše:

    Jardo, zapomněl si ve svém souhrnu zmínit ještě jednu důležitou věc, která Nele od mala u partií pomáhá. Vidím jí tedy na jedné fotce, ale v textu o ní ani zmínka. Jestli si to myšáci přečtou, tak z toho budou špatní. :-D

  3. 3
    Jarda P. píše:

    Tom: Máš pravdu,myšák s ní prožíval ještě donedávna všechny partie. Ale i Patrik měl svého plyšáka,modrý zajíc je trochu vidět na fotce z Kyjova(před turnajem).

  4. 4
    visvi píše:

    Je to hezký napsaný, ale tak trochu smutný, i když by vlastně nemělo být. Budete mít pěknou vzpomínku.

  5. 5
    Radim píše:

    Jardo, Pepo,kamarádi! Kdybyste věděli, jak často se mi posteskne…

  6. 6
    Blanka píše:

    Jardo moc hezky napsané. Já si říkala po kom ten Patrik tak pěkně piše :-). Rozumím ti. Taky si jako Jakubův doprovod uživam atmosféru turnajů a vím že to je jen na chvíli :-)

  7. 7
    Radek píše:

    Pane Pycha
    moc hezke povidani.
    Taky uz par let mam radost,ze moje dite hraje sachy. K podobnemu shrnuti jsem se jeste neodhodlal.
    Zdravi Dolezal

  8. 8
    AdolfR píše:

    Tak von je ten holomek Jarda taky spisovatel, a jakej. Se z toho picnu. Moc pekne povidani, i kdyz teda -jeste neukoncene- uz ponekud nostalgicke, jak psal visvi. Tesim se na pokracovani a ze to cely skonci zasadne radostne (ale uz ted mate pres pulku krasne kroniky rodinneho dolnokralovicko-vlasimskeho sachu:-).

  9. 9
    Maťa píše:

    Jarda měl pocit, že jeho vzpomínání moc lidí zajímat nebude, ale myslím, že je tomu přesně naopak. Jsem rád, že se nakonec rozhodl svůj text publikovat. První díl napsal už na jaře 2012 a po 3 letech vše dokončil. Mezitím hrozilo, že si text kromě mě nikdo další nepřečte, protože ho autor ztratil – naštěstí já jsem ho měl :-) . Druhou část zveřejníme dnes odpoledne.

  10. 10
    Jarda P. píše:

    Ano,Maťa má velký podíl na tom,že tu můžeme číst tento článek. On tedy má i velký podíl na tom,že bylo a je o čem psát :-) . Je pravda,že kdyby si Maťa vymazával staré emaily,tak jsem nikdy nic nedopsal. Ale není tolik pravda,že jsem rozepsaný článek ztratil,ale spíš jsem ho vymazal s tím,že ho nebudu dopisovat :-) .

  11. 11
    Maťa píše:

    Článek jsem měl nejen v mailu, ale i ve starém počítači. Takže tam byla ještě pojistka :-) .

Odpovědět

:-) 
;-) 
:-D 
:-| 
more...
 

© 2020 TJ Spartak Vlašim | Články (RSS) a Komentáře (RSS)

TOPlist